SKOTSKÉ TOULÁNÍ
Čtvrtek, 15 září 2016
Image result for skotskoLéto v Čechách a na Moravě vrcholilo, vedro vysušilo lesy a houby v nich si daly pauzu. Náš přípravný výbor výletu do Skotska vydával poslední instrukce a jednotliví účastníci zájezdu si chystali své podklady pro funkce denních průvodců. Bylo nás celkem 15 a letělo se z Berlína. To bylo také asi jediné větší město, které jsme měli čas trochu blíže poznat. Byl jsem tam kdysi jako kluk.

 

 

 


 

 

 

Tehdy to byl dederonový výklad východního Německa, ze kterého si pamatuji nejživěji Braniborskou bránu za plotem v dálce, před kterou se promenádovali východoněmečtí vojáci v zelených trabantech v kabrio provedení. Tentokrát jsme viděli stejnou bránu i z té druhé strany. Jinak se všude jen staví a opravuje. Celá ulice pod lipami je samý stavební plot, všude jeřáby a lešení. Byl krásný den, prošli jsme si památník berlínské zdi, říšský sněm, TV věž, dali pivko na břehu Sprévy a večer si na Alexanderplatzu poslechli místního šumaře. Atomové hodiny jdou pořád stejně a TV věž za nimi bliká taky jako dřív. Nemůžu si pomoci, ale je to tak trochu město bez duše, sype se do něj spousta peněz, muzea, nová výstavba, čisto, ale neútulno.

 

Odbavení na letišti Schönefeld proběhlo bez větších potíží, tentokrát jsem kupodivu nepípal v rámu já (šroubované kosti) ale manželka, která je, pokud jde o kostru, v původním stavu, ale je to moje zlatíčko, tak asi proto. Modrou oblohu a pohled na moře se nad Británií změnil na souvislou deku mraků a v Glasgowě už trochu poprchávalo. V půjčovně aut bylo veselo, chtěli jsme tři vozy, byly už objednané předem i se jmény řidičů, ale oni to pochopili tak, že pojedem jedním vozem a řidiče máme pro jistotu tři; to, že je nás 15, jim moc divné nepřipadalo. OK, chvilka vyjednávání a nasedáme do vozů směr Edinburgh.

 

 

 

 

 

Jízda vlevo je docela zajímavá. Manželka mne co chvíli napomíná, ať se věnuji řízení. Sedím vedle řidiče a naviguji, občas se kochám a to manželku znervózňuje, neboť na tom místě normálně sedí ten, kdo točí volantem. Upozorňuji ji, že volant má kamarád vedle mne. V Edinburgu se ubytujeme a vyrážíme do podvečerního města. Jdeme směrem k hradu, staré uličky jsou plné života, aut a lidí, některé domy jsou barevně nasvíceny jako vykřičený dům, jiný dokonce mění barvy na fasádě jako pouťový kolotoč. Památkáři tady evidentně nejsou nebo na to asi trochu kašlou. Pohledu ze starého města dominuje ve tmě obrovské, bíle nasvícené ruské kolo. Docela to rve oči. Chápu snahu to postavit i v Praze, je to asi něco jako nejmenovaný fast food,  takže kde není, tam nejsou světoví...

 

Ráno vyjíždíme přes celé Skotsko na sever. Máme domluvenou exkurzi v palírně skotské whisky v Muir of Ord. Ujímá se nás mladá průvodkyně a provádí výrobou. Jako parta Moraváků, některých přímo ze Slovácka, máme spoustu doplňujících dotazů. Průvodkyně to má ale v malíčku a nedá se nachytat. Dostihne nás dokonce následující exkurze a průvodkyně se smějí, že tak zvídavou skupinku tu dlouho neměli. Dáváme si závěrečného panáčka 12leté a pokračujeme v krasojízdě do Inverness, kde máme objednaný nocleh.

 

 

 


 

 

Cestou se stavíme u Loch Ness pozdravit příšeru a v podvečerním slunci nafotit Urquhart Castle. Fotky jsou přímo kýčovitě vybarvené, všichni jsou spokojeni.

 

Skotské vnitrozemí nasáváme v městečku Braemar. Budou tam skotské slavnosti s házením klády a přetahováním. Někde poblíž se chystá i návštěva královny. Občas mezi kopci prohučí Chinook Britského královského letectva. Šplháme na 859 m vysoký kopec Morrone. Krásný výhled do okolí, studený vítr. Dlouho nahoře nevydržíme, skupinovka a šupem dolů. Cestou na nás vykukují z trávy krásní hříbci. Večer bude smaženice. Je, ale je trochu jiná než jindy! Kuchaři našli v kuchyni ve skřínce označené free foods dvě hovězí konzervy, tak ji trochu vylepšili.

 

 

 

 

 

 

Ráno se chceme podívat na blízký Linn of Dee, což je skalnatý kaňon s místní říčkou River Dee. Tam poznáváme, jakou krutou daň platí místní za krásnou přírodu. Když neprší a nefouká vítr alespoň 90 km/hod, tak se z vřesu vyrojí miliarda krvežíznivých muchniček a ohlodají vás na kost. Fotíme přírodní skvost a rychle nasedáme do vozů.

 

 


 

 

Další den máme v programu ostrov Skye. Je celkem pěkně, hned za mostem v Kyle Of Lochals si pánové dávají koupel v moři. Dlouho v něm nevydrží. Cílem dne je zátoka Loch Brittle a hora Inaccessible Pinnacle (The). Počasí nám výstup trochu hatí, déšť a silný vítr dává vyniknout teplotě kolem 11°C. Po hodině výstupu to v mlze otáčíme a kolem jezírka Loch an Fhir-bhallaich se vracíme na pláž.

 

 


 

 

 Dnes spíme v Hostelu Skyewalker. Majitel je filmový fanda, výzdoba tomu odpovídá i vybavení. Podvečerní vycházka směřuje na kopeček Cnoc Glas Heilla s výškou 116 m nad mořem. Muchniček je přijatelné množství, výhled moc pěkný. Po večeři se přesuneme do skleníku, hraje se na kytaru, i nějací dva mladí cizinci se přidávají a naše hudební produkce i zpěv se jim podle pohybů a úsměvu na tváři asi líbí.

 

Poslední den máme v plánu výstup na 1345 m vysoký Ben Nevis, nejvyšší horu Spojeného království. Plány jsou jedna věc, skutečnost druhá. Podle infocentra je na náhorní planině pod vrcholem mlha, prší a bez kompasu nebo navigace je to nebezpečné. Ono vůbec místní značení je pro našince, zhýčkaného 40 000 km turistických stezek v ČR, docela kokos. Volíme tedy výstup do protějšího svahu.

 

 

 

 

 

 

Na místě osídlení z doby železné dáme něco dobrého a cestou zpět na parkoviště nás nenechávají lhostejnými obrovské klobouky březových janků, vykukujících z mechu. Těch asi 6 houbiček nesou dva chlapi, v jedné ruce se to unést nedá! O večeři je postaráno. Noclehy máme ve Fort Williamm, kde končí také 155 km dlouhá West Highland Way z Milngavie severně od Glasgow. Nejznámější a nejkrásnější turistická cesta přes Skotskou vysočinu. Couráme se městečkem, posedíme v kavárně, fotíme se na lavičce se sochou turisty, ukončující West Highland Way.

 

 

 

 

 

 

Večer opět hrnec smaženice. Ráno je budíček celkem brzo, musíme do 10 hodin vrátit auta v Glasgow, a pak už jen letadlem do Berlína a návrat domů.

 

 


 

 

 

Skotská vysočina má zvláštní kouzlo, holé kopce porostlé vřesem, s tečkami oveček na svazích. Minimální osídlení, pro nás je to úžasný pohled - kam oko dohlédne, jen příroda. Vřes nejrůznějších barev, který vytváří na kopečcích krásné maskovací vzory. Vše je nasáklé vodou, nasvícené rozptýleným světlem slunce přes deku mraků. Vítr na kopcích a otravný hmyz v údolích. Místní ale déšť neřeší, nejdůležitějším oblečením je dobrá nepromokavá bunda.

 

Byl to jen rychlý průlet Skotskem, taková ochutnávka. Další místo, kam by se dalo vrátit a zkoumat podrobněji. Tak někdy příště!

 

VLK S VLČICÍ

 

 

 

 

 

Komentáře
Dotaz. : Pepa
Jsou Skotové opravdu držglešle, jak se o jejich spořivosti vypráví vtipy po celém světě?
září 15, 2016 23:37
Pepo, : Sidon
na netu jsem našel o Skotech tohle -

Skoti nesou těžce, že si je každý dobírá pro jejich údajnou lakotu a šetrnost. Nedávno dostaly jedny londýnské noviny tento dopis ze skotského Aberdeenu: „... Nepřestanete-li publikovat ty své hloupé vtipy o Skotech, přestanu si vaše noviny půjčovat!“

Pravda je, že Skotové mají k penězům úctu, ale opravdu však nejsou skrblíci. Fámy o skotské lakotě pravděpodobně vznikly v době vlády skotského krále Jamese Stuarta nad Velkou Británií. Ten z důvodu bezpečnosti, povolal na svůj dvůr příslušníky letitých skotských klanů. Tito lidé samozřejmě nevlastnili moc velké jmění, a tudíž si nemohli dovolit pořádat marnotratné, bujaré slavnosti a hostiny, a tak se jali angličtí lordi roznášet nestydaté, zlovolné klepy o jejich lakomství.

smilies/smiley.gif
září 16, 2016 07:23
být horalem : vlk
ve Skotsku je fakt tvrdý život. Nějaké pole jsou docela vzácnost, jen v zálivech, kde ústí nějaká řeka je trochu naplavené zeminy, jinde jen skála a vřes. Jediný dobytek jsou ovce a tam kde jsou louky, tak krávy. Naše vysočina je proti tomu naprosto úrodná, mlékem a srdím přetékající země.

Ani současné formy ekonomického banditismu se tam nedají provozovat, sice tam pěkně fouká, ale dráty jsou tak daleko, že v té skále je nikdo nezaplatí, soláry jsou k ničemu, sluníčko svítí dost sporadicky, úrodná pole dotacemi ponechané ladem na sečené louky se tu taky nekonají.

Tím pádem každá tvrdě vydělaná skotská libra má pro svého majitele jistě jinou cenu než pro někoho, kdo ji dostane v rámci sociálních dávek za nic nedělání.
září 16, 2016 08:40
Má zkušenost se Skoty: : Michal
Vezl jsem autobusem zájezd Skotů. Tolik pití co mi každý večer objednávali jsem vypít nedokázal, taky proto, že jsem ráno zas musel za volant. Kolik jsem dostal v obálkách a do ruky vám radši psát nebudu, bylo to moc. Nejvíc co jsem kdy jako tuzér dostal.
Nejmíň byla výprava z Izraele, po týdnu jsem od nich dostal vypsanou propisku s nápisem "I like Izrael" a půl šekelovou minci.
Druzí v "soutěži" se umístili Němci. 100$ po deseti dnech.
září 16, 2016 10:50
vlku.... : doktor
.... s vlčicí díky za návštěvu Skotska,vřesoviště,díky za bezva fotky.Umím si představit,že v blatech řádily muchničky a nikoliv Pes Baskervilský.
září 16, 2016 14:10
... : Mikin1
Skotsko je moje stara laska. V Edinburghu jsem kdysi emigroval a Skotove me neuveritelnym zpusobem pomohli. Nejsou rozhazovacni, ale skrblici to rozhodne nejsou. Procestoval jsem ho stopem az do Ullapoolu, po deseti letech se tam vratil a znovu se k tomu chystam.
Hezky clanek Vlku, ale nesouhlasim s tou charakterizaci Berlina. To mesto je dnes mnohem krasnejsi nez kdyz ho rozdelovala ta nelidska zed. A diky vsem kumstyrum na ulicich a pocitu svobody ma rozhodne vetsi "dusi" nez tehdy.
září 16, 2016 17:12
Ó jé Skotsko.... : wendy
ten hrad v záhlaví je Duncan ? a první obrázek, to je Královská cesta k hradu,že. My jsme tam byli v době kdy tam zrovna probíhal festival, to byla podívaná !
Ta země má neopakovatelné a nepřenosné kouzlo, díky za článeček.
smilies/grin.gif
září 27, 2016 22:21
je to : vlk
cesta od hradu dolů, už byla zavřeno tak jsme se jen tak poflakovali po starém městě.
září 29, 2016 18:28

Powered by Azrul's Jom Comment
busy