PRAŽSKÉ DÁVNÉ ZAJÍMAVOSTI - 5.
Pondělí, 09 duben 2018

Když mne jako malou vodívala babička po Praze a vyprávěla mi nejrozličnější zajímavosti, stávala jsem se v době, kdy - jako jedináček velmi zaměstnaných rodičů - byla dlouhé hodiny sama, dívkou, dámou, šlechtičnou. Podle doby, ve které jsem se zrovna s babičkou toulala. Vzpomínám na záchvěv hrůzy, když jsem zírala na černý pařát, visící na řetězu v jednom kostele....

 

 

Jeden z historicky nejvýznamnějších pražských kostelů stojí při ulici Malé Štupartské a Jakubské. Nevšedním kulturním zážitkem je prohlídka impozantního interiéru s výtvarnými díly předních barokních mistrů. Svatostánek je též proslulý historickými varhanami, vynikající akustikou a od toho se odvíjejícími pravidelnými koncerty chrámové hudby.

 

 Výsledek obrázku pro kostel sv. jakuba většího v praze, štupartská ul.

Po požáru starší stavby, zbudované asi po roce 1232, byl kostel nově vystavěn v letech 1319-1374. Další požáry se datují k letům 1596 a 1689. Dnes má kostel sv. Jakuba Většího tři věže. Při presbytáři a severní boční lodi je kvadratická hodinová věž. Kryje jí cibulovitá báň a svojí výškou 60,5 m je nejvyšší. V současnosti je nepřístupná.

 

 Za vlády českého krále Václava I. zasáhla Prahu vlna zbožnosti, ženoucí se celou křesťanskou Evropou. Současně vznikala nová společenská vrstva – měšťansova. A za ním se uchylovaly nově vzniklé církevní řády, tzv. mendikanti (žebravé řády). Mohly se plně spolehnout na život z darů šlechty a bohatých měšťanů. Začala s tím sv. Anežka, založením kláštera klarisek na Františku. S klariskami pronikla do Prahy i moderní evropská kultura – mj. např. gotická architektura.

 

 

Po příkladu sv. Anežky povolává její bratr, český král Václav I., do Prahy další žebravý řád – menší bratry (minority). O Václavově náklonnosti k minoritům svědčí poloha a rozměry plánované výstavby jejich kláštera. Byl umístěn na důležité křižovatce - v těsné blízkosti hlavního pražského tržiště (současné Staroměstské náměstí), pár kroků východně ode dvora cizích kupců (ungelt), kousek severněji se usadil cech řezníků a zbudoval zde masné krámy (strženy v 19. století, dnešní ulice Masná).

 

Související obrázek

 

O významu tohoto místa lokality svědčí i to, že v ulici Štupartské zřídil své sídlo Jan Lucemburský. Základní kámen nového kostela byl položen roku 1232, přičemž nejprve musel být stržen starší přemyslovský kostelík sv. Jakuba. Zasvěcení nového klášterního kostela bylo zachováno.

 

V roce 1244 byl dokončen I klášter. Z tohoto období se dodnes zachovaly cenné raně gotické žebrové klenby ve sklepích budovy střední průmyslové školy sdělovací techniky. Mj. klášter zmiňuje Zbraslavská kronika, která uvádí, že 7. února 1311 se v refektáři kláštera konala hostina na počest korunovace českého krále Jana Lucemburského.

 

 

V roce 1316 postihl klášter ničivý požár. O obnovu se postaral Jan Lucemburský se svou ženou Eliškou Přemyslovnou. Díky pozadí svého příchodu, spojeného s královským povoláním, se minorité v Čechách od počátku těšili velké popularitě mezi aristokracií. Ve středověkém prostředí, kdy život po smrti hrál zásadní roli, si šlechta budovala hrobky, někdy i sídla v klášterech a štědře je sponzorovala. Po dostavění se stal jedním z největších a nejvyšších pražských kostelů spolu s katedrálou sv. Víta a rozestavěným kostelem Panny Marie Sněžné.

 

Během husitských válek zůstal kostel díky blízkosti cechu řezníků, který klášter ubránil, vesměs nepoškozený. I tak však zpustl a musel být obnoven. Za Rudolfa II. byl kostel nově vyzdoben, přibylo 15 oltářů a stěny hlavní lodě byly vyzdobeny erby (analogie v chóru katedrály sv. Víta).  Zanedlouho však musel klášter čelit dalšímu nebezpečí - vpádu pasovských v roce 1611. I tentokrát byl klášter zachráněn řezníky.

 

Ulice, která spojuje Dlouhou třídu s ulicí Rybnou, patří mezi nejstarší v Praze. Od řezníků - masařů, kteří zde nabízeli své zboží, získala přilehlá ulice název Masný trh, asi v polovině 19. století říkalo se zde U masných krámů, od roku 1870 platí pojmenování Masná.

 

Od roku 1359 měli řezníci svůj vlastní cech, jenž je řadil mezi nejváženější řemesla. Privilegia staroměstských řezníků potvrzovali postupně Jan Lucenburský, Karel IV. a Václav IV. Jako na Novém Městě seskupovali se řezníci kolem kostela sv. Lazara, jenž stával na rohu Lazarské a Spálené ulice, tak zde, na Starém Městě považovali řezníci za svůj kostel kostel sv. Jakuba. Pamětní deska v chrámu je důkazem statečnosti řezníků, kteří kostel několikrát zachránili před zničením. 

 

 

 

 

Po bitvě na Bílé hoře byla v roce 1622 v klášteře zavedena řádová teologická studia, později zde byla zřízena kolej sv. Bonaventury pro asi 12 studentů Karlovy univerzity. Kostel sv. Jakuba sloužil jako místo konání promocí. V roce 1689 se Evropa potýkala s politickou krizí. Rivalita panovníků v rámci boje o španělský trůn měla na svědomí četná žhářství v mnoha městech Evropy. Jeden z požárů, založený profrancouzskou stranou, zachvátil klášter. Zřítila se klenba, shořel refektář a jižní a východní část ambitu. Obnova byla nabídnuta přednímu fortifikačnímu architektovi Janu Šimonu Pánkovi, který během 12 let obnovu dokončil. Pánek respektoval a zachoval původní dispozici kostela. Zkrátil však chór a vyrovnal tak jeho vychýlení, které bylo pro barokní symetričnost nepředstavitelné. Strop byl snížen a zaklenut valenou klenbou s lunetami. Nad boční lodě byly umístěny tribuny. Na výzdobě kostela se podepsala celá řada významných barokních mistrů a učinila z něj tak pokladnici barokního umění.

 

V roce 1784 byl klášter v rámci Josefínských reforem zrušen, mniši tam však žili i nadále. V roce 1841 severní část vyhořela a byla prodána první průmyslové střední škole v Čechách, která budovu klasicistně přestavěla. V roce 1861 byla v refektáři zřízena první mateřská školka v českých zemích.

Činnost minoritů byla obnovena ve 20. století. V roce 1941 proběhla rozsáhlá rekonstrukce. V roce 1974 byl kostelu udělen čestný titul basilica minor papežem Pavlem VI. Zásluhu na tom mělo i bohaté kulturní využití kostela, který je obdařen rozměrnými čtyřmanuálovými varhanami z roku 1705.

 

A nyní legendy, které se ke kostelu vážou:

Ta nejznámější pojednává o zloději, který po bohoslužbě zůstal uvnitř a v noci si začal vesele krást. Když se nemohl vyprostit a musel počkat celou noc, než přišel překvapený farář. Zloděj se však i nadále nemohl hnout, a tak nezbylo, než mu ruku useknout. Bylo rozhodnuto pověsit ji u vchodu do kostela, aby všem připomínala jedno z Desíti přikázání. Zloděj se ze svého činu kál a jeho ruka visí v kostele dodnes.

 

 

 

Další legenda se váže k hlavnímu oltářnímu obrazu. Vypravuje o malíři z dílny V. V. Reinera, který měl na starosti postavu Panny Marie. Každý den se k ní modlil, aby ho nepostihl mor, který řádil ve městě. A byl toho vskutku ušetřen. Jeho manželka a děti již skonaly, on ovšem nadále pokračoval v práci. Avšak ve chvíli, kdy obraz dokončil, padl mrtev k zemi a jeho duše se přemístila okamžitě do nebe.

 

 

 

Tato je hodně smutná: kancléř Václav z Mitrovic měl sen, ve kterém ho pohřbili zaživa. O několik let později, při jeho pohřbu, ho uložili do dřevěné rakve, zakopali, a na to místo položili mramorovou desku. O pár dní později začali místní lidé slyšet nějaké podivné zvuky na hřbitově. Pocházely z hrobu Václava z Mitrovic. Lidé ze strachu začali polévat hrob svěcenou vodou a po pár dnech zvuky opravdu přestaly. Při pohřbu Václavova syna však místní mniši našli něco hrozného. Dřevěná rakev byla rozbitá a v ní vězelo tělo Václava z Mitrovic v křečovité poloze. Marně tloukl na masivní mramorovou desku…

 

 

 

Poslední legendou je i část knihy Záhada hlavolamu od Jaroslava Foglara - v ní se pojednává o tajemném chlapci Janu Tleskačovi, který byl v tomto kostele zvoníkem a zde i za tajemných okolností zemřel - po jeho stopách se vypraví Rychlé šípy a ocitají se jak na zvonici, tak v labyrintu podzemních chodeb, kde jsou podle autora zřejmě pohřbeni mniši z 18. a 19. století. Milovníci Foglarových knih však zároveň připouštějí, že mohlo jít o jiný kostel, a že autor chtěl čtenáře záměrně zmást.

 

zajímavé, co?
d@niela
 

 

Komentáře

Powered by Azrul's Jom Comment
busy