TOULKY ŠUMAVOU - PUSTINA
Čtvrtek, 03 leden 2019
Liduprázdnou krajinou po cestě z Hartmanic do Kašperských Hor uhání stařičká Praga Piccolo. Sedí v ní lékař. V jednom okamžiku se zahledí do zpětného zrcátka a uvidí oblak stoupajícího dýmu. Stačil jeden blesk a hájenka nad Dobrou Vodou u Hartmanic dostává ránu do vazu. Chátrá, zarůstá kopřivami a snad by to tak mělo zůstat navždy.. Vždyť kdo by se v padesátých či šedesátých letech zajímal o nějakou hájenku, která stojí ve vojenském pásmu?

 

 

 


Ale v hlavě šumavského lékaře se rodí plán. Má konexe a tak hájenku, která, stejně jako celá obec Pustina, je určena ke zbourání, kupuje. Je mladý, s hlavou plnou plánů. Do Kašperských Hor přišel se svojí vyvolenou, rovněž lékařkou, na začátku padesátých let v rámci dosídlení pohraničí. Časem dostal každý z nich svůj lékařský obvod, ona v Kašperských Horách, on v Hartmanicích. Obvod čítá mnoho vesnic a samot stojících na šumavských stráních.

 

 


 

V chalupách rozesetých po Šumavě bývalo dříve dětí jak smetí, za těmi vlídná paní doktorka musela často šlapat pěšky, v ruce lékařský kufřík a s otázkou "Tak co ti je, šmudlo?" vyšetřovala šumavskou drobotinu. Týdny, měsíce, roky práce, nachozených kilometrů nepočítaně. Pacienti od těch nejmenších až po přestárlé..

 

Po přestěhování na Pustinu v r. 1964, rodina, rozrostlá o dva chlapce, prožívala šťastné roky. Z okna podkrovní místnosti se ozýval klavír, na který šikovná lékařka hrála. On si zase zařídil jednu místnost starožitným nábytkem. Někdy sedával na zápraží a hleděl do krajiny. Ač původně chtěl být lékařem v Africe, Šumava si ho krásou podmanila a on ji miloval.

 

Život na odlehlém místě Šumavy však měl pro oba manžele jedno úskalí. V zimě bylo velmi těžké se dostávat do ordinace a za pacienty. A tak kdosi poradil lékaři, aby si na cesty za svými pacienty pořídil koně. Tak se i stalo. V rajtkách, kožených holinách a se dvěma lékařskými kufříky vyrážel za svými pacienty. Stal se šumavskou legendou. Na koni jezdili i jeho synové a jeden z nich dokonce do gymnázia v Sušici.

 


 

 

Pro paní však bylo velmi nesnadné až krkolomné dojíždění do Kašperských Hor. A tak se cesty manželů časem rozešly.

Doktor žil dál na Pustině se svojí sestřičkou z ordinace, do které se zamiloval.

 

Život však nejsou jenom výhry. Přišel odchod do důchodu a nová láska s mladou koňařkou, kvůli které sestřičku opustil. To však byl fatální omyl.

 

Pustina začala pustnout, obklopena nepořádkem, špínou, bohužel i dluhy, chátral lékař i koně. Často byl nucen přespávat mimo domov v bývalém hotelu Seno na Rovině. Tak si jistě svůj podzim života nepředstavoval...

 


 

 

 

Zemřel zesláblý na zápal plic v roce 1993. Vdova se nepostarala o koně, nedbala proseb okolních obyvatel. Koně pak zesláblí a vyhublí běhali po lesích, vyžírali krmelce a leckdy i ohrožovali lidi sbírající lesní plody.

 

 


 

 

Hájovnu Pustina dostala poté v restituci známá Čechoameričanka. Její dědeček kdysi hájenku vlastnil. František Hašek byl prezidentem burzy a jedním z hlavních akcionářů Melantrichu. Nacisté ho popravili v roce 1942. Paní Eliška však bohužel neinvestovala do budovy naprosto nic, a tak to i zůstalo dodnes.

 

 


 

V roce 2005 byla vdova po lékaři obviněna z týrání zvířat a zvířata jí byla odebrána. Historie z Pustiny (co se týče zvířat) se opakovala v jiné obci na Šumavě.

 

Téhož roku vychází v regionálním tisku smutná zpráva o úmrtí první doktorovy ženy. Ač zpráva smutná, obsah krásný, plný vděčnosti, úcty, obdivu k ženě, která celý svůj život zasvětila pomoci druhým. A přání, aby tam nahoře v nebi spočinula na nějakém lékařském Olympu. Ještě malý dovětek - paní Helena byla neteří Franze Kafky. Její matkou byla Ottla Davidová, sestra Franze Kafky.

 

 

 

 

 

 

Píše se 28. listopad 2018 a já vyrážím na cestu k šumavským kopcům. O Pustině jsem četla i slyšela, a tak ji chci poznat. Na internetu se objevují zprávy, že se jedná o místo ponuré až mystické. Beru tedy s sebou svého psího kamaráda, zvířata jsou prý vnímavější na podobné jevy.

 


 

 

Po dnech plných sychravých, zamlžených, konečně na nebi sluneční paprsky. Na webkamerách Šumavy hledám Dobrou Vodu, abych se ujistila, že i tam je vlídno. Teplota vcelku přijatelná. Vyrážím. Podle itineráře si nejdřív fotím objekt v Čepicích, pak Volšovy, Dohaličky, Žíkov, Horní Staňkov, Krušec, Kněžice a kolem poledne vyjíždíme s Kájou (můj psí kamarád, nalezenec) nad Dobrou Vodu. Na parkovišti u bývalého hotelu Seno na Rovině nechávám zaparkované auto a vyrážíme.

 

Cestu trochu znám, kdysi jsme tu byli na Březníku u kaple sv. Vintíře. Teď šlapeme ve sněhu, před námi jen slabě vyšlapaná cestička. Ale Kájovi to evidentně nevadí, je ve svém živlu. Očichává trávu zapadanou sněhem, táhne mne vpřed, když chci zrovna fotit. A je co.

 

 

 

Cesta ubíhá, v duchu děkuji, že jsem měla nápad vzít si psa s sebou, což osvětlím brzy.

 


 

 

 

 

Pak už se objevuje rozcestník a na Pustinu pouze 500 m. Sama bych se tu bála, nikde živáčka. Lidská obydlí daleko. Vím, je to iracionální strach, kdo by sem asi tak šel? Ale stejně. Ticho proráží křik havrana (opravdu jsem nepřibarvila vypravování, létal tam). Být tu sama, bylo by mi úzko. První zahlédnu seník pro koně, pak opuštěnou hospodářskou budovu. Na dřevěném pomníku vidím fotku a nápis "Člověče, není koně, na němž bys ujel sám sobě".

 

Pomalu mířím k budově hájenky. Smutné, že místo, kde se kdysi tvořila i politika, a kam jezdíval i prezident Beneš, dnes fatálně chátrá. Ač někteří lidé píší, že na místě je negativní energie, v duchu si říkám, že když tu žil tak dobrý člověk, jako byl pan MUDr Zdeněk Kostrouch, nemůže tu být zle. Prohlédnu spoušť, dovnitř raději ne, není to bezpečné.  Cokoliv se může zřítit a já bych mohla zůstat zaklíněná, i zlomená noha by byla komplikace. Když odcházím, slyším ptačí zpěv.

 

 

 

 

Představuji si, jaký tu kdysi býval život. Na jaře, v létě, na podzim, v zimě. Uvažuji nad tím, jak koloběh života změnil život lékaře. Lékaře původně plného ideálů, entuziazmu. Jak těžký, nedůstojný byl konec člověka, který celý život pomáhal druhým. A nabízí se otázka: co bránilo druhým mu pomoci?

 

 Cesta zpátky utíká rychleji a já v duchu kroutím hlavou nad tím, jak se tu kdysi někdo mohl v zimě denně brodit sněhem. Zatímco já jsem šla z Roviny na Pustinu po rovině, cesta z Dobré Vody na Pustinu je sakra výšlap.

 


 

 

Cesta do ordinace, pracovní směna, návštěvy pacientů po ukončení ordinačních hodin, a zase výšlap z Dobré Vody na Pustinu. Velká obětavost ze strany obou manželů. Život je krátký, uteče, než se člověk naděje. Když odejdete, časem o vás okolí mluví jen velmi sporadicky. Na tyto dva úžasné lidi však vzpomínka nevybledla. "Pouze život, který žijeme pro druhé, stojí za to", tak by se asi dalo shrnout povídání o Heleně a Zdeňku Kostrouchových.

 

 

 

 

 

 

 

S hlavou plnou dojmů odjíždím z těchto míst. Čekala nás ještě další pěkná místa, Keply, Čeletice, Zámyšl, Dolní Kochánov, lázně Wodolenka. Krásné šumavské chalupy, krásné výhledy do vnitrozemí.

 

Pro vás tímto tipy pro případnou návštěvu Šumavy. A moje rada závěrem - nehledejte na Šumavě pouze notoricky známá místa. Je mnoho koutů, kde budete prakticky sami a nerušeně si vychutnáte šumavskou přírodu.

 

 

 

 

P. S. tohle byl Kájův první výlet na Šumavu. Po dvou krátkých dezertacích v Čepicích a Žíkově, kdy jsem fotila a nechala pootevřené dveře u auta, se viditelně z výletu radoval a zaječí úmysly ho definitivně přešly. Cestou domů, nadýchaný čerstvého šumavského vzduchu, už spokojeně spal na místě spolujezdce, zachumlaný do staré deky.

 

Prostě parťák do nepohody.

 

 

 

MIA,

cestovatelka

 

 

 

   

Komentáře
... : *deeres*
Krásný článek, hned bych se tam rozběhla. Nechápu lidi, co o něco zažádali v restitucích a pak se na to vykašlali. Nebo prodali za pár šupů cizincům a ti to nechávají spadnout. Hodně takových objektů zachránili a zachraňují chalupáři. Jak se bude ve městech situace zhoršovat, bude stále více lidí, kteří z nich budou pro svoji bezpečnost odcházet. Zatím do satelitů kolem měst, protože dojíždějí za prací, ale kdo nemusí, klidně se odstěhuje i do té pustiny.
leden 04, 2019 09:08
... : mia I
deeres díky

kdo má čas a chuť, tady je kompletní fotogalerie z výletu https://mia1960.rajce.idnes.cz/Zasnezena_Sumava/
leden 04, 2019 09:21
... : doktor
Krásné toulky,krásnou krajinou.
leden 04, 2019 14:50
... : Moira
Mio, to je primo detektivka. Kde jsi nacerpala tolik podrobnosti? Moc obdivuji tvoji duslednost a snahu podat co nejuplnejsi informace. Ty mas k tomu mistu nejaky osobni vztah?
Diky.
leden 06, 2019 11:45
... : mia I
jsem si vědoma toho, že informace mohou působit poněkud osobně. Ale právě proto jsem při psaní článku nenapsala nic, co by nebylo zveřejněno jinde, naopak některým informacím jsem se vyhnula, jiní napsali více . Tedy zdroj mých informací - Emil Kintzl Zmizelá Šumava, dále zaniklé obce.cz obec Pustina, časopis reflex, regionální tisk Sušicka, články s heslem Doktor na koni lze vygooglit.

Pokud si vzpomínáš při povídání o Losenici jsem psala, že mne pracovní povinnosti zavály na Šumavu. Bývalo to leckdy svízelné dojíždění, třeba na Javorník, vstát ve čtyři ráno, autobusem na vlak, vlakem přesun do okresního města, pak přesun busem na Šumavu. O doktorovi na koni se mi zmínili kluci , spolupracovníci ze Šumavy. Hlavně mne ale zaujal z povídání p. Emila Kintzla, jak na videu, tak jsem byla na jeho přednášce. K místu na Pustině žádný vztah nemám. Na profilu rajče podobných míst na Šumavě mám více. https://www.stream.cz/zmizela-sumava/10012066-doktor-na-koni
leden 06, 2019 12:23
... : *deeres*
Mám ráda zasněženou zimu, a když se v únoru už do nás na horách opře sluníčko, je to paráda. Tak jsem se pokochala snímky na tvém albu a udělalo mně to dobře na duši, asi jsem někde mezi předky měla Eskymáka.

leden 07, 2019 10:05
... : mia I
deeres Ty žít někde blíž horám, tak máš zmáknutý každý kopec. smilies/smiley.gif I tak máš rádius neuvěřitelný, ale to už jsem Ti tu na Kudle psala.
leden 07, 2019 10:57
... : Milene
Měla jsi na výlet ukázkové počasí. A bezva kámoše. Také jezdím ráda na Šumavu, ale v zimě by mě to snad ani nenapadlo. smilies/wink.gif smilies/wink.gif
leden 08, 2019 09:41

Powered by Azrul's Jom Comment
busy