JSEM NA ROZCESTÍ...
Úterý, 08 leden 2008

 Milá Kudlanko, potřebovala bych radu.... Ale - jak být stručná s tolika zážitky? Zkusím to. Nikdy jsem nebyla sama,  jelikož je to pro mě věc neunosná ba přímo fobie... Mám pocit, že nic nezvládnu; je mi 35 a mám dvě děti, jsem rozvedená dva roky.. Bývalý byl pedant a doma se všichni třásli, jak nic nepokazit... Prostě jsem to ukončila, už jsem nemohla dál.

 

 

 

 

     Trochu násilí apd.... všude se to popisuje a je pravda, že se to jen stupnuje. Vy se snažíte, ale příště je zase něco špatně... Tito muži se jeví na okolí bezchybně a jako partneři se chovají jak na hopačce - strašně hodní a pak peklo...Nervy a rozvod - dusledek je hubená atraktivní žena a spousty nabídek....Ted mám další vztah - je krásný, mladý, nějak to začlo jako že "zatím, než potkám toho pravého". Nicméně omyl, spadla jsem do toho. Je tak hodný, nikdy nekřičí, pořád dobře naladěn... Vídáme se občas a já si to užívám, je to nádherný (není sice spolehlivý a oporou -  víceméně jako každý chlap, ale žádné zásadní chyby), máme rádi stejné věci ,smějeme se stejným věcem, je to vášeň, a láska jako trám, jako by mi bylo sedmnáct....

 

     Ale partner nemá děti, a moc by je chtěl a já už jsem unavená. Vím, že mu imponuji jako matka a že se postrám,  že má pohodlí a může jít kamkoliv. Nejsem osmnáctka a tak mi nevadí, že občas vyrazí s kamarády, protože si v klidu uklidím nebo se věnuji dětem nebo zajdu za kamarádkami.... Problémem ovšem je, že mi to začlo vyhovovat. Není to ideální - tedy asi finančně - jsem sama a to vyváření něco stojí.... Ale zas převažují pozitiva - až na to, že si představím. že to není navždy - tyhle návštěvy...

 

     Být těhotná je pro mne teď nepředstavitelné trauma, jelikož vím, jak sama jsem na to vždy byla a byla bych jak vidím zase...

Nikdy jsem nebyla doma na mateřské, vždy jsem šla do práce. Snažila se být dokonalou milenkou, matkou a posluhovačkou. Nojo, ale je to příšerné a neustále něco nezvládáte....Nehledě že se bojím, jak bych vypadala - utahaná obtloustlá matka a ne atraktivní samostatná žena. Což na mě obdivuje muj přítel. Ale všechny ženy vědí, že mateřství si bere svou daň na těle a ne každý mužský to unese a pak si najde tu mladší, krásnější , a to je pro mne ten největší strašák....

 

     Takže děti už nechci, což jsem příteli řekla, ale on si myslí, že si to rozmyslím...t ed se dojemně začal snažit ale já se bojím to risknout, on má své koníčky a představy. Miluji ho, ale byla bych v neustálém stresu - ale bojím se samoty a že zustanu sama - a že už jiného milovat nebudu,( ty mužští, kteří za něco stojí, jsou u svých rodin a ty rozvedený za moc nestojí: - buď opustili manželky, nebo jsou nejak divně ujetý..).

 

     Nejhorší jsou ty dny, kdy jsou děti u otce a já zustanu sama. Jen chodím a nevím co dělat. Nejsem zvyklá na tu prázdnotu, kamarádky jsou vdané a já jen dělám "něco",  abych se nezbláznila. Mám pocit prázdnoty. To pro mne nejduležitější na žebříčku hodnot jsem ztratila: žít život s partnerem, se kterým mám rodinu a domov. Nejhorší je to ve společnosti,  když vidím ty páry, co spolu mají děti, spolu je vychovali, zaobstarali, a když vylétají z hnízda, mají jaksi splněno a věnují se jeden druhému...je mi vždy do pláče... tohle už nezažiju...

 

     Nevím si nějak rady se svým životem. Plácám se v tom. Poradíte mi?

Jolanka 

 

Komentáře
... : Kačka
Myslím si, že jsi až moc upjatá na svého přítele a děti a nemáš své vlastní koníčky, nebo něco cokoliv, kde by jsi se odreagovala a nemusela stále přemýšlet nad tím, jestli tě přítel opustí, nebo ti začas děti vyletí z hnízda. Zdá se mi, že ten svůj život zkrátka jen přežíváš, místo toho abys ho prožívala.
leden 08, 2008 10:52
... : mája
Kačko, nesouhlasím: je soustředěná, protože řeší svého přítele a velké dilema, jestli s ním mít dítě, to podle mě svědčí o zdravém rozumu a zodpovědném přístupu, takže to je dobře. Podle mě vlastní koníčky a život Jolanka má, když se označuje za samostatnou ženu, která vždy zvládla s dětmi i chodit do práce a vypadat atraktivně.
Myslím, že Jolance podvědomí radí dobře. Dítě bych s ním fakt "radši neměla", dokážeš si představit, jak by to mohlo dopadnout, a je to, myslím, pravděpodobné. Jestli od tebe kvůli tomu odejde, tak stejně nestojí za pozornost, a lepší, když od tebe odejde teď, ještě předtím, než neštastného človíčka na svět přivedete, než potom.
Klidně bych to takto příteli pověděla, jako jsi to pověděla na Kudlanku, je to drsné, ale zachováš se k němu upřímně, a není to nic, za co bys se měla stydět.
Držím palce.

leden 08, 2008 11:15
Problém je v tom, : Ariana
že člověk pořád hledá štěstí někde jinde, u jiných a nikdy uvnitř sama sebe. V tom tkví i ta neschopnost být sama, obavy ze samoty, pociťování prázdnoty, potřeba neustále se nějak zaměstnávat. Věnuj se víc sebepoznávání, nalézání vnitřní harmonie. Buď trpělivá, čas ukáže, zda současný partner je pro Tebe vhodný. S eventuálním dítětem bych na Tvém místě rozhodně počkala. Teď jste ve fázi zamilovanosti, důležité je, co přijde, až vyprchá.
leden 08, 2008 11:15
Hlavně si ujasni, : Vodoměrka
co vlastně od toho vašeho vztahu očekáváš a co ti přítel může dát. Pro mě byla vždycky nejlepší vlastní intuice a pocit opory. Když ho od svého přítele budeš cítit, tak bych se nebála do toho jít. Ale píšeš, že je mladý a krásný - to může být dvacetiletý stejně jako třicetiletý. Začít si vážný vztah s třicetiletým je přece jen něco jiného než s dvacetiletým, toho bych se taky bála. Co se týká mateřství, nemusíte mít rodinu přece hned teď, a možná by nebylo od věci zkusit spolu žít dohromady, jestli je to možné. Tak ho poznáš mnohem víc a zjistíš, jestli dokáže být partnerem, na kterého se můžeš spolehnout. Chápu, že se ti do miminka moc nechce, já to taky tak cítila, byla jsem ráda, že jsem konečně volná, že jsou děti už tak velké, že je nemusím stále vodit za ručičku. Když jsem se rozváděla, měla jsem pocit, že žádného chlapa v životě už nechci vidět... no a taky mě to přešlo. Za rok za dva zjistíš, jestli tvé rozhodnutí stále trvá a nebo jestli budeš chtít změnit názor.
Akorát mě zarazila tvá věta, že to vyvařování taky něco stojí - to ti přítel nepřispívá na jídlo? Nenakoupí, nepostará se? Jen si chodí debužírovat a ničím neoplácí (tedy nemyslím teď přítomností a pobavením, to by byl jako gigolo - a nemyslím to ve zlém, někdy je fajn, že máme někoho, kdo nás vyvede ze smutku a tísně)? Je sice strašně fajn být samostatná a nepotřebovat nikoho, protože pak tě nic nevyvede z rovnováhy, ale asi bych přítele trochu prověřila nějakou drobnou opravou, pomocí a nebo nákupem... pak snadno zjistíš, jestli za to stojí nebo ne. Pokud není na domácí práce zručný, nevadí, pak stačí, když zajistí někoho, kdo to udělá.
Možná by to chtělo upřesnit, jak přesně to mezi vámi chodí, kolik je příteli a co spolu děláte, jak ho berou tvé děti a jak bere tvé děti on a jak jste spolu dlouho....
Ale z celého srdce ti přeju, abys byla spokojená a šťastná a měla toho pravého. smilies/smiley.gif
leden 08, 2008 11:35
Hele a co vlastně chceš? : Botula
Chceš zůstat s tímhle nespolehlivým, jak píšeš a nebo návod na to, jak se naučit chtít mít s ním dítě? Nebo radu, že se na to máš vykašlat a najít si jiného?
Osobně bych volil třetí možnost. Zdá se mi, že sama víš nejlíp, že to není ono.
leden 08, 2008 14:04
A jestlipak je on ochoten se zavázat, : Gréta
přinejmenším svatbou, a převzít živení Tebe a Tvých (tří) dětí - podobně jako Ty by ses zavázala na dalších dvacet let dítětem? Nebo si to představuje že to bude jako doposud, on volný jako ptáček, jen Ti ještě umístí do dobré (a vyzkoušené) péče další ptáčátko?

Zažila jsem velmi podobnou situaci, až na to, že mi bylo o osm let méně a měla jsem jedno dítě. Můj současný manžel ještě studoval, zatímco já byla rozvedená pracující matka. Taky mu to imponovalo :-) No a teď máme další dvě děti, manžel strašně moc pracuje, aby uživil rodinu (jde mu to velmi dobře) a občas sní o tom, být sám a svobodný :-) Takže u nás se to povedlo, ale viděla jsem, že je zodpovědný a spolehlivý a ví, o čem je život s dětmi.
leden 08, 2008 14:59
Tak jsem si znovu přečetla Jolančin dopis : Ariana
a tentokrát mi praštila do oka věta "... není sice spolehlivý a oporou - víceméně jako každý chlap ...". Z mého hlediska je spolehlivost zásadní vlastností chlapa zralého pro vztah. Pokud někdo tuto vlastnost nemá, tak nemůže být oporou a silně bych pochybovala o jeho schopnosti žít v partnerském vztahu a minimálně dvacet let se starat o děti. Navíc, je-li chlap oporou, pak jeho partnerka nemusí skončit jako "utahaná, obtloustlá matka a neatraktivní žena".
leden 08, 2008 15:33
No jo, ale pokud za nespolehlivého považuje každého chlapa, : Vodoměrka
pak to nemusí být tak doslova a do písmene pravda. Já znám pár spolehlivých chlapů a každá z vás jistě taky. Asi by to chtělo od Jolany vysvětlit, v čem se třeba ta spolehlivost má projevit.
leden 08, 2008 16:30
Ja tomu nerozumim. : Yta
Nezijete spolu, pritel chodi jen obcas na navstevy a uz resite spolecne dite? Nejdrive by jste meli resit sami sebe, zit spolu a pak se teprve rozhodnout pro dalsi krok anebo taky ne, ne? Jestli neni spolehlivy, jestli se vidis jako osamela matka budouciho ditete bez partnerovy pomoci, jestli pohled na sehrany par vyvola u Tebe smutek a plac, tak snad neni co resit. Drz se sveho puvodniho planu, mej ho jen na zabavu a neprestavej se poohlizet po tom pravem, po jehoz boku nebudes zavidet jinym.
leden 08, 2008 19:15
Chtělo by to drobet dozrát, děvče. : Krakonoš
Pokud chceš opravdu partnera, měla bys hledat partnera a ne nespolehlivýho zastydlýho puboše. Pokud se chceš dál přesvědčovat, že takoví chlapi nejsou, budeš se muset buď přeorientovat na ženský (ty jsou jak známo spolehlivý a vždy oporou smilies/wink.gif ), a nebo si asi budeš muset vymyslet nějakej jinej životní sen a cíl. Myslím, že sem vyčerpal všechny řešení tvý vcelku jednoduchý rovnice.
leden 08, 2008 20:23
On je rozdíl v tom, : wendy
když někdo chce být sám anebo musí být sám. Chceš být sama se svými dětmi(2) ? Jestli úplně, to snad asi ne, viď - no tak si najdi někoho, třeba staršího, který už svoje dítě má a po dalším netouží. Jenže když jsi zaláskovaná, to se nám to radí...ale je vidět, že nejsi zaslepená a dokážeš uvažovat rozumně. Jsi skvělá. Určitě. Ta rovnice má řešení.

leden 09, 2008 07:35
Souhlasím s tím, : saffron
co napsala Yta - řešíte dítě, ale vůbec nemáte vyřešený vztah a jeho budoucnost - trošku přeházené pořadí. Tohle bys měla s přítele řešit - jestli bude partner pro budoucnost nebo zůstane milenec. Pokud za sebe víš, že další dítě nechceš, tak to příteli vysvětli bez okolků. U něj je to možná "mladická nerozvážnost", kdy se mu líbí ta představa, ale možná nedomýšlí reálný dopad takového rozhodnutí na život - tu každodenní zodpovědnost a závazky (na dlouhou dobu). Jsi v tomto zkušenější - tak ty zkušenosti použij. Možná Tě zmáhá strach z budoucnosti, ze samoty a tak nevěříš vlastnímu srdci a rozumu. Víš co od partnera chceš a potřebuješ, nám jsi to dokázala popsat, tak to prezentuj i jemu, pokud se na těchto představách neshodnete, hledej dál, v 35 přeci život nekončí....
leden 09, 2008 07:54

Powered by Azrul's Jom Comment
busy