PROMĚNY BAŤOVÝCH PŮLDOMKŮ
Pondělí, 04 únor 2008

Tak jsem se zase z jedné naší soukromé televize dozvěděla, že Zlín je město obuvi a přitom má  Zlín už poměrně dlouhou dobu společného s botama asi jako vysoká politika a upřímnost. Proto  mě pořád dokola překvapují příbuzní, kteří si bezmála 20 let po revoluci jezdí do Zlína kupovat boty...

a vypadají hrozně překvapeně, když zjistí, že kromě jednoho obchodního domu Baťa v centru a pár menších obchodů kolem, tady opravdu, ale opravdu nic jiného není a že nabídka bot je zhruba taková, jako v kterémkoliv jiném městě podobné velikosti.

 

 

 

 

 

 

 


     Baťovy závody, po roce 1948 Svit, se po revoluci rozpadly na několik menších závodů. Spousta z nich po několika letech zbankrotovala a s nimi i další firmy, navázané na obuvnický průmysl. Ve fabrice, kdysi přísně střežené a neprostupné (jen tak pro zajímavost přímo v centru města), teď můžete najít úplně všechno.

 

     Vietnamské spoluobčany a jejich  zboží všeho druhu, autobusové nádraží, banku, nejrůznější větší či menší firmy.

 

     Kdysi veleznámý „mrakodrap", ve své době nejvyšší budova ve střední Evropě, prodělal nákladnou rekonstrukci a dnes je v něm magistrát a finanční úřad. Zní to dobře, že? Tak trochu to vypadá, jakože se Zlín o své dědictví pěkně stará, ale bohužel, opak je pravdou.

 

 

 

 

 

     Většina budov chátrá a chátrá a chátrá... a bůhví, jak dlouho bude chátrat dál. Město se rozhodně vycimbá */  teď, když shání finance na dostavbu kongresového centra - chybí mu pouhopouhých 600 miliónů korun. Zadlužení však zatím údajně není tak veliké, aby to Zlín nějak zásadně pocítil.

 

     Nu, jsem na to docela zvědavá.

 

 

 

     Na druhou stranu se pomalinku střepáváme */ cihlovo-betonového centra. Díkybohu  ho v poslední době nahrazují budovy modernějšího rázu. Což nelze říct o nejbližším okolí zmíněného středu: Kdo kdy Zlín navštívil, určitě ví,  co tím myslím  - totiž rozsáhlé kolonie půldomků.

 

 

     S jejich výstavbou začal Baťa někdy po roce 1930. Všechny byly původně stejné - pět metrů vysoké krychle z červených cihel. Napříč domky přepůlené, ze dvou stran vchody do samostatných bytů, dole obývák a minikuchyňka 2,5m2  (Baťa si totiž přál, aby se lidé stravovali kolektivně v jeho vývařovnách), nahoře dva malinké pokojíky.

 

 

     Každý domek měl svou malinkou zahrádku a vzdálenost mezi dvěma domky není větší, než pět metrů, což zaručovalo mít dobrý přehled o životě sousedů. Za Bati nesměli obyvatelé vysadit na pozemku jediný keříček, natož strom, teď se každý může na svém vyřádit, co srdce ráčí a peněženka a míra vkusu - nevkusu dovolí.

 

 

     Z půldomků se místy staly až veledomky, majitelé si totiž přistavují a přistavují, až z těch původních pár m2 udělají něco monstrózního...  Jinak -  Každý si pečlivě pěstuje a ofukuje zahrádky na svých pár metrů čtverečních. A tak - co půl domečku - to originál.

 

 

 

 

    

 

 

     Neznám větší zábavu, než v podvečer vyběhnout a dát si pár kilometrů mezi těmito cihlovými domky. Přiznávám, tak trochu šmíruju, co nového se zas dostavělo, objevilo a kdo je z nich větší machr. Ještě že jsou domečky tak blízko u sebe, kolikrát stačí jen proběhnout jednou úzkou uličkou a člověk si odnese dojmů až do rána...


     Ano, náš "zlínský člověk z půldomku" je prostě šikulka a hlava otevřená.

 

 

 

Paula 

 

 

 

 

 

 

 


 

Překlad z  moravštiny do češtiny (pro jistotu):

 

 vycimbá        = vydá /vydá z peněz)

střepáváme  = zbavujeme

 

 

Komentáře
Kolik jich asi přibližně je? : ivanka
Podle toho co píšeš, asi hodně. to je nejspíš něco jako čtvrť, že?
únor 05, 2008 09:42
Baťa to vymyslel dobře. : mamča
Domky byly pro dělníky na tehdejší dobu luxusní, a každý si chtěl i kvůli bydlení tu práci udržet. Jeho impérium byl takový stát ve státě. Dělníci své mzdy utráceli v Baťových vývařovnách, v jeho obchodech i hospodách. Co si přát víc ?
Fungovalo to jako kruhová kanalizace bez vyústění.
I v dnešní době by z těch "krychlí" šly udělat pěkné domky. Stačilo by dodělat sedlovou střechu, obytné podkroví, a aby se domek nedělil na půl, ale měl jen jednoho majitele.
Je to sice takový panelák naležato, ale s malou zahrádkou.
únor 05, 2008 10:07
... : Paula
to přece spoustu lidí dělá. Některé jsou úplně k nepoznání od původních půldomků. Je to pro mnohé docela příjemné bydlení blízko centra města a vlastně v domku. Je tady celkem tak pět větších čtvrtí půldomků, jednodomků, čtvrtdomků a sem tam je k viděné i nějaká vilka,které Baťa stavěl pro své šéfy.
mamčo - přečti si Gotland, tak jednoznačné to nebylo a k mému úžasu Baťa údajně nebyl lidumil a kdo slepě nešlapal brázdu musel táhnout a byli i tací, kterým se to moc nechtělo a tvrdě na to dojeli.
únor 05, 2008 12:34
Paula : mamča
Je mi jasné, že kapitalista nemůže být lidumil. Každý, kdo nějakým způsobem ovládá druhé, požaduje, aby se řídili heslem "Koho chleba jíš, toho píseň zpívej".
Já jsem z generace těch, co se ve škole učili o Baťovi-vykořisťovateli, takže znám : ty WC bez dveří, aby tam nikdo nevysedával, apod.
únor 05, 2008 13:00
Tak zpívejme. : wendy
Maminka mojí kamrádky se taky zajímala kdysi o práci u BAti. No, byla to jistota, zpíval-li jsi dobře. Pamatuju že vyprávěla, že vzali okamžitě a beze všeho pár kluků, kteří tam přijeli z dálky jen na kolech, neboť byli viditelně v dobré fyzické kondici. Taky měřítko. A k WC - jeden japonský zaměstanavatel u nás označoval červenými páskami určitou skupinu žen, která mohla chodit na WC častěji než ostatní. Jsou to někdy příběhy. A proto mládeži - vzdělávejte se, studujte, nebo se něčím pořádným vyučte a podnikejte, nebo špatně dopadnete.
únor 05, 2008 13:21
to znamená, že jsou staré kolem 80 let - : kača
vypadají velmi dobře, a určitě ještě hodně dlouho budou.
No, podobné to bylo asi i v Itálii v té Fiat-republice, že?
Ale pokud vím, tak prý lidi byli u Bati docela spokojeni a dost si prý vydělali.
únor 05, 2008 13:32
mně se ty červené cihlové domky s rovnou střechou moc líbí : bb
zvenku...nikdy jsem nebyla uvnitř, viděla jsem v ČT dokument
náš dům bude se sedlovou střechou, ale zrovna na tyhle červené bych ji neposadila, pasují mi tam tak jak jsou
únor 05, 2008 13:34
Manul : Manul
Ja jsem taky zastance tech cihlovych domku. Navic si myslim, ze jich aspon cast chteli vyhlasit jako pamatku, nevim presne, jestli to proslo a kterych ctvrti se to tykalo. Myslim, ze ty domky a ctvrte vypadaji na svuj vekek velmi slusne. Hruzy z nich delaji az soucasni majitele. Ty domky proste patri uz k moderni architekture a treba sedlova strecha mi na ne vylozene nepasuje. Ale to je vec vkusu. A asi taky hodne zalezi na prakticke strance veci, treba jestli tam zateka a podobne...
únor 05, 2008 13:44
... : Paula
no oni existují i domky se sedlovou střechou, nevypadají špatně, ale toho místa je pomálu. Už tak, vevnitř je malý 3 1 a ještě na patro. Památková je vyhlášená tuším jedna ulice a majitelé asi dost trpí, protože domečky vůbec nevyhovují dnešnímu bydlení. Takže na druhou stranu se není co divit, s čím jeich majitelé přicházejí a jak všelijak si je zvětšují a vylepšují, a když to projde kolaudací...Sice máme ve Zlíně trochu Kocourkov, ale pro mně nebydlící v půldomku je to opravdu zajímavé pokoukání. Jinak je ve Zlíně asi pět větších nebo spíš docela velkých čtvrtí s domkama. Jedna čtvrt- min. 10 ulic.
únor 05, 2008 18:17
baťovky v Třebíči : Ivo Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny
V jednom takovém půldomku bydlím v Třebíči-Borovině, zdědil jsem ho po prarodičích. Je to ta "nejnovější" varianta z roku 1946 se sedlovou střechou, omítnutý. Před 5 lety jsem ho rekonstruoval s minimálními venkovními úpravami, nechtěl jsem z toho udělat hnusný paskvil stylu "lepení vlaštovčího hnízda", jak někteří "budovatelé" v okolí. "Za Bati" se nesmělo nic upravovat, přestavovat, žádné ploty, domácí zvířata - to neexistovalo. Je fakt, že necitlivými úpravami ty domky v Třebíči už dávno ztratily svoje kouzlo, ale celkově ta čtvrť platí za klidné bydlení v zeleni, za které se celkem draze platí.
květen 25, 2009 16:47
baťovky v Třebíči : Elen
Taky bydlím v Borovině. V době vzniku to ale jistě byla "bomba" ve srovnání s jinými obydlími. Ale pro dnešního člověka je to trochu....náročné. Můj první dojem z mého budoucího domova byl, že se ze mě poté, co jsem vystoupila z auta stal obr nebo že vcházím do domečku banenky Barbie. Ještě teď mám pocit, že do všeho narážím. Architektura původních domů se mi mimořádně líbí, ale takových už je tady jen pár. Všechny už jsou omýtnuté a tak. On to měl taky Baťa spočítané na chlup. Všechno je sice funkční, ale úspora materiálu musí být, takže obvodové zdi o šířce 30 cm jsou opravdu nic moc. Ale s tím jeho vykořisťováním bych brzdila. Umí si někdo dnes představit, že by dělnice v továrně mohla ze svého platu živit dva zedníky, kteří jí stavěli dům! A takovou paní znám. Stálo ji dokonce za to, chodit do fabriky denně 8 km pěšky a po práci zase domů.
červen 28, 2009 16:30

Powered by Azrul's Jom Comment
busy