NÁVŠTĚVOU V PRAZE
Pondělí, 18 únor 2019
Praha je město mého srdce. Toto město krásných věží a tiše šumící řeky mám rád již od mládí. Na „Karláku“, a na to nelze zapomenout, mne co by kloučka operovali a následně léčili. Do divadel pražských jsem se zas chodil dívat na brášku. Ano, to on mi vtisknul lásku k úžasnému městu, naučil mne milovat Prahu zalitou sluncem, v dešti, i zasněženou.

 

 

 

 

 

Milovat pražská zákoutí, tichá, noční i plná lidí. Nikdy mne omrzí pohled na panorama Hradčan s věčně krásnou a tiše plynoucí řekou, nábřežím lemovaným lavičkami, s milenci a starými dědky, jako jsem již já. Vždy znovu a znovu obdivujeme Staré město s orlojem a malebná zákoutí Malé Strany.

 

 

 

 

Než naše kročeje zabloudí na  Malou Stranu, ohlédneme se naposledy k nábřeží s výhledem na řeku,  v úžasu sledujeme nezaměnitelný tep města. Necháváme se okouzlit neopakovatelnou podívanou na kaskádu pražských mostů.

 

Neopomeneme zajít do galerie v „Mánesu“. Večer na představení do Národního, a nelze vynechat koncert v Rudolfínu

 

Prahu milujeme a obdivujeme i pro její dech beroucí chrámy, s kostely i romantickými kostelíky. Neotálím s návštěvou Betlémské kaple. Jsme okouzleni malebnými zákoutími Starého Města i Malé Strany, hlavně během nočního plynového osvětlení. Je to pochopitelné, vždyť z téměř z každého průčelí, fasády domu či zákoutí, na nás dýchá slavná i temná historie ( 11 ).

 

 


 Mám-li být upřímný, při našem toulání se nemůžeme dočkat, až naše unavené nohy vstoupí bránou tvořenou staroměstskými věžemi, na skvost v podobě mostu a projdou se po mostě kamenném, mostě Karlově.

 

Po celá staletí z mostu hledí špalír svatých.

 

Most samotný překvapí i uměním soudobým. Okouzlí živými sochámi, hudebníky s kloboučky u nohou, i loutkoherci.

 

Směsice, která nemá obdoby v žádném jiném městě. Konečně, konečně procházíme na Malou Stranu bránou, kterou tvoří malostranské věže.

 

Bruncvík nám otvírá cestu k nevšední procházce Kampou, Čertovkou i uličkami Malé Strany.

 

Nelze minout  ani tamější hospůdky. Jejich stín nás zve k odpočinku i občerstvení.

 

 

 

 

 

 

 

Notně unaveni, ale plni dojmů neomylně doputujeme k restauraci a hotelu „U TŘÍ PŠTROSŮ“ ,kde, jako každou návštěvu, je nám dovoleno složit hlavu.

 

Ovšem  den ani večer nekončí.

 

Než naše padneme do spánku, je nám nabídnuto kulturní osvěžení ve Valdštejnské zahradě.

 

Po úžasném divadelním představení končí i náš den, den v milované Praze.

 

Něž ulehneme a propadneme se v hluboký spánek, sledujeme z okna pokoje, jak utichá  a k spánku ulehá i  Karlův most a připravuje se  po náročném dni k zaslouženému odpočinku.

 

 

 

 

 


 

 

 

Druhý den nás slunce doprovodí na nádraží, zamává na rozloučenou s milovanou Prahou, a my vykloněni z okna vlaku v duchu voláme: “Brzy nashledanou!“.

 

-doktor-

 

 

 

 

 

Komentáře
... : *deeres*
Doktore, bejvávalo, tak se na Prahu už dá jenom vzpomínat. Obyvatelé Prahy to vidí jinak,většinou uprchli a jsou náplavou na venkově. Centrum Prahy je vybydlené, starousedlíků tam najdete jenom pár. Kanceláře, hotely, drahé obchody pro cizince, turistické atrakce, hlava na hlavě. Těch pár starousedlíků co zůstali, si "užívá" od turistů ubytovávaných přes Airbnb - hluk, binec, opilci,rvačky.

Ja to vidí Janek Rubeš:
Právě že matrjošky jsou to poslední, co je v centru problém. Málokdo si třeba všimne, že ve výloze jednoho obchodu visí maska Adolfa Hitlera. V Karlově ulici, v památkové zóně, dvě stě metrů od židovského města. Co je ale hlavní – jako Pražák bych Karlovou ulicí prošel se sluchátky naplno, s hlavou dolů, rozrážel bych davy turistů. To je něco, co mě obzvlášť baví na našem boji s neupřesněnými imigranty: máme strach, že nám sem přijdou, postaví mešity a zbourají kostely a vystrkají nás z našich měst, ale vůbec nám třeba nevadí, že jsme už dávno přišli o centrum Prahy. A nevzali nám ho žádní migranti, prodali jsme ho sami turistickému byznysu.

únor 19, 2019 09:59

Powered by Azrul's Jom Comment
busy