Z PAMĚTÍ JEDNÉ ŠESTNÁCTKY 5. - JAK TO POKRAČOVALO
Sobota, 10 únor 2018
Měla jsem za sebou moc špatné roky v manželství, které jsem prožívala s neuvěřitelným sobcem a despotou. Často jsem sloužila jako fackovací panák, potom následovalo jeho odprošení a žádání o odpuštění, což vydrželo ale jen pár týdnů. Bydleli jsme na vesnici. Neměla jsem tehdy kam odejít; rodiče mi řekli, že mě před ním varovali, a tak ať si žiji jak dokážu...

 

 


K tomu jsem ještě vychovávala tři děti. A vlastně sama. Manžel, otec mých dětí, mi dával 400,- Kč na 14 dnů a s tím jsem musela nějak vyjít. Neznali jsme ani společnou dovolenou, naše auto sice sloužilo na výlety, ale pro jiné slečny.

 

Postupně děti odcházely z domova, nikdo nechtěl doma zůstat. Když se vdávala dcera, tak nám její otec řekl, že on se té svatby nezúčastní a žádnou nevěstu nepoveze, byl sice řidič z povolání a auto si půjčit mohl, aůe nakonec to zařídil nejstarší syn. Táta odjel a v podstatě přijel těsně před odjezdem do obřadní síně.

 
       Já se pak pomalu ale jistě nořila do depresí a přemýšlela,  jak to udělat, abych se s tím člověkem nemusela už ani potkávat. Tehdy přišla kamarádka s velice dobrým nápadem. Pronajali si s manželem asi 20 km za Brnem hospodu a obchůdek. Ze začátku jsem trochu váhala, ale nakonec jsem kývla. Já tam byla od pondělí do pátku, kamarádka o víkendech. Její manžel vedl hospůdku.  Pomalu jsem se začínala rozkoukávat, za hospodou byla místnost, která byla zařízená na přespávání. Já se tam nakonec nastěhovala a domů jsem jezdila pouze na víkendy, to abych si mohla doma vyprat a znovu se nabalit. Mě to takto vyhovovalo, dokonce jsem se naučila točit pivo a roznášet po stolech. A bavilo mě to. Byla to příjemná změna.


        Jednou večer jsme na hospodu zůstaly s kamarádkou samy dvě, její muž měl nějaké vyřizování. A tak jsme stály u pípy a kamarádka mi vyprávěla o hostech drby.... Jeden mladý muž si nás zavolal a poručil nám panáky, protože měl svátek. Tak to tam totiž chodilo. A jen tak při řeči došlo i na tykání, a už to bylo. On mne pozval do kina, a byl to moc pěkný večer. 

 

O tom mladíkovi kolovaly různé pomluvy a nic pěkného to nebylo. Já se na něho dívala a jen jsem si řekla, že tak špatný snad ani být nemůže. Nějaký čas jsme si vyměňovali jen pohledy a já došla k závěru, že jim všem dokážu, že je to hodný a chytrý človíček. Ještě jsem zapomněla dodat, že byl ode mne o pár let mladší. Pak se na nějaký čas odmlčel a já propadla panice, že je konec...

 

On ale mezitím opravil svůj dům, abych tam mohla přijít. Začala jsem s ním trávit svůj volný čas a pomaličku se tam stěhovala. Jezdili jsme na ryby a já zjistila, že se s ním dá i krásně mlčet a ty moje starosti a deprese odplouvají po vlnkách pryč. A pak mne vzal na ryby do Norska... Byl to úžasný zážitek a bylo to nádherných 14 dnů.

 

 

Související obrázek

 

       Měl těžce nemocnou maminku a potřeboval pomoct. A tak jsem po práci utíkala k nim, tam navařila na další den a šla pomalu do hospůdky. Ono to totiž bylo jediné společenské vyžití v té vesničce. Ta byla o 182 obyvatelích, ale ostud a pomluv tam bylo víc jak na velkém městě. Každý byl s každým strýc a teta, zastupitelstvo měli o 15 lidech a tito byli elita vesnice. Tak to tam chodilo, v mých slovech není žádná nadsázka. Já to nechápala, protože to byli přeci obyčejní řemeslníci, ale oni byli „podnikatelé“.

 

 

 


       Přišly moje kulaté narozeniny a na oslavě jsme tak nějak dali najevo, že k sobě patříme. A bylo to! Samozřejmě jsem se hned rozvedla. Ale stejně chodili kolem mě, někteří si i uplivovali, v obchodě na mě nikdy nezbyl chleba, v hospodě si od nás odsedali. Já jim totiž vzala jejich nejlepšího kamaráda, kterého tak pečlivě pomlouvali, ale který je stále hostil...

 

Dokonce se stalo, že jsme byli na koncertě jedné skupiny, ten byl pod širým nebem. Přítel šel pro občerstvení a mezitím mi jeho  kamarád pěkně naložil a ještě mne hodil do kopřiv. Brečela jsem a šla pomalu domů. Přítel mě sice hledal, ale já šla jiným směrem. Došla jsem až ráno, ale odpoledne v hospodě jsem si zašla ke stolu toho jeho kamaráda, byl tam i s manželkou, a pěkně od plic jsem mu to a přede všemi vykřičela.

 

Pak mi paní doktorka, která se o maminku starala řekla, ať si požádám o příspěvek na sociálce, protože maminka už potřebovala 24hodinovou péči. Jela jsem tedy  na úřad a tamější paní začala přemýšlet, zda jsem vůbec přímá příbuzná a tak podobně. Trvale jsem tam byla sice přihlášená asi rok a půl, ale na druh a družka se už nehrálo. A tak se stalo to, co jsem vůbec nečekala, ten můj milý mi navrhl, abychom se vzali. A tak to bude koncem dubna už 13 roků, co jsme tam stáli před úřednicí a slíbili si to na celý život... Bylo to krásné...

 

Jenomže v té jejich vesnici to bylo pořád horší a horší, mezitím tchyně zemřela, tak my zaplatili hrob a péči o něj, prodali dům a odstěhovali se do Prahy. Už jsme tady od r. 2010 a ani na chvilku jsme nezaváhali a nepobrečeli si nad Moravou. V Brně máme své přátele, ke kterým pravidelně jezdíme, oni zase k nám, trávíme společné dovolené a naší zálibou jsou muzikály a divadlo.

 

Věříte, že ze začátku jsem byla strašně moc překvapená?  Nikdo se tu na mě škaredě nedíval, nikdo si neodplivoval, vůkol bezva lidi - prostě je tady úplně jiný život.

My máme svůj malý byteček, který nám bohatě stačí a já věřím, že spolu zažijeme ještě mnoho krásných dnů.

 

 

HANKA TULIPÁN

 

 


 

 

 

 

 

Komentáře
... : kim
Hezký napsáno. Lidé Hanko neunesou šťastné páry, proto se jim to snaží znepříjemnit.
únor 14, 2018 18:40

Powered by Azrul's Jom Comment
busy