Trochu s předstihem - pár zajímavostí o největších svátcích jara. Velikonoce či pascha jsou nejvýznamnějším křesťanským svátkem, který je oslavou zmrtvýchvstání Ježíše Krista, k němuž podle křesťanské víry došlo třetího dne po jeho ukřižování, k němuž došlo kolem roku 30 či 33 v blízkosti významného židovského svátku pesach, který je památkou vysvobození Izraelitů Hospodinem z egyptského otroctví.

Nebojte, nebudu vás obtěžovat filozofickým pojednáním. Pouze mne fascinují antické příběhy. Antika, antické báje, antická historie - to je můj šálek čaje. Nemám ponětí, proč právě nyní mne napadlo mluvit o antice. Asi proto, že si často listuji touto literaturou i poezií...

Mezi pěti až devíti léty mi nuda byla cizím slovem. Vím, že jsem byl jsem neposeda. Tužka, pastelky a vodovky, to byli parťáci při mém okouzlení květinami a ilustrovanými obrázky z pohádkových knížek. Hrát pro děti z ulice loutkové divadélko jsem přímo vyhledával a byly to mé šťastné chvíle. Divadélko mně nechal na památku kamarád-spolužák, který se někdy v našich sedmi letech se vystěhoval s rodiči do Německa.

Kdyby chtěl někdo tvrdit, že v dnešní uspěchané a sobecké době nemá poezie místo, že poezie patří minulosti, hluboce by se mýlil! I dnešní doba plodí skvosty, před kterými by závistí pukli i největší básníci našich dějin. Jen čtěte:

Určitě se vám to stalo taky. Nutně jste po někom potřebovali, aby vám emailem poslal obrázek, text nebo něco podobného, ovšem odpovědi jste se dočkali až po několika týdnech s vysvětlením „Promiň, ale mně vybuchnul počítač.“ To je důkaz, že jsou počítače inteligentní, neboť reagují stejně jako člověk, když po něm něco chcete. Ještě v roce 1950 ovšem matematik Alan Turing razil teorii umělé inteligence, v níž se o vybuchujících počítačích nic netvrdilo.

Dnes bych ráda na Kudlance vzpomněla na jednoho z mých oblíbených zpěváků, který bohužel už téměř 22 let není mezi námi. Věřím, že si většina z vás na něho rádi vzpomene společně se mnou. Michal Tučný byl jedna z legend české country music (často byl označován za jejího krále).

Občas se v noci vzbudím zpocený hrůzou, dívám se před sebe do tmy a přemýšlím: „Ach Bože, vždyť já stárnu! Mládí je v nenávratnu, co mě teď asi čeká? Jaké to bude, až mi bude čtyřicet?“ Pak si uvědomím, že už mi čtyřicet bylo. Zase si lehnu a doufám, že se mi zase nebudou zdát ty strašlivé sny o tom, jak maturuju a jsem přitom nahý.