Já jsem do něj taky byla cca prvních šest měsíců zamilovaná, ale v poslední době mi začíná tak nějak lézt na nervy. Zdá se mi, že není dost zodpovědný, že někdy se chová dost ztřeštěné a i když mě jeho vtípky občas pobaví, začíná mi to být nepříjemné. Občas mi prostě jen fyzicky vadí. On se snaží, ale já to nějak nedávám. Nechci být na něj protivná, když je docela hodný...

Jenže když se tak nad tím zamyslím, může být problém ve mně. Měla jsem dříve několik vztahů a všechny se vyvíjely přesně jako je tento - vše začne skvěle, a pak se přibližně po 8-12 měsících rozejdeme. A já si teď začínám myslet, že to vždy skončím proto, že se třeba bojím dalšího kroku, prostě nejistoty do budoucna.

Nevím, co teď; když jsem s přítelem, jsem víc a víc naštvaná, urážím se, rozčiluju, přemýšlím, že se s ním rozejdu. Zase, jako vždycky. Vždycky s někým chodím, ale pak zjistím, že to není ono. Co myslíte vy, je chyba ve mě? Přitom chci být šťastná a mít normální život - vdát se, usadit se, mít rodinu a děti. Ale asi opravdu dělám něco blbě, buď si špatně vybírám, nebo mám v sobě nějaké divné zábrany.

Poradíte mi?

JANA