ZACHRÁNÍTE ŽIVOT?
Úterý, 21 květen 2019
K čemu je lidstvu populace, která se vzdělává v matematice, jazycích a dějinách, ale neumí zareagovat, když jde o záchranu lidského života? Před pár dny se ke mně dostalo video sestříhané ze záběrů bezpečnostních kamer v jednom supermarketu. Podařilo se zachytit dramatický moment, kdy do obchodu vběhla žena s dítětem, které evidentně potřebovalo bezodkladnou první pomoc.

 

 

 

 

 

 

U matky proběhla zvláštní forma psychického zhroucení, kdy, neschopná sama jakkoliv efektivně jednat, odešla pryč a nechala dítě na pospas cizím lidem. Situace citelně zasáhla i otce od dítěte, který přiběhl vzápětí. Sice se v prvních chvílích vyděšeně pokoušel dítě oživit, v čirém zoufalství ale bezmoc následně ochromila i jeho. Reakce rodičů je pro mnoho lidí nepochopitelná. Ale - těžko něco vyčítat, dokud si někdo něčím podobným sám neprojde. Pokud se jedná o život blízké osoby, je panická a zcela neefektivní reakce pochopitelná. Ve vypjatém, citově vybičovaném momentu, neuvažuje mozek racionálně. Vypne, od celé situace se jakoby oprostí, aby měl možnost jí vůbec nějak zpracovat.

 

U každého to probíhá jinak, ve výsledku ale stejně - hůře, než jindy. Otec  se chytal za hlavu, matka dělala to samé, jen o kousek dál a o samotě. Nejrozumněji se zachoval zcela cizí člověk. Mnohem líp se totiž zachraňuje někdo, kdo k zachraňovanému nechová osobní city. Pánovi, který dítě nakonec rozdýchal, patří velký obdiv. Zvládl to skvěle. Ale docela mnou otřáslo, že se z toho množství lidí našel jen jeden, co to vzal za správný konec.

 

Jsem lékařka, vidím to samozřejmě trochu zkresleně. Nevyžaduju od laiků profesionální pomoc, ale očekávám, že dospělý bude schopný jednat správně. Situace, ve které jde o život, se stane bez varování. Postihne kohokoliv, kdekoliv. Ve vteřině se můžete stát někým, kdo potřebuje pomoc od ostatních. Považuju proto za naprostou samozřejmost, že se s výukou něčeho tak důležitého začne už od základní školy.

 

 

Image result for PRVNÍ POMOC NA ULICI DÍTĚTI

 

 

Jeden pán mi v diskusi, kterou jsem na tohle téma vedla, odpověděl: „Existuje předmět výchova ke zdraví, který je zařazen od 7. do 9. ročníku. Jeho součástí je první pomoc resp. vědomosti o fungování celého záchranného systému; mladší žáci najdou základy první pomoci v tematických plánech ve vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět. Součástí vzdělávání na ZŠ jsou pravidelné workshopy ČČK nebo záchranky, projektové vyučování zaměřené na poskytování první pomoci a chování člověka v mimořádných situacích. Děcko na základce pochopitelně nebude poskytovat první pomoc jak profík, je rádo, že alespoň ví telefonní číslo na záchranku, a popíše operátorce, co se děje - samozřejmě záleží na věku.

 

 

 

 

Odpověděla jsem mu, že mým oborem je dětské lékařství, do systému všeobecného základního vzdělávání nevidím a nerada bych někomu, kdo se v tom angažuje, křivdila. Ale přijde mi, že znalosti veřejnosti ve vztahu k zásadám první pomoci jsou žalostné.

 

Je výborné, jestli se stran tohohle něco zlepšilo, fandím všem, kteří to podporují. Učitelů a všech, co pracují ve školství, si velmi vážím. Ale vidím následky, které ukazují, že je něco špatně. Pokud se pořádají workshopy a projektové vyučování, proč jsou zaměřené na téma zdraví? Proč není tohle téma právoplatným vyučovacím předmětem? Ve kterém se zkouší a známkuje a tvrdě se v něm vyžadují výsledky? Proč plácat deváťáka po rameni, že umí zavolat záchranku? Není to trochu málo?

 

Proč po něm nechtít, aby perfektně věděl, co udělat, když si na sebe jeho mladší bráška převrhne hrnek s horkým čajem? Když mu jeho vlastní dítě vypadne z náručí, nebo až bude řešit horečku? Když kolega v práci dostane epileptický záchvat? Zavolá se záchranka, super, ale než přijede? Jen se kouká a čeká?

 

První pomoc při popálení a opaření: Chladit, ale ne všude!

 

 

O tomhle já mluvím. Proč se téma "zdraví a první pomoc" dávno nevede jako jeden z hlavních vyučovacích předmětů? Proč se z něj nematuruje? Každý puberťák si je schopný perfektně zjistit cokoliv ohledně svého iPhonu, ale když jde o život, tak to končí přivoláním záchranky? Mě osobně děsí představa, že budu takové generaci vydána na pospas, až budu sama pomoc potřebovat.

 


KATERINA KAROLOVÁ

 

 

Komentáře
... : mamča
Řekla bych, že se lidi bojí poskytnout první pomoc, aby neublížili. I ten, kdo si myslí, že to umí, má zábrany. Je jasné, že pokud přijdu k někomu, kdo má tepenné krvácení, zacpu tu díru čímkoli, co budu mít po ruce, protože sanitka sice přijede do 10ti minut, ale to už je pro toho člověka pozdě.
Druhý strach vyplývá z toho, že ten zraněný člověk může mít třeba AIDS, a zachránce má ruce plné drobných oděrek.
U dětí oboustranně tyhle obavy nehrozí, ale mnohý dospělý se obává i toho, aby na něm pak zraněný nevymáhal odškodné, za špatně provedenou první pomoc.
I takové případy se stávají.
květen 22, 2019 06:06
... : *deeres*
Bohužel, mamča má pravdu. I já mám zábrany. I přesto jsem pomoc poskytla, jenže pak se ukázalo v jednom případě, že to není epileptický záchvat, ale dotyčný je ožralý jako Dán. Asi mně moc neděkoval za to, že skončil na záchytce.
Ve druhém případě to byl bezdomovec, i když tak nevypadal, za to na něm byly viditelné známky mozkové mrtvice. Upadlý koutek, špatně mluvil, přivřené oko, napůl ležel na lavičce v Chotkových sadech. Umírajícím hlasem prosil o pomoc, že je tam tak už od rána a nikdo se nad ním neslitoval. Tak jsem zavolala rychlou, popsala příznaky, tam mně řekli, že může přijít další ataka, ať s ním mluvím, aby neupadl do bezvědomí. Tak jsem hodila řeč,on obživl, sáhl do kapsy a vyndal cigaretu a zapálil si. Teprve v ten moment mně došlo, že to je bezdomovec, který se potřebuje někde ubytovat. Příznaky mrtvice měl z někdejšího dávného postižení. Před příjezdem sanitky jsem raději zdrhla.
Dokonce znám případ tady babky z obce, která upadla na silnici, sousedé jí poskytli pomoc a ona je potom nařkla, že jí okradli.
Kdo si pomoc párkrát zkusí, tak se pak rozmýšlí být samaritánem, i když pořád jsou situace, kdy bych šla do toho po hlavě a na nic nečekala. Mám delší vedení a sesypu se až tehdy, kdy už o nic nejde. Ale je fakt, že nikdy nešlo o život, nejhorší s čím jsem se setkla, byla otevřená zlomenina bércové kosti desetiletého kluka, který si zkusil v Kralupech sjet na kole Jarníkovy schody z Hostibejku.
Zkušenost s bezdomovcem ale k něčemu dobrá byla, možná to víte, když v Praze chcete zavolat někomu záchranku a špatně se popisuje místo, stačí najít nejbližší sloup veřejného osvětlení, na něm je číslo, které má záchranný systém v mapingu.

„Identifikační čísla lamp veřejného osvětlení slouží k upřesnění místa mimořádné události. Když někdo volá na naše operační středisko, operační důstojník přesně podle toho čísla zjistí, kde se lampa veřejného osvětlení nachází. To znamená, že máme přesnější lokaci,” řekl Novinkám Martin Kavka, tiskový mluvčí Hasičské záchranné služby v Praze.
Malý plechový štítek, který je viditelný i v noci, najdou lidé na sloupu lampy směrem do silnice, a to zhruba ve výšce 150 centimetrů. Očíslované jsou lampy v Praze, ale například i v Ústí nad Labem, Liberci, Teplicích nebo v Podbořanech.

květen 22, 2019 09:04
... : mamča
Pamatuju, ještě za "totáče", že jsme měli v práci každoročně týdenní školení "Zdravotnické družiny". Patřily tam všechny svobodné holky a kluci, co měli modrou knížku. O první pomoci nám přednášeli lékaři a jeden plukovník v.v., a celá ta akce se odehrávala v nějakém rekreačním středisku. Dopoledne byly přednášky a odpoledne praktická cvičení, i pro případ válečného stavu. Tehdy mi to připadalo legrační, protože povel "V zdravotnické hrábě rozvinout" v nás vyvolával záchvaty smíchu.
Krátce na to jsem přijela k dopravní nehodě, kdy Moskviči praskla přední guma a přistál na švestce. Tehdy ještě nebyly povinné pásy, takže pán narazil hrudníkem na volant a způsobil si pneumotorax. V tu chvíli mi naskočilo všechno, co jsem se na školení učila. Díru v hrudníku jsem mu zalátala kusem igelitu a leukoplastí. Horší to bylo s dostupností telefonu, apod. Na okresce toho moc nejezdilo, až nakonec jel kolem traktorista, a ten z hospody zavolal pomoc.
Já jsem z těch, co se hroutí až pak...
květen 22, 2019 09:05
... : *deeres*
Jestli umím zachránit život? Nevím. Jak se tak dívám na uveřejněnou fotku, tak musím konstatovat, že rozdýchat "Andulu" se mně nikdy nepodařilo.
květen 22, 2019 09:09
... : mamča
*deeres* Dneska už se od umělého dýchání ustupuje. Přednost má masáž srdce.
...a to by bylo, abych někomu tu prsní kost nezlomila :-)...
květen 22, 2019 09:14
... : *deeres*
Mamčo, já vím, holka je ve zdravotnictví. Že to vím, ale neznamená, že by mne nenapadly nějaké další hokusy-pokusy, pokud by masáž srdce nezabírala. A obzvláště u prcka bych se bála, že se mu probourám k páteři.
květen 22, 2019 09:28
... : d@niela
to s tím "ta paní mě okradla", tak s tím jsem se setkala. Bohužel, jsou takové případy, že někdo leží na ulici, dokonale umírá, a pak, když přijede záchranka, tak se trochu probere a najednou "nemá" hodinky, peněženku...
Tedy, nestalo se to mně, ale jedné sousedce. Sice nakonec zjistili, že to bylo totální divadlo, ale za tu nepříjemnost to nestojí. Sousedka se zařekla, že už "nikdy a nikomu" smilies/smiley.gif.
květen 22, 2019 09:38
... : Iris
Mamčo, deeres, v podstatě s vámi souhlasím. ano - zábrany, strach neublížit ještě víc a lhaní a šizení zachranářů - to jsou pochopitelné argumenty a chápu je.

Jen si myslím, že ten strach z "ublížení" špatnou první pomocí by nemusel být překážkou, kdyby lidé skutečně uměli pomoc správně poskytnout - a mám na mysli tu život zachraňující. Mnohé se změnilo, skutečně už se na první místo u dospělých dostala masáž srdce, dýchání připadá v úvahu zejména u dětí,protože u nich příčiny bezvědomí a zástavy srdce a dýchání bývá jiná, než u dospělých. Neboli takové to znechucení z dýchání do někoho vlastně odpadá.

Je to sice klišé, ale ve škole nám pořád říkali, že si máme každého pacienta představit, jako svého příbuzného, někoho, na kom nám záleží. Představ si mamčo, že by ses dostala ke smrtelnému úrazu třeba syna své známé, přítelkyně, sousedky nebo podobně. A poté, co by to dopadlo špatně bys jí odříkala tohle zdůvodnění - já měla strach, abych to neudělala blbě, tak jsem radši neudělala nic. To není mamčo samozřejmě konkrétně na tebe, to je jen příklad. Ta sousedka by dala nevímco za to, když by někdo bez zbytečných úvah jejímu synovi pomohl.

Lidé mají pocit, že je to těžké a špatně se to učí. Jo deeres, andula jde ztěžka, mám s tím vždycky problém ji rozdýchat. Masáž bývá lepší - jde o to, že se fakt musí přitlačit nataženýma rukama proti tvrdé podložce a ve správné poloze. Zazpíváš si u toho v duchu písničku kvůli rytmu a necháš se co nejrychleji vystřídat někým čerstvým. Mezi námi, slyšela jsem a viděla instruktáž, že pokud ty, nebo třeba dítě pomáhající dospělému nemá sílu, může si pomoci nohou. Prostě si stoupne a na správném místě patou masíruje. Lepší, než nic. Čert vzal žebra přece....

Myslím, že naučit se správnou první pomoc je lehčí, než udělat řidičák a jízdy. Přesto skoro každý řidičák chce a udělá, ale u první pomoci se lidé pořád vymlouvají jako malé děti. Neříkám, že je to příjemné, hlavně v terénu. Zažila jsem to jednou a pomohla jsem. V nemocnici mnohokrát, ale tam je to jiné.
květen 22, 2019 09:40
... : mamča
*deeres* Ono je to jiné v Praze, kdy ta záchranka opravdu dorazí brzy, a jiné na venkově, když má RZ "hnízdo" ve vzdálené nemocnici. A právě ty první minuty po úrazu, infarktu nebo mrtvici bývají rozhodující pro následný život nebo přežívání nemocného.
Umřít se dá i na šok, ani člověk nemusí mít viditelná zranění.
U dítěte bych se asi bála zasáhnout. Leda by šlo o záchranu po tonutí. Zlomeniny na tu záchranku klidně počkají.
květen 22, 2019 09:45
... : mamča
Iris . Za nás se jako součást zkoušky v Autoškole dělala i zkouška z První pomoci. Jasně, že to byly jen základy, ale tehdy nebyly mobily ani příliš rychlá sanitka k dispozici, tak to mělo svůj význam.
Dneska je fajn, že je možné poskytnout tzv. asistovanou první pomoc, kdy Tě naviguje zkušený zdravotník.
květen 22, 2019 09:48
... : Iris
Deeres, samozřejmě, že u dítěte zvolíš jemnější masáž, u novorozenců třeba jen dvěma prsty jemně mačkáš, no a foukání do úst, je-li zapotřebí, jen jako do zobáčku ptáčka. Ale stačí u toho přemýšlet anebo - ještě lépe - holt si zapamatovat pár čísel a velikostí. Ale jak by doktoři upřesnili, děcka většinou mají zástavu dýchání, to dospělí trpí na srdeční zástavy a podobně.
květen 22, 2019 09:48
... : Iris
...chtěla jsem spíše říct překážku dýchání než zástavu.
květen 22, 2019 09:49
... : Iris
Vím mamčo, že v autoškolách to bylo, dnes už ani to ne. Ale byla to taková ta součást zkoušek, která asi moc lidem nedala, vím, jak se tyhle věci šidily a šidí. Ty mobily jsou na jednu stranu strašně fajn - dovoláš se rychle pomoci a umožňují asistovanou pomoc. Nicméně, někdy bych vraždila za to čučení do telefonu místo aktivní pomoci. Lidé jen zavolají a čekají na spasitele z RZP - pokud nepřijedou včas, protože je nějaký opilý pitomec zrovna zneužil - pak nadávají na zdravotníky a na všechno. A sami stojí.

A také jsem vždycky pobavená, i když negativně, pokud vidím v nějakých filmech, či snad dokonce v seriálech ze zdravotnického prostředí, jak sám odborný personál v případě ohrožení života pacienta plácá po obličeji a domlouvá mu, volá na něj opakovaně hystericky jménem a pronáší život zachraňující věty typu: " co je s tebou...zůstaň s námi....dýchej...neodcházej.." To bych vraždila. Lidé na to čučí, dojímají se a věří tomu, že v těchto případech fakt nic nejde dělat. Ale nesmím se rozčilovat, nebo mě klepne a kdoví, jestli by mi někdo pomohl smilies/wink.gif
květen 22, 2019 09:59
... : *deeres*
Za sebe mohu říct jenom to: "Zaplať pámbu, že jsem u něčeho vážnějšího nikdy nebyla!" Stačila mně ta otevřená zlomenina, kdy ten kluk byl v šoku a upadával do bezvědomí. Naštěstí nejsem panikář, nepřemýšlím, v té chvíli něco jedná za mne. Je to už nějaká doba a mobily nebyly a nikde nikdo. Kdo by také ve všední den po poledni lezl někam na kopec, akorát já se psy.
Nikdy nevíte, co se může stát a tak já v báglu, jako zvyk z trampských časů, nosím trochu větší KPZetku se vším možným, včetně sterilního obvazu. Vlastně to mám kvůli psům, kdyby se jim něco stalo.
květen 22, 2019 10:06
... : Iris
Deeres, to je super s tou KPZ. Jestli mohu něco doporučit, nos s sebou VŽDY gumové rukavice, tedy takové ty silikonové, vejdou se do kabelky v pohodě a jsou pro tebe opravdu nejdůležitější. Mám je v kabelkách, v autě, nutém do toho i svoje děti. Pak můžeš být při zachraňování odvážnější.
květen 22, 2019 10:13
... : mamča
Iris : Možná v těch dobách "dřevních", kdy jsme neměli mobily a všechno potřebné na Internetu, jsme byli samostatnější a zodpovědnější. Tím nemyslím, že by dnešní mladí byli nezodpovědní, ale oni tu možnost "pomoci zvenčí" mají, a tudíž se na ni spoléhají.
Záchranka má většinou dobré dojezdové časy, tak prostě zavolají a pak už nechají vše na odbornících.
Já třeba nevím, jak pomoci člověku při epileptickém záchvatu. Vím jen, že by se mělo zabránit udušení. Kdysi nám dokonce radili, přišpendlit jazyk dotyčného na oděv sichrhajckou...
květen 22, 2019 10:14
... : Iris
Ještě k předepsaným autolékárničkám - vím, že já zákony a předpisy asi nezměním, ale za mě je nejlepší vzhledem k prní pomoci mít mobil a znát čísla, kam volat. Pak ty rukavice a - to stále tvrdím - nějakou deku na přikrytí šokovaného pacienta, který samozřejmě dýchá a je zajištěn. Než přijedou.
květen 22, 2019 10:15
... : Iris
Mamčo, s těmi mobily s tebou souhlasím. Moc se na ně spoléhá. Na druhou stranu v mnohém pomohou, chtělo by to nějak správně používat. Dobrý dojezdový čas nikdy nemůže zachránit život v případě potřeby resuscitace, bohuže lidé si to myslí. Máme na to cca 5 minut a pak je konec s mozkem, to nestihne nepřijet nikdo včas. Musí se hned zakleknout a pomoct..

Ten epileptický záchvat bývá nepříjemný na pohled, působí dramaticky a lidé jsou vystrašení, když se k tomu dostanou. A bývá relativně často k vidění. Myslím, že jakékoliv špendlení jazyka se už dnes nedoporučuje - ani u zprůchodňování dýchacích cest jako dříve, stačí záklon hlavy. U té epilepsie více než udušení hrozí pokousání a drobná poranění z pádu a toho mrskání se. Tak jen pacienta kontrolovat, aby si neublížil, než to přejde.
květen 22, 2019 10:28
... : mamča
Iris : Ty rukavice...Jasně, jejich důležitost chápu, ale Tebe, když přijedeš k autonehodě se zraněnými, jako první napadne vzít si rukavice ?
Napřed se přece zjišťuje, co komu je, a jestli někdo potřebuje pomoc. Tu lékárničku člověk hledá až potom.
Navíc ty lékárničky mají nějakou dobu použitelnosti, která je na natištěném štítku pod neprodyšně zavařeným igelitem. Než se podaří lékárničku otevřít a vyndat rukavice, tak je RZ na místě.
květen 22, 2019 10:31
... : Iris
mamčo -

když přijedeš k autonehodě se zraněnými, jako první napadne vzít si rukavice ?


Ano !
I při tom ohledávání pacienta už musíš být chráněná a nemůžeš ztrácet cenné sekundy tím, že po ohledání půjdeš teprve pro rukavice do krabičky. Rukavice mám na několika místech - mluvím-li o autě. V boční přihrádce jedné i druhé, v boxíku na brejle atd..Není to nic nemožného. Jen s mobilem bych asi v rukavicích neuměla zacházet ( s tím dotykáčem mám problémy pořád a vždy...)
květen 22, 2019 10:39
... : Iris
Mamčo, chtělo by se mi skoro říct, že ty lékárničky jsou jenom k vzteku - není v nich podle mne nic, co život opravdu zachrání. Co život zachrání, je záklon hlavy, dýchání a masáž. Možná je život ohrožující tepenné krvácení, kdy stříká krev - pak je možná - dle mého - lepší komprese prstem nebo čímkoliv po ruce do dojezdu RZP nebo pomoci někoho dalšího. Než nějaké otevírání blbé lékárničky třesoucíma se rukama, aby v nich člověk našel nějaké obvázky....To možná tak v klidu, kdy nejde o život, ale dá se nějak pomoci člověku, aby se cítil lépe. Dýchací rouška už není předepsaná a co jiného tam je k záchraně života? Nevím, musím se možná lépe dovzdělat, já tak trochu ty lékárničky ignoruji. smilies/wink.gif
květen 22, 2019 10:49
... : mamča
Iris : K záchraně života jsou tam sterilní obvazy :-). Ve chvíli, kdy skutečně stříká krev, je jedno, jestli použiješ sterilní obvaz (než se k němu probiješ a rozbalíš ho, je pacient řádně vykrven) nebo libovolný hadr.
Nebezpečí infekce je mnohem menší, než možnost vykrvácení.
Pak je tam taky škrtící obinadlo - možná na ukrácení utrpení. Není moc lidí, co vědí jak a kde ho použít.
Tak mě napadá, že by mohla Kudlanka nejvyšší tady udělat vzdělávací rubriku "První pomoc".
Autorka článku a třeba Ty, byste mohly občas proškolit místní zájemce o tuto tematiku.
Ono se to občas hodí.
květen 22, 2019 11:11
... : Iris
Mamčo - ano, stoprocentně... smilies/grin.gif
Nejdůležitější jsou ty sterilní obvazy a fakt, jestli jsou nebo nejsou prošlé - to máš naprostou pravdu smilies/wink.gif
A použití škrtidla jsi popsala krásně. Pokud vím, lidé si škrtidlo spojují jen s hadím jedem, jak jsem tak poslouchala. Nesměju se tomu, jsou to fakt stresové situace a zejména autonehody jsou hnusné, zaplaťbůh, ani já jsem u nich nebyla přímo. A bojím se také, nechci machrovat.
Ale protože třeba moji kluci jezdí poměrně často, představuji si některé věci a říkám si, že v tomhle by fakt lidé měli umět pomoct jeden druhému, protože nehod je čím dál víc. Autorka článku asi tady není, tak si povídáme spolu a jsem ráda za tvou důvěru. Jen doufám, že za ten rok, co jsem v důchodu, se metodika první pomoci zase výrazně nezměnila. Zatím ale změny, ke kterým v posledních letech došlo, byly spíše přátelské k zachraňujícím. Platí pravidlo, že nesmíš tou pomocí ohrozit sama sebe - když už fyzicky nemůžeš například, nemusíš tam padnout také mrtvá. Chtělo by to asi vždycky spolupráci a pomoc více lidí, jeden ale musí mít právo koordinovat a rozkazovat, co kdo...Skutečnost je ale taková - moje zkušenost - že v okamžiku, kdy jeden je ochoten se pomoci ujmout, ostatní poodstoupí a jen se dívají, případně blbě komentují. Ba dokonce si to prý i natáčejí na mobil smilies/angry.gif
květen 22, 2019 11:38
... : Josef Kouba
Za poslední 3 roky švagr, syn a já jsem prováděli úkon první pomoci.
Švagr: Přijel za ním jeho kamarád stodvacetikilový drobeček. Vystoupil z auta, nestačil říci ahoj a skácel se jak podťatý. Švagr Pepa o první pomoci nevěděl nic a pár dlouhých vteřin vyděšen zíral dolů na kamaráda. Když počáteční šok přešel, vytočil číslo první pomoci a sdělil co se stalo. Okamžitě mu po telefonu dávali instruktáž co dělat. Švagr kamaráda "pumpoval" než přijela sanitka. Nechybělo málo a sanitka by je vezla oba, Pepa byl na pokraji zhrocení vyčerpáním ale v 67 letech podal špičkový výkon. Dodnes chodí spolu na pivo a platí jej drobeček.

Syn: Jel autem do práce, je profesionál hasič. V osadě kterou projížděl uviděl na chodníku ležící osobu a nad ní dva, viditelně bezradné lidi jež telefonovali pro sanitku. Syn Jiří poskytl muži který byl v bezvědomí první pomoc až do příjezdu sanitky. Požárníci mají v tomto oboru veliké zkušenosti. Perlička k příběhu. Chlapík kterému zachránil život, je můj Kamarád Miloš a vlastní auto-opravnu jako švagr Josef.

Já: Sedím v autě, svítí červená, je podvečer, téměř tma a pozoruji chlapa na závodní motorce přede mnou. Konečně zelená. Motorka zaburácela a než jsem se rozjel měl 100m náskok. Náhle zadní světlo motorky vyletělo do výšky a udělalo salto vzduchem. Nic jiného jsem neviděl, jen to světlo, úsek byl neosvětlen a lemován lese. Když jsem dojel k onomu místu, světla auta osvítili hrůznou podívanou. Na silnici ležel Elk (jelen Wapity) velikosti krávy. Vydával hlasitě bolestivé zvuky,
10 m dál jsem v příkopě našel do klubíčka skrouceného chlapa, jež byl při vědomí ale také naříkal v bolestech. K mému štěstí zastavilo více aut a oběvil se někdo, kdo ví a tak jsem se pardonoval a rád. Motorkář v nejméně 80 km rychlosti vrazil do boku jelena jež přecházel silnici. Ano u nás jsou u silnic informační cedule, pozor medvědi, pozor jeleni.
květen 23, 2019 07:58

Powered by Azrul's Jom Comment
busy