Tak se toho na víkend semlelo víc věcí najednou, vč. ptačí chřipky. Souvislosti nehledám, jen nepatrně tuším. Nejdřív ten ptačí Sjezd: Únavný žvanění a omílání ničeho o ničem. Mám dojem, že PR poradcům se konečně zdařilo zakázat ptákům téma Antibabiš, coby působící evidentně kontraproduktivně, čímž ovšem řečníci zcela pozbyli jedinou náplň svejch projevů. Nuda, nuda, nuda.

Univerzalisté, tedy DOKONALÍ LIDÉ, přitvrdili v osočování Ruska a Číny. Štvaní proti Rusku není „předsudečná nenávist“, proti Rusku se štvát může. Proč po třiceti letech najednou otevírají záležitosti vztahující se k sovětské armádě, osvobození Prahy Vlasovci, pomníkům apod.? Proč vadí smlouva Prahy s Pekingem? Pokud vím, tak ruská nebo čínská strana nic takového nevyprovokovala.

Norsko má cca 5 miliónů obyvatel. Celkem. Cizince do Norska přitahuje nejen vstřícná imigrační politika a vysoký životní standard, ale také dlouhodobý nedostatek pracovních sil v zemi (v mnoha oborech panuje vysloveně negativní nezaměstnanost!). Jediným mínusem zůstávají jen drsnější přírodní podmínky (zvláště pro jižany). Největší část přistěhovalců (přes 160 tisíc) žije na území hlavního města, ale velmi dobře integrované cizince potkáte prakticky po celé zemi.

Jak už to tak bývá, občas se něco nepovede. Každému. Ovšem průšvih je, když se něco nepovede někomu, kdo na to "něco" vybere peníze od velké skupiny lidí. A - pak je to velký propadák. Obdivuhodné ovšem je, že když jaksi zmršíte (abych byla velmi slušná) něco vy, tedy v malém, tak máte smůlu velkou, neboť to jde na vaše triko a musíte škody nahradit. Tedy, většinou. Ale když něco zvorá velká organizace?

Švýcarsko = země se sedmimilionovou populací má armádu o síle 1.365.220 vojáků (údaj z roku 2010). Profesionálních je z nich pouze 3,600 příslušníků letectva, speciálních jednotek a výcvikových instruktorů. Ostatní jsou příslušníci milice. Každý dospělý muž při dosažení věku 19 let „vyfasuje“ od státu kompletní výzbroj a výstroj.

Když jsem se ráno courala zdejším parkem s mým milovaným pesem (kolem časné deváté hodiny), potkávala jsem se s druhou várkou psích venčitelek a venčitelů - tedy těch, které jejich čtvernožci nechají doma, dokud se nerozjasní. A jak to tak bývá, slovo dá další várku slov. "Jé, mně vám bolí rameno", "Nojo, a kdybyste věděla, jak je mně, ta moje krční páteř...", "No, dámy, vy jste ještě fit, ale já už si ani nezavážu tkaničky..." - bylo těch nářků několik habadějů.

Ještě před pár lety byla hormonální antikoncepce téměř zázračným řešením na celou řadu menších i větších ženských potíží. Pilulky bezstarostně polykaly zralé ženy, ale i mladé dívky, které věřily, že se jim zlepší pleť a hlavně zjednoduší život. Brát hormonální antikoncepci bylo stejně samozřejmé jako nosit v kabelce růžové prášky na bolest hlavy. Teď ale vše jinak. Z kdysi vychvalované pilulky se stal zákeřný zloděj ženskosti, který ničí zdraví i život.

Trochu slunce do zimních dnů! Vzpomeňme na jednoho loni zesnulého blázínka. Bylo mu pouhých dvaapadesát… Panu Konečnému, původem z jihomoravských Boskovic. Přes nejrůznějsí zaměstnání se propracoval k tomu vyvolenému. Stal se z něj zpěvák, tanečník a šoumen, herec a módní guru, frontman skupiny Šum svistu. Miloval žlutou barvu, tygry, lvy a další exotická zvířata. A tanečnice...