PŘES HORY, PŘES DOLY – BULHARSKO A ŘECKO - V.
Úterý, 27 listopad 2007

Nikde žádná známka kempu, a tak jedeme polní cestou kus dál a vjíždíme do jakéhosi oploceného dvora s cedulí, která hlásá, že zde prodávají ryby. Zastavíme u sádek plných pstruhů, kteří mají téměř černou barvu. Z nedaleké chalupy vychází obtloustlá ženščina, které se jdeme zeptat na možnost kempování. Okamžitě nás obklopí psi, z nichž jeden - odrostlé štěně - mě poměrně neurvale okusuje nohu a botu.

 

 

 

    

     Pejsky hladím a přemýšlím, kolik tak asi chytnu blech. Žena neumí anglicky ani německy, a tak se domlouváme česko-rusko-bulharsky (docela nám to jde). Dozvídáme se, že kempovat můžeme kdekoliv, což je dokládáno rozsáhlým pohybem paže. Ptáme se na cenu, na což žena odpovídá, že 5 Leva za všechny (1 Leva = 14,35 Kč). Směšnou sumu platíme a až později zjišťujeme, že zcela zbytečně, protože kemp je divoký a tahle žena z rybárny s ním ani nemá nic společného. Ale co, aspoň jsme přispěli na rozvoj její chudé domácnosti.

 

     Ptáme se ještě, zda můžeme rozdělat oheň, to ale zamítá – v národním parku se oheň rozdělávat nesmí. Nabízí nám, že si můžeme uvařit u ní, přičemž ukazuje na plechový zrezivělý gril, pohozený u jakési boudy. Raději nasedáme do auta a odjíždíme si hledat místo k noclehu.  

 

 

    

 

 

     Projíždíme přes rozsáhlou louku kolem kamenité Rilské říčky, kde jsou poměrně hustě rozmístěné dřevěné stolky a lavičky, u kterých v sezóně lidé stanují. Teď je tu ale pusto a prázdno, pouze v jednom místě mají nějací Bulhaři piknik a o kousek dál se jiní cachtají v potoce.

 

     Nikdo z nich však nevypadá jako potencionální spolunocležník, z čehož máme radost. Zastavujeme poblíž dřevěného altánku s pramenem nějaké zázračné vody.   Na altánu je cedule s označením Národního parku a s pokynem, že máme udržovat čistotu. Tu tady ale nedodržuje nikdo ani náhodou. Všude se válí plno odpadků a pro nás je to dost tristní pohled. Na našich toulkách českou přírodou nás dokáže rozčílit jeden odhozený papírek od tatranky či PET láhev, a tady jsou všeho podobného haldy. Vybíráme si místo, kde je poměrně čisto a také je příhodný plac pro postavení stanů.

 

     Chlapi si fotí panorama rilských vršků vykukujících za nedalekým lesem a Terka se ubírá přímo do něj, aby vykonala tolik oddalovanou potřebu. Záchody v tomto kempu pochopitelně nejsou.

 

     

 

     Na tábořišti je betonová skruž se zbytky popela, takže v těchto místech se s největší pravděpodobností oheň rozdělávat může. My ale nakonec netopíme a vaříme si na plynu nějaké dehydratované jídlo, přičemž za doprovodu mohutného slinění vzpomínáme na ty nádherné pstruhy v sádkách.   Také si dáváme do ledové vody v řece chladit nějaké pivko a víno na večerní siestu. Navštěvují nás dva psi, kteří přišli bůhví odkud. Jsou přátelští a vrtí ocasy,  když ale zvedáme ruku k pohlazení, krčí se strachy. Je poznat, že spíš než pohlazení, dostává se jim tu bití.    Házíme jim nějaké jídlo, musí být velice hladoví, protože hltavě žerou i suchý chléb. Jeden pes pak odbíhá, druhý si ulehá kousek od nás a pospává. Jsme rádi, že budeme mít hlídače, protože najednou kolem nás postupně projíždí několik aut, ze kterých si nás velice zvědavě prohlížejí jejich řidiči.

 

    

 

 

 

 

 

 

    

     Spřádáme konspirace, jak ženská z rybárny dala echo nějakým zlosynům, kteří nás pak v noci přepadnou, okradou a zamordujou. Máme z toho neblahý pocit, vždyť historek o bulharských lupičích v turistických oblastech jsme slyšeli a četli dost. V podvečer pak přijíždí dva Bulhaři, kteří zaparkují auto kousek od nás a v altánu piknikují. Později k nim přichází starší muž, podávají si ruce a společně pak rozpráví a hodují. V závěru nejmladší Bulhar posbírá zbytky a odpadky ze stolu, nandá je do igelitové tašky a tu odhodí do trávy před altán.

 

     Fakt hovada… 

 

     Jsme tím pobouřeni, ale na druhou stranu rádi, že místo opouštějí a my budeme konečně sami. Jen co zmizí, začneme stavět stany, když vtom zaslechneme cinkot zvonců a přímo přes tábořiště nám přejdou tři krávy. Za nimi mizí i náš hlídací pes, a tak už jsme tu skutečně sami. Zapalujeme si svíčky, popíjíme české pivo a víno vychlazené v říčce a tlacháme.

 

     Je příjemný a teplý večer, takže si to náramně vychutnáváme. Prostě pohodička. Až moc, a tak navrhuju, že bysme mohli lovit bobříka odvahy a jednotlivě chodit do zmiňovaného už opuštěného domu ala Blairwitch. Nikdo ale o bobříka nemá zájem, Terka říká, že by tam nešla ani za bobříka ze zlata, a tak můj návrh padá. Unaveni dvoudenním cestováním jdeme asi v jedenáct spát. Když už téměř zabírám, začíná Axl chrápat jak starý medvěd při zimním spánku. Vzbuzuje se i Terka a nabádá mě, ať s tím něco udělám. Protože mlaskání nezabírá, vylézám ze stanu a jdu lomcovat se stanem Axla, lomcuji tak, že ho málem zbořím. Vzhledem k nijaké odezvě rozepínám stan a lomcuju už přímo Axlem. Zase nic. Volám na něj, ale vše marno.

 

 

 

 

 

 

     Tím vším hlomozem se vzbuzuje i Petr nocující v autě, jen s tím chrapounem to ani nehne.  Říkám si, že kdyby ho přišli ti obávaní

 

     Bulhaři přepadnout, nebude vědět vůbec o ničem. Vracím se do svého stanu a s Terkou přemýšlíme, co budeme dělat, jestli Axla zabijeme nebo co jako.

 

     Je nám jasné, že při tomhle chrápání nezamhouříme ani oko. Když už se rozhodujeme, že půjdeme odkolíkovat Axlův stan a i s ním uvnitř jej celý posadíme do potoka, ať si doplave třeba až do Černého moře, Axl z ničeho nic přestane a až do rána je klid.

 

  

Míša z Humplu, cestovatelka n. v. n. 

 

 

 

Komentáře
Vy jste docela dobrodruzi ! : wendy
S těmi psy jsi mi připomněla - na východ od nás se ke zvířatům lidi nechovají vůbec pěkně, na dovolených vždycky krmíme hladové vyplašené kočky a pejsky. Jsou takoví ničí a v zimě třeba v Řecku jich spousta zahyne. Nojo no.
Tak Míšo z Humplu - kam příští rok ?
listopad 28, 2007 08:35
Zatím nemáme jasno, : Míša šíša
těch míst, kam bysme se chtěli podívat, je moc. Takže ve hře jsou Ukrajinské Karpaty, rumunské pohoří Fagaraš, nejhornatější ostrov Středozemí Korsika,... Tak nevím. Ale už teď se strašně těším smilies/kiss.gif
listopad 28, 2007 08:44
Jo těšení se je fajn : wendy
a produkuje to taky tenhle serotonin a ten je zdravý. Velmi zdravý pro organismus. V pilulkách ho neseženeš, musíme si ho vyrábět sami. Tak pěkně vyráběj.
Korsika je prý fantastická. Taky pobaltské státy nejsou marné. smilies/wink.gif
listopad 28, 2007 09:59
Jóóóó pobateské státy : Axl
Jóóóó pobateské státy - ty by se mi taky líbily. Ale co jsem slyšel, tak bych tam spíš koukal po holkách, než po horách .... smilies/grin.gif
listopad 28, 2007 19:15
Tak Míšo : wendy
Axl by nebyl ten správný parťák...
listopad 29, 2007 06:56
Ále néé, : Míša šíša
Axl je dobrý parťák. Je s ním sranda a dobře se s ním chlastá. smilies/grin.gif Nějaké drobné chybičky teda má a to koukání po holkách nepatří mezi nejhorší (to dělá každej chlap). Akorát by měl něco udělat s tím jeho chrápáním, protože takhle člověk musí hledat místo pro svůj stan na míle daleko od něj smilies/cheesy.gif
listopad 29, 2007 09:01
Tak Míšo : wendy
oprava : brát, ale na dlouhý noční lonži...
listopad 29, 2007 10:09

Powered by Azrul's Jom Comment
busy