Je to potíž. Snažím se dávat články z nejširšího spektra, nikomu nefandit, ale přesto jsem z protežování byla obviněná. Ale budiž. Někoho znám víc, někoho míň.

Moje 40letá dcera a já jsme obě vdovy. Já už jsem v důchodu, a dcera teď i s dětmi bydlí v mém domku. Dcera pracuje jako účetní, většinou z domova. Tím, že bydlíme spolu, je to pro nás obě finančně výhodnější, navíc jsem ráda, že mám dceru a svoje tři vnoučata u sebe. Vycházíme spolu fantasticky, až na jednu věc. Dcera má přítele. Já ho nesnáším. Je už dlouho nezaměstnaný, má celkem čtyři děti ze svých bývalých vztahů.

S přítelem jsem spolu už tři roky, máme společný byt a nedávno jsme z útulku adoptovali rozkošné štěňátko, podvraťáčka "Daisy". Daisy měla být hlavně pejsek mého přítele, protože já mám dost časově náročnou práci a navíc jsem si do našeho vztahu už přinesla kočku. Já jsem kočičí člověk, on zas miluje psy.

Já si vám dnes nebudu psát o radu, to jsem chtěla před rokem, ale nakonec jsem to nějak zvládla. Chci jen těm, které se ocitnou v podobné situaci, jako já třetího října před rokem, kdy jsem se od manžela dost nečekaně a brutálně dozvěděla, že už se mnou nechce žít, že se chce rozvést, dát naději do života... Víte, byli jsme 26 let manželé a dva a půl roku předtím jsme spolu chodili. Byl moje první a jediná láska a bez něj jsem si svůj život vůbec nedovedla představit.

Je mi pětačtyřicet a jsem už šest let sťastně let rozvedený. Jsem celkem dobře zajištěn, mám zaměstnání které mám rád, a mužů říct, že jsem se životem teď spokojený. Ale – u nás v práci mám kolegyni, velmi chytrou, pracovitou, ve své práci velmi úspěšnou. Známe se relativně dobře, i když pracujeme každý v jiném oddělení. Párkrát jsem ji pozval na kafe, na víno, ale vždy to bylo jak se říká “ve vší počestnosti”.

Moji drazí, objevila jsem na internetu test, podle kterého jsem asi tak deset let už po smrti... No, fakt, nedělám si legraci... Je totiž takový "jednoduchý" cvik, který byste měli zvládnout. Pokud se vám to povede, ok, máte naději, že ještě nějakou dobu se budete moci zdravě rozčilovat nad politikou, ekologií klima... hernajs, jak to slovo dál pokračuje? Klimatizací? Klimakteriem? Ne, to rozhodně Gréta neměla na mysli... ó ano, klimatem, na to druhé má ona ještě nějakou dobu čas... Prostě a jednoduše, musíte si jen sednout a vstát. Tedy, pokusit se sednout, a pokusit se vstát. A to tímhle způsobem:

Krásný den všem, napíšu to tak, jak to je, i když na to nejsem zrovna pyšná. Díky všem, kteří mě zkritizují, ale více bych ocenila vaše rady. Už od našich 17 let, (teď je nám 25) máme s Honzou vážný vztah. Nejdříve byl náš vztah plný vášně, pak ustálení a spousta společných zážitků, teď poslední roky už i spoustu pochybností. Řekla bych, že to mezi námi jakžtakž funguje, máme sice občas problém říct si, co si skutečně myslíme (hlavně tomu druhému neublížit), ale téměř se nehádáme.

Mám takový dotaz, na který bych ráda slyšela váš názor. Už jsem sem jednou, asi před třemi léty, psala kvůli něčemu zcela odlišnému a dobře jste mi poradili. Tak to zkusím znovu. Je mi 25 let, studují nyní dálkově VŠ, jsem velmi ráda, že jsem se na ni dostala a opravdu mě to baví. Taky rozhodně plánuji další vzdělávání. No, a tohle, mimo práce, je celý můj život. Nikdy jsem neměla přítele, nikdy jsem se nelíbala, i když se mi příležitostně kluci líbili.