ZAŠLÁ SLÁVA – DIVADLO URANIE
Pondělí, 30 říjen 2017
Po delší odmlce bych ráda dnešním článkem navázala na několik vypravování o časech minulých, která jsem před pár lety uvedla na Kudlance pod záhlavím Zašlá sláva. Dnes chci připomenout slávu pražských dřevěných divadelních arén a konec poslední  fungující arény -  Lidového divadla Uranie.

 

 

 

 


Pražské divadelní arény (Aréna ve Pštrossce, Novoměstské divadlo, Aréna v Kravíně, Aréna na Komotovce, atd.) vznikaly v první polovině 19. století a kromě umění divadelního, byly rovněž  ukázkou mistrného řemesla truhlářského a tesařského. Většinou byly nekryté a dokázaly pojmout až 1000 diváků. Těšily se obrovskému zájmu diváků, jejich repertoár byl vybírán s ohledem na tehdejší vkus obecenstva. Divadelní herci zde byli buď ve stálém angažmá, nebo zde hostovali přední čeští herci a herečky. 

 

 

 


 

 

 

Roku 1898 se konala na pražském Výstavišti u Královské obory výstava architektury a inženýrství. Díky ní spatřila světlo světa i aréna Uranie, o které bude řeč. Již v době příprav se počítalo s tím, že tato budova bude využita i k jiným účelům než pouze divadelním. Počítalo se s využitím pro přednášky, sjezdy, různé hudební produkce.  Rovněž byla později využita k promítání Kříženeckého filmů.

 

 

Výsledek obrázku pro divadelní plakát uranie

 

 

Nejen kulturním zážitkem živ jest člověk, proto byla tehdy postavena i kavárna a restaurace, aby diváci mohli zaplnit své hladové a žíznivé útroby.

 

A sluší se samozřejmě připomenout jméno architekta, kterého oslovil výstavní výbor za účelem zhotovení stavebních plánů. Byl jím známý architekt Osvald Polívka (1859-1931). Tenhle pán opravdu uměl. Co projekt, to krása. Však také zkušenosti sbíral od slavného architekta Josefa Zítka.

 

Budova Uranie byla dřevěná, na podezdívce, krytá, se zaskleným světlíkem v prostoru hlediště, které pojmulo 750 diváků. Ke stání bylo k dispozici dalších 140 míst. Elektrické zařízení dodala firma Františka Křižíka, oponu namaloval František Hlaváček a dekorace Karel Piperger, o kterém bude ještě v článku zmínka. 

 

Budova divadla měla 11 východů.

 

 

 

 

 

 

 

Musela to být veliká sláva, když divadlo Uranie 20. června 1898  začalo svoji éru. Zahajovací koncert dirigoval profesor Hanuš Truneček a hned příští den se hrála hra se zpěvy Náš dům v asanaci.  Některé další hry byly pod režijním vedením Jaroslava Kvapila. Poslední představení se hrálo 16. října, tedy v den, kdy končila výstava, a pak se uvažovalo, co s budovou dál..

 

 

 


 

 

Naštěstí  si posléze  budovu na tři roky pronajal V. J. Suk, který vlastnil již dříve licenci pro tuto činnost. A tak diváci mohli znovu vidět spousty skvělých divadelních představení.  Sezona trvala ale už jen od května do října a na podzim 1901 měla být budova definitivně zbourána.

 

Další záchranné lano přišlo díky vlastenci a milovníkovi divadla Janu Seifertovi roku 1902. Tento pražský zastupitel a člen správní rady holešovického pivovaru odkoupil budovu za 15 000 zlatých od Spolku inženýrů a architektů. Nikoliv pro sebe, ale pro pivovar. Tehdy bylo divadlo Uranie po pečlivém rozebrání konstrukce přestěhováno do prostor zahrady holešovického pivovaru. Přibylo parní topení a pro větší pohodlí diváků přibyly i tramvajové linky do Holešovic, neboť tehdy divadlo stálo na periférii.  Roku 1909 přibyla skluzavka s 20 metrovou věží.

 

 

 


 

 

 

Jména, která tehdy figurovala ve vedení divadla,  už dnes drtivé většině z nás nic neříkají.

 

Tak snad jen repertoár a herci – začínalo se divadelním kusem Třetí zvonění. Roku 1927 se hrála slavná Frimlova opereta Rose Mary, která dosáhla 270 repríz. Dvousté reprízy se 27. září 1928 zúčastnil údajně i samotný Rudolf Friml. Uranie žila od rána do noci, dopoledne zkoušky, odpoledne, večer představení, výjimkou nebyla ani čtyři představení v neděli. Divadlo po přestěhování do Holešovic   neslo lehce pozměněný název  - Lidové divadlo Uranie.

 

Hrálo se i pro děti, udivoval Kašpárek herce Vojty Mertena, který o přestávkách rozdával dětem pamlsky z Trojské mlékárny.  Nebo třeba hra Malý Muk.

 

 

Výsledek obrázku pro divadelní plakát uranie

 

 

Významnou roli sehrálo Lidové divadlo Uranie za II. světové války. Tehdy mělo divadlo opravdu věhlas. Tehdejší nájemce Bohumil Perlík (1908-1970) do Uranie přetáhl mnoho herců z několika divadel – Vítězslava Vejražku (ze začátku hrál pod um. jménem  Petr Vít), Danu Medřickou, Rudolfa Deyla ml., Marii Vášovou, Blanku Waleskou, Miloše Nedbala, Felixe le Breux, Otýlii Beníškovou,  Nelly Gaierovou, Františka Filipovského,..  Tito herci buď ve svých domovských divadlech měli zákaz hraní nebo bylo jejich divadlo zrušeno (Zemské divadlo Brno).  V divadle rovněž hostovala Hana Vítová, Adina Mandlová,.. Začínal tam i režisér Alfréd Radok.

 

Hrála se česká klasika jako Malostranské humoresky, Kytice, Naši furianti, ale také hry zahraničních autorů – Hauptmann, Bahr Ibsen, Goldoni. Poslední válečné představení byla Sofoklova Elektra a k 1. 9. 1944 bylo divadlo uzavřeno. K obnovení činnosti došlo v  květnu 1945, novým ředitelem se stal Jaroslav Líbal.

 

 

 

 

 

 

 

 

A pak přišel osudný 2. leden 1946.

 

Centrála hasičů v pražské Sokolské ulici dostala ve 14.52 hodin hlášení o požáru v Holešovicích. Na místo neštěstí se sjelo mnoho hasičských sborů. Konstrukce divadla byla ze dřeva nakonzervovaného dehtem.  Je tedy jasné, že takový objekt mohl být těžko úspěšně uhašen. Oheň olizoval budovu svými plameny a dokonal dílo zkázy nemilosrdně – budova shořela do základů, stejně jako kostýmy, kulisy, rekvizity.

 

V té době se hrála slovácká hra Frajerečka, shořely i nádherné slovácké kroje…

 

Karel Piperger (malíř divadelních dekorací) byl nalezen s těžkými popáleninami a za dva dny v nemocnici na Bulovce zemřel.  

 

Základní otázkou po vyloučení technické závady požáru zůstávalo „Kdo“? Kdo stál za požárem divadla a proč? Den před požárem došlo ke značným změnám v souboru a 31 zaměstnanců dostalo výpověď.  Chtěl se snad někdo pomstít? Na počátku vyšetřování byl i podezírán zesnulý malíř Piperger, ale vše bylo nakonec jinak….

 

 

 

 

Výsledek obrázku pro divadlo uranie praha

„Cherchez la femme“ aneb „Za vším hledej ženu“.  34letý pokladník divadla Karel Štoll měl za ženu herečku, prý velmi náročnou ženu. Chtěl uspokojit její rozmary, touhu po luxusu, a proto se dopustil  finančních machinací ve svěřených financích.  Blížila se inventura, bylo jisté, že se na zpronevěru peněz přijde. Štoll se rozhodl tento finanční podvod zakrýt právě úmyslným založením požáru v divadelní šatně. Za trestný čin defraudace a žhářství dostal viník u soudu, který se konal 19. února 1947, 15 let těžkého žaláře.

 

 

 

Budova byla pojištěna u Pražské městské pojišťovny na 850 000 Kčs. Peníze z pojistky by bohužel nestačily v žádném případě pokrýt náklady na obnovu divadla. Divadlo tudíž nebylo již nikdy obnoveno.

 

Jeho slávu tak dnes připomíná jen nenápadná pamětní deska s kratičkým názvem „Zde stávalo divadlo Uranie“, dále název ulice U Uranie a stejnojmenná tramvajová zastávka v pražských Holešovicích…

 

 

Zpracovala: MIA

 

Zdroj: Internet

         Josef Hrubeš, Eva Hrubešová: Pražské katastrofy,

nakladatelství Petrklíč

 

 

 

Komentáře
... : *deeres*
Co k tomu dodat, Mio, napdala jsi všechno. Léta jsem bydlela vedle, ale divadlo už samozřejmě nepamatuji. Z druhé půlky minulého století už v dolních Holešovicích mnoho nezbylo, a to co zbylo je proměněno tak, že to pamětním už nepozná. Městské muzeum Praha pořádá postupně výstavy fotogrfií staré Prahy a z výstav vždy vznikne publikace. Tak vznikla i kniha Holešovice-Bubny, v objetí Vltavy. Samozřejmě je tam i zmínka o divadle U Uranie.
Tak jenom doplním, že za okupace pod vedením Bohumila Perlíka byla v repertoáru národní klasická tvorba, kde účinkoval vynikající soubor, tehdy mladých herců, posléze držáků ND, např.Dana Medřická, František Filipovský, Rudolf Deyl ml.
A ještě jedna perlička. Zároveň s divadlem byla do Holešovic přemístěna z Jubilejní výstavy obří americká skluzavka, která převyšovala vedlejší čtyř poschoďový parní mlýn. Ten stojí dodnes, je zdařile začleněn do nových domů a jsou tam dnes kanceláře. Než ho přestavěli, tak působil dost hrůzostrašně a proto tam americká produkce natáčela film Hellboy.

říjen 30, 2017 11:33
... : *deeres*
říjen 30, 2017 11:34
... : doktor
Je smutné hledět na takovou zkázu.
říjen 30, 2017 13:22
... : Milene
Bylo moc hezké. Staré dřevěné stavby mají své kouzlo. Vypadá jako veliký altán.
říjen 30, 2017 13:33
... : mia I
byly to krásné stavby, těch arén bylo asi deset v Praze.

Teď píšu článek z jiného soudku - Žena v sedle, Lata Brandisová, jediná vítězka Velké pardubické (jinak vítězili vždy muži) v roce 1937. Zajímavý osud.
říjen 31, 2017 12:14
... : *deeres*
Ale Uranka ta snad vydržela nejdéle. Jak sbírám knihy o staré Praze s dobovými fotografiemi, tak v antikvariátu jsem za hubičku koupila knihu"Praha 1848-1914". Tam se píše, že v Praze na divadelní scéně bylo hned několik kategorií, kde se divadlo provozovalo. Domácí scény, tzv.Jesle, v části bytu, nebo krámku, během adventu, to bylo loutkové divadlo. Pak byly letní scény, dřevěné arény a konečně kamenná divadla.
Pražských dřevěných arén byla celá řada, měly svůj specifický charakter a své obecenstvo z řad dělníků, řemeslníků, sloužících, drobných úředníků i vojáků.
První aréna byla postavena na dnešních pražských Vinohradech v zahradě Jana Pštrosse 1849-1862,
v roce 1869, na stejném místě vznikla stavba nová, která se nakonec nazývala Německou arénou v Hajnovce. Dodnes, kousek nad Českým rozhlasem na Vinohradské třídě je restaurant Hajnovka. Na Vinohradech byla další známá aréna Kravín, po té také zůstalo jenom jméno restaurace na Korunní třídě. A hned třetí vinohradská dřevěná Pištěkova aréna stála od roku 1891, směrem od centra, na rohu Kladské a Slezské.
Tady si je můžete prohlédnout všechny:
http://www.theatre-architecture.eu/cs/db/?theatreId=518
Mio, omlouvám se, že jsem zase byla za chytrou a nějak jsem přehlédla, že tam máš na rozdíl ode mne,celý ansámbl divadla U Uranie v době okupace.
říjen 31, 2017 14:20

Powered by Azrul's Jom Comment
busy