Milé Rybičky a Rybové, máte na to, abyste zhmotnili své sny! Navzdory úspěchu a štěstí, které vám tento rok nabízí, přináší však v jeho finále Jupiter varování. Nenechte se unést přílišnou závratí ze své oslnivosti a zachovejte skromnost.

Jsou místa, kterým se rozumný člověk už zdálky vyhýbá: radioaktivní skládky, státní úřady, pracovní pozice v nadnárodních společnostech nebo semináře o probouzení vnitřní víly v každém z nás. Existuje však místo, jemuž se nevědomky vyhýbáme denně – a přitom je to pouhé kliknutí myší, co nás dělí od světa nekontrolovaného šílenství, skrytých běsů a lákavých nabídek na spodní prádlo.

Je zajímavý sledovat, jak se některý věci v našem životě nemění. Tohle následující jsem napsala 14. 9. 2009. A teda, musím říct, že bych i dnes podepsala každý slovo. Ačkoli se již delší dobu nacházím ve stabilizovaném a vyrovnaném stavu, vybavuju si to, jako kdyby to bylo včera. Jen emoce mlčí. A vždycky je to stejný...

Vodnáře jen tak snadno nepřehlédnete, rádi plavou proti proudu a mívají velmi originální myšlenky a neobvyklý životní styl. Největšími hodnotami pro tyto zvláštní osobnosti je svoboda a jejich myšlení je o krok napřed oproti své době. Pro své názory se často potýkají s nepochopením.

Když je mi zima, VLEZU SI do postele, piju heřmánkový čaj. Když mám hlad, uvařím si, na co mám chuť. Když chci ve tři usnout, tak USNU. Když se rozhodnu, že chci přemýšlet, PŘE…MÝŠLÍM. Když se setmí, ZAPÁLÍM si svíčku a věnuji se klidovým činnostem. Život by byl nejlepší věc na světě, kdybychom měli SVOBODU. A já teď přemýšlím, proč jí vlastně nemám?

Při úklidu na půdě jsem našla magnetofonovou kazetu. Bylo na ní tužkou napsané moje jméno. Oživila jsem tedy prehistorického walkmana a nestačila se divit. Celá kazeta je věnovaná mně. Skládá se z drobných střípků, které natáčel můj děda, když se mnou zůstal doma, aby maminka mohla pracovat. Nahrával běžné situace všedního dne…

Mé povídání či vyprávění tragikomické historky z prostředí regionální redakce v době mého tamějšího působení. Podlehl jsem vábení paní šéfredaktorky a tím i vábení nádherné práce v novinách. Šéfredaktorka odcházela na odpočinek, škoda, tato úžasná dáma mě hodně naučila. Nahradil ji nejstarší kolega z redakce, a jeho uvolněná židle začala hostit můj zadek. Štěstěna stála na mé straně...