Green Deal připomíná pokus o karaoke v nonstop baru: spousta falešných tónů a nikdo se nebaví. Ale co kdybychom místo záplatování starého světa začali stavět nový? A místo opilého karaoke napsali nové písničky? Slovo „renesance“ má takový vznešený zvuk... Představíte si Michelangela, jak stojí na lešení v Sixtinské kapli a nadává na bolest za krkem. Nebo Leonarda, jak kreslí létající stroje, které v praxi připomínají křížence mezi netopýrem a parapletem. Většina lidí si pod tím slovem vybaví umění, trochu lesku a spoustu italských jmen, která se špatně skloňují.

Ráno jsem si přivstala, vzala hrablo a koště a poklidila dvorek, abych se dostala do stodoly, vypustila slepice a nezašlapala sníh do kamenného koberce. Průběžně jsem takhle kmitala každou hodinu, fakt jsem si odklízení sněhu užívala. Není tu často, a všechno je najednou krásně čistě bílé. Když vstal manžel, zaradoval se, že na něj ještě nějaký sníh zbyl, a že vyzkouší sněžnou frézu, kterou si koupil už vloni...

„Hranatá legenda“ - Filip Turek - je podle svých vlastních slov připravena na pozici ministra životního prostředí nesporně odborně i technicky. No, aspoň bude nějaká legrace. Ono bavit se o odborné kvalifikaci či nekvalifikaci ministrů vůbec nemá smyslu, viz celou plejádu odborně nekvalifikovaných ministrů po roce 1989. Nemluvě o tom, že Fialova vláda zavedla institut neomezeného počtu politických náměstků, jejichž jedinou odbornou kvalifikací bylo zvládnout pobírat plat 300 tisíc měsíčně za nic bez ohledu na to, že stát je v dluzích.

Následující recept na bublaninu s tvarohem zvládne i začátečník a je velmi variabilní. K její přípravě lze použít veškeré ovoce, které máme rádi a hlavně které máme zrovna k dispozici, klasická varianta bublaniny bývala třešňová, ale v průběhu roku používáme to ovoce, které zrovna seženeme. Bublaninka, která je navíc i s tvarohem, je mnohem vláčnější než ta běžná -  jen s ovocem. Asi namítnete, že máte doma ještě haldu nejrůznějšího vánočního cukroví, ale jsou i tací, kteří nepekli a přesto by si občas k rannímu či odpolednímu kafíčku dali kousek něčeho sladšího.

Vánočních dnů, co si já pamatuji, bylo již opravdu hodně. Jistě budete souhlasit, že jsou silný zážitek zvláště pro děti. Jedny z nejkrásnějších jsem zažil od svých 8 do 12 let v poutní vísce Římov, kam mne život na pár let zavál. Bylo to léta páně 1955... Od rána se nic nejedlo, aby bylo vidět zlaté prasátko. Ale asi jsem švindloval, protože já ho nikdy jsem neviděl. Přes den jsme byli zaměstnání zdobením vánočního stromku, který byl pak dokola omotán barevným řetězem, jež jsme sami vyrobili. 

Máme za sebou třetí adventní neděli (tudíž poslední před sebou) a pevně věříme, že se to u vás obešlo bez asistence hasičů kropících zbytky věnce a dělajících z plovoucí podlahy povrch věrný svému jménu. Do Adama a Evy chybí poslední dny až desítky hodin, podle toho, kdy tohle čtete, a dětem se tak krátí čas na prohledání možných skrýší s dárky. Ač to mají být dny klidu a míru, jsou naše zkušenosti mnohdy odlišné.

Budeme moc rádi, když se letos zmýlíme.

Moudrá příroda už dávno moudře rozdělila práce na ženský a mužský. A současně tím i rozdělila práce, který nestojej za řeč a práce, který zasluhujou obdivný výkřiky a trvalou slávu. Proč, to nevim, ale je to tak. M. Horníček se kdysi k uklízení vyjádřil přesně: "Život je příliš krátký na to, aby se uklízelo." Tenhle citát mi často proběhne palicí, když si jako blbec vytírám, vysávám, pucuju. Jsou to činnosti nesmírně namáhavý, nesmírně votravný, nikdy nekončící a nikdy oceněný. Přitom právě ocenění jakýkoliv práce je přeci to nejdůležitější. Proč se vůbec mám unavovat něčim, psychicky i fyzicky odpornym, čeho si ve výsledku nikdo nevšimne?