Až pojedete do Rumunska a budete hledat zajímavá místa, kam se podívat, určitě si nenechte ujít bahenní sopky. Nachází se na jihovýchodě Rumunska, v župě Buzau. Dvě větší lokality bahenních sopek (Vulcanii Noroiosi) leží pár kilometrů od obce Berca (Paclele Mari a Paclele Mici) a třetí, nejmenší se skrývá za vesnicí Beciu.
Pod sopkami Paclele Mari najdete i malý příjemný kemp s restaurací. My jsme zde potkali české motorkáře a večer při výměně chuťových zážitků mezi moravskou a valašskou slivovicí jsme si vyprávěli naše dosavadní dojmy z rumunských míst, která máme za sebou a kam se chystáme.
Se zájmem jsme si vyslechli jejich setkání s mladým medvídkem na Fagaraši a naše dojmy z útoku komárů, ovádů a chroustů večer v Dunajské deltě. Shodli jsme se v tom, že zdejší kaškaval je výtečný a druhý den jsme zase pokračovali v cestě každý jiným směrem.
Bahenní sopky ve skutečnosti žádné sopky nejsou. Jedná se o úniky plynů, procházející zvodnatělými vrstvami jílovitého bahna, deroucí se z hloubky až tří kilometrů. Plyny sebou cestou na povrch berou podzemní slanou vodu a bahno. Plyny unikají v podobě bublin ven a bahno, které s nimi společně vyvěrá, tvoří krátery podobné těm pravým sopečným.
Bahno venku rychle zasychá a vznikají tak úžasné, místy až bizarní útvary, pomalu tekoucí blátivá koryta a zajímavé zaschlé vrstvy, praskající a připomínající dračí šupiny.
Bláto není naštěstí horké, o tom by mohl vyprávět jeden z turistů, který couval a couval, aby vyfotil jednu sopku, až nacouval přímo do dalšího kráteru a mazlavé blátíčko ochutnal jednou nohou až po koleno.
Každý kráter je trochu jiný, v jednom je bláto řidší, spíš jako velmi špinavá voda, v jiném zase tuhé, husté, jeden bublá rychleji, druhý jen maličko, některý má stříbrné okraje, to se třpytí sůl, která uschla na sluníčku a vytvořila stříbřitě bílou krustu, jiný je zase víc dohněda, další je tmavošedý.
Nejkrásnější jsou sopky pozdě odpoledne, když je slunce nízko nad obzorem a zaleje krajinu příjemným teplým světlem, polední slunce zase vytváří zdání šedomodrých odstínů a zvyšuje kontrasty mezi světlem a stínem.
Stačí se jen tiše zastavit a zaposlouchat se. Uslyšíte tlumené „blop – blop – blop“ a budete lapeni. Pak už se jen budete snažit zachytit sluchem další žblunkání a budete hledat směr, odkud to slyšíte. Najdete další sopku a za zády se vám ozve ještě jiné blop, blop.
Sopky se budou líbit nejen vám, ale i vašim dětem. Je to úžasná přírodní podívaná, která vás pohltí.
VODOMĚRKA
V ČR znám něco podobnýho těm "sopkám" - SOOS u Chebu a pak Milhostovské mofety u Ovesných Kladrub ve Slavkovském lese, ale je to už drahně let, co jsem tam byla na výletě.
mj. jsou to přepychový zážitky, děti budou mít nač vzpomínat.
Víc fotek je tady... https://www.facebook.com/pg/atelierbluejane.cz/photos/?tab=album&album_id=836513119830231
Doufám, že na to budou vzpomínat stejně jako já vzpomínám na všechny ty výlety a dovolené s babičkou a s dědou... a to i teď, když na ta místa bereme holky a já můžu vyprávět, co jsem tu zažila já, když jsem byla jako ony...
Taky mě překvapilo, jak velké dcery už vlastně máš, hlavně ta mladší, tedy předpokládám, že holčička s rukama vzhůru je mladší dcerka. A mimochodem, je velmi půvabná a přirozená dívčím způsobem :-)
Letos v srpnu jim bude 9 a 6 let... když jsme "nedávno" jeli na naši takovu první větší dovolenou, mělo to naše prtě rok, to jsme ještě vezli plínky a kočárek... zdá se mi to jako včera... neuvěřitelné...
Jinak ty sopky jsou fakt parádní zážitek... vydržela bych tam donekonečna sedět a číhat na další žbluňknutí...
My jsme projeli kus Rumunska, začali jsme u moře, vzali to křížem krážem po horách a do Moldavska... na tom odkazu výš je víc fotek, i odjinud... postupně tam dodávám i ty další z naší cesty...
A o kousek dál od sopek je ještě solný kras, solná hora Slanic a potoky s vykrystalizovanou solí na březích... tam jsme nebyli, to jsme zjistili až po návratu domů, ono se toho o Rumunsku moc nepíše a neví... to nám uteklo, ale nebyli jsme tam doufám naposled, takže se příště podíváme i tam, protože k těm sopkám určitě ještě jednou vyrazíme...
