PŘELET NAD VELKOU LOUŽÍ, KAPUT PC
Pátek, 06 duben 2018
A plno dalšího, co se na mne vždy nabalí. Já jsem prostě magnet na průůůůsery, to se jinak nedá napsat! Ale - musím přiznat, že jsem byla z toho, že nemůžu kudlit, psát na kudlu, být s vámi - musím přiznat, že mne to děsně štvalo. Jo, tak začnu: v první řadě počasím. Je tu hezky, ale tak, jako v Čechách tak před týdnem. Počasí se vybičuje na pozitivních pět a padla...

 

 

 

 

 

        Najednou jsem "musela" na pár dnů do New Yorku. Ne, nemohlo to počkat, takže fofrem zařídit vše potřebné. A jak to tak bývá, a asi se vším, pokud to někde nespadne, tak se na to víceméně kašle. Měla jsem stolní počítač, notebook, telefon.Poměrně běžná výbava běžného psavce. Jenže se to, zcela přirozeně, občas nějak porouchá, abych mluvila slušně. A to se mi, poměrně kompletně, stalo před cca týdnem. Zahájil to ten stolní...

 

        No, taky jsem nechala pejska kastrovat, a kontrola teď připadla na den odletu. Respektive obráceně :-). O tom, že jsem už asi měsíc nachcípaná, jsem občas někde něco taky utrusila, ale oproti jiným jsem to zvládala celkem dobře... Až v posledním týdnu (zase před tím odletem, o kterém jsem zatím neměla ani ánunk) se mi to zhoršila a byla mi vnucena další ATB. S připomenutím, že mi říkali, že holt jsem už na věky kolonizovaná...  

 

       Naštěstí jsem nemusela nic moc balit, jen doklady, vzít a fofrem jen zkontrolovat laptop... A do kloaky: je v háji! Ano, byl, takže jsem jen napsala kudlu na příští den, s tím, že po příletu sednu k tamějšímu PC a pohoda.  Nevím, jestli mám ty průsery spojit, nebo to řadit tak, jak to šlo? Ale vezmu to tak, jak na mne stříleli - bylo to jak na paintballu. Jenže místo od barev jsem byla od průserů...

 

      Psa jsem v pořádku předala své drahé kamarádce; kamarádku i jejího manžela má rád, stejně jako jejich hodnou fenečku  Cyndušku. Podle obdržených zpráv pacholek využívá kamarádčiny dobroty neurekom: jako své výsostné lože si vyhradil její polštářek pod hlavu. No, doufám, že toho zpovykance včas usměrní... 

 

      A začal rej mých zmatků: do taxíku (přijel hned a tak já předávala pesa a jeho tašku a pelech, přes rameno tašku s laptopem, na záda baťůžek s doklady atd.) jsem vlezla a hned zas vylezla, neb jsem si uvědomila, že jsem nezamkla byt. "Tak promiňte, hned jsem zpět". Zamknout a zas do taxíku. Ještě než jsem tam vlezla, tak mi ten hodný mládenec říkal cenu jízdy z Jižního Města na letiště - maximálně 360 Kč, a já si uvědomila, že nemám s sebou český peníze. A znovu "Tak promiňte, hned jsem zpět." Konečně jsme se odpíchli a za chvíli jsem byla na Havláku.

 

 

Související obrázek

 

 

       Odbavení jsem zvládla pohodově, pak jen na to "prosvícení".  V rámu jsem cinkala, byly to klíče v mé kapse. Takže vyndat, extra škatulka a znovu. Fofrem jsem z těch větších škatulí pobrala bundu, tašky, notebook a protože to měla za chvilku letět, klus dál... Pochod přes celý letiště do svého gejtu, kde jsem se konečně usadila - ano, za půl hodiny na palubu, tak super. Ale pendrek super, zjistila jsem, že jsem, nejspíš cestou sem, potratila jednu důležitou legitimaci.... Nervy? Ty jsem už neměla. Tak rychle zpět, dívat se po zemi, jestli tam někde čirou náhodou leží ta legitka. Neležela.

 

      A kterým vstupem jsem tam asi vcházela? To už na mne ale volala jedna ta "tamější olivrejovaná pracovnice": "Paní, to jsem ráda, že jste se vrátila, tady jsou ty klíče, co jste tu nechala..." Děs. Já vůbec nevěděla, že jsem je tam nechala... No, pak se podívala ještě pod ten pás, kde ležela vypadlá ta legitimace... Uznejte, že to byla neuvěřitelná klika?

 

 

 

 

 

     Do letadla jsem vstupovala s vědomím, že příště už budu na židli, asistentka mi bude občas otírat slintající pusu a já se jen budu příjemně uculovat...  V Mnichově jsme vystoupili na ploše, takže nás od letadla odvážel autobus. A tam, tam jsem dostala od nějakého toho ochránce všech světových blbců dárek. Mimo kvanta rusky, hodně anglicky či jinak hovořících, tam byla skupinka čtyř - dva pánové a podle všeho jejich manželky. Jasně to bylo poznat: pánové zcela odevzdaní, manželky v těžkém pozoru, soustředěné a vše sledující. Věk kolem 50 - 60. Cca. Když už jsme stáli v autobuse, mezitím ještě nastupovali další a další cestující, řekl najednou jeden pán, stojící hned vedle mne: "hele, dyk já měl s sebou baťoh..." Nojo, nechal ho v letadle, v té přihrádce nad sedadly. Takže fofrem ven, fofrem k letadlu, které už bylo prázdné... Ale nakonec to dobře dopadlo. S manželkami jsem soucítila, a hlavně: udělalo mi úžasně dobře, že popleta a zmatkář nejsem jen já...

 

      Cesta byla fajn, ale i kdyby nebyla, já už jen seděla a těšila se, až budu mít za sebou ještě poněkud složitou cestu z Newarku na Manhattan. I to jsem nakonec zvládla, doma pak jen něco sníst a spát, spát, spát... Protože jsem nespala od pondělka.

 

Související obrázek

 

      Nakonec dopadlo vše dobře, ten notebook je už opravenej - neuvěřitelný služby - je opravenej od včerejšího zdejšího večera, ale já nebyla schopná.. Takže dnes, je tu kolem osmé ranní, vám všem posílám zprávu – 

kudlanka funguje, i když občas zaškobrtne...

 

 d@niela

 

 

.

 

 

Komentáře
... : Bara
Kazdopadne ti preji hezky vikend, pocasi je opravdu konecne jarni, taky ti preji aby na tvem cestovani vsechno dobre dopadlo a troufam si konstatovat, ze jsi desna zmatkarka......
duben 07, 2018 11:27
... : NČ
Je to docela srandovní, jak si každej umí vždycky zdůvodnit "nezbytnost" (cesty, činění ...). Přitom je to vždycky, z 99%, blbost. Skutečně nezbytná je jen JEDINÁ VĚC. Musíme všichni nezbytně natáhnout bačkory.
No, tak já zrovna teď zase "nezbytně musim" do dalšího kozla...

duben 07, 2018 12:18
... : d@niela
Ono ale zase žít jen pro to, abych natáhla bačkory, to nejni zrovna to nejlepší. Já sice jsem nejspíš královna zmatkářek, ale to blaho, když to zas všechno přežiju, případně se mi to, oč jsem tak usilovala, povede smilies/grin.gif
duben 07, 2018 17:24
... : NČ
A dyť jo. Když ti činí potěšení a blaho, harcovat se se skrčenejma hnátama (v součtu stovky hodin) sem tam několikrát do roka, je fajn, že tak činíš. Někdo sbírá známky, někdo vítá uprchlíky, někdo chlastá, tak ty lítáš. Proč ne. Mě jen trochu zarazila ta "nezbytná nutnost".
duben 08, 2018 05:04
... : *deeres*
Každopádně, má trénink na šoky a srdnatě je překonává.
Já patřím mezi ty soustředěné a vše pozorující, nikoliv manželky a potkat mně podobné příhody, jako Danielu, tak bych si nafackovala, stáhla krovky a šla se domů vybrečet. :-
duben 08, 2018 07:49
... : Josef Kouba
Dlouhé lety nejsou příjemné. Praha - New York je o 4 až 5 hodin kratší let než mé cestování. Vancouver-Praha celková cesta trvá 14 až 18 hod. Záleží na délce přestupu. Vždy se snažím najít letenku s přestupem 1,5 až 2 hod. Díky tomu, mě letadlo z Frankfurtu do Prahy již 2x ulítlo. Tuto cestu jsem již absolvoval za posledních 25 let minimálně 20x. Což je 40x tam a zpět. Měli by již vymyslet něco rychlejšího. O cestování by se dalo napsat veselé povídání.
Na příklad: Vezl jsem štěně mini. knírače. Na Ruzyni mi bylo oznámeno že můj přestup je delší než 2 hodiny a že můj pejsek musí do psího hotelu. Za 2 hodiny v psím hotelu v Amsterodamu jsem zaplatil 200 EU. To ho tam museli krmit kaviárem.

duben 08, 2018 09:03
... : d@niela
Já vlastně docela ráda cestuju. Letadel se nebojím, když to má kvalitní turbulence, tak se docela bavím...
Cestuju děsně ráda autem, tedy, když sedím vedle řidiče. Funguju jako rádio. Krafu a bavím. A se bavím.
Dřív jsem taky ráda cestovala pěšmo. Teď, co "prach stáří na mne usedl, a zvolna změnil se v tuk", je to s tímhle druhem pohybu už u mne horší.

Taky ráda plavu, ovšem kde jsou ty doby, kdy jsem se sázela, že za oběd přeplavu Skalnaté pleso...
smilies/smiley.gif


duben 09, 2018 04:07
... : NČ
Jo, Pepo: "O cestování by se dalo napsat veselé povídání."
To je ale těžká věc, když Mistr cestopisů na Kudlu kašle.
duben 09, 2018 05:18
... : Josef Kouba
Jeden příběh dám do "placu". Vracím se zpět do Kanady. Máma mi nabalila svačinu a do pytlíku dala asi 4 hrušky. Máslovky. Můj spolucestující je Endy dvacetiletá kluk a kamarád mého syna, který ještě v Čechách zůstal pár týdnů. Táta a máma Endyho jsou Češi, ale po příchodu do Kanady odmítli mluvit Česky. Proč, ví jen Bůh. Snad aby se naučily rychleji anglicky. Když mi syna předávali před odletem ve Vancouvru na letišti, mluvili se mnou Česky. Endy Česky nemluví a je slavný lyžař co sjíždí kopce na které lezou horolezci z lanem.
Jako perličku musím říci, že hned ráno po příletu do Čech nasedl na kolo a samozřejmě se ztratil.
Kanada a Čechy co se týče silnic je nebe a dudy. V 9 večer Endy nikde. Již jsem chtěl volat na policii ale Endy ujel na kole 200 km a nakonec vísku odkud vyjel našel.
Valíme to autem 200 v hodině směr Frankfurt. To se mi na německých dálnicích líbí. Když jsem vracel auto v půjčovně, zaměstnanec mě informoval že mi chybí v nádrži pár litrů benzínu a doporučil mi pumpu za rohem. Pokud to neudělám, společnost si účtuje za doplnění 8 marek za 1 litr. Tak jsem Endyho i s kufry vyložil a jel doplnit nádrž. Vracím se a ejhle! Na letiště je 300 m dlouhá lajna aut a pohyb v před je minimální. Asi po 10 minutách jsem začal být nervózní. Do odletu zbývala půl hodina. Endy čekal s kufry ve 3 patře kde se auta vrací.
Chlapík jež byl v autě přede mnou mě informoval "v rádiu hlásili že na odletovou část přijel plný autobus stávkujících a že se čeká až přijede bezpečnostní komando". Vzal jsem to autem drze hodně vpravo a podařilo se mi projet a auto vrátit. Vše další bylo v poklusu. V hale byli snad 300 stovky zakuklených policistů. Před "svlékací" kontrolou jsem se musel zbavit oněch máslovek. Když jsem je konečně nenápadně vhodil do koše, docela jsem se zpotil. Všude kamery a ne poprvé ve Frankfurtu na letišti něco vybouchlo.



duben 09, 2018 11:32
... : *deeres*
A teď si představ, že bys ty máslovky snědl a během předletového stresu a potom za letu, začaly ty hrušky pracovat! Buď rád, že si je mohl vyhodit.
duben 09, 2018 12:13
... : doktor
Danielko,lásko má celoživotní,když se to vezme kolem a kolem,zvládla jsi vše na jedničku.Těším se až budu moct napsat VÍTEJ DOMA,myslím,že stejného názoru je i Tvůj lotřík i když se u kamarádky má dobře.Ahoj.
duben 09, 2018 12:30
... : NČ
"Danielko, lásko má celoživotní .... Tvůj lotřík ...". To jako fakt vážně? Ježišmarjááá!
No těbuch. Radši du na pávlač do dalšího.
duben 09, 2018 14:38
... : NČ
"Infarktů je méně, zákaz kouření v restauracích prokazatelně funguje, říká známá lékařka".
Po necelym roce???? Co to asi tak známá lékařka hulí? To musí bejt sakra dobrej matroš!
A jinak - Sorry jako. Dalších konimentářů se už radši s mejma kozlama zdržíme.
duben 09, 2018 14:43
... : zuza
Dnes jsem zvědavá, co naši Danielu potká při zpáteční cestě. Doufám, že sama sebe nezapomene na letišti.
duben 11, 2018 12:41

Powered by Azrul's Jom Comment
busy