Okresní přebor v přímém přenosu jsem zažila včera, když mě na kole chytla bouřka a bylo nutné se někam zašít. Lesem jsem proletěla jako střela, kopec nekopec, motivovaná hrozivým duněním a vichrem. Krmelec nikde, hájovna nikde.

12. Společná svatba, společný rozvod     Pár následujících dní zůstává v mé paměti zastřeno hustou mlhou. Ta byla zcela jistě způsobena léky na uklidnění, kterými mě krmila Vlasta, a také horečkou, která se ke všemu přidala. Musela jsem zůstat pár dní v posteli. Mezitím starostlivé příbuzenstvo povolalo z Brna i moji mámu, aby mi mohli všichni společně radit, co mám dělat. To se nedalo dlouho vydržet, tak jsem po dalším týdnu v Netkovicích poděkovala za péči a odjela jsem s Jolankou a s Cecilkou domů.

11. Zrada    Můj milovaný manžel přijel z Paříže domů na pouhé čtyři dny, které navíc utekly jako voda. Než jsme se s Jolankou nadály, už zase stál mezi dveřmi a mával nám na rozloučenou. Bylo mi smutno, ale říkala jsem si, že do září už to nějak vydržíme. Hlavně se mi však nechtělo být o prázdninách doma. Už kvůli Vladimírovi, ze kterého jsem měla od našeho incidentu dost nepříjemný pocit. Domluvila jsem se proto s bratrancem Jirkou, že strávíme část léta na jejich statku v Netkovicích.

Plavec a obranář   -  Celý duben jsme s Jolankou strávily v Brně. Michal mi často volal, ale vůbec to nevypadalo, že by se za námi v dohledné době chystal. Řekla jsem si, že se domluvím s Natálií, která mi nabízela, ať s nimi jedeme v květnu do Chorvatska. Vlastně jsem si mohla vymyslet cokoliv. Zpět do redakce jsem měla nastoupit až v září, tak nás vlastně doma nic nedrželo.

Cecilka    Uprostřed noci se ozval zvonek. Za moment zase a pak ještě několikrát. Oliver se rozštěkal. „Hoří snad?“ bručel Michal a hledal potmě pantofle. Opatrně jsem nakoukla na Jolanku, jestli ji zvonění neprobudilo, když v tom vrazil do ložnice Jarmilin manžel Vladimír a začal mě tahat za ruku. „Heleno, pojď honem k nám, prosím tě, rychle!“ „Co se děje?“ „Žena vyhrožuje, že skočí z balkonu a nechce mě k sobě pustit. Visí přes zábradlí a volá tebe!“

Jsou lidé, kteří ve svém životě mnoho nedokážou, a přesto jsou s pompou oslavováni. A pak jsou nebo byli tací, kteří jsou opakem, a přesto umírají v zapomnění a jejich jméno zná jen hrstka zasvěcených. Takovým příkladem je i muž, o němž bude dnešní povídání. Psal se 24. leden 1937, když se manželům Jandlovým z Prahy narodil syn, jemuž dali jméno Ivan.

8. Jak se Oliver vybarvil      První dny v novém bytě byly opravdu dobrodružné. Řemeslníci si u nás podávali dveře a v rámci svých činností vyráběli neskutečný nepořádek. Nebylo jednoduché udržet čistý koutek, ve kterém bych mohla v klidu pečovat o našeho potomka. Stále jsme se s Jolankou stěhovaly z místnosti do místnosti. Naštěstí byla až neuvěřitelně klidná, tak se nám celkem dařilo tuhle zběsilou situaci zvládat. Michal se snažil. Přivážel, odvážel, stěhoval a ostřížím zrakem dohlížel na všechny dokončovací práce. Také přivezl ty pytle, které jsem v atelieru na poslední chvíli nabalila. Uložila jsem Jolanku a rozvázala první pytel. Pak rychle druhý a třetí.