Je naprosto normální, že máme hosipa, někdo víc, někdo míň a některé jedince to postihne už v raném věku. Jo, vy nevíte, co je to hosip? Hosip to je zkratka pro HOubelec SI PAmatuji. Mám to asi jako každý, někdy si zaboha nedokáži vybavit potřebnou informaci. Nedávno jsem potkala po letech jednoho známého z mé někdejší práce. Klidně si mně tykal, znal mé křestní jméno, dokonce i moje hodně neobvyklé příjmení, které si většinou nikdo nepamatuje a pokud ano, tak určitě ne správně.
Tak jsem honem začala lovit v paměti, jak se jmenuje. Pak se mi vybavilo, že jeho jméno začínalo na M a někde tam bylo i R. Snad Mirek, Marek, Mojmír, Martin, nebo že by Moravec?
Konečně skřítek, který spravuje archiv v mé hlavě, vytáhl jméno odněkud ze sklepa mozku, ze zaprášeného šuplíčku a dodal do výdejního okénka. Jasně, je to Pepa Kulhánek! Kde mám to M a R? Už vím, Pepa byl vždycky magor.
Stává se často, že se mi určitý termín nebo název hned nevybaví, a když už dávno myslím na něco jiného, tak teprve „naběhne“. Ne vždycky úplně správně, někdy tam chybí nějaké to písmenko, někdy to udělá divnou přesmyčku a z madony je pak klidně domina...
- o - o - o -
Jedna kamarádka má manžela, který bedlivě zkoumá svoji fyzickou i psychickou zdatnost. Ten si někde přečetl, že výzkumný ústav zkoumá krátkodobou paměť a hledá pokusné králíky. Tak se hned přihlásil jako dobrovolník, aby obdržel glejt na to, že vlastně za to nemůže, když neudělá něco, co se mu dělat nechce. A to proto, že mu paměť už tak neslouží.
Ve výzkumném ústavu ho posadili do prázdné místnosti, uprostřed stůl, u stolu proti sobě dvě židle. Na jedné seděl on, proti němu vědátor, jehož jméno vepředu i vzadu zdobily tituly. Vědátor ze zásuvky vytáhl desítku předmětů, vyložil je na stůl a dal mu několik minut na pozorování a zapamatování, a pak je zase uklidil. Manžel kámošky je chtěl hned vyjmenovat, ale vědátor si vzpomněl, že nejdříve se musí vyplnit dotazník s nacionáliemi.
Když s tím konečně skončili, tak ho vědátor vyzval, aby vyjmenoval předměty, které byly na stole, prý stačí alespoň polovina. Jenže on je vysypal všechny a ještě mu je abecedně seřadil. Tak ho poslali domů s tím, že není vhodný objekt zkoumání a hlavně bez potvrzení, že má problémy s pamětí. Možná má, ale jenom s tou selektivní.
Všechno by ale bylo jinak, kdyby prošel dveřmi do vedlejší místnosti, alespoň to tvrdí psychologové z University Notre Dame ve státě Indiana v USA: Jejich objev je přelomový, neboť zjistili, že projití dveřmi způsobí v mysli proces, který se nazývá “ohraničení události”. Ten oddělí od sebe dvě skupiny myšlenek. Náš mozek uloží myšlenky, které jsme měli v jedné místnosti a připraví nepopsanou stránku pro myšlenky v novém prostředí. Stačí se pak vrátit dveřmi do původní místnosti a uložené myšlenky se nám vrátí zpět.
Tak to se mi po přečtení fakt ulevilo! Nejsem žádný sklerotický blb, určitě za to můžou dveře!
Ale může to být ještě jinak, žádná „ohraničená událost“, příčinou mohou být klidně i Emzáci, kteří nám skrz dveře kradou naše myšlenky; jenže zapomněli na zpětnou klapku a než si je vůbec stačí vyzvednout, my svoje myšlenky tímto jednoduchým trikem dostaneme ze dveří zpět…
DEERES
Můj kamarád má 4 dospělé děti, dva chlapce a dvě děvčata. Kluci mají přítelkyně a děvčata jsou pod čepcem, takže přibyli dva zeťové. Tyto dva páry mají celkem sedm dětí, čtyři kluky a dvě děvčata. Navštěvuji je jednou ročně, protože bydlím hodně daleko. Já mám v těch jménech strašný galimatyáš.
Mě žádné chození mezi dveřmi sem a tam nepomáhá. Takže to při návštěvě pracuje takto: "nazdar Honzíku", strejdo..., já nejsem Honza ale Jirka.
Tak zacouvám do výchozího bodu, a často mi to sepne, pro co jsem vlastně šla.
Ale už to beru s humorem, a říkám si : Bude hůř !
Už aby bylo jaro, a mohlo se něco dělat na zahradě ! Zatím je tam po kolena vody na kopci...
Jenže pro mě to znamená časně ráno vzít hrablo, lopatu a koště, napřed odházet sníh ze slepičího výběhu abych je mohla vypustit, pak omést auto, aby bylo připravené, kdyby babička zavolala a pak odmést cestičky na dvorku, abych se dostala kam potřebuju.
Za dopoledne sníh zpravidla roztaje a slepice se zvolna přeškolují na kachny. Tak vezmu kýbl s pilinami a sypu slípkám do vyhrabaných "rybníčků".
Jo, život na venkově je pohádka !
Přesně na tohle jsem si vzpomněla, když jsem odhazovala tu bílou nádheru. Ke konci už jsem snížek taky titulovala dost hanlivě. Teď jsem pro jistotu sjela pro benzín, abych byla připravená, a hádej ? Všude kolem zelená tráva a na silnici kluziště...
Ale stejně bych neměnila.
Omlouvám se, prošel jsem dveřmi. Správně je to takto.
Tyto dva páry mají 7 dětí, čtyři kluky a tři děvčata. dokonce jsou mezi nimi dvojčata, chlapec a děvče, Michal a Nina. To jsem dobrý!
Se mnou byl na vojně taky jeden Pepa Kulhánek z Prahy, ale magor moc nebyl, teda, nezdál se být. Možná, že sis to jméno jen tak vymyslela, a Pepů Kulhánků je v Praze asi přehršel. A seš si jistá, že to první slovo v tom HOSIP, je HOubelec?
Sidone, ty určitě dobře víš, jaké slovo je místo houbelec správně.
Téměř jsem přesvědčena, že jen kvůli mně byla vymyslena ještě další forma toho názvosloví
HOSIP - tedy konkrétně LAHOSIP...
LAutr HO... SI Pamatuje...
