JAKPAK JE DNES U NÁS DOMA? - DŮCHODCOVSKY LENOŠIVO
Čtvrtek, 13 červen 2019
U nás doma je poněkud nejisto. Jak jsem psala minule, snažím se zbavovat věcí navíc, úpím při tom; mám pocit, že věci, které posílám dál do světa, se u mne drží zuby nehty, uprošují a slibují, že i nadále budou nehnutě ležet na svých dosavadních místech.

 

 

 

Bojuju s tím, bojuju s nimi, bojuju sama se sebou.

 

To vám jdu  takhle třeba na trh, a vezmu s sebou dvě nové bundy. Položím je na zídku okolo kontejnerů, abych po návratu domů s potěchou zjistila, že se ještě někomu hodily. Bezva pocit...

Jde to pomalu, ztěžka, ale přeci. Alespoň jednou týdně nabalím velkou tašku, kterou pak odnesu do velkého plechového kontejneru charity. (Jak to tak vypadá, podobným tempem budu mít tak do deseti let vnitřky skříní správně umírněné.)

 

Mj. minule jsem zastihla u té velké charitní škatule dva mládence, kteří přijeli pro obsah. Z boku jsou velké otevírací dveře – a tak jsem viděla, jak se snaží neuvěřitelnou skrumáž rozházeného tam obsahu srovnat, dát zpátky do tašek a ty do auta. 

 

Povídali jsme si a já se dozvěděla, že v těchto kontejnerech přespávají bezdomovci!

 

Ano, jeden vyklopí "šuplík", druhý mu ho podrží, první si tam vleze a nechá se vyklopit dovnitř. Pak zase on ho podrží tomu druhému... Ale - nejen že tam přespí, oni to tam nehezky rozhrabou... 

 

 

 

Image result for kontejner na použitý textil
 
Tohle je přesně ten "náš".
 
 

 

Hele, kamarádky a kamarádi, taky jste v těchto nadmíru teplých dnech lenošiví?

Jsem založením sůva, noční pták, nejlépe je mi v pozdní odpoledne, večer, užívám si noc. O to hůř naopak snáším časná rána. Nikdy jsem si na brzké vstávání nezvykla, i když jsem  v životě občas musela být v nechutně ranní hodinu v práci. Například jeden čas jsem vozila malou Lenku na hlídání u babičky, bylo to přes celou Prahu, a pak fofrem do kanclu, dálku opačným směrem. Jen vzpomínka na to mnou otřese...

 

No, a teď, co se mi do života "vetřel" můj chlupatý kámoš, musím vstávat zase časně. A zas nemám zbytí... (Protože já si mohu dojít na záchod doma, kdežto on musí počkat, až s ním vyjdu ven.) Tak chca-nechca tedy vstávám. 

 

 

 

 

Ranní probouzení

 

Nejprve mne zvedne nutnost a dovede mne na wc. Mám zavřené oči.

Poslepu se vracím do postele a rukou odháním psa, dožadujícího se drbání, případně házení plyšáků.

Na cestu do kuchyně obětuji jedno oko, stavím na kafe.

Pes si chce házet, lítá z gauče v obejváku na svůj piedestal v ložnici.

Připravuju kafe, zalejvám kafe, otvírám druhý oko.

Pes se mi uvelebil v posteli.

Kafe je horký, oblíkám se. Minimálně. Jediná výhoda vedra: triko, kalhoty, šmytec.

Oznamuju psovi, že deme ven.

Snaží se prohrabat bezpečnostními dveřmi.

Vracím se pro brýle.

Hledám mobil.

Ještě učesat; výsledek je stejný jako předtím.

Pes rezignovaně leží na okně.

Obouvám si pantofle, už konečně mám v puse i všechny zuby.

Odcházíme na ranní procházku.

Pes bere okamžitě dráhu, usedám za domem na lavičku a odevzdávám se osudu, dusnu a odporným malým muškám...

 

 


 

 

Ranní rozjímání

 

Máme být pozitivní, tak hledám výhody svého současného stavu:

nemusím do práce. Jsem důchodkyně,

nemusím vařit,

jídlo si najdu v mrazáku.

Dělím myšlenky na dvě hromádky: 1. = měla bych, 2. = nechce se mi.

Dvojka silně převažuje.

Pes lítá po trávníku, prodírá se křovisky a už měsíc marně nahání zdejšího zajíce.

Zajíc si z něj prokazatelně a blaženě dělá svůj nejlepší program.

Pes s jazykem na vestě mi uléhá k nohám, zajíc v totální pohodě sedí o pět metrů dále.

 

Myšlenky prvního typu a urputné mušky, kterými jsem skoro posetá, mne zvedají a odcházíme.

pes ještě symbolicky počůrá pár šutráků před domem (symbolicky = už v něm není ani kapka),

vcházíme do domu, přivolávám výtah, jedeme do prvního patra.

kaféééééééééééééééééééééé

 

výsledek rozjímání: proto jsem celý život dělala, abych teď nemusela.

zapínám televizi a pouštím si ze záznamu nějakou detektivku.

jsem doma,

jsem na kanapi, s kafem, vyvenčeným psem.

být důchodkyní je (někdy) blaho neskutečné... 

 

 

jak přežíváte ráno vy,

pokud nejste skřivani?

 
d@niela
 
  
Komentáře
... : Míša šíša
Závidím důchodcům! Nemusí chodit do práce a ještě jim Babiš furt z mých daní přidává nějaký peníze. A přitom je vůbec nepotřebují, protože už za dob komunistů byli zvyklí žít skromě a vlastně nic neutratí. Tak!

Moje ráno:
Ve 4:00 se budím a se skříženýma nohama se snažím dostat na záchod, aniž bych se počůrala. (Půl láhve vína a dvě becherovky z včerejšího večera se hlásí o své.) Uff, stihla jsem to.
Vracím se do postele a snažím se vybavit si, co se mi zdálo. Ve 4:25 znovu usínám.
Ve 4:30 mi zvoní budík. Jsem nas*aná jak důchodce před valorizací (i po ní) a s nadměrným úsilím vstávám. Jdu znovu na záchod, ještě mi tam zůstala nějaká becherovka. Možná ty panáky byly tři, už si to zas tak moc nepamatuju.
Dávám presso a po něm se začnu dívat na svět o promile optimističtěji. Následuje ranní údržba, oblékání a podobné rituály. Pak cesta autem do práce, kdy v průběhu jízdy vychrlím 3856 sprostých slov na adresu ostatních účastníků provozu. Po slovním průjmu se dívám na svět už o procento optimističtěji.
V 5:30 jsem na pracovišti, obhlídnu, zda mi někdo přes noc nešlohnul PC a jdu si dát druhý kafe z automatu a venku cígo (mladí dnes říkají "cíčko"). S ostatními kolegy proberu, co závratně důležitého se událo od té doby, co jsme se neviděli (což vyjde akorát na dobu vykouření cigára), no a pak už jdu makat. Při čtení došlých emailů se nasnídám.
V 6:00 se mi po kafi, cigáru a snídani jeví svět krásný a růžový a s chutí vydělávám na důchody. smilies/wink.gif
červen 14, 2019 08:50
... : *deeres*
Dani, asi bychom si měly ty psy vyměnit. Já jsem ranní ptáče a ti blbci teď chtějí vycházet jenom o půlnoci, jinak se chcíple válí na dlaždičkách v koupelně.

Jako důchodkyně mám heslo: Co nemusím udělat dnes, počká klidně i zejtra.
červen 14, 2019 09:19
... : NČ
Já to heslo, Deer, mám trochu jinak: "Co můžeš udělat dnes, můžeš udělat i zítra." To asi, jak kdo, podle nátury.
Míšo, becherovka s vínem se moc rádi nemají. No, ale když ti to jde k duhu, tak do toho! Alkohol obecně je nepřítel, takže, jak správně kázal bratr Jan z Trocnova:
"Nepřátel se nelekejte, na množství nehleďte. Hrrrr na ně, děti! Hin sa hukáže." (možná, že poslední větička k tomu nepatří, že jsem ji četl někde jinde, ale určitě též u Jiráska, tak proč ne?). Ať slouží!
červen 14, 2019 09:46
... : doktor
Dani i mne přepadá beznaděj z horka,dusna,velkejch i malejch mušek všudy přítomného potu.Nepomáhá ani sprch - mrcha.Dani i Míšo napsaly jste to úžasně.Připojuji se !!!!!
červen 14, 2019 12:41
... : toulavejV
tak já mám tenhle báječnej život důchodce už na dohled, po prázdninách, jen se ho dožít, což se nepovedlo několika mým známým, kamarádům i kolegům z práce, těsně před cílem. V práci potkávám spoustu starších kolegů, co rozhodně mají nadprůměrnej důchod z toho nadprůměrnýho platu, přesto tu jsou pořád, nechápu. Nevím, jestli mají tak rádi prachy, nebo se jim práce stala nutností, protože si nenašli jinou zábavu. To není můj případ . . .

Je hezký vědět, že mně bude přispívat na penzi i Míša šíša a jsem rád, že mě má v plánu korumpovat Babiš i v budoucnu i když ho nevolím, je to holt nejspíš slušnej člověk, má mý uznání . . .
červen 14, 2019 13:34
... : JanaJ.
Mě poslední dobou chlupáč budí o půl šesté. Když se mu podaří dostat mě z postele tak spokojeně zalehne do pelíšku a pokračuje ve spaní. Já se trochu rozhýbu, nasnídám, vyčistím zuby, to už zalehne na kobereček u postele a čeká až se obleču. A vyrazíme, nejčastěji po cestě k lesu a kolem lesa. Než chlupáč všechno zkontroluje a napíše PSM tak uběhne aspoň hodina. Ale mně to nevadí, protože v tuto dobu je v přírodě nejkrásněji.

ToulavejV taky nechápu ty, kteří můžou zůstat doma a přesto chodí do práce. Teda pokud to není kvůli penězům. Vždyť nevíme jak dlouho tu budeme a chceme si užít i něco jiného než zaměstnání.
červen 15, 2019 07:10
... : Iris
Jano, Toulavej - už jsem si párkrát i vyslechla něco jako: "...to já bych doma nevydržela....flákat se doma nebudu umět....no jó, to já musím do práce na rozdíl od tebe..." apod. Skoro jsem se jednu dobu bála říkat, že jsem "jen" doma a najednou si všímám takových těch skoro dehonestujících výroků na "důchodce" - už jsem psala v jiné debatě, že to strašně nesnáším, jako bychom byli takové jedno stádo, které stejně kňourá, stejně myslí, stejně volí.... Nechala jsem se i ukecat na záskok v nemocnici, ale bylo tam najednou nějak strašně moc hluku, který jsem dříve nevnímala, strašně moc zbytečného kvákání a pomluv, na které jsem si odvykla a ani ta práce mi nepřinášela nijak zvláštní uspokojení, možná proto, že už v ní už nečekám žádný osobní progres - a to je myslím velký motor, ani ne tak ty peníze.

Jinak Daní - skoro denně si ráno uvědomuji to blaho, že si můžu naložit se svým dnem podle sebe a každý večer neskutečné blaho, že druhý den nikam nemusím a mohu nakládat se svým dnem..... smilies/grin.gif Lepší je to v létě, zima byla někdy trochu smutná. Ale je pořád co dělat a co vymýšlet. Nad chlupáčem stále uvažuji, ale momentálně jsem sobecká a užívám absolutní svobody, zatímco chlupáči přinášejí jistě kromě radostí i povinnosti. Uvidíme dál smilies/smiley.gif
červen 15, 2019 08:43
... : NČ
Taky jsem ještě 5 let při důchodu chodil do práce. Pak vypsali každýmu, kdo odejde, královský odstupný, tak jsem to bral všema deseti. Teď bych chodil i třeba za čtvrtinovej plat, než jsem měl. Dřepění doma je strašná votrava a pivem se to přepít nedá, pokud teda nechci bejt každej den našrot a ráno se probouzet s bolavou palicí.
Kdybych měl možnost vrátit to královský odstupný a vrátit se, udělal bych to ihned. Jestli si někdo myslí, že dneska pro celkem zdravýho, a snad ještě ne zcela dementního, penzistu není problém sehnat práci, byť i mizerně placenou (kromě snad denně 12 hodin u kasy v Albertovi, s hmotnou odpovědností), mýlí se!
-------------
Taky je zajímavý, jak se politici dožadujou zvyšování věku odchodu do důchodu. Tak např. mně by to tehdá vyhovovalo. Ale co ti, kteří se třeba v 58 letech dožijou likvidace pracovního místa, nebo celý fabriky? Práce nikde a penze v nedohlednu. Kdo by taky měl zájem, zaměstnávat na nějakou aspoň trochu přijatelnou práci starýho dědka nebo bábu? A čím dál se ten věk bude zvyšovat, tím delší dobu bude, už prakticky nezaměstnatelnej, dědek čekat na penzi. Pokud se jí dožije, zabrečí nad tou almužnou znova. A co až dorazí hosp. krize?
červen 15, 2019 08:45
... : mamča
NČ : Jsou profese, kde můžeš dělat klidně do smrti. Já jsem přesluhovala tři roky a odešla jsem dobrovolně a bez odstupného. A i když mě čas od času bývalý zaměstnavatel osloví, jestli si nechci přes zimu přivydělat, nechci. A to bych mohla dělat i částečně z domova.
Připadá mi, že bych zabírala místo někomu mladému, kdo má třeba rodinu, a ten "můj flek" by se mu hodil.

červen 15, 2019 09:32
... : NČ
No vidišto mamčo. Mě bejvalej oslovil, asi po dvou letech, když mu hořela koudel u zadku (teda - termín mu hořel), za měsíc mi to hodilo třicítku čistýho, za pár hodin doma u pc. Pak poděkování, spokojenost s prací, ale když jsem se zajímal, že bych jako dál, tak už nepotřeboval.
Já si fakt nevymýšlím. Je to tak. I když mi někdy na můj zájem o jejich inzerát odpovědí, tak jakmile pošlu CV s datem narození, tak buď už žádná další reakce, nebo, v lepším případě: "Velmi si vážíme vaší kvalifikace i vašich zkušeností, ale rozhodli jsme se pro jiného uchazeče." To nemá řešení.
červen 15, 2019 11:50
... : Iris
NČ -nevím, nechci dělat zase rozbory bez kvalifikace, ale mám dojem, že to specifikum Prahy - tedy ty mladé a pružné kolektivy. Každý mladý po maturitě, natož s vejškou tady u nás chce jít do Prahy, tam je totiž blaze. Tady na severozápadě je takový nedostatek pracovníků, že důchodci jsou naopak přemlouvání a prošeni. Od slova prosit smilies/wink.gif Například v té nemocnici, kdyby nebylo starých sester, co mají nohy ubroušené až k zadku, tak to můžou zavřít. Což se také snad pomalu děje....zatímco mladé hrdě odmítají pracovat za almužnu a chtějí bojovat nebo odcházet, staré vezmou směny navíc s tím, že přece ten barák nenechají padnout. Těžko jednoznačně určit, co je správné.
červen 15, 2019 12:03
... : NČ
A tak, na utírání zadků a na krmení by mě možná v nějaký sociálce přijali i v Praze. Jenomže - každej máme svý limity .… (abys mi rozuměla - almužna by tím limitem nebyla)
červen 15, 2019 12:16
... : Iris
NČ - rozumím.
červen 15, 2019 12:21
... : Iris
NČ - teda ještě k tomu, aby to nevypadalo, že jsem tě posílala do LDN jako sanitáře - myslím, že u nás shánějí i technické profese, zejména na těch průmyslových zónách, nejen dělníky (operátory), ale i do kanclů. Dělníky dělají prakticky už jen cizinci a do kanclů - podle vyprávění - se dostávají i tací, kteří by se dříve do nich dříve nemohli tak snadno dostat, protože prostě nejsou lidi. Vycházím ale jen z podívání a z oznámení na místní kabelové televizi a třeba to špatně chápu. Ale tys byl už asi v zavedenější profesi, promiň, já si pamatuji jen kopírku, nějaký kolena a svíčkovou, přičemž něco z toho ti bylo přiřazeno neprávem, už jsem zapomněla co smilies/wink.gif


červen 15, 2019 12:32
... : NČ
Ani mě to nenapadlo, Iris. To byl jen takovej příklad, o jaký pozice se snad ještě lze v mym věku ucházet, kde berou každýho, kdo se udrží na nohách. Sledování inzerátů, věř mi, mám naprosto zvládnutý. Denně mi choděj výpisy inzerátů, a jak píšu vejš - pokud se na nějakej ozvu a pošlu CV, jsou odpovědi jak přes kopírák, nebo žádný.
Ono je to se mnou trochu složitější. Nepotřebuju práci kvůli prachům, abych byl z ekonomický nouze donucenej prosedět a prospat střídavý 12tky někde v hlídací boudě na staveništi někde za Zličínem. Jsou i recepce v hotelích, penzionech, to bych bral, ale to je dneska všechno s angličtinou, což při mý slovní zásobě asi 50ti slov, který si pamatuju ze školy a z textů Beatles a Stounů, určitě nestačí.
No nic. Pěknej den.
červen 15, 2019 13:01
... : Iris
NČ - zase rozumím, např. z ekonomických důvodů jsou starší ženské se vzděláním a z lepších pozic prodavačkami u Vietnamců nebo skládají zboží v marketech, víme... podělaný ruskyj jazyk v době, kdy nám hlava brala ještě hodně. Tak i tobě hezký den.
červen 15, 2019 13:08
... : NČ
No, asi tak. A když bych tu spoustu přebytečnýho času chtěl sdílet s nějako bábou, tak nakonec ve výsledku čtyřletýho pobejvání na seznamce, byla jen jedna jediná, s kterou bych mohl. Jenže ona zase nechtěla se mnou. Dokonce to byla čtenářka Kudly, která se přihlásila na seznamku jen proto, aby zjistila, co je to ten NČ za pitomce. Po dvou docela fajn setkáních (aspoň pro mě byly fajn) to zjistila a pak už ji to nezajímalo. Většina bab tam leze s otázkou "co mi můžeš nabídnout?" Když pochopěj, že sebe, tak to skončí, aniž bysme se vůbec viděli.
Ale to už jsem zase hodně daleko od thematu článku. Ještě jednou přeju fajn den.
červen 15, 2019 13:29
... : Iris
NČ - hodně daleko nejsi, bavíme se o trávení důchodu a já vzpomínám, jak jsme se všichni v práci na důchod těšili. Říkalo se: mládí v pr*eli....a tak dál. Jenže to si člověk dělal plány mladý, plný energie a v rodinném kalupu. Nikoho nenapadá dopředu, že se - no jak píše Toulavej, nemusí vlastně důchodu dožít, že jo. Ale také se může dožít sám, protože ovdoví nebo se to doma podělá, partneři i děti jsou jinde, než jsme čekali, nemáme ty baráčky ze zahrádkou, jak jsme měli a tak. A je to holt smutné, když nakonec má člověk ten pocit, že by mu bylo nejlíp zase v té práci. Možná je to jen klam a mam, protože ono v té práci nejde jen o prachy a společnost, ale také o nějaký cíl, nějaký profesní růst, výsledky - no a já nevěřím, že prduch může nebo smí být ještě tak ambiciozní. Někde nahoře si vychvaluji, jak je to fajn nikam nemuset. Ale přiznám se - Toulavej, Jano, poslouchejte - že občas mě napadlo, že pokud nepůjdu někam do práce, asi se zblázním. Ale to jen v takových těch slabých chvilkách těsně před spaním nebo po probuzení. Pak to "zajím" nějakou činností. Myslím, že ono by to i v té práci stálo za prd. A s těma babama, hele, možná také smilies/wink.gif
červen 15, 2019 16:02
... : Iris
....se zahrádkou..
červen 15, 2019 16:03
... : NČ
Tak ono pro mě jde hlavně o užitečnější užívání času, to pak se den nevleče. A nejvíc ze všeho o styk s lidma. I když třeba děláš doma, tak občas zajít musíš, probrat důležitý, pokecat o blbostech (třeba zrovna o politice), prostě se donutit k aktivitě.
červen 15, 2019 16:33
... : JanaJ.
Iris, já kdybych bydlela v paneláku, tak bych se asi občas ukousala nudou. Ale bydlím v dvougeneračním domku s mladýma, máme velkou zahradu, pěstuji spoustu zeleniny a kytek, někdy hlídám vnoučata, chodím s pejskem na procházky... V práci mě poslední dobou nejvíc vadily vztahy mezi lidma, kvůli tomu už si ani nic nehledám.
červen 15, 2019 16:50
... : *deeres*
Já nevím, já byla štěstím bez sebe, když jsem se konečně dožila peněz z důchodu a radost z toho, že jsem sice stará, ale stále ještě živá, tak ta mně vydržela dodnes. A vždycky, když už to vypadá na to, že teď bude klid, tak naprosto pravidelně mne nějaká, mnou neovlivnitelná událost vykopne k aktivitě.
Představa, že bych se znovu někde zapojila do pracovníhoi procesu, je pro mne nepředstavitelná. Snad jedině v případě, že bych neměla na chleba, tak potom se skřípěním zubů.Já si teď mohu vybírat s kým se chci bavit a s kým ne a i říct na plnou hubu, co si myslím. To bych si v práci, pokud bych nedělala hajzlbábu na veřejných WC, dovolit nemohla.
červen 15, 2019 18:38

Powered by Azrul's Jom Comment
busy