Jeden den a dva zcela odlišné svátky: „Hromnice“ je lidový název pro církevní svátek Zasvěcení Páně, který se slaví 2. února, čtyřicet dní po narození Ježíše. Tento den připomíná událost, kdy Maria a Josef přinesli Ježíška do chrámu v Jeruzalémě, aby ho zasvětili Bohu. Tam pak stařec a  prorok Simeon nazval Ježíše „světlem k osvícení pohanů“. Tento svátek je doprovázen žehnáním svící, tedy lidovým názvem  „hromnic“, které se rozsvěcovaly „v temných chvílích života“, například při bouřkách a hromech.

Den poté, co došlo k tomu politováníhodnému incidentu, šel jsem večer opět venčit Dennise. Uvažoval jsem, že bych se měl těm ubohým lidem přiznat, omluvit a třeba nabídnout, že jim umyji okna. Co, že se stalo? Noooo... To se dost těžko vysvětluje. Znám minimálně dva starší lidi, pro které je to naprostá záhada. Já s mým psem o tom víme trochu víc. Tak, zkrátka... Ehm, je to opravdu obtížné. Šlo o kombinaci jednoho psa a vichřice. A to, nebudete mi věřit, to je vražedná kombinace.

V těchto dnech jsou všechna naše média zaplavena současnou "válkou" Petra Macinky. Pan prezident se proto odletěl španělské Malagy. Novinka? Ano, svět se mění, Evropská unie a Indie oznámily uzavření historické obchodní dohody po téměř dvou desetiletích přerušovaných jednání, přičemž obě strany usilují o prohloubení vztahů.

Včera jsem vyrazila s kamarádem a kamarádkou na večeři do restaurace u jezera. Můj kamarád a bývalý kolega se zamiloval do mé kamarádky, a aby se jí dostal na kobylku, vylákal nás obě ven s tím, že jí chce lépe poznat. Nechtěla jsem jim dělat křena, tak jsem mému kumpánovi (říkejme mu třeba Pepa) navrhla, aby pro mě přivedl taky parťáka, a uděláme si příjemný večer. Bez ohledu na to, že Pepa je značně odrostlým synkem velmi známého zpěváka ve Švýcarsku, řekněme, že ho příroda neobdarovala šarmem, krásou a bystrostí, ale je milý a je s ním docela legrace.

Jestlipak víte, co a kdo všechno má dnes svátek, výročí, a nebo se slaví? Dnes je například Den čokoládového dortu. No, ten bych si hned oslavila... Ale kdepak, já tu mám pórkovou polífku a pečenej květák. A ještě další svátek: Mezinárodní den celníků. Tak s těmi raději nechci nic mít, vzpomínám, jak jsem se jich bála, když jsem třeba pašovala z východního Německa záclonky do kuchyně... Nakonec ten nejvýznamnější: Mezinárodní den památky obětí holocaustu. 

Tohle berte jako takové rozcvičení, následuje pár hádanek - a já jsem zvědavá, kdo to všechno zvládne :-))). 

VAROVÁNÍ! Následující text je extrémně nebezpečný! Před čtením navštivte WC (hrozí znečištění oděvu)! Při čtení nejezte ani nepijte (hrozí udušení)! Nečtěte na veřejných místech (budete se smát jako blázen)! Použijte bezpečnostní pásy (hrozí pád ze židle)! Připravte si kapesníky a uvolňující mastičku na břicho, protože budete mít křeče a budete brečet (smíchem). Někteří lidé ani pro slzy neviděli na text...

Myslím to vážně.

Blue Monday (třetí pondělí v lednu), je údajně nejdepresivnější den v roce; v roce 2026 připadá na 19. ledna). On ten leden rozhodně není nejveselejší měsíc. Počasí nestojí za nic, slunečního světla je pramálo, asketická novoroční předsevzetí nás připravují o potěšení z vína a čokolády. Zkrátka leden je jedna dlouhá povánoční kocovina. Proč si ale právě třetí lednové pondělí vysloužilo nálepku nejdepresivnějšího dne v roce?  

Jo, občas si řákám, když tak jdu ulicema, proč je kolem tolik lidí se smutným výrazem, občas i přímo naštvaným. A to, prosím, žijeme prý v jedné z nejbezpečnějších zemí. Jenže, když se má člověk dobře, tak to ani nevnímá. Ovšem - když je mu nejednou ouvej, tak teprve pak ocení, jak se měl předtím. Ono je však hodně věcí, které nám vadí. Mně, i  když by to vadit nemuselo, mrzí současný stav našeho školství. Děti mají "modré z nebe", smějí téměř všechno, když něco provedou, tak "jsou nezletilí", a kantoři jsou v hierarchii hluboce pod nimi. A přesto jejich znalosti jsou proti těm i jen o jednu generaci dřívější - o hodně horší ...

Rande. Budu to ještě umět? Jo, uvědomuju si, že jsem dáma v letech, a on byl skotačivým staříkem už před 20 lety.  Ale koukla jsem se po letech na seznamku a tam viděla jeho inzerát… Lidi, je to volně přístupné a pokud vám bude smutno, tak se jukněte a trochu se pobavte. Pánové mezi šedesátkou a stovkou, dravci non plus ultra, kteří jsou (podle mne) nejradši v pohodě doma, u pivka, kafe, panáka nebo něčeho na zakousnutí, zasunuti v teplém měkkém křesle, kousek od televize, snad ještě cigárko, popelník, tam nabízejí své „možnosti“ případně „mužnosti“.

Kdyby blbost nadnášela, co bych já ušetřila za boty…  Někdy mne moje domněnky zavedou na scestí a já jsem vedle, jak ta jedle, a okolí má ze mne psinu. Před topnou sezonou nám v domě vyměnili měřící přístroje tepla. Už nemáme jenom jeden, ale svůj měřák má každý radiátor a jejich údaje jsou centrálně odečítány. Montéři provedli instalaci a odešli.