SEVERNÍ PLZEŇSKO - I. – KOSTEL DUCHŮ V LUKOVÉ
Neděle, 11 březen 2018
Můj zatím poslední letošní výlet byl o víkendu na sever od Plzně. Původně jsem uvažovala , že jej pojmu jako „výlet za Santinim“, protože v okrese Plzeň-sever je staveb od Santiniho celkem hojně . Některé kláštery jsem už viděla v minulosti (Plasy, Mariánská Týnice, Kladruby u Stříbra), jiné památky jsem ještě chtěla dohledat (dvůr Hubenov, kaple Mladotice,..).

 

 

Také jsem se chtěla podívat, jak pokračují obnovovací práce na poničeném plasském klášteře. Všechno ale nakonec dopadlo trochu jinak... 

Můj výlet byl výletem plným bizarností a paradoxů, které byly někdy překvapivé v dobrém slova smyslu, jindy spíš ukazovaly na devastaci a úpadek. Přesto má tento kraj mnoho krás, za kterými se vyplatí vážit sem cestu.

 

 

 

V dnešním článku vám představím vesničku Luková. Je asi 5 km od Manětína, a pokud nemáte podrobnou mapu nebo navigaci, hledá se těžko.  Dalo by se říci, že v Lukové opravdu dávají lišky dobrou noc. Silnice už dál nevede.

 

Dominantou malé obce s deseti popisnými čísly a čtyřmi stálými obyvateli je kostel sv. Jiří. Kostel značně zdevastovaný, jakých jsou u nás stovky. Jenže tento kostel není ledajaký...

 

Jezdí se na něj dívat lidé z celé republiky (během mojí návštěvy tu byli lidé z Prahy) a i ze zahraničí. Kostel se dostal na seznam nejděsivějších míst světa.   Ale pěkně od počátku.

 

První zmínky o obci Luková jsou dle Wikipedie z roku 1115. Kostel samotný pochází z roku 1352. Za husitských válek byl pobořen a opraven. Na konci 18. století jej postihl ničivý požár. Poslední obnovy se dočkal v roce 1858.

 

V roce 1968 při pohřebním obřadu spadla část stropu. Vylekaní smuteční hosté prý tehdy vyběhli před kostel, dokončili rozloučení se zesnulým a od té doby byl kostel trvale uzavřen. 

 

 

 

 

Kolem kostela byli pohřbíváni sudetští Němci a po jejich odsunu náhrobky a kříže chátraly.

 

 

 

Uzavřením kostela chátral objekt celý a byl odsouzen prakticky k zániku. Bohužel, jak bývá v Čechách zvykem, neušel nenechavcům, kteří se neštítí krást ani v kostele.

 

 

 

 

 

 


 

 

Až v roce 2012 si student ZČU Jakub Hadrava vybral lukovský kostel jako téma své diplomové práce.  Sezval 32 dobrovolníků, přikryl je pláštěnkami, následně bílou tkaninou a pak sedící či stojící přelil sádrou. Dobrovolníci museli v tomto neobvyklém hávu přečkat dvacet minut, dokud sádra nezatvrdla. Potom opatrně krunýř sundal a vzniklé „duchy“ rozmístit do kostela.  V podstatě však sochy mají představovat Němce, kteří chodili do kostela, modlili se a vzájemně si byli blízcí.

 

 

Některé sochy díky přidání fosforu do sádry světélkují a vytvářejí tak v přítmí zvláštní atmosféru. Mně se do kostela dostat nepodařilo, ale rozbitými okny přes vnitřní mříž se trochu fotografovat dá a vidět interiér také. 

 

 

 

 

 

Neděle je zavíracím dnem. Jinak provádí v kostele starousedlík, pan Koukl. Zájem je velký, a lidé v kasičce přispívají na tolik potřebné opravy.

 

Z fotografií je vidět, že tady zub času hlodal nemilosrdně.

 

Dešťová voda, která se díky špatnému zastřešení dostala do zdiva, narušila statiku kostela.  Kotouče kostelních hodin jsou zrezivělé a vypadají, že každou chvíli odpadnou.

 

Pěkné jsou jen malé urnové pomníky českých obyvatel z novější doby, kterých je tu kolem dvacítky.  A samozřejmě nová střecha.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Lidé sem jezdí hlavně za sochami; mne neméně zaujala velká spousta starých náhrobků, fragmenty některých kamenných křížů jsou doslova zadupané v zemi.  Velmi mne zaujal onen náhrobek  s obrazem ženy držící se za hlavu. Jako kdyby mlčky říkala: „nemohu té spoušti zde uvěřit, jak to někdo mohl dopustit“ …

 

 

 Velkou trpělivost museli mít lidé, kteří zde pečlivě odkrývali zem, dávali dohromady střepy skleněných a porcelánových destiček se jménem nebožtíka, i ti, kteří odhrabávali listí a vystříhávali náletové dřeviny.  Klobouk dolů před dobrovolníky.

 

 

Z řad místních kromě pana Koukla asi velkou pomoc čekat nelze. Žijí tu totiž jen čtyři stálí obyvatelé a je tu deset čísel popisných, větší část jsou tedy chalupáři. 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Luková nikdy nebyla velikou vesnicí.  Z digitalizované kroniky obce jsem se mnoho nedozvěděla, je psaná, jak jinak, v němčině.

 

Dochovala se kronika české menšinové školy, čítající jen několik roků mezi dvěma světovými válkami, končí ve školním roce 1937/38.  Škola byla založena na popud správce zdejšího velkostatku, který zaměstnával české dělníky.

 

Statek patřil původně rodu Lažanských. Ze zápisů je zřejmé, že boj o českou školu byl svízelný.  Žáků bylo minimum, škola často žádala o sirotky až z Prahy, někdy navýšily stav žáků školy kočující cikánské děti.  

 

 

Přesto i v tak složité době děti dostávaly o vánoční besídce látku na šaty, pár obuvi a nějakou drobnost.  Většinou se jednalo o dobrodince z vnitrozemí, kteří poslali finanční dar k zakoupení dárků.

 

 

 

 Mezi dvěma světovými válkami ve 22 domech žilo cca 108 obyvatel.  Kromě kostela zde byla fara, hostinec, německá malotřídní škola a hospodářská záložna.  

 

Dařilo se tu ovocnářství.

 

Tolik z Lukové.

 

Při odjezdu si ještě fotografuji zastaralou tabuli pojízdné prodejny, to už se málo vidí, a pohledem na kopec Kozelka a obrovitý televizní vysílač Krašov, opouštím toto místo.  

 

Za pár dnů další pokračování,

vaše MIA

 

 

 

 

Komentáře
... : Moira
Diky Mio,

krasne povidani. Znam ten kraj docela dobre. Tahle vesnicka mi vsak zustala neznama.
březen 12, 2018 06:48
... : mia I
taky dík Moiro.
březen 12, 2018 15:09
... : *deeres*
Hezké povídání o místě, které neznám, jdu se dívat na starou mapu.
Mio, trochu jsem se na začátku druhé strany neorientovala , asi zapůsobil literární šotek a kus textu uzmul.
březen 12, 2018 15:27
... : mia I
no jo. Máš pravdu. Koukla jsem do textu co mám ve svém počítači, jestli jsem to dobře odeslala. Při tvoření článku tam Daniele šotek ukradl jednu větu o Jakubu Hadravovi, tvůrci soch.
březen 12, 2018 15:34
... : d@niela
Jéje, tak to se moc omlouvám... ono je to děsná práce s tím vkládáním obrázků, aby byly správně usazené, rámované textem. A tak se tahle chyba vloudila. Ale už tam chybějící informace je vložena.
:-))
Takže se, holčičky moje, fakt omlouvám smilies/cheesy.gif
březen 12, 2018 15:44
... : *deeres*
https://www.youtube.com/watch?v=VS_EkSNPc-s

Díky instalaci výstavy a následnými ukázkami na youtube se kostel stal známým a je hodně navštěvován i cizinci. Tím ztratil hodně ze své tajemnosti, ale zase získal peníze na opravy.
Ten pán z videa je p. Petra Koukal a pokud by někdo chtěl kostel navštívit, tak je to možné po předchozí domluvě. Ale až do sezony 2018, je pro opravu střechy kostel uzavřen a nahlížet se dá jenom okny. Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny
březen 12, 2018 16:59

Powered by Azrul's Jom Comment
busy