SLEPIČKY S NEJTMAVĚJŠÍMI VAJÍČKY
Úterý, 26 červen 2018
Před časem ve mně uzrálo pevné rozhodnutí chovat slepičky a mít vlastní vajíčka; touha byla čím dál silnější. A tak jsem slepičky začala nenápadně zkoumat … Převelice mě zaujala tmavá vajíčka slepiček Maransek, též slepičky samotné a jejich krásně vybarvení kohoutci v různých variantách. Nejen pro jejich opeřené nožky a krásná hnědá vajíčka, která na velikonoce nemusíte barvit v cibuli, tak jak to s oblibou dělám já. Ale také proto, že slepičky pochází z Francie. Mám pozitivní vztah k Francii, a nejvíce k Bretani.

 

 


 

Když něco dělám, dělám to pořádně a tak jsem se o slepičky začala zajímat do hloubky na českém internetu, a lapala jsem kde co, napojila jsem se na maransčí skupiny na  FB české, belgické, francouzské … až jsem se přes facebook dostala na jednu příjemnou nejmenovanou paní, která mi sdělila, že kdo informace chce a hledá, tak je najde.  A měla svatou pravdu!

 

Začala jsem tedy od Adama … slepičky pochází z Francie, začnu tedy tam. Výhodou je, že hovořím a rozumím francouzsky; stejně brouzdám občas na francouzských serverech kvůli receptům … a takový „Coq au vin“ neboli „kohout na víně“ …mňam mňam … a to je také k věci.

Až mě mé detektivní pátrání dovedlo přes různé stránky, kde si francouzští „maranskáři“ sdělují své zkušenosti, fotí si vejce, kohoutky a slepičky … sdělují si, kolik jim slepičky snáší denně vajec … nabízí kouhoutky, slepičky, kuřátka … a dávají různé zajímavé informace, alespoň pro mě, začátečníka, který prahne znát spoustu věcí.

Rovněž mě velice zaujaly webové stránky Klubu francouzských maranskářů pro hromadu informací a také zajímavou  historii  slepiček Maransek. Jak se maransky vlastně ve Francii vzaly a od kdy se tento jejich výskyt vlastně datuje. Francouzi jsou velcí vlastenci a patrioti a mají rádi svou historii a jsou na ni hrdí, a tak vám zde volně přeložím historii těchto slepiček, protože jako milovníci tohoto plemene bychom o ní také měli mít jakés-takés povědomí …  

 

Plemeno Maransek naprosto vystihuje známé úsloví „Co bylo dřív: vejce nebo slepice“ ? A zde je vyprávěn historický původ, který určuje jejich hodnoty a zásady. Existuje prý také britské plemeno Maransek, ale s jiným opeřením. Ale více jsou prý vyhledávané francouzské národní Maransky - to tvrdí Francouzi, protože jsou  jsou na ně hrdí. Tak tomu tedy věřme. 

 

Související obrázek

 

Úplně původní Maransky žily uprostřed močálů, kde žili tehdá v dávných dobách uhlíři ve svých chatrčích, obyvatelé močálu Poitevin nebo Vendéen. Žili v chatách ze dřeva nebo rákosu. A tam odtud pochází původní plemeno. Slepice získaly současný název podle malého přístavního městečka Marans, ležícího na řece Sèvre Niortaise,  kde je také přístav Aunis, na hranicích Poitou, 20 km severně od La Rochelle v Charente-Maritime ve vyschlé bažině. V současné době je to místo přímo v srdci národního parku Marais Poitevin, sousedící s Vendée ve Francii.

 

A jak se tam dostaly? Již ve 12. století přijížděly anglické lodě do La Rochelle a na palubách měly bojové kohouty, které si námořníci na svých dlouhých výpravách a křižovatkách po moři přivezli pro zábavu. Někteří z nich tyto kohouty později vyměnili za jídlo. Zachránění kohoutci nakonec přežili u uhlířů v těchto bažinách.

 


 

 

 

Výsledkem následného křížení byli kohouti, jejichž slepice nesly vejce v různých barevných variantách a kohouti s pozoruhodným bojovným chováním. Jednotlivci měli poněkud podsaditou postavu. Stále mezi nimi nalézáme vliv bojových kohoutů v různých barvách, který se ukazuje někdy i u našich moderních kuřat Maransek.

V 19. století, s příchodem asijských ras (Brahma a Langshan), jsme se stali svědky nové fáze křížení, zejména z práce pana Louise Rouille  vznikly nové odrůdy křížením na konci 19. století slepice bahenní s Langshan. Jeden z  potomků dal tento vzácný dar prvním slepicím.

 

 


 

 

Hlavním rysem této rasy byla stanovena velká vejce extra-červená a peří zděděné po Langshanu.

 

V roce 1914 byl vystaven první speciální kohoutek pojmenovaný jako „kuře země“. Bylo to z líhně paní Rousseau, chovatelky z ostrova ve Vendée, několik kilometrů od města Marans, Poprvé se mluvilo o slepicích z Marans v roce 1920. Paní Rousseau se zaměřila na výzkum větších a barevnějších vajec a na uniformizaci jejich opeření. Sama vystavovala v La Rochelle v roce 1928 své miláčky s extra velkými a červenými vejci; byly zmíněny ve Francouzském „Drůbežáři“, v kterém se hovořilo vůbec poprvé o této rase Marandaise v červenci 1929.

 

Téhož roku byl založen klub M.C.F (Marans Club Français - Maranský Francouzský klub), který dodnes pozoruje a chová tuto rasu. Roku 1930 byl homologovaný vzhled prvního standartního plemene Marans a konečně v listopadu 1931 byl definitivně homologovaný.

 

Rychle přeběhnu na poloprůmyslový vzestup Marans, zastavený nejprve válkou a pak příchodem amerického hybridního průmyslu. Vypadalo to, že je malý zájem o nové chovatele kuřat, produktivita výzkumu byla známá všem a nestálo se o to, aby se vrátili. V 50-70 letech nastalo velké zklamání tím, že průmyslovci a kříženci porazili kvality Maransek.

 

 


 

Farmáři a amatérští chovatelé však stále pokračovali ve své práci na ochranu černých měděných Maransek, které měly pověst nejtmavších vajec. V 90. letech se pod záštitou stovek chovatelů a obnoveného MCF (Klubu Maransek) a dalších dobrovolníků stalo, že závod získal opět svou dobrou pověst, a od roku 2000 a až do teď, kdy se začal počet chovatelů množit, ale je to už je  další příběh …

 

Inka z Bretaně

 

 

 

 

 

Komentáře
... : *deeres*
Ta vajíčka fakt vypadají, jak nabarvená ve slupkách. Ani jsem netušila, kolik plemen je u kurů vyšlechtěno. U nás jsou k vidění jenom lenghornky, plymouthky, hnědé lohmanky, občas rousná zakrslá, která má z peří kaťata. Ty chovají i s hedvábničkami v malé ZOO, na Zemědělské univerzitě v Suchdole.
červen 26, 2018 09:30
... : Inka
Maransky mají fakt krásná hnědá vajíčka ...také jsem netušila, že takové slepice existují ...
červen 26, 2018 09:41
... : *deeres*
Tetka mívala vždycky lohmanky, co mívala na zahradě a ty snášely jako divé. A také divé byly. Protože teta bydlela u lesa a vedle se táhla pole, vždycky si vybírala bojového kohouta, který dokázal své hejno ubránit i proti káněti. Slepice jí nebydlely v kurníku, ale na jabloni, občas se ji zatoulaly i na topol.
Pro vajíčka chodila zásadně s březovým pometlem, protože vybírat je bylo o život,nebo alespoň o oči. Kohout to hrozně nerad viděl, aby mu někdo snědl jeho budoucí dětičky. A občas ta vajíčka našla až v době, kdy se už z nich vykulila kuřata.
červen 26, 2018 10:30
... : NČ
Já bych nejspíš přivítal vejce od černý slepice. To se pak nosí v podpaždí, až se z něj vylíhne kuře Plivník! A kuře Plivník pak slouží, pracuje za svýho pána a učiní ho bohatým.
Tak to je moje představa o vejcích!
červen 27, 2018 12:08
... : doktor
Zírá, a poradím dceři.Díky.Ahojky.NČ,TAK TO JE DOBRÝ NÁPAD.HAHAHAHA
červen 27, 2018 12:30
... : NČ
Si, doktore, stáhni od Karla Michala: Bubáci pro všední den. Jedna z nejlepších českejch malejch knížeček! Doporučuju vsjem, vsjem, vsjem!!!!
https://uloz.to/!8MbjdAqM/bubaci-pro-vsedni-den-pdf

červen 27, 2018 13:09
... : alka..
A když se vydaří Plivník vydaří,snáší zlatá vejce.Tu bych radši.
červen 27, 2018 13:33
... : *deeres*
Radit někomu pořízení Plivníka je pěkná zlomyslnost. smilies/grin.gif

Viz Ottův slovník naučný:
Plivník, zlý duch, který sice člověku na oko pomáhá, ale za to si béře duši nešťastnikovu. Kdo má Plivníka, bude po sedm let šťasten, ale potom přiletí ďábel a odnese ho do pekla.
červen 27, 2018 13:37
... : NČ
No, já už to přesně nevim, je to přes 50 let, co jsem to přečet a zhltl jak malinu. Snad zase někdy přečtu, teď jsem to to pro doktora vyhledal a zrovna si to natáhl do e-čtečky, tak určitě jo. Jen pamatuju, že Plivník dlaždiče Housky se dal snadno zapudit, když se mu řeklo: "Fuj, fuj, nechci tě". Jóóó, kdyby to tak snadno platilo na báby.....
červen 27, 2018 13:49
... : *deeres*
Ten Houskův Plivník byl slabomyslný, když se jenom tak jednoduše nechal vypudit. Ale jsou mnohem urputnější zástupci plivníkovitého druhu smilies/grin.gif

http://vaclavhusak.bigbloger.lidovky.cz/c/19269/Plivnik-v-pocitaci.html
červen 27, 2018 16:04
... : Inka
NC a Deeres
červen 27, 2018 17:00
... : NČ
Skvělá připomínka, Inko. Beru si ji k srdci.
červen 27, 2018 18:31

Powered by Azrul's Jom Comment
busy