KDYŽ OBA CHTĚJÍ TOTÉŽ, NEMUSÍ TO BÝT VŽDY TOTÉŽ...
Středa, 09 září 2015
Ahoj Danielko, potřebovala bych Tvojí radu. Chodím již delší dobu s přítelem a momentálně mám pocit, že se náš vztah nikam neposunuje. Problém je v tom, že on si vydělá sice celkem dost, ale žije si svůj spokojený samostatný život a je zvyklý bydlet sám. Já bych se ráda co nejdříve už nějak usadila, ale on není připravený ani na společné bydlení.

 

 

 

 

 

 

      Nemá cenu se rozcházet, když jsme to udělali, tak jsme se k sobě stejně vrátili a tak dokud si opravdu nebudu úplně jistá, že to chci, tak to neudělám. Na druhou  stranu je přítel hodný, něžný (to je pro mne hodně důležité), ctižádostivý,  vždy, když jsem měla nějaký problém, tak mi poradil a tak bych mohla pokračovat. 

 

      A hlavně ho mám ráda a když je mezi námi všechno v pohodě, tak je mi s ním moc krásně. Máme i společné zájmy... 

 

     Ale já mu poslední dobou vyčítám i nos mezi očima. :-) A v tom bych chtěla  poradit. Když mi něco vadí, tak bych mu to ráda řekla tak, abychom se nepohádali a neznělo to jako vyčítání. Vím, že bych mu to měla říct v klidu,  být milá a usměvavá — jak tady mnohokrát popisuješ... ale mě to nejde. Vždycky  jsem buď vzteklá nebo nemluvím. Pak se pohádáme a jsme na sebe naštvaní a já  jenom lituji toho, že jsme si to radši v klidu nevyříkali a neprožili spolu  hezký večer. Pak pláču a je mi smutno a on je taky mimo.  Proto bych chtěla, abys mi poradila, jak na to? Určitě by pak byl náš vztah  mnohem vyrovnanější a i já bych byla spokojenější. 

 

Předem Ti moc děkuji.

MARIANNA

 

 

 

 

O D P O V Ě Ď :

 

Milá Mariannko,

 

     váš vztah je jakoby o dvou dvojicích… Jedna – to jsi ty a on; když jste spolu, je to báječné, být pohromadě… Nic se nemusí řešit, všechno plyne naprosto pohodově. Ta druhá dvojice, to jsou dva dospělí lidé, každý se svými problémy a hlavně s bohužel poměrně odlišnými plány – ne do budoucna, ne těmi "dlouhodobými“, ale těmi na dnes, na týden, na tento měsíc… A především odlišnými požadavky na osobní soukromí.

 

     Zajímalo by mne, kolik vám oběma je let. Bohužel, někteří muži „rodinně“ dospívají podstatně později než dívky stejného či přibližně stejného věku. A tak, i když vám všechno ostatní perfektně vychází, narážíte ve vzájemném vztahu na odlišné chápání svobody. Ty jsi nejspíš už dospěla do stádia, kdy bytostně toužíš být s tím druhým ve dne i v noci, stále. Budovat společné hnízdečko, plánovat domácnost (co a jak v bytě uděláte, kam postavíte…) připravovat se na výchovu vašich dětí.

 

     Kdežto on, i když tě dozajista má rád, potřebuje ke spokojenému životu určitý pocit volnosti. A chce být svrchovaným pánem nad rozhodováním o tom, co a jak kdy bude dělat. A když ještě někdy mu nevyjde všechno tak, jak jste byli dohodnuti, je nejspíš oheň na střeše. Z toho všeho pak pramení tvůj smutek a bolest nad neshodami – ty víš, že bys neměla vyčítat, hromadí se to v tobě a řešíš to oním vyčítáním nebo mlčením (ostatně, to asi působí na něj stejně, že :-))).

 

     Rada, kterou ti dám: nejprve se zamysli, co od vztahu s ním čekáš ty. Samozřejmě, že je to závislé i na tvém věku – jinak bys měla reagovat dejme tomu po dvacítce, jinak po pětadvacítce či ještě později :-))). Čímž se nechci dopouštět nějaké věkové diskriminace žen, ale… Je mi líto některých dívek, které třebas osm let chodily s přítelem a on poté zjistil, že se necítí na to, aby se stal manželem. A třeba za rok se ožení, ovšem s jinou, cca o deset let mladší…

 

     Pokud bys chtěla váš vztah v době poměrně blízké přeměnit na spolužití, případně manželství, asi bys si měla se svým milým bez velkých emocí promluvit. Ovšem – jen tehdy, budeš-li se cítit připravena vyslechnout všechny eventuality, z otázek vyplývající.

 

     Asi jsem ti moc neporadila, ale snad jsem tě alespoň nasměrovala …

 

Ahoj, d@niela

 

 

 

 

Komentáře
milá Marianno : kolemjdoucí
nejdříve nám , prosím, přelož do srozumitelného jazyka to
momentálně mám pocit, že se náš vztah nikam neposunuje
. Vztah není lokomotiva, aby se posunoval. Pokud tím máš namysli, že by ses chtěla vdát a mít děti, tak to řekni rovnou. Taky píšeš, že
on není připravený ani na společné bydlení
. Ono je to snad povinné, bydlet společně? Pokud je to pro tebe důležité, najdi si někoho, kdo bydlet společně chce. Btw, myslím, že ho docela chápu.
září 09, 2015 07:07
moc toho : Nona
nevíme, ale..... měla by sis Marianno ujasnit, jaké máš plány do budoucna, zda se chceš vdát a založit rodinu a nebo chceš ještě pár let počkat a užívat si mládí a volnosti? V druhém případě by Tvůj přítel byl ten vhodný, protože on se evidentně vázat nechce.
Pokud bys však ráda už měla nějaké ty dětičky kolem sebe (a je to pochopitelné, by ženy to máme "geneticky zakódováno.... smilies/cheesy.gif"), možná by ses měla zamyslet, protože v tomto případě se Tvůj přítel jaksi nehodí....
Z toho, co jsi o příteli napsala, mi jasně vyplývá, že on chce spíše tu VOLNOST....
Nebuď z toho smutná, takových kluků je dnes většina, obecně statistiky říkají, že klesá počet manželství a narozených dětí.... Kluci se dnes nechtějí vázat, neplánují děti....
Že mu v podlední době stále něco vyčítáš - z toho usuzuji, že Tě ve skrytu duše spíše trápí Váš vztah jako takový, že nesplňuje Tvoje představy. V podstatě příteli ustupuješ a snažíš se chovat tak, jak by si on přál, abys (nedejbůh) nezačala nějaký konflikt..... Ale to je pokrytectví, měla by sis sama ujasnit, co chceš od života, potažmo od tohoto vztahu a s přítelem "položit karty na stůl"....
Abys neztrácela čas? Měla jsem v práci kolegyni, která toužila po dítěti. Bylo jí 35 let a už 9 (!!!) let žila s klukem, který děti nechtěl. A ona? Stále čekala, že se něco zlomí....
Nezlomilo, rozešli se a jí je dne 40 a je sama..... smilies/angry.gif
září 09, 2015 07:58
opožděně : mara
Všechno nejlepší k svátku, Mariano! smilies/cheesy.gif
září 09, 2015 12:37
Mariána : -doktor-
Nevím co chceš poradit.Vztah dvou lidí je velice osobní a intimní záležitost.Poradit ti nikdo nemůže,vše si musíte vyjasnit jen vy dva.Jediná ráda: buď upřimná k sobě i příteli.
září 09, 2015 13:24
Ale notak, doktore, : Krakonoš
to by mohli všichni vztahoví poradci rovnou zavřít krám, kdyby to tak bylo. smilies/smiley.gif

Poradit se dá, ideální je, když ten, kdo radí, má možnost pracovat s voběma z páru. A trochu je poznat. To tady bohužel nemáme. Nemáme ani dost jinejch důležitejch informací - kolik je vám voběma let? Jak dlouho jste spolu? Jak a kde každej bydlíte, co máte za práci, co jsou to ty společný zájmy.....
Zatím teda jenom vím, že ačkoli spolu chodíte "delší dobu", nejste schopný komunikovat vo nepříjemnejch věcech. Nemáte ani za tu delší dobu vyjasněný, komu co vadí tak, abyste na sebe vzájemně nenaráželi. Takže buď jste extrémně komunikačně nešikovný, nebo se k sobě vůbec nehodíte. Nejni možný žít s někym, na kom mi toho vadí tolik, že mu neustále něco výčítám a neustále bych chtěl, aby něco změnil. To je kravina. A taky je možný, že mu vyčítáš úplný banality jen proto, žes na něj začala být pro jeho nevochotu k hnízdění alergická. Měla by sis asi hlavně sama se sebou ujasnit, kdo jsi a co chceš. Nepřenášet frustrace ze svýho nenaplněnýho života na jiný. Stát se sama vyrovnanou, pak bude skutečně možná vyrovnanej i váš vztah (a nebo skončí). Jakmile zjistíš, kdo jsi, co vod života chceš a kolik máš na to všechno času, budeš mít hned jasno, jestli tohle je ten pravej partner pro tvůj život. A pokud nejni, rozejdi se s nim a přestaň ho trestat za to, že nejni podle tvejch představ - to je tvůj problém a problém tvojí volby partnera.
září 09, 2015 15:18
Marianno, : bb.
jste každý někde jinde, chcete něco jiného. On je spokojený v té podobě vztahu, co máte teď. Na tom není nic špatného. Ty už chceš založit rodinu. Protože tyhle touhy nesdílíte a současně ho nechceš nechat jít, tak jsi nervózní, podrážděná, naštvaná. On je toho příčinou, tak se snažíš ho potrestat. Podle mne to tak půjde pořád dál, pokud jeden z vás nezačne chtít to co druhý. Takže buď on najednou zatouží po rodinném životě, nebo se ty smíříš se situací a počkáš jestli se to u něj nezlomí, pokud vůbec.
Záleží na tom, kolik ti je, není nejlepší začínat budovat nový vztah ve 40 a pak zakládat rodinu.
září 10, 2015 02:06
"Když mi něco vadí, tak bych mu to ráda řekla tak, abychom se nepohádali a neznělo to jako vyčítání." : jednababi
Tak mu to napiš.
Bez legrace - dopis můžeš upravit, máš čas na rozmyšlenou, zklidníš emoce, tedy nebudeš před partnerem "ječet" nebo "trucovat"... a on rovněž nemusí reagovat hned. Třeba ti taky může nejdřív napsat - možná se dozvíte víc, než když se do sebe hned na začátku "zakousnete" a zhádáte o pitomosti tak, že na ty skutečně podstatný záležitosti ani nestačí dojít.
září 10, 2015 07:53
ale jo, : petrzel
poradit si nechat můžeš.. Dokonce i častěj a třeba i získat manuál -Jak na toho tvého..-
Ale 1)ty rady těžkou budou objektivní, a ani nemůžou být - nikdo nechodí ve tvých střevících po tvých stezkách - a ty taky objektivní nejsi, nevíš, jak to opravdu cítí tvůj chlap.
2)on to určitě pozná, jestli se necháš od někoho "očkovat", a to ti/vám taky nepřidá
3) pokud neuděláš to, co ti radí tvoje SRDCE, stejně šťastná nebudeš
Dobrá zpráva je, že si o tom rozhoduješ jen ty sama..
září 10, 2015 15:05

Powered by Azrul's Jom Comment
busy