Zpátky k včerejšku – k nerovnosti. Začíná nastolení neuvěřitelného chaosu pravidel. Přichází současné aktivistické pojetí marxistické rovnosti všech lidí ve výsledku. Toto pojetí nutně vede k obnově rasismu a seskupování lidí do skupin, na které se musí pohlížet odlišně. To je rozdíl od liberální rovnosti, která skupiny rušila a vyžadovala jednotný přístup pro všechny.

Proč se západní civilizace dostala do současných konců, proč nakonec pohrdá svými podstatnými výdobytky a snáší nedůstojné sebemrskačství? Proč se ze svobody stala svévole a nezodpovědnost, proč rovnost nabrala podobu nepřirozené antropologické rovnosti? Správnou míru kdysi udržoval morální řád vztahující se k určitému kolektivu národnímu a státnímu. Jakmile byla zpochybněna hodnota státu, národa a rodiny, jakmile se začalo hledat selhání národa a státu, jakmile se rodina stala nepodstatnou, začalo to mít (možná původně nezamýšlené) důsledky.

První panelák byl postaven už po první světové válce v Nizozemsku, u nás k tomu došlo až v padesátých letech minulého století. Domy z prefabrikovaných panelů zažily největší rozmach v 70. a 80. letech minulého století v zemích východního bloku. Byly sice různě vysoké (třeba jen čtyři patra, nebo i dvacet), mohly mít vysunuté balkony, či zapuštěné lodžie, přesto vypadaly všechny skoro stejně.

Chodili jsme spolu tři roky, poslední tři roky na vejšce. Bydleli jsme v mém podnájmu, vařila a uklízela jsem, protože - jak už to tak bývá - jsem to dělala z lásky ke svému drahému. A navíc, protože jsme studovali spolu, ve stejném ročníku, tak jsem mu i fakt masivně pomáhala. Vlastně by tu školu beze mne nikdy nezvládl. Ale tím se nechci chlubit, jak říkám, to všechno jsem dělala z lásky. Jenže, ta moje láska se na mne po skončení školy vybodla...

Jedním z nejtypičtějších aspektů služby veřejnosti v úloze politika je, že máte často jen velmi málo prostoru na to věnovat se tomu, čemu byste se věnovat chtěli. Prostě jen řešíte úkoly, které na vás spadnou. Jako zastupitel tak třeba celé jedno pololetí přepisujete zastaralé vyhlášky a v dalším pololetí pak spoustu večerů věnujete problematice pohřebnictví. Ne, nebaví vás to, ale někdo to udělat musí.

Ursula von der Leyen vyjádřila velkou starost o to, aby podniky zanikající nebo finančně oslabené poklesem ekonomiky, se nedostaly do cizích, především čínských rukou. Je to realistické vyjádření. Ale asi hlavně pro Německo a západní země. My už v cizích rukách totiž dávno jsme. A jsme závislí hlavně na Německu. Stát, který je už závislý, je v jiném postavení než Německo, které může ztratit svoje podnikatele. My už jsme jako ti proletáři: „nemáme co ztratit, leda svoje okovy“.

Když jsem to následující video dostala, tak jsem si opravdu myslela, že je to stoprocentní fake. To přeci není možný!!! Ale je, a stalo se to před rokem a kousek, když hlava katolické církve, papež František, jednal s politiky z Jižního Súdánu.

Jsme velikostí až čtrnáctí ze sedmadvaceti států EU, třináctí v počtu obyvatel a máme jedenadvacet poslanců v Evropském parlamentu. Německo má nejvíc obyvatel i poslanců. A proto máme poslouchat, co nám bude nařízeno? Německé půlroční předsednictví EU začalo 1. července. Německý ministr zahraničí Heiko Maas řekl hned druhý den, tedy ve čtvrtek 2. 7., natvrdo v Parlamentu, že nám VNUTÍ migranty!!!