Dobrý den. Nemám vlastně žádný dotaz do poradny, tedy ohledně vztahů, ale stejně bych se chtěla zeptat na váš názor. Mám totiž pocit, že když jsem byla mladší (teď je mi 65), tak se k sobě lidi chovali líp. Slušnost a zdvořilost byl standard. Teď mám pocit, že všichni kolem jsou už předna… - určitě víte, co myslím.

Jak? NEKUPOVAT VÍC, NEŽ POTŘEBUJEME! A zužitkovat vše, co jde.   Pokud si s něčím nebudete vědět rady, na internetu najdete obrovské množství tipů a triků. Například jídlo, nevím jak vy, ale znám plno lidí, kteří téměř třetinu (a někdy i víc) nakoupeného jídla nakonec vyhodí. A přitom je tak jednoduché zužitkovat většinu potravin do posledního kousku.

Málokdy se stane, aby kniha zabývající se politikou, patřila mezi bestsellery. Ode dne vydání v březnu 2018 jí dodnes bylo vydáno 8 500 kusů a v mnoha knihkupectvích ji najdete v poličce označené jako bestsellery, ale pokud se podíváte na internet a jste takový běžný uživatel jako já, v odkazech na nejúspěšnější novinky, tedy bestsellery, ji nenajdete. Tedy já ji nenašel. Mám podezření, že proto, že není „politicky korektní“.

Ráda pěstuju. Tedy, mimo jiné. A taky ráda sklízím, to však jsem v posledních letech nezažila. Kde jsou ty časy, kdy jsem si chodila do jahodárny natrhat kbelík jahod, případně někam do áleje načesat třešně, višně, jablíčka, hrušky... natrhat si palice kukuřic... Jo, to bejvávalo.. Jednak už nemám pod palcem dvé svých nezletilých otroků, takže jsem na všechno sama, druhak už se k podobným akcím nenachomýtnu. Ale - tohle je něco, přátelé!!! To musíte vidět!!!

Dobrý den, kamarádky a kamarádi. Chtěla bych se poradit, jak správně reagovat. Osobně uvnitř zuřím, ale vím, že nemůžu jít, a křičet… nebo můžu :-)))? O co se jedná: moje tchyně (Marta) onemocněla rakovinou, je to už bohužel terminální stádium a lékaři ji nedávají víc jak rok života. Marta bydlí kousek od nás, a já a manžel (její starší syn) s ní máme výborný vztah.

Žijeme s mými rodiči v RD již 3 roky. Co se týče hlídání, všichni říkají, jak jsme na tom dobře a jak se máme, že žijí s námi a pohlídají. Jenže - malej má 1,5 roku, a zatím s ním byla babička jednou venku a jinak nic. Jinak doma pohlídá jen chvilku, a to nesmí plakat. Takže většinou jen na takovou dobu, než se vysprchuju. Takže spíš jen takový minutový hlídání.

Tyhle zprávy, vlastně žádosti, nebo ještě spíše prosby, se mi píše se smutkem v srdci. Kdybych mohla já sama pomoci… Ale tak alespoň tady na Kudlance se pokusím obrátit na všechny hodné, a hlavně na ty, kteří mají možnost a svou náruč by mohli otevřít. Jen čtěte: