KDYŽ PRALA PRÁDLO BABIČKA
Čtvrtek, 07 leden 2016
Zapnula jsem myčku, pračku a espresso. Sedím před televizí a vybírám si z nahraných filmů, co bych si pustila... Příjemné pohodlí na kanapíčku, a já si tak vzpomněla na své dětství, na maminčinu celodenní práci. Třeba na to, jak maminka právala. V suterénu domu jsme měli velkou prádelnu, kde byl kotel, který vyvářel prádlo... Myslím, že to bylo na plyn. Ale jednou se máma dost nadýchala unikajícího plynu a tak tak že to dopadlo dobře. Od té doby prala ze strachu doma.

 

 

 

 

 

     Prádlo nejprve na noc namočila do vany, pak je vyvářela na sporáku po částech ve velkém hrnci a nakonec prala na valše. Valchu měla ve vaně a přední klečela na polštáři... Pak jsme už měli první pračku; já byla starší a dokonce směla pomáhat. Pračka byla vířivka, k ní se později přikoupila ždímačka. Takový tancující kbelík... Jo, to už byl luxus, a praní nebylo tak namáhavé. Třikrát vymáchané a vyždímané  se škrobilo - "Prádlo pak líp vypadá a nešpiní se tolik", to mi říkala skoro pokaždé... Vyždímané jsme věšely na balkóně do dvora, pak se doma vytahovalo a pečlivě rovnalo, a nakonec jsme chodily na mandl. Ještě dnes si vzpomínám na tu zvláštní vůni... Nejprve tu vůni větru, slunce, vůni čistoty, pak vůni čerstvě žehleného prádla.

 

 


 

   

  Podobné příjemné překvapení, jaké zažila maminka s příchodem pračky, já měla s nastěhováním "boschenky", myčky nádobí. Dokonce mi trvalo delší dobu, než jsem si zvykla ji používat. Nějak mechanicky, ze zvyku, jsem všechno nádobí hned myla a boženka práci neměla, jen si tu líně postávala. Až jednou mi řekl syn, když viděl, že zase myju nádobí "růčo", že k čemu tedy ji mám? Ono i na přepych lenosti si člověk musí zvyknout.

 

      Ano, mám dnes plno různých technických "vymožeností", ale nějak nevím, kam se mi ztrácí ušetřený čas?

 

     Jako dívka kolem sedmnácti jsem ráda chodila do Univerzitní knihovny a prohlížela si staré časopisy pro dámy. Například takový List paní a dívek...  Konkrétně Pražanku, což byla odnož pro pražské děvuchy. Když jsem četla, co všechno taková dívka musela umět... Domácí práce byly tehdy nesmírně propracovaná věda - však pokud se vám dostala do rukou kuchařka Rettigové nebo Sandtnerové, tak jste určitě žasli nad návodem na nějaké to obyčejné jídlo, které se běžně vařívalo dejme tomu ve středostavovské domácnosti.

 

 

 

 

     A ohledně šití - prádlo bylo zdobené ruční krajkou, vyšíváním monogramů - ty ostatně musela mít včas do svatby hotové nevěsta na celé výbavě. Ještě mám doma několik schovaných babiččiných polštářů s krajkovými vložkami a monogramy.

 

     Pamatuju, jak mi vadily a obracela jsem polštář spodní stranou navrch, abych neměla ta zdobně vyšitá písmena obtisklá na tváři... Tak si současně uvědomuji, že je až neuvěřitelné, jak dlouho vydržely... 

 

      Nebo si vezměte zavařování. To nebylo jako dnes, že se "to" uvaří, naleje do skleniček, zavíčkuje a otočí vzhůru nohama... Vzpomínáte? Jednak byly tehdejší recepty neuvěřitelně pestré - mám pocit, že naše předkyně zavařily všechno, co před nimi nestačilo utéct. A určitě to bylo nesmírně lahodné i zdravé.

 

 

 

      Čím víc si vzpomínek vyhrabávám z hlubin paměti, obdivuju množství práce, které moje babička zvládala tou pověstnou levou zadní. A přitom chodila velmi hezky upravená, nikdy jsem ji neslyšela si nějak stěžovat a když jsem byla malá, chodila se mnou na dlouhé a nádherné procházky. Během nich mi stále vyprávěla o všem, co bylo kolem nás - znala snad všechno, co u nás roste, k čemu to je, co se z toho dá udělat - k jídlu, k léčbě, k uklízení.

 

     Jo, tenkrát nebyly chemické spreje - a přitom bylo také všechno nablýskané.. A když si snažím představit, jak právala babička a ženy z její generace, jde mi z toho až hlava kolem. A to ona ještě tehdy všechno žehlila, vzorně do komínků skládala... Ještě mám doma vyšívané desky na kapesníky - kam se vkládaly a na mašli zavazovaly...  Vzpomínám na nádherné vyšívané kapny... (Vůbec - víte, co to je kapna?)  Nechápu to - kolik hodin měl její den? Mám pocit, že to všechno za pouhých 24 hodin stihnout nejde :-)))

 

      Rozhodně mi to ale nijak nechybí a neumím si představit, že bych se nějakým kouzlem měla do její doby dostat. Jsem velmi vděčná za vysavač, pračku, myčku, nevím, jak bych ve věčně vlhkém New Yorku sušila prádlo bez sušičky, že si můžu strčit cancourek do ucha a ono mi to povídá nebo hraje. Že bych neměla mixér, robot, pekárnu...

 

      Také jste se někdy dostali k  podobným vzpomínkám?

 

 

 d@niela

 

Komentáře
Daní, : Míša šíša
já mám na to takovou teorii, že čas se zrychluje. Prostě že jednotky času, tak jak si je lidstvo vymyslelo, neplatí, respektive jsou nesmysl. Tzn. že takzvaná "hodina" je v roce 2016 rychlejší než byla třeba v roce 2006 a hodina v roce 2006 zase byla daleko rychlejší než dejme tomu v roce 1906. smilies/grin.gif
v podstatě si tím dělám alibi, že jako nejsem takový lempl v porovnání s výkony mojí babičky. smilies/wink.gif

To víš, že na ní v tomto směru často vzpomínám. Celý život prala prádlo na valše a vyvařovala v hrnci na kamnech, a i když jí mí rodiče pak koupili pračku, tak v ní stejně neprala, protože dle jejich slov pračka prádlo zapírá a trhá. No a to škrobení... dodnes vidím ta prostěradla tvrdostí připomínající dubové prkno, kdy po uschnutí museli 2 lidé stojící proti sobě prostěradlo trhavými pohyby napínat, aby to jako trochu změklo a narovnalo se. A pak nastala ta práce srovnatelná s lámáním kamene v dole, tj. žehlení těch "prken" bez napařovací(!) žehličky.
A kdyby jen to. Babička vařila každý den teplé večeře (mj. pracovala jako lesní dělnice v lese), pravidelně pekla, navíc pekla dorty, kremrole a věnečky na svatby a různé rodinné oslavy, starala se o velkou květinovou a zeleninovou zahrádku, v létě chodila na houby, z lesních malin a domácího rybízu vařila ovocné šťávy, chodila na borůvky, brusinky a klikvu bahenní a tyto plody společně se sušenými houbami ve velkém posílala svému širokému příbuzenstvu do Prahy a okolí (protože ze Šumavy to bylo jako prý zdravější než kdyby si to tam oni koupili někde na trhu). Pro mě to je prostě dodnes nepochopitelný.
leden 08, 2016 07:03
Podobné vzpomínky mám taky. : mamča
Jedna z mých babiček byla jako ta Danielina. Krom domácnosti ovšem vlastnila elektrický mandl, kam za ní docházely všechny ty pradlenky. Mimo to, že se tam mandlovalo prádlo, bylo to také takové "informační centrum", kde se semlely drby z širého okolí. Krom toho byla babička kapelnicí místního tamburašského spolku, a hrála na všechno, co mělo struny. Nevím, kdy to všechno stíhala.
Druhá babička měla život komplikovanější, protože měla čtyři děti a bydleli na samotě u rybníka. Dědeček měl na potoce turbínu a vyráběl elektřinu pro celý dům. Ovšem pouze na svícení. Na nějakou pračku, apod. si musela babička počkat až na dobu dlouho po válce. Babička na všechny dcery šila, pletla a háčkovala parádu, aby byly jako ze škatulky.
Maminka mi občas vyprávěla, jak se svými sestrami vyrážely v zimě brzy ráno do školy a střídaly se v prošlapávání cesty hlubokým sněhem. Do školy to měly 5 kilometrů převážně polem a lesem, a ani silnici nikdo neprotahoval. Cestou se k nim přidávaly děti ze samot. Když všichni dorazili do školy, sesedli se kolem kamen, kde už sedělo pár jejich přespolních kamarádů, a pan učitel přizpůsobil výuku, aby všichni ti mokří žáčci stihli uschnout.
Babička měla taky kozu, se kterou holky chodily na pastvu, a na zimu sušily seno. Kolem domu bylo malé hospodářství, slepice, husy, kachny a v rybníce měl dědeček násadu kaprů a za domem v sadu včely.
No, neměli to naši předkové jednoduché. Ale zase se nemuseli obávat black outu :-).
leden 08, 2016 08:32
uz tady : Anicka1
nedavno podobne tema bylo. Vyrustali jsme vetsinou s mamkou, ctyri deti ve starem baraku bez tekouci vody. I my deti jsme se nadreli jako kone a ani nas nenapadlo odmlouvat, anebo se na neco vymlouvat, proste tak to bylo. Maminka nas vychovala tak, abychom se o sebe umeli postarat a uz nikdy takhle drit. Ne nechtela bych uz takhle zit, a ani na to nevzpominam s nostalgii, nemam v sobe tu pokoru a viru, ze se neco dobreho zadari drzet usta a sedet v koute.
Ano ledacos se mi hodilo pozdeji v Americe, delat z prdu kulicky, byt mamou, tatou, hospodyni, ucetni a starat se o dum a zahradu, kdyz byl Michal na cestach. Samozrejme jsem chodila do prace, takze kdyz se za sebou ohlednu, myslim, ze jsem toho dokazala dost. I na skolu a zenske rucni prace mi nejak vysel cas.
Meli jsme vzdycky velmi silne rodinne vztahy jak v dobe minule, cili pomalejsi a podarilo se nam je udrzet i ted s nasimi potomky a sirsi rodinou. To mi totiz prijde to nejdulezitejsi, neni nadhernejsiho pocitu, kdyz se vsichni sejdeme a povidame a chichotame se u toho, to se mi pak srdicko teteli.

leden 08, 2016 13:47
danielko : -doktor-
Není to tak dávno,takových 65 let,.......vidím mamku,jako by to bylo dnes,ve sklepě byla prádelna.V prádelně na podstavci(koze) necky(dřevěné koryto s madly) a byly určeny k prní a máchání prádla.Do vybavení patřil plechový trychtýř s násadou (štompr),tím se v kotli(též součást prádelny)štomprovalo prádlo vyvářené v dotli.Na polici se našlo mleté(strouhané,má práce)mýdlo"S Jelenem"aa šmolka.Byla to modrá moučka,fakt modrá a používala se l bělení.K vybavení prádelny patřila i má udřená mamka s rukama jeden mozol.Nejsou to hezké vzpomínky na mou zlatou maminu.
leden 08, 2016 14:29
... : deeres
A ten čas naše mámy a babčy měly protože nebyla televize a už vůbec ne nějaký internet. Jenom, co já takhle probendím času a to nejsem žádný maniak.
leden 08, 2016 15:23
... : Bara
Taky si to pamatuji, meli jsme pradelnu v baraku. Den pred velkym pranim pradlo namocit do necek, kde byla voda a mydlove vlocky. Pod kotlem se prikladalo a v nem se vyvarovaly cichy, prosteradla, rucniky a uterky. To uz jsme ale meli neco jako poloautomatickou pracku, zvenku byla drevena a musela se do ni nalevat horka voda. Porad se v neckach menila voda na machani a do te posledni se pridavalo modridlo, aby bile bylo bile a skrob. Meli jsme zdimacku na kliku. Kdyz se pralo velke pradlo, jednou tak za tri nedele, tak to byla cela sobota.....
leden 08, 2016 20:06
deeres : -doktor-
Moje momka mohla být má babička a na praní prádla neměla čes ,že nebyl internet,tyhle ženské byly pracovité a prání prádla dle mé maminy byla děsná makačka,pralo se celý den,pralo se na valše rukama a mýdlem,ždímalo se v ruce,vyvářelo se v kotli a dálší makačka na mandlu.Nevím zda dnešní generace vúbec ví o čem je řeč a co to bylo za hroznou dřinu.Chudák nemohla si dovoli make-up,lakované nechtíky či pleťovou masku.Tou maskou byla dřina a mozolnaté ruče,které bych dnes každý den líbal,ale žel......
leden 09, 2016 13:50
doktore, : deeres
já to také pamatuji z domova, tam jsme měli jenom betonové koryto ve sklepě, valchu a kotel na uhlí na ohřátí vody. Teprve koncem padesátých let se u nás objevila pračka, dřevěná bedna, pozinkovaná vana se šroubem, vedle motor a trafo, protože Vinohrady byly hodně dlouho na 120V. A pak následovala vana a ruční ždímání. A když jsem se přestěhovala do Holešovic, tak jsem dlouho ani žádnou pračku neměla, velké prádlo šlo na vyprání do Drutěvy, jenže tam mně původní bílé damaškové povlečení, vrátili jako barevné. Teprve tehdy jsem se zmotala na Pračku z druhé ruky WM64, byla za pár šupú, protože tekla, ale stačilo vyměnit gufero a já mohla prát. Ale pořád tu byla jenom vana na máchání a ruční ždímání. Automatku tu jsem si mohla koupit asi tak teprve v 85. Samozřejmě Tatramatku, vymlátila dlaždičky v koupelně, za sebou i pod sebou a když jsem koupila pod ní podstavec s kolejničkami, tak ho rozválcovala na placku. Také si občas spletla programy a vlněné svetry jsem pak všechny vyndala v šedé barvě, velikosti tak na panenku. A nebylo to tím, že jsem se spletla já, ono se jí to nějak občas v těch plošňácích zkratovalo, či co, a tak začala máchat místo praní, nebo rovnou vypouštět prázdnou pračku, programovací knoflík se jí sám od sebe otáčel, jak ho napadlo a já musela u pračky sedět a hlídat, aby nedělala voloviny.
leden 09, 2016 18:33
čas a babičky : skřet
Také moc ráda vzpomínám na své babičky.Jedna byla vdova se čtyřmi dětmy.Měla políčko,vinohrad,u domu malou zahrádku,domácí zvířectvo a chodila na panské hlavně okolo žní.Přesto vše stíhala,je ale pravda že vstávala hodně časně ráno,pokrmila,poklidila,rozdělila práci dětem a pak buď pole nebo vynohrad nebo k sedlíkovi,domů honem uvařit,připravovala si večer na další den,k tomu prala na valše,vyšívala,šila na stroji,zavařovala,nakládala.To vše pod celofán,nikdy se jí nic nezkazilo,na podzim zabili prasátko,zavařili maso do sklenic,vyškvařili sádlo,vyudili maso.Loupala se kukuříce,fazole,ořechy.Pomalu k tomu vedla děti,u toho se zpívalo,vyprávěli se různé příběhy a popíjelo svařené víno.
Takto to dělala i v době kdy už jsem byla na světě.Druhá babička měla sice manžela ale protože hrál na housle,nechtěl nic dělat,pomáhal většinou na dušičky přinést chvojí a udělal základ z drátu na věnec,zbytek už dělaly děti,to znamenalo obplétat a vázat větvičky jehličnanů,vyrábět z krepového papíru růže a jiné květiny,například kaly.Tato babička měla šest dětí,byla v domácnosti,všude samá krajka,vše si šila sama,na celou rodinu,mimo dědy,ten měl svého pánského krejčího.
Také zavářela,nakládala.Žehlila žehličkou kterou nahřívala na velkých kamnech,které se leskly čistotou.
Také moc vzpomínám na různá jejich pořekadla,poučky a rady jak co s čím uklízet.Obě babičky často pekly,chodily s námi na procházky a kolem baráčků to měly krásně osázeno kytičkami.Dodnes si říkám "mělas více naslouchat a dívat se co a jak dělaly,musely totiž vyjít s daleko menšíma penězma.
Já mám dnes vymoženosti moderní kuchyně,pomocníky na úklid a přesto nestíhám ani polovinu toho co ony.
Ale vím že všechny tyto pomocníci jsou dobré na to aby jsme se ještě více honily,a přesto stíháme méně.Obě babičky rády poklábosily se sousedy a já mám pocit že život opravdu ŽILY.
leden 10, 2016 22:48
... : skřet
Je zajímavé že si dodnes dokážu vybavit ve vzpomínkách i vůni jejich domácnosti,každá voněla jinak a obě mělo čisťounko,jak se říkalo jako v kostele.Jo a mimochodem,obě chodily v neděli do kostela,jedna v krásném kroji,druhá v šatech co si ušila,byly tmavě modré s vyšívaným krajkovým límečkem,ozdobené sámečky.Vzpomínám také na bělení prádla,byla jsem nesmírně důležitá když mi bylo svěřeno kropení.
leden 10, 2016 22:59
Na babičku : Mája
často a moc ráda vzpomínám.Celý život pracovala v malý venkovský cukrárně,kde byla jediným zaměstnancem.Kromě pondělka,tam byla každý den.Doma topily kamnama v každé místnosti,teplou vodu ohřávali taky na kamnech,nádobí se mylo v mycáku.Prát jsme chodily do společné prádelny, podobné té jakou tu popisujete,na druhé straně kolonie, kde babička bydlela.Tam se taky chodily s dědou jednou týdně koupat.Dneska taky nechápu,kde brala babička na všechno čas.Nepamatuju si,že bych u ní někdy viděla neumytý nádobí,nevyžehlený prádlo nebo neuklizeno.A at jsme přišli kdykoliv,vždycky měla napečeno,navařeno a hlavně vždycky měla na nás čas. smilies/cheesy.gif
leden 11, 2016 15:44

Powered by Azrul's Jom Comment
busy