Praha je plná pověstí. A pokud možno co nejhrůzostrašnějších. Snad každý dům v centru města byl podle legend místem podivuhodných a tajemných příběhů, z nichž naskakuje na zádech husí kůže a smrtelný pot. Dům U Zlaté studny v Karlově ulici, v centru Prahy měl být svědkem dvojnásobné vraždy. V 18. století se domu říkalo také U Zlatého slunce kvůli překrásné výzdobě sochaře Jana Oldřicha Mayera.

Kdo nepamatuje, může si pustit. Ale nejni to to vono. Lepší je pamatovat si a připomínat… Bylo mi nějak kolem šestnácti let. Písnička mě moc nezaujala, měl jsem od nich dvou radši charlestony, třeba Marnivou sestřenici, nebo Vyvěste fangle, nebo rock - Mister Rock a Mister Roll. Ale dvojka Suchý - Šlitr, skvostně doplněná Matuškou a Pilarkou, to bylo prostě NĚCO. Dokud jsem neslyšel Elvise a pak Beatles, byl pro mě Semafor přímo Olympem muziky.

Aneb z Nedělní chvilka poezie Miroslava Macka. Ano, jedná se o americkou dětskou říkanku, kterou světově proslavila Agatha Christie ve svém románu „Deset malých černoušků“. Jestlipak víte, že ta říkanka původně jmenovala „Deset malých Indiánů“? Ta byla zhudebněna roku 1868 Septimem Winnerem, a o rok později ji Frank J. Green přejmenoval na „Deset malých černoušků“. Jeho pěvecká skupina ji učinila populární i za hranicemi Spojených států.

Vím, že lidé, co čtou hodně knih, si připadají tak nějak lepší, zkušenější a moudřejší než ti, co knihy nečtou. Není divu, děti jsou k tomuhle dojmu vedeny od malička – už ve škole se učily, že za všechno, co v něm bylo dobrého, vděčil Maxim Gorkij knize. Život bez knihy by si nedokázala představit dokonce ani kráva, i když té to někdy trvá, než si to přežvejká.

„Láska, dej si říct, je počasí, bouři duha doprovází. Láska, dej si říct, je bílý dům s vrátky k touze a zázrakům..." Jestlipak znáte tuto písničku Hanky Zagorové? Ano, láska je jak počasí. A počasí je nevypočitatelné. Nezvyklé počasí už přilákalo ze zimovišť první opeřené cestovatele. Ornitologové jejich návrat letos ohlásili dokonce o čtrnáct dnů dříve než loni a předpovídají tak velice blízký příchod jara. Ale jiní zas varují před mrazy a vichry. A vichry - ty tedy nám dávají setsakra zabrat! Pomalu zfoukly kus Evropy...

Čím to, že v životopisech je tak málo života? (Na to následně odpověděl autor, kterého byste měli uhádnout.): "Může za to úřední žánr, který z nás vylisuje všechnu šťávu, ponechá jen pár stručných fakt. Neměl by náš životopis uvádět i naše lásky a nelásky, naše přátele i odpůrce, naše koníčky a náruživosti, touhy a sny, zvyky a zlozvyky, šťastné náhody a trapné omyly? Do pár řádek se to vtěsnat nedá, ale snad se aspoň něco z toho najde v mých knížkách..."