TOULKY ŠUMAVOU - CESTOU NA HOHENBOGEN
Neděle, 09 červenec 2017
Nedávno jsem nahrávala fotky do počítače, cca za rok a čtvrt, a rozhodla jsem se pár výletů přidat na Kudlanku. Tentokrát cílem cesty bude Šumava z bavorské strany. Než jsem s doprovodem dorazila k cíli, navštívili jsme cestou pár míst, která jsem si vytipovala už dříve. O Klatovsku jsem už kdysi psala (Klatovy, Týnec, Klenová, Chudenice), nicméně vše jsem ještě prohlédnuté neměla a navíc v klatovské lokalitě přibylo pár novinek.

 

 

 

 


Něco nového se vystavělo, několik památek se opravuje či opravilo, jiné naopak zub času nahlodal nemilosrdně. Výchozím bodem tohoto výletu, pokud se jej rozhodnete absolvovat, bude silnice č. I/22, která spojuje Domažlice, Klatovy, Horažďovice, Strakonice, Vodňany.  Asi 4 kilometry před okresním městem Klatovy ve směru od Horažďovic stojí těsně u silnice zchátralý zámek.  Mohu za zhruba dvě desítky let, kdy tudy čas od času jedu, říct, že jeho stav se vůbec nezměnil, tedy je špatný jako býval, o přilehlé kapli a hospodářských budovách ani nemluvě. Přesto má zámek, hlavně z jižní strany, své kouzlo.

 

 

 

 

Tentokrát jsem u zámku v Novém Čestíně zastavila, abych si jej zvenčí prohlédla podrobněji a udělala pár fotek.  Zámek není žádný „mladíček“, stojí tu už od 16. či začátku 17. století, úplně přesné datum vzniku není známo. V jeho historii má své místo známý heraldik Rudolf Jan Arnošt Meraviglia-Crivelli (1878-1891), který jej nechal přestavit do novogotické podoby s věžičkami. Poté jej vlastnila rodina Vitáčkova a po roce 1949 zde hospodařil Státní statek Luby u Klatov. Později byl zámek navrácen v restituci dědicům.  Když jsem hledala info k zámku, zjistila jsem, že aktuálně je na prodej.

 

 

 


 

 

V podobném stylu jako tento zámek je i zámeček v Mochtíně, budova je od čestínského zámku vzdálena cca 800 metrů, rovněž přímo u silnice. Nechal jej postavit majitel Nového Čestína, zmiňovaný heraldik a podoba bije opravdu do očí.

 

Po průjezdu městem Klatovy mířím směrem na Domažlice. Pokud se rozhodnete v Klatovech zastavit, a třeba poobědvat a projít se po městě, doporučuji vřele navštívit novou galerii skla v Klatovech; byla jsem tu v jiný termín a opravdu galerie stojí za zhlédnutí. Stále jedu po silnici I/22, odbočuji vlevo na obec Bezděkov. Zde stojí rovněž jeden kdysi nádherný zámek s rozsáhlým a architektonicky zajímavým hospodářským dvorem.

 

 

 

 

 

 

 

 

Snad bude mít bezděkovský zámek v budoucnu takové štěstí jako nedaleký zámek v Tetěticích, který byl kdysi  mj. nabízen pomocí České televize v pořadu Památky na prodej a dnes už má novou střechu, fasádu, zkrátka v novém kabátě vypadá moc hezky. Přitom ho prý jeho majitel opravuje bez dotací. V Bezděkově se zatím střídají vlastníci jako na obrtlíku a žádný se do opravy nehrne, ale není všem dnům konec. Nadšenci se čas od času najdou.

 

Z Bezděkova se vracím zpět na silnici I/22 a následně odbočuji opět vlevo, na Dlažov a Miletice.

 

Nad těmito obcemi stojí v nadmořské výšce 642 metrů rozhledna Markéta, jejíž silueta od roku 2014 lákavě vystupuje nad korunami stromů a ze silnice Domažlice – Klatovy je dobře viditelná. 

 

 

 

 

  

 

 

 

 

Směrovky z Miletic vás navedou až téměř k úpatí rozhledny, po krátkém výšlapu a zdolání 94 schodů se vám naskytne úchvatný pohled do dálky. Jen si vybrat správný den a počasí.  V Mileticích zastavuji u krásné barokní kaple, takhle nádhernou architekturu bych v tak malé vísce nečekala.

 

 

 

 

Škoda, že nešlo nahlédnout dovnitř této mešní kaple z r. 1766. Chvála místním zastupitelům, že ji udržují v tak výborném a věrném stavu, jako byla kdysi.  Každý detail kaple byl precizně a řemeslně zrenovován.

 

 

 

 

Pak už mířím na obec Běhařov. Tady si chci zvěčnit zámek, za jehož zdmi se ve válečných letech odehrával utajovaný program Lebensborn.

 

  

 

 

 

 

Běhařov však nebyl jediným místem zvrhlých německých plánů, podobný projekt Němci uskutečnili i na zámku Veltrusy u Mělníka. Bohužel, zámek je vysoko obehnán zdí a možnost vyfotografovat nádherně opravený a udržovaný objekt,  je tak výrazně omezena pouze na vstupní partii.

 

Zámek byl vybudován na místě tvrze v 18. století rodem Hubatiů z Kotnova. V roce 1918 je j zakoupil malíř Alois Kalvoda, žák profesora J. Mařáka. Malíř Kalvoda zřídil na zámku letní malířskou školu. Po smrti Aloise Kalvody roku 1934 zde sídlila dětská léčebna.

 

Za války zámek zabrali nacisté a byla zde ozdravovna pro německé děti.  Později se za zdmi zámku začal uskutečňovat zmiňovaný nacistický projekt, velmi přísně utajovaný, takže ani místní obyvatelé netušili, co se odehrává blízko nich. Po válce v zámku Okresní ústav národní zdraví Klatovy zřídil plicní léčebnu.  V současné době je i z toho mála, co jsem měla možnost uvidět, zámek nadstandardně udržován, je v soukromém vlastnictví. Sousedí s běhařovským kostelem, který vypadá o poznání hůře, svého genia loci však má.

 

 

 

 

Pak už mířím do Janovic nad Úhlavou. V její části Veselí stojí snad nejzchátralejší objekt dnešního výletu – opět zámek. Má soukromého majitele, který jej za symbolickou korunu pronajal sdružení, jež se snaží, co je v jeho silách, aby tato památka nespadla. Ovšem už taková maličkost jako dostat se k zámku byla „chuťovka“. 

 

Měly jsme s dcerou štěstí, že na zdi a v zámecké zahradě bylo jakési sympozium mladých dobrovolníků z mnoha koutů světa, jemuž velela Češka. Ta nás trochu navigovala.  Stále jsem si ovšem musela dávat pozor pod nohy, kam šlapu, zahrada je neskutečně zarostlá a vyčistit ji jen od náletových dřevin bude makačka. Tady se asi ztupí a odrovná spousta nářadí a bude mnoho mozolů na rukou. Část dřeva by se snad mohla prodat a z výtěžku něco využít na opravy a zajištění statiky objektu. Zatím však zámek vypadá až strašidelně.

 

  

 

 

 

 

 

 Nejsem ovšem pesimista. Kousek odtud je zámek Týnec. Před pár lety jsem vám v Toulkách na Kudlance ukázala jeho zuboženou podobu, která tam po odchodu armády zbyla. No a po pár letech mohu s radostí sdělit, že zámek Týnec už má částečné opravy za sebou a hlavní strana zámku už vypadá o poznání lépe. Opět díky nadšení soukromých osob.

 

Stejné štěstí má i zámek v Bystřici nad Úhlavou, kam mířím dále. Dostanete se sem po silnici 191, na kterou se napojíte v Janovicích. Pohled do krajiny a terén svádí k tomu sešlápnout nohu pedálu plynu, myslela jsem si, jak to budu po silnici  práskat a cesta bude rychle ubíhat. Bohužel, kvalita vozovky (přece jen jde o silnici nižší třídy, i když na relativně  frekventované trase rekreační oblasti) byla proměnlivá, silnice kopíruje trasu železnice, často ji kříží nebo téměř kříží, ostražitost je proto na místě. 

 

Zámek v Bystřici nad Úhlavou podle informací a fotografií na internetu také vstává jako Fénix z popela. Nevím, kde „udělali soudruzi z NDR chybu“, rozuměj my dvě, ale do zámku se nám s dcerou nepodařilo dostat, přestože byl v době naší návštěvy srpen. Škoda, velká škoda, tady by se člověk pokochal. Novým opraveným, i tím, na co usedl prach času, ale přesto má  kouzlo a na své „lepší příští“ ještě čeká..

 

Z Bystřice je coby kamenem dohodil do Nýrska a tady odbočuji na Uhliště a Svatou Kateřinu (stále silnice 191), abych se dostala do míst, které byly před několika desítkami let obehnány ostnatým drátem. Ano dostáváme se ke státní hranici. Cílem bude bavorská strana Šumavy – obec, na jejímž názvu by si člověk pomalu zlomil jazyk, tedy alespoň já určitě – Neukirchen beim heiligen blut. Nad městečkem se tyčí asi 8 km dlouhý horský masiv Hohenbogen, jehož dominantou jsou dvě věže.  Právě sem mne už delší dobu lákala moje zvědavá cestovatelská touha.  Mohu říci, že skutečnost předčila očekávání.  Pohled z vrcholů do vnitrozemí je opravdu božský.

 

Protože chci přidat k článku nějaká fota, rozdělila jsem povídání na dvě části. V té příští vám povím, k čemu sloužily dvě záhadné věže v minulosti, k čemu slouží dnes, jaké vyžití najdete na Hohenbogenu v létě, a jaké v zimě. Povím vám,  jak se jmenují vrcholy s názvem Prsa matky boží a přidám tip na  vrcholy na bavorské straně Šumavy – Silberberg, Grosser Arber.

 

 

Příjemný poznávací výlet

Vám přeje MIA

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře
... : *deeres*
Vždycky mne znovu a znovu naštve, když vidím takhle zpustošené stavby a není vždy pravidlem, že takhle dopadly v době socializmu, kdy z nich byly kasárny, nebo ještě hůře kravíny.
Často byly po revoluci zprivatizovány a nový majitel je nedohledatelný v cizině, nebo nekomunikuje a klidně je nechává spadnout.


Rodinná vila Jiřího Trnky Turbová, ta byla po revoluci obyvatelná.Po 89. byla Turbová navrácena potomkovi původních majitelů, který ji obratem odprodal soukromé společnosti (1992). V roce 2008 usedlost koupila právnická osoba.
Nyní areál chátrá. Sloužil squaterům či k hudebním akcím, od roku 2009 je zajištěn ostrahou.Opravy v nedohlednu.

V sobotu jsem byla v Praze podívat se na Trojský zámek a okolí. Vedlejší objekt, zemědělský dvůr a panský statek, v sousedství dnes již bývalé osady Rybáře patřil k základnímu hospodářskému zázemí trojského panství. Hlavní barokní budově se říkalo "Stará pošta".

Teď se tam staví Chateau Troja Rezidence, a z celé usedlosti zbylo jenom několik obvodových zdí a věž hlavní budovy.
A to byla chráněnou památkou Troje, stejně, jako osada Rybáře...

červenec 10, 2017 10:49
... : doktor
Díky za bezva počtení,díky za bezva toulky.
červenec 11, 2017 12:31
... : mia I
taky děkuji smilies/smiley.gif
červenec 11, 2017 16:59
deeres : mia I
já co jezdím do Prahy, tak mne léta deptá pohled na Barrandovské terasy (poblíž bydlí příbuzní, u nichž přespávám) a pak dům v Křížovnické ul. 14 na Praze 1 , jmenuje se Na Kocandě a narodil se v něm Jaroslav Heyrovský. Teď poslední roky už jej zakryly zelenou sítí, aby ta ostuda tak nebila do očí. Ale takových "krás" je v Praze, jak sama uvádíš, plno.
červenec 11, 2017 17:08
Mio, : *deeres*
na terasách se od loňského podzimu pracuje. Tedy pracovalo, zatím pouze s bagry. Hotovo by mělo být na podzim 2019. Jenže na jaře letošního roku se práce opět zastavily, prý se vyřizuje vše potřebné, už od roku 2003.
Vlastní terasy a bazén opraveny nebudou. Má být opravena hlavní budova a k tomu přistavěna jedna další navazující budova, sladěná s původní, snad? (Aby jí nakonec nestrhly, to už tu také bylo). To bude jedno křídlo, původní budovy a k tomu se přistaví, z druhé strany, jako další křídlo "Rumburakův hrad", černá kostka s puntíky. Památkáři tomu prý fandí. smilies/cry.gif
červenec 11, 2017 18:14

Powered by Azrul's Jom Comment
busy