Tak jsem si řekla, že já vám sem dávám stále nějaké ty "ňamky" (to je krásně fuj slovíčko, co?), bezva recepty s dokonalými návody, a že tedy to pro jednou zkusím obráceně. Zeptat se vás, co je ten váš nějaký super dobrý a hlavně lehký recept. Ono je děsně jednoduché si vzít takovou Sandtnerku a tam si vybrat nějaké to "vraž do toho osm vajec" a pak to pokračuje na dvě hodiny práce, aby se to v cíli sbodlo za pár minut... Ne, napište nám/vám nějaký jednoduchý, ne moc nezdravý (ale současně zase ne jen nějaké to zrní), ale dobrý recept.

Děvčata a kluci, napadá mě jenom jeden důvod, proč nezkusit dnešní recept, a tím je jeho název. Svítek. Zní to jako svitek, tedy něco poměrně nejedlého. Měla jsem to štěstí, že mě babiččin svítek do polévky doprovázel celé dětství, takže vím, o jaký skvost jde. Dokonce jsem vytáhla z jiných zdrojů než ze své paměti, že se svítek podával i nasladko jako lidový moučník.

Pokud jste ochotni mít sulc tučnější a zakalenější, vůbec se netrapte s dvoudenní přípravou a udělejte to vše najednou. Po uvaření a slití vývaru oberte a rozkrájejte maso, nakrájejte zeleninu a vše smíchejte s vývarem a nalijte do formy. Po vychladnutí a ztuhnutí (tady stejně budete muset čekat do druhého dne, s tím nic nenaděláte) se můžete pokusit vrstvu sádla, která vystoupala na povrch, opatrně seškrábnout pryč – anebo ji s plným vědomím a plným panákem řádného žaludečního likéru nechat tam, kde je.

Domácí sulc patří k těm formám kouzlení v kuchyni, ke kterým se přistupuje s jistou opatrností a obezřetností, ačkoli se jedná o naprosto jednoduchou záležitost, která se při troše pečlivosti snad vždy musí podařit. Kdybych ho měla porovnat s tlačenkou, je to takový její chudší příbuzný, protože se dělá z podřadnějšího masa. To ovšem neznamená, že si zaslouží, aby se na něj koukalo skrz prsty. I obyčejný sulc se dá trochu vylepšit, odlehčit a udělat z něj pochoutku hodnou bílého ubrusu a stříbrného příboru.

Domácí rohlíky by si měl každý aspoň jednou v životě zkusit. Mám k tomu tři dobré důvody: Jednak jsou takové domácí rohlíky proklatě snadné, jednak se seznam potřebných surovin dá odškrtat v každé kredenci a ten třetí důvod už jsem samou nedočkavostí zapomněla. Tak moc se s vámi potřebuju podělit o recept. Takže to nebudu protahovat.

Mnoho z vás si jistě pamatuje turecký med prodávaný na poutích. Byl vystaven ve velkých blocích a prodavač sekáčkem odsekával kousky. Dnešní poutě už jsou o něčem jiném, tradiční cukrovinky se tam neprodávají a pokud ano, chutnají úplně jinak. Dostal se mi do rukou recept na turecký med, který chutná přesně tak, jak si pamatuji z dětství. Zastánci zdravé výživy se z jeho složení asi zhroutí, ale jednou za čas, na připomenutí...

Ano, jsou, a budete je milovat :-))). Protože jste právě našli recept na nejjednodušší, báječné, křehké, nadýchané cukroví, které je sladké jen díky poprašku moučkového cukru. Bonusem těsta, jež vám vykyne pod vodou, je naprosté minimum ingrediencí. A když vydržíte čtyři pět dní, bude se vám tohle sněhobílé cukroví přímo rozplývat na jazyku. (Já nemusím, já už ho vidím!!!)