VZPOMÍNKY KAPITÁNA HONZÍKA
Pondělí, 04 červen 2018
Jsem na chalupě, horní louka je jeden květ. Ke „Kulaté bábě“ na kus řeči i stopečku jeřabinkové se dá jít i lesní cestou. A tak tam klábosíme, vedem řeči, usrkáváme jeřabinku, když jednou Álojs z protější stráně zvedne ruku a zabručí:


 

 

 

 

 

„Teda kluci, řeknu vám, volala mi holka, ona studuje v Ústí, že za ročníkovou práci si vybrala místní tisk, prý regionální. Pátrala v městským archivu a narazila v jedněch novinách na jméno tady našeho "doktora"… Zaujaly ji věci kolem přírody a pak vzpomínání policajta na penzi Jana Honzíka, co jsi s ním psal. Prý docela dobrý. Takže kamaráde, to nám můžeš nějaký případ vyprávět.“

 

Tak, co mi zbývalo, ne?

 

                    

 

Jednou takhle sedíme v naší kavárničce, v ústech laskáme doušek modrého portugala. Kapitán Honzík, policajt na penzi, se na mně usmívá: „Redaktorskej, mám pro vás příběh, který nám docela zamotal hlavy, ale je spíš úsměvný, i když poteče krev.“ Tím začalo Honzíkovo vyprávění. Případ, který pak vyprávěl, nazval  „VEJCE“.

 

Ten rok se květen fakt vyvedl. Vše kvetlo, rodila se mláďata všeho druhu, takřka vesnická idyla. Případ, který vyprávím, se stal a většinou se bude i odehrávat téměř na samém konci městečka, v kolonii rodinných domků a nízkých vilek. U domků byly zahrádky, za domky louky plné šťavnaté trávy, je tedy nasnadě, že téměř každý u domku měl slepičky, králíčky a další všelijakou havěť. Zde v kolonii lidé nevěděli, co je nuda či zahálka. Kolem svých zahrádek a té havěti bylo stále co dělat. Proto na svá díla byli hrdi a s výpěstky či chovatelskými úspěchy se na potkání pyšnili.

 

Na stanici se nic nezměnilo až na to, že nadstrážmistr Hubert byl stále nadstrážmistr, ale přibylo strážmistrů!  Jo, už jsme byli tři. Tři jako do mariáše. Strážmistr Novák (nejdéle sloužící), strážmistr Kocourek, a má maličkost. Vrchnosti se zdálo, že prý na takový zapadákov je nás tu až až. My měli jiný názor, ale ten nikoho nezajímal. Den o kterém mluvím, byl jako vymalovaný. Včelky na kvetoucích keřích bzučely jako o závod, mihnul se  sem tam i motýlek. Jen osvěžující vánek či obláček nikde. Říkám - pohoda. Otevřená okna nám měla zajistit přísun čerstvého vzduchu, jenže, to byly marné naděje. Utíráme si huby od dlabance, pokuřujeme fasovaný partyzánky, když ťuk, ťuk, ozvalo se nesmělé ťukání na dveře. Někdo houkl „dále“.

 

 

Výsledek obrázku pro hejno slepic

 

Vstoupil na první pohled venkovan. Nesměle se představil: “Prosím pánové nebo soudruzi, sem Bouček. Bouček z posledního domku směrem... však vy víte. U domku je zahrada a tak máme nějaké králíčky a slepičky.“

Koukali jsme po sobě a čekali, co z domkaře vypadne.

Už kurážněji pokračoval: „Máme patnáct slepiček, ještě před měsícem sme s Marií, tedy s manželkou, každý den dávali do košíku třináct až patnáct vajec.“

Stále nám nedocházelo, o co jde.

 

 

 Neodradily ho naše pohledy, a jako nataženej vyprávěl dál: „No a už tak dobrej měsíc nacházíme jen tři, čtyři, maximálně pět. Deset vajec nám někdo krade! Jo, krade. Kdyby to měl na svědomí nějakej dravec či lasička, kuna nebo jinej prevít, zůstaly by stopy, skořápky, rozbitá vejce nebo tak něco, žejo?“

 

To byl argument, který nešlo podcenit. Strážmistr Novák ho drobátko podojil, jako nemá-li na někoho podezření apod. Velitel, po domluvě s Novákem, ho pak poslal domů s tím, že se ještě někdo od nás zastaví.

 

Potom spustil, že to sice vypadá jako banalita, ale my to nesmíme podcenit, abychom neztratili důvěru a tvář u místních“ Rozdělil mezi nás úkoly a dodal: “Kluci, a mrskněte sebou, nechci mít ze slepic pomník.“ Chápali jsme situaci a šli každý po své práci.

 


 

 

 

Novák šel si popovídat se sousedy a my s Kocourkem šli hodit řeč s panem farářem. Farář na malém městečku je přeci taková vrba, že? Šli a zkusili štěstí. Farář ale mlčel, jen rameny krčil, prý zpovědní tajemství. Při vyptávání se mi zdálo, že něco ví, ale nepoví... jojo, zpovědní tajemství mu zavřelo klapajdu i před zákonem.

 

Při návratu vidíme, že Novák je ve svém živlu. Vykládal, že odchycení domkaři o ničem nevěděli. Narazil ovšem na souseda, co bydlí nad domkem Boučka, a ten mu prozradil, že už celý měsíc spolu šmírujou okolí. Zatím nic, ale furt pokračujou. Zírali jsme, když vykládal, že soused je též Bouček. Žádný příbuzenstvo, jen čistě náhoda. No, a krom jména mají i společného koníčka – králíky a slepice. Zajdou občas i na pivko.

 

S jejich ženskejma to je ovšem trochu jiný kafe. Marie i Emilka jsou dobré kamarádky. Často chodí na procházky, v sezoně jdou spolu na houby, na klestí, a prý milují lesní zákoutí a hlavně a nejvíc poezii… To mě moc nešlo dohromady, takřka vesnický holky a poezie? Fakt jsem je nepodceňoval, ale divný mi to bylo. Tak uvidíme, co přinesou další dny… To, co vyčenichal Novák, bylo bezva, zatím nás to však nikam neposunulo. A tak nás dva s Kocourkem napadlo trochu se mrknout, co ty jejich dvě křepelky opravdu v přírodě dělají. Dva dny ale utekly a milovnice přírody nevytáhly paty z domova. Práce měly nad hlavu.

 

Žádnej stres, říká se, že připravenému štěstí přeje. Byli jsme připraveni, takže jsme se i dočkali. Byla to náhoda či osud - ale netrvalo dlouho, a heleme se, milovnice poezie se vydaly do lesního království, uvelebily se na dece v chládku buku, ve skrytu u šumícího potoka. S Kocourkem najednou koukáme - jak u vytržení - místo knihy básní si navzájem rozepínaly blůzky ... panenko skákavá... jo, jsou – uhodli jste, ony jsou... Bylo to tak. Nojo, jenže ony své tajemství při zpovědi vyklopily farářovi. Co bylo dál a proč? Marie, jak bylo odhaleno při následnym popovídání si s oběma romantičkama, od té doby pět vajec dávala své Emilce z lásky, a pět, to už uhodneš i ty redaktorskej, farářovi. Myslela, že tím bude milost Boží jistější…

 

Dál už není co dodat. I když jsme se snažili, stejně se to profláklo. Byl to poprask, ale už mimo naši pravomoc. Jo a krev … ta fakt tekla. Bouček, ten od Marie, vzal sekeru a v návalu emocí usekal všem svejm slepicím hlavy. Špalek od jejich krve byl toho svědkem.

 

 

-doktor-

 

 

                       

Komentáře
... : Inka

červen 05, 2018 04:44
... : *deeres*
Vejce fuč, žena fuč, slepice fuč! smilies/grin.gif Prima detektivka.
červen 05, 2018 09:43
... : andrea
Bude pokračování?
prima letní počtení!
smilies/cheesy.gif
červen 05, 2018 11:04
... : doktor
Když si přejete,tak bude.Danielka má ještě v rukávu případ "Vana".Ahoj a bezva začátek léta.
červen 05, 2018 12:57

Powered by Azrul's Jom Comment
busy