DÍTĚ ŠKOLKOU POVINNÉ
Středa, 02 březen 2016
Přestože máte dceru, musíte s ní na pánské záchodky, protože žádný normální muž by se na dámy nikdy neodvážil, jelikož jakékoli dítě bude vždycky vypadat jen jako záminka, abyste se mohli juknout. Na záchod přilítneme vždy na poslední chvíli, protože malé dítě to nikdy neví předem, to zareaguje až ve chvíli, kdy si uprostřed hry chytí půlky a začne ječet. Jenže jakmile usedne, nastane doba meditační a vyprávěcí.

 

 

 

 

Vy se zoufale snažíte mít všechno co nejrychleji za sebou, ale to dítě ne. Ono si chce povídat.  “Já dělám Kubíčka,” prohlásí si třeba. Kubíček je její bratranec. Ona si hovínka pojmenovává, protože je má ráda. Když mu dá jméno Kubíček, znamená to, že má Kubíčka moc ráda, ale já jsem skoro přesvědčený, že Kubíček by z toho vůbec nadšený nebyl.

 

 

 

 

 

 Nejděsivější jsou její dotazy uprostřed této činnosti, přičemž vy všechno soustředění vyplýtváte na to, aby vám dítě nespadlo do mísy. Třeba:

“Tati, myslíš, že Kubíček najde tatínka a maminku?”
        Proč já? Všichni rodiče mají děti, které se ptají “Proč je nebe modré?” nebo “Proč na stromech roste listí?” nebo “Proč je voda mokrá?”... Jen já musím mít holku, která chce vědět, jestli hovna vytvářejí kolonie.

 
        Kdybych měl kluka, pravděpodobně bych ho seznámil se syrovou realitou odpadních trubek, kanálů a čističek odpadních vod. Jenže když máte holčičku… Podíváte se na ty její vyvalená kukadla, a i když je to asi jen tím, že tlačí, stejně jí řeknete: ”To víš, že jo. Maminka hovínko už určitě napekla buchty, tatínek hovínko rozdělal v krbu…” a spolknete konec, že celá ta podělaná rodina se nemůže synáčka dočkat.


        Ještě horší je pak část interakční, kdy se třeba někdo vedle v kabince začne řezat smíchy. Viki na něj zabouchá a křičí: “Ticho! Tady se kaká!” A od vedle se ozve chlap: “A co já? Ty myslíš, že tady peču rohlíky nebo co?” a po chvíli: “...i když vlastně jo.” pak začne tlačit a vyráží ze sebe: “Aspoň jeden rohlíčééék!”Čehož se Viki okamžitě chytí a hned přizvukuje: “Aspoň jeden rohlíčééék!” V tu chvíli bych se oběsil na klice. Stejně strašné je, že takový zážitek dítěti utkvěje, takže při nejbližší návštěvě, jak usedne na mísu, prohlásí: “Já jdu upéct rohlíček!” a začne vehementně tlačit: “Aspoň jeden rohlíčéééék!”

 

 


       Jen si tak povzdychnu, ale promězamně cokoliv, ať si peče třeba anglický vánoční pudink se sardinkama, jen ať to máme za sebou. Vedle v kabince se někdo zachechtá, Viki se ulekne, přikrčí a svým jevištním šepotem řekne: “Pán vedle taky peče rohlíček.”  Vůbec jsem neodpověděl, za mě dobrý, je to vlastně eufemizmus, když tak bude nazývat onu činnost, jako rodič mohu být jen šťastný. Řekl bych, že i Kubíček v duchu tleskal, že je z obliga. Rohlíčky jsou fajn. A pak se od vedle ozve: “Ale kdepák, já tady normálně seru.”


       Ticho. Tedy já, jinak celé záchodky řvou smíchy, pisoáři tam bryndají po dlaždičkách, protože v tu chvíli by netrefili ani kontejner.  Proč to říkal? To si opravdu myslel, že by někdo věřil tomu, že si tam peče rohlíčky? Čtyři kabinky hajzlíků vedle sebe a jedny pekárny Penam? Viki je však okamžitě šťastná, že má kolegu v práci a informuje: “Já dělám maminku a tatínka.”


        Od vedle se ozve zafunění a konstatování: “Tak to já dělám nejspíš tchyni.”


        Další naprosto zbytečná informace. Teď jsem se začal smát i já a málem mi spadlo dítě. Ještě chvíli si povídali přes stěnu, až pán vedle s dalším zafuněním vstal, slyšeli jsme oblékání a potom zamumlání: “A hele, vono je jí to podobný.”  Do Viki, jako když střelí: “JÁ TO CHCI VIDĚT!!” a snažila se utéct ven s holou zadnicí. Měl jsem co dělat, abych ji udržel. Už jen s těma jejíma hovňousama jsem jich viděl víc, než jsem kdy chtěl, ještě abychom chodili na exkurzi po cizích. Dělalo se mi špatně. Pán vedle splachoval a Viki začala brečet: “Já chtěla vidět babičku!” Musel jsem dceru utěšovat, že jí uvidí doma a snažil se jí zároveň vysvětlit, ať doma o tomhle vůbec nemluví, jinak už babičku neuvidí. Nikdy.


        Ten blbeček z vedlejší kabinky se ještě zastavil, když slyšel, jak Viki pláče a zavolal: “Jé, to je mi líto, kdybych to věděl, tak bych vám to zabalil.”


        Debil.  Ale Viki to utěšilo a přestala bulet.


       O pár dní později jsme byli na párty, kde byl člověk, co vyráběl z balónků zvířátka a všelijaké věci. Viki chtěla udělat babičku, tak jí vyrobil něco, co měla být babička, ale Viki bručela, že jeden pán udělal babičku, která vypadala mnohem víc jako babička a já blahořečím osudu, že jsem Viki stačil odtáhnout dřív, než stačila cokoli vysvětlit. Zatímco jsem ji odnášel, stačila jen fňuknout, že ten “výtvor” neviděla… A chudák umělec hudral: “Jak může vědět, že to bylo hezčí, když to neviděla?”
        Ale kdyby on věděl.

 

        Kdyby tak věděl...  

 

 

 MARTIN MACEK CABICAR

 

 

 

Komentáře
Bezvadný! : Lenka1
smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif
březen 02, 2016 23:16
... : Milena.
Třikrát sláva za příspěvek, který nás dokáže rozesmát.
březen 03, 2016 05:22
díííky.... : Eny
tlemím se u pc jako bych si něco šlehla...to se mi to ale skvěle pojede na celodenní měření! Díííky.
březen 03, 2016 07:19
Ja nevim, me to pripada trapny....... : moira2
asi tomu nerozumim....... smilies/cry.gif smilies/cry.gif
březen 03, 2016 07:50
Mně připadají všechny články a knížky pana Cabicara o dcerunce Viki vtipné, : mamča
jen kdyby skoro všechny nebyly, s prominutím, o hovně. smilies/grin.gif
březen 03, 2016 08:18
... : deeres
Jo, jo, je to trapný, děsně, chudáci estéti! Ale, když jsme u toho vyměšování, málem jsem se smíchy počůrala! smilies/grin.gif
březen 03, 2016 11:07
deeres : mamča
Já se nad těmi články taky řehtám. Jen jsem si před nedávnem klikla na jméno autora s tím, že jeho knížku koupím našim mladým, aby věděli, co je s dcérunkou-číslem čeká.
A pak jsem zjistila, že hlavním tématem, byť vtipně podaným, je vyměšování.
To bych si netroufla esteticky zaměřené snaše nabídnout. Ona tenhle "fekální" humor moc nemusí... smilies/wink.gif
březen 03, 2016 13:14
Tyto knihy, napsane jen proto, aby se dobre prodavaly, : MOIRA2
nekupuji. Nula pridana hodnota, jen snuska radoby vtipnosti. Ani vtipny to neni.
březen 03, 2016 14:12
Každýmu : Milene
se líbí něco. Já si nemůžu pomoc, mně to vtipný připadá a dost jsem se tady usmívala a představovala si to. Děti jsou prostě takový, co na srdci, to na jazyku.

Já jsem tuhle volala na vnoučka. "Co tam na tom záchodě, tak dlouho děláš?". "Čekám, babi, až mi přijdou bobky."

březen 03, 2016 14:25
... : bb.
Mně tohle taky nebere. Zatímco u fotříka Dominika se bavím, tady první co mě napadlo bylo "no tak si s ní na tom pánském záchodě vedle ulevujících si chlapů nevykládej, řekni Povím ti to až vyjdeme ze záchodu, tady ne"... což se jaksi u fejetonu neočekává, že čtenář poradí jak příště lépe se situací naložit, že ano.
březen 03, 2016 16:23
Fekalni humor : Mikin
jeste ujde jako vtip. Cely clanek o kakani je uz na me trochu moc..... smilies/sad.gif
březen 03, 2016 16:38
... : bb.
no, tak nějak
březen 03, 2016 18:24
Takový je život : Pepa
Mě se líčení prekérní situace tatínka jeví velice vtipné.
To jste neměli děti...? Na hajzl chodí, princ Charles, presidenti i nejkrásnější ženy světa, které při těch hubnoucích dietách mají občas i sračku.
Je to běžná denní záležitost, častější než sex.
Občas jsou se stolicí i humorné příběhy.
Třeba tento: V neděli jsme se vraceli z čundru. Po deváté večer jsme vypadli z restaurace v jakési vesnici a čekali na zastávce na autobus. Kamarád Bob se kroutil a zakrátko prohlásil že musí jit srať. Odběhl kamsi do tmy. Netrvalo dlouho a asi dvacet metrů od zastávky se rozsvítily u velké budovy silná světla a otevřeli se dveře. Všichni jsme zaměřili pozornost oním směrem a s otevřenou pusou jsme koukali na neuvěřitelnou scénu. Bob v podřepu, uprostřed procesu a ze dveří okolo něj se začal valit velký dav lidí. Právě skončilo kino!
březen 03, 2016 19:44
Pepo : Lenka1
tak to je hlína. A jak to dopadlo? Povídej. smilies/grin.gif
březen 03, 2016 19:51
Pepo, : bb
ale jo, děti máme a leccos kolem bobků se zažilo, ale jak už bylo výše řečeno - dlouhý fejeton o bobkách a pánském záchodku mě prostě nepobavil.
březen 03, 2016 20:25
Příběh : Pepa
Četl jsem povídku H. Kulakovské o průšvihu na záchodě, když se mladík přišel představit rodičům dívenky a co se mu stalo. Tak tomu příběhu říkám síla, já řval smíchy a utíkal na záchod.
březen 04, 2016 04:08
.. : kolemjdoucí
Pepo, a Trainspoting jsi viděl?
březen 04, 2016 11:35
Martine....... : -doktor-
.....Martine ...hahahahaha......no válíš skvěle.Už dlouho jsem se nebobavil jako s Vaší Viki.Fakt skvělé.Malinko mi ti připomělo mého vnuka Ríšu.Ten vždy a všude při téhle činosti řídil trolejbus a hlásil zastávky.Dnes už je druhák a tyhle hlášky ho přešli,ale do aut,autobusů a trolejbusů je blázen furt.Tak Martine díky.....!!!!!!!!!!!!
březen 04, 2016 14:15

Powered by Azrul's Jom Comment
busy