OBRÁZKY Z ŘÍMA VIII.
Čtvrtek, 24 září 2015

Na náš poslední den v Římě slibovala předpověď počasí vedro a kalendář zas davy lidí (byla neděle), takže jsme zvolily odpočinkový program na čerstvém vzduchu ve stínu stromů a vyrazily do zahrad Pincio a na ně navazujícího parku u Villa Borghese. Mně se tam moc nechtělo, takže jen ve zkratce:


 

 

 

 

 

Zahrady Pincio a Villa Borghese

 

Již v době římské republiky se na pahorku Pincio nacházely rozlehlé vily a zahrady. O dnešní podobu parku se zasloužil architekt Valadier. Z Napoleonova náměstíčka je pěkná vyhlídka na náměstí Popolo na úpatí kopce a na celou severní část centra včetně chrámu sv. Petra. Uprostřed zahrad se tyčí další z obelisků, tento nechal vyhotovit císař Hadrián na památku svému milenci Antinoosovi. Další velkou atrakcí jsou pak vodní hodiny z r. 1872.

 

 

 

 

 

Za starověkými hradbami na zahrady Pincio navazuje mnohem rozsáhlejší anglický park kolem Villy Borghese. Během Olympijských her v r. 1960 se zde odehrávaly některé disciplíny, zejména jezdecké.

 

 

 

 

 

Na ploše o obvodu 6 km najdeme muzea a galerie, zoo, jezdeckou školu, amfiteátr, umělé jezero, voliéru, letohrádky, fontány, sochy světových spisovatelů, napodobeniny antických chrámů. O víkendu je park plný lidí a rodin s dětmi, kteří zde jezdí na kolech a bruslích, běhají, cvičí nebo se jen tak procházejí či piknikují na trávě pod vzrostlými borovicemi.

 

 

 

 

 

 

Milovníci umění mohou navštívit Villu Borghese se sbírkou renesančního a barokního umění, k vidění je například antická socha Tančícího fauna, četné Berniniho sochy, obrazy od Botticelliho, Rafaela, Cranacha, Rubense, Tiziana. Největší sbírku umění 19. a 20. století na území Itálie (Modigliani, Degas, Cezane, Klimt, van Gogh, Pollock, Picasso, Matisse…) najdeme v Národní galerii moderního umění, která je také součástí parku.

 

 

 

 

 

 

 

My jsme pro tentokrát na umění rezignovaly a park jsme jen křížem krážem prošly. Manýristickou Villu Giuliu, letní rezidenci papeže Julia III. (dnes etruské muzeum) se nám podařilo minout a znovu šplhat na kopec v tom úmorném horku se nám už nechtělo. Místo toho jsme vyrazily po Via Flaminia k Milvijskému mostu. Varovala jsem mámu, že to bude pochoďák, jestli si místo toho nechce udělat procházku po okolí náměstí Popolo, ale vyrazila statečně se mnou. (Myslím, že pak trochu litovala.)

 

 

 

 

 

 

 

Milvijský most (Ponte Milvio)

 

Z nejstaršího římského mostu z 1. stol. př. n. l. a strategicky významného přechodu přes Tiberu se do současnosti zachovaly čtyři oblouky. Dnes most slouží pouze pro pěší. Na levém břehu je osazen dvěma sochami, jedna z nich zpodobňuje Jana Nepomuckého.

 

Řetěz zabraňující vozidlům vjezdu na most je ověšen zámky zamilovaných dvojic, neboť 14. února 269 tady popravili sv. Valentýna. Jak na potvoru ve stejný den, kdy slavila svátek bohyně Juno, ochránkyně manželství a rodiny. Že se ty křesťanský svátky dost často trefěj do těch pohanskejch…

 

 

 

 

 

 

 

Právě u Milvijského mostu zvítězil v krvavé bitvě 28. října 312 císař Konstantin nad svým spoluregentem Maxentiem, a tím se oficiálním náboženstvím římské říše stalo definitivně křesťanství.

V předvečer bitvy oba vojevůdci obdrželi věštbu. Konstantin při západu slunce spatřil na obloze planoucí kříž s písmeny XP (chí-ró) překříženými přes sebe a pod nimi nápis „v tomto znamení zvítězíš“. Maxentius se pro změnu dozvěděl, že „překročíš-li Tiberu, zahyne nepřítel Říma“. Obě předpovědi byly pravdivé :-)

 

Kristův monogram, který nechal Konstantin na základě vidění vyrýt v předvečer bitvy svým mužům na štíty, se stal standartou římských císařů.

 

 

 

 

 

 
 
 
 

 

Na druhé straně řeky se mezi kopci Monte Mario a řekou Tiberou rozkládá sportovní areál Foro Italico, jeho součástí je také Olympijský stadion, který hostil olympijské hry v r. 1960.

 

K mostu jsme přišli po starořímské cestě Via Flaminia, která vedla z Říma až k Jaderskému moři, zpátky jsme chtěly jít po břehy Tibery, ale nevypadalo to úplně bezpečně, břehy byly dost zarostlé a místy obývané bezdomovci, tak jsme se do centra nakonec vrátily po nábřeží zpět k bráně Popolo a tím zakončily náš osmidenní pobyt ve věčném městě. Ráno nás pak už čekala jen cesta na Fiumicino a chaotický odlet do Prahy, neboť pořád ještě tak nějak nestihli zlikvidovat následky požáru restaurace, co před deseti dny hořela, takže veškeré lety do Schengenu odbavovali ze 4 přepážek na tom nejmenším terminálu :-)

 

 

 

 

 

 

 

No, a co dalšího jsme nestihly?

 

  • Kostel sv. Ondřeje (Chiesa di S. Andrea delle Fratte) s Borrominiho zvonicí Baletkou a originály soch z Andělského mostu.

 

  • Kostel sv. Klementa, kam Cyril s Metodějem přinesli světcovy ostatky a kde Cyril později zemřel a byl pohřben.

 


  • Kostel Panny Marie Vítězné (S. Maria della Vittoria), v němž visí štěnovický obraz „Adorace novorozeného Krista“ a čtyři obrazy s bitvou na Bílé hoře. Obrázek Svaté rodiny, který protestanti zohavili vypícháním očí postav Ježíšových rodičů, našel pohozený v štěnovickém kostelíku (u Plzně) bosý karmelitán Dominik à Jesu Maria, vojenský kaplan vévody Maxmiliána. Během bělohorské bitvy jím žehnal vojsku a po té ho přivezl do Říma. Originál shořel r. 1833, nahrazuje jej kopie. Další tři kopie jsou v kostele sv. Prokopa ve Strakonicích, v poutním kostele na Bílé Hoře a v karmelitánském kostele Panny Marie Vítězné v Praze na Malé Straně, odkud byla na oplátku do římského protějšku přinesena kopie sošky Pražského Jezulátka.

 

 

 

 

 

 

  • Ze sedmi poutních kostelů jsme nenavštívily tři: sv. Vavřince, sv. Pavla a sv. Šebastiána, všechno za hradbami :-)

(Pokud by si někdo chtěl užít pouť po všech sedmi kostelích tak, jak se správně má, tj. obejít je během jednoho dne, tak tuto atrakci nabízí římské středisko pro české poutníky Centrum Velehrad, trasa je dlouhá 24 km).

 

  • Ze sedmi římských pahorků jsme nebyly na Aventinu, kde je kostel sv. Sáby, Cestiova pyramida, slavný protestantský hřbitov a Caracallovy lázně.

A starověkou Via Appia, která spojovala Řím s jižní Itálií, s přilehlými katakombami, hrobkou Cecilie z Metely a kostelíkem Domine quo vadis jsme taky neviděly… Tak snad někdy příště...

 

(fine)

Falena Romana

 

 

Komentáře
... : -doktor-
Děkuji za úžasnou procházku věčným městem.....!!!!!!!!!!!!!!!!!
září 24, 2015 15:46
... : deeres
Nemůžu jinak, než zase pochválit senzační fotky. smilies/smiley.gif
září 25, 2015 10:21
i tahle procházka po Římě : toulavej
mě utvrdila v tom, že bych chtěl být v Pantheonu když silně prší (kvůli tomu odvodnění :-)), pro mě Pantheon nejzajímavější místo . . .

jinak skvělá reportáž pro představu o Římě, díky
září 25, 2015 11:29
díky, : bb.
skvělé jako vždy všechno, co napíšeš a nafotíš
září 25, 2015 13:04

Powered by Azrul's Jom Comment
busy