Jsem docela klikař, ale ne vždy všechno vyjde dobře. Někdy mám smůlu, například na určitý datum. Před dvěma roky, touhle dobou, dva dny před mými narozeninami, přišel na návštěvu syn, a jak jsme si tak povídali, najednou řek: „Mami, ty se mi nezdáš OK“, a odešel si pro něco do auta. Já se dívala, co všechno se už dá v lékárně koupit, přinesl si takovou malou laboratoř... Píchnul mě do prstu, odebral kapičku krve, šoupnul ji do zkumavčičky a ještě s tím vším něco dalšího, mně nepochopitelnýho, dělal, pak se podíval na výsledky a řekl: „Bal se, pojedeme do nemocnice; jestli chceš, vem si noťas, jinak nemusíš mít nic“.

Tajemstvím úspěchu v politice jsou slušnost a upřímnost. Jakmile se jich zbavíte, dosáhnete všeho. ### Podle nejnovějších analýz ministerstva dopravy a vlády je technický stav českých silnic na jedničku. Zařadit vyšší rychlostní stupeň je na vlastní riziko. ### Politik: „To je sprostá lež! Žádný úplatek jsem nevzal! A ta částka taky nesouhlasí.“ ###  "Proč mi lžeš, Pepíčku?" ptá se učitelka. "Víš, co se stane z dětí, které lžou?" "Politici nebo poslanci, paní učitelko.." ### Víte, na čem politici nikdy nešetří? Na slibech.

Podzimní vítr přinášel k oknům školy kouř spalované bramborové natě. Všichni jsme těšili na pečené brambory v žhavém popelu. Tyto radovánky jsme si museli nudným sběrem brambor nejdříve odpracovat. Domů se od ohně nikomu nechtělo. Rozcházeli jsme se až po několikátém volání, které se neslo večerem odevsi. S podzimem přišel i výlov kaprů. „Kluci, vypouštějí Kyselák! Tuto sobotu to začne.“ Ohlásil nadšeně Jéňa Jirků, hned jak vstoupil do třídy. Bylo opět na co se těšit. Na hrázi rybníka se sešlo téměř tolik lidí jako v neděli dopoledne v kostele.

Zase jsem tenhle týden hlídal psa u dcery v Praze. Venku už chladno, aspoň ale nějaký slunce, takže jsme s čoklem byli často na zahrádce, kde jedině se dá hulit (uvnitř je přísnej zákaz). A celodenní nuda. Co taky jinýho sám, jen s cizím psem v cizím bytě? Až ve středu jsem se dočkal, od rána nahodil v televizi internet a celej den jsem měl zapnutej přenos z poslanecký sněmovny. Kdo říká, že se to nedalo poslouchat, má pravdu! Taky jsem to chvílema přestával vnímat, přesto jsem slyšel víc než dost, nedočkavej, kdy už to konečně začne.

V životě jsem se živil různě, ale višničkou na dortu bylo, když jsem byl rok v japonské firmě Daikin jako tlumočník překladatel. Bylo tehdy potřeba více tlumočníků, jelikož tato firma, mj. výrobce tepelných čerpadel a klimatizací, firma Daikin u nás právě rozvíjela aktivity a vzhledem k tomu, že tu bylo hodně japonských odborníků pro výstavbu a rozjezd firmy, zaškolování našich lidí atd., tak jsem se dostal i já až do Daikinu.

Otec nás pravidelně navštěvoval. Po jeho odchodu se mé vzpomínky na náš skutečný domov  připomínaly silněji. Po večerce jsem přetáhl deku přes hlavu a ocitl se zpět na dvoře činžovního domu, plného dětí a křiku při hře na schovávanou. Vidím hezkou tvář kamarádky Andrey. Cítím vůni hlíny, do které jsme spolu sázeli semínka ředkviček a kedlubnů. Vidím její rozzářené oči, když mě vleče celá nedočkavá za ruku k záhonu a radujeme se z prvních zelenkavých klíčků. Místo na hodinu piána jdeme s Andreou na nedalekou pilu a já ji vozím. Malý vůz roztlačím po úzkých kolejích, naskočím a hlásím: „Číčenice! Velenice! Strakonice!“ a Andrea ječí: „Zastav, já chci vystoupit!“