Ono už je to stejně jedno,jak kdo k titulu přišel. Dnes když vidím co za magory je otitulováno zepředu i zezadu a pak sleduji,co z nich padá, tak si myslím, že k těm přídavkům ke jménu,nemá cenu dávat nějakou váhu.

Prof. PhDr., Ph.D., LL.M. ..... a výsledek?

Je to částečně způsobeno "povinnými procenty" vystudované mládeže. V porovnání s dobami minulými (tím myslím dobu 1. republiky i tu proklínanou dobu socialismu) bylo schopno vystudovat vysokou školu cca 15 % mládeže v příslušném věku.
Dneska jsou vysoké školy tlačené k co nejvyššímu počtu absolventů, bez ohledu na kvalitu odevzdaných prací potřebných k získání titulu Bc, Mgr, Ing, PhD.
Můj syn učí na VŠ. Prý většina dnešních čerstvých inženýrů má znalosti zhruba maturantů před 30ti lety. Jsou pochopitelně výjimky, ovšem to je těch někdejších 15 procent.
O získávání titulů na různých soukromých VŠ a "genderových" oborech ani nemluvě.

A opět mi tím nadpisem naskočila jedna úsměvná asociace s kupováním titulů. Už je to sice dávno, ale vzpomínám si, jak jsme tenkrát seděli v litvínovské hospůdce U zvonku. U stolu sedělo několik známých lidí, mezi nimi i nebožtík Ivan Hlinka. Po několika pivech už nebyla o legraci žádná nouze a Ivan tam tehdy vyprávěl, jak studoval ekonomii a jak dojížděl na domluvené zkoušky.
Firma Omega mi tehdy moc pomohla, řekl. Vyprávěl jak rozdával Omegy a že pak musel slíbit profesorovi ekonomie, že se v životě nebude ekonomií živit. Což jsem splnil. Řekl.
Vyprávěl, že nerozuměl ani tomu, co uměla a znala jejich klubová účetní. To, že budu mít titul, to jsem slíbil mamince...
Jenže Ivan byl tak férový, že to přiznal a pak, když měl náladu, dával to i s jistou nadsázkou u piva k lepšímu. Aby byla sranda. On to byl i výborný vypravěč, ale - a to bohužel, také si rád přihnul. A právě to se mu stalo osudným. A na to, co uměl, co dokázal, nebyl to vůběc žádný namyšlenec.