PŘES HORY, PŘES DOLY – BULHARSKO A ŘECKO - VIII.
Úterý, 08 leden 2008

Axl šel do chaty, zda si tu můžeme postavit stany - a zjistil: správkyní chaty je prý pěkná „roštěnka" a umí anglicky. Navíc mu prozradila, že se na chatě vaří a můžeme si tu dát i kus nějaké flákoty. Axl, zaslechnuvší o mase, září jak sluníčko, že bysme se od něj mohli opalovat, a dostavuje se u něj Pavlovův reflex.

 

 

 

 

      Jinak se od roštěnky dozvídá, že stany si můžeme postavit - ovšem na vlastní nebezpečí, protože sem chodí na kontroly policie a mohli bysme za stanování zaplatit pokutu (údajně až 200 euro). V národním parku se mimo vyhrazené kempy totiž stanovat nesmí. Riskujeme to, protože pochybujeme, že by sem někdo zrovna večer chodil, a ráno chceme brzy vypadnout. Hledáme místo, ale najít vhodný plácek se jeví jako problém. U jezera, kde je rovina, stanovat nesmíme, a nad chatou je příkrý svah s roztroušenými kameny. Nakonec nacházíme alespoň trochu rovný plácek, ze kterého ovšem vykazujeme Axla, ať si jde chrápat o kus dál.

 

     Ten pak najde místečko asi sto metrů od nás. Ještě než začneme stavět stany, oslovuje nás mladý český pár, který vyrazil do Rily od Černého moře. Chvíli s nimi diskutujeme, dvojice je ráda, že narazila na soukmenovce, se kterými lze pokecat česky. Slečna je ubrebtaná, a tak nám líčí, jak cestovali vlakem z Burgasu. Jízdní řád v Bulharsku prý nefunguje - vlak, který měl odjíždět v šest hodin, odjede klidně už v půl čtvrté, a tak podobně.

 

     Původně chtěli přespat na chatě uvnitř, ale když prý viděli tu habešárnu, rozhodli se pro stany i za cenu rizika pokuty. Okoukli i místní toalety a srovnávali je se záchody, které zažili při loňské dovolené v Africe. Záchody na horské chatě Sedemte ezera z toho vyšly hůř. Je to vlastně taková betonová kadibudka postavená v dostatečné vzdálenosti od chaty (odérový důvod), a aby ji člověk mohl použít, musel by mít tak tři promile v krvi, aby mu bylo všechno jedno (a i tak by to možná radši udělal do kalhot).

 

 

     Po družné debatě se loučíme a my konečně stavíme stany. Začíná se docela ochlazovat, a tak vytahujeme z báglů termoprádlo. Vaříme si kafčo a kocháme se okolní přírodou. Pod námi v údolí se převalují oblaka, jak když se vaří kaše v kotli a nad nimi vystupují vrcholky kopců a hor. Se soumrakem padá parádní mlha a je vidět akorát tak na krok před sebe. Za svitu čelovek sestupujeme k chatě a Axl se těší na nějakou tu bulharskou flaksu jak panic na lepou děvu. Bohužel nám v chatě roštěnka sděluje, že jim přestal jít generátor, a tak nefunguje elektrika. K jídlu nám nabízí pouze „salátovou" polévku uvařenou předem. Nevíme, o co se jedná, ale máme hlad, tak to bereme. Malá světnice je plná lačných krků a je zde nádherné teploučko od rozpálených kamen. Jinak pološero, svítí tu jen pár svíček. Nacházíme si svůj koutek k sezení a vzápětí dostaneme polévku. Je fazolovo-čočková, a i když jsem zvyklá na hustší, je poměrně dobrá. Zajídáme bílým chlebem a po celodenním trmácení máme co dělat, abychom se ovládli a talíře nevymetli jazykem.

 

 

    

     Sousedící mladý Bulhar se nás pak anglicky ptá, odkud jsme, a má radost, když říkáme, že z Čech. Vsadil se totiž s kámošem, který oproti němu hádal, že jsme Poláci - no a vyhrál. Gratulujeme mu ke skvělému lingvistickému odhadu a vracíme se ke stanu, kde si vaříme čaj s rumem pro zahřátí.

 

 

     Dlouho si ale idylku večerního popíjení nevychutnáváme, protože začíná pršet, a tak se rozcházíme do stanů. Celou noc se pak nad námi honí bouřky s hrozivým burácením hromů a déšť nám rachotivě bubnuje do stanu, takže toho v tom kraválu moc nenaspíme...

 

 

Míša z Humplu, cestovatelka n. v. n.

 

 

 

 

Komentáře
Moc hezke povidani, : Bara
ale stanovani, ne, tahle romantika pro me neni. Moje prvni stanovani bylo presne takove jak popisujes, blesky, hromy, lijak a dokonce kroupy, vsechno bylo mokre, kolem dokola tekly potucky vody s bahnem. V zivote na to nezapomenu........zkusila, prozila a tim to skoncilo.
leden 08, 2008 14:13
taky jsem to zkoušela - : ivanka
s dětma. Hrozný... smilies/grin.gif smilies/grin.gif
Ale taky jsem byla párkrát za svobodna... Náááádhera....
smilies/grin.gif smilies/grin.gif
leden 09, 2008 07:37
jj, s detma nikdy :-) : mura
dest v horach nemam rada. po nohach se mi placa mokra plastenka, navic mi blbe drzi pres batoh. se mi uz v krame zdala mala, teda ten batohovej hrb se mi zdal malej. ale pan prodavac se dusoval, ze ji zkouseli na batoh 75 l a v pohode. ja mam jen 60 l, tak jsem ji vzala. chyba. priste kubuju plastenku pouze a jedine se zabalenou krosnou. ale letos jsem udelala zlepsovak - nepromokava bunda a na batoh samostatna plastenka. to je mnohem lepsi varianta.
a stavet stan za deste a jeste hnusnejsi se za deste balit...

kam pojedete, miso, priste? my, doufam, do cerny hory
smilies/smiley.gif
leden 09, 2008 09:42
Jo, o Černé hoře jsme taky uvažovali : Míša šíša
ale stále nejsme rozhodnutí. Když ono je tolik míst, kde je krásně a kde jsme ještě nebyli (a to i v ČR), že je to k uzoufání, jak málo času na to člověk má.

Já jsem stanování milovala už jako dítě a vydrželo mi to do dneška. S tím deštěm to není nic příjemného - jak jsi správně poznamenala: hlavně to balení mokrých stanů a provlhlých věcí stojí za prd. Jednak to zvětší objem a druhak váhu. A když pak prší několik dní v kuse a není to kde usušit, to i nejzarytější optimisté mají po náladě. Ale na druhou stranu se na to s odstupem času hezky vzpomíná - třeba v nějaké vyhřáté útulné hospůdce, při vínečku . Např. "Pamatujete, jak jsme měli všechno včetně bot mokrý, jak nám byla zima a jak jsme se vůbec nevyspali? ... To bylo skvělýýýý!" smilies/grin.gif
leden 09, 2008 10:12

Powered by Azrul's Jom Comment
busy