ARCHIV - O HODNÉ KOZE A JEŠTĚ HODNĚJŠÍ POLICII
Pondělí, 27 březen 2017
Do všeobecných stesků nad mizernou prací Policie ČR se připojím se zkušeností přesně opačnou - kterak muži zákona profesionálně a hladce vyřešili prekérní situaci, do které se dostanou náhodní turisté, kteří se zalíbí cizí koze domácí...  Moji rodiče bydlí v malebném jihočeském městečku, jehož okolí je ideální pro zdravotní i romantické vycházky. Vydali jsme se tedy jednoho dne s celou rodinou na jednu z takových vycházek. Trasa vedla kolem samot, nacházejících se několik kilometrů za městečkem.

 

 

 

 

        U jedné z nich k nám nadšeně přiběhla roztomilá koza domácí barvy hnědé, vyloženě si užívala drbání mezi rohy a další pozornosti, kterými jsme ji zahrnovali, rovněž vděčně přijala zbytky rohlíků a jiného pečiva, které jsme měli po kapsách, původně připravené pro místní kachny. Jelikož plot se u stavení nekonal, koza se k nám připojila a doprovázela nás na další cestě. Situace byla velmi zábavná do okamžiku, kdy se před námi objevily první domky městečka a koza stále nejevila žádnou ochotu k návratu domů. Na naše dupání a pokřikování reagovala veselým mečením a nehnula se od nás ani na krok.

 

Related image

 

     Bylo tedy rozhodnuto, že se rozdělíme - mužská část rodiny s dítětem půjde domů, my ženy zkusíme situaci vyřešit tím, že se s kozou vrátíme. Na samotě, kde jsme zazvonily na majitele a zdvořile požádaly, zda by si mohli kozu uvázat, neboť se jí nemůžeme zbavit, jsme byly žoviálně ujištěny, že to koza běžně dělá, máme ji prý nechat jít s námi - ona se vrátí. Nevrátila. Tentokrát jsem i matku nechala odejít domů a sama se opět vrátila k samotám.

 

     Tam už toho měli ale taky dost a tak se tvářili, že nikdo není doma. Koza byla štěstím bez sebe, a kdybyste viděli, jakou radost jsem jí udělala, když jsem se jí pokusila utéci! Další řešení, totiž vylézt na strom, jsem zavrhla, neboť se stmívalo a strávit noc na stromě s přihlížející kozou pod sebou, mi nepřišlo příliš pohodlné.

 

 

     Poslední naděje, totiž že kozu odradí hluk města a uteče, bohužel selhala. Koza ke mně pojala za dobu našeho putování velkou důvěru, kráčela mi způsobně po boku a nechala se vzít za kůži na krku vždy, když bylo třeba přejít rušnou komunikaci.

 

     Když jsem se s kozou objevila na náměstí, vzbudilo to nebývalý ohlas. Auta zastavovala, chodci zírali, pokřikovali, komentovali. Několik aut zatroubilo. Koza se mi úzkostlivě přitřela k nohám. Situace začínala být takříkajíc hustá. Usoudila jsem, že od kozy mi už může pomoci jen nějaká instituce. Jelikož byla sobota odpoledne, zavrhla jsem Městský úřad a zkusila Městskou policii. Z cedule na dveřích bylo zřejmé, že jejich pracovní doba skončila před několika hodinami.

 

 

 


    Zbývala Policie České republiky.

 

    Před služebnou PČR jsem koze nařídila, aby počkala. Po vstupu do služebny jsem oslovila službu konajícího příslušníka a zdvořile požádala o pomoc, neboť jsem se stala nedobrovolnou opatrovnicí cizí kozy a nevím, co si počít. Muž zákona zachmuřeně povstal, aby mi vysvětlil, že utahovat si z ozbrojených složek by mě mohlo přijít pěkně draho, když vtom druhý příslušník, sledující na obrazovkách dění venku, zcela neprofesionálně vyhrkl - „Tý vole, vona tam fakt je!!"

 

     Policisté vyběhli na ulici, aby se kozy zmocnili.  Koza, která do té doby trpělivě čekala, až si na služebně vyřídím své záležitosti a vrátím se k ní, se splašila. Teprve poté, co jsem ji vlídným hlasem uklidnila, se nechala odvést na dvorek za služebnou.

 

 

 

 

     Poté policisté řešili závažný problém, totiž kdo bude kozu hlídat, neboť bylo nutno dojet služebním vozem za majitelem kozy, přičemž druhý nesmí opustit služebnu, což bylo komplikováno faktem, že vrata na policejní dvorek nešla zavřít.

 

    Nakonec se kozu podařilo zabarikádovat a vyrazili jsme služebním vozem na samoty. Majitelé kozy se po spatření policejního vozu vyrojili jako vosy - ani je nenapadlo předstírat, že nejsou doma - ale když ve voze spatřili mě, bylo jim jasné, kolik uhodilo.

 

     Majitel mi uštědřil sžíravý pohled, nasedl do dodávky a odjel si kozu převzít. A to je vlastně konec příběhu s kozou. Pro úplnost dodám, že když jsme šli kolem samot na procházku za několik týdnů, nebylo po koze ani památky.

 

 

Los evropský

(léta páně 2010)

 

 

 

Komentáře
Úsměvný příběh. : Pepa
Zvířátka si někdy vyberou jedince či rodinu. První případ byl vlčák. Ten ale zůstal u naší rodiny 3 měsíce a jednoho ne se vydal na další cestu. Jindy si naší rodinu vybral nádherný kocour. Ten s námi zůstal až do svého konce. Mého přítele si vybral z mnoha zájemců hasky.
Kdokoli se pokoušel ve městě psa adoptovat vždy od nich odešel. O příteli jsem věděl, že má neutrální vztah ke zvířatům. Pocházel z rodiny kde pejsek či kočka nikdy nebyli. S haskym navázali velké přátelství.
březen 28, 2017 01:46
Hezký příběh... : Myška
Jen doufám, že koza neskončila "za odměnu" na pekáči...
březen 28, 2017 08:59
moc pěkné, : Martina P.
no, vzhledem k tomu, že je to už pár let staré, tak kozička už nejspíš pomekává někde v kozím ráji. smilies/grin.gif
březen 28, 2017 13:03
.. a co.... : doktor
... a co.... se divíte?,vždyť je to koza a co od kozy chcete.
březen 28, 2017 14:34
Voni ji : Mikin3
sezrali...... smilies/sad.gif
duben 09, 2017 19:11

Powered by Azrul's Jom Comment
busy