OBRÁZKY Z ŘÍMA VI.
Úterý, 25 srpen 2015
Ráno jsme opět v plné sestavě vyrazily na další prohlídku, tentokrát na opačnou stranu, než obvykle, a to k Porta Maggiore, bráně, kterou postavil r. 52 n. l. císař Claudius a která byla později zabudována do aureliánské městské hradby. Původně tato stavba nebyla branou, ale vedla vodovody.

 

 

 

 

 

 

 

      Odtud jsme pak zamířily do kostela sv. Kříže v Jeruzalémě (S. Croce in Gerusaleme), který nechal císař Konstantin postavit jako depozitář relikvií, co nasbírala jeho matka. Původně to byla palácová kaple v Helenině rezidenci, současná podoba kostela je výsledkem barokní přestavby.

 

 

 

 

 
 

 

 

     Bazilika patří k sedmi poutním kostelům a také je titulárním kostelem (farním kostelem uděleným papežem kardinálovi-knězi). Seznam všech kardinálů titulářů najdete na mramorové desce vlevo od vchodu. Posledním z nich je Miloslav Vlk.

 

 

 

 

 

 

 

     Kromě dlažby vyvedené technikou „cosmati“ (složité vzory vytvořené z malých kousků barevného mramoru) a krásné fresky v apsidě si můžete prohlédnout kapli sv. Heleny, která byla vybudována na hlíně dovezené z Kalvárie a kapli relikvií, kde jsou vystaveny části Kristova kříže, části nápisu INRI, dva trny z trnové koruny, hřeb z kříže a prst nevěřícího Tomáše (uf uf).

 

 

 

 

 

 

     Další zastávkou naší dnešní vycházky byl sv. Jan v Lateránu (S. Giovanni in Laterano), „matka a hlava všech kostelů ve městě a na světě“, jak hlásá nápis nad vstupem do atria. Papežský biskupský kostel, hodnostně nejvyšší kostel katolické církve, do 14. století sídlo papežů, nejranější kostelní stavba v Římě, no, prostě samá nej…

 

     Správně by se asi měl jmenovat kostel svatých Janů v Lateránu :-), protože je zasvěcen jak Janu Křtiteli, tak Janu Evangelistovi.

 

 

 

 

 

 

 

     Bazilika má pohnutou historii. Kostel založil císař Konstantin bezprostředně po milánském ediktu (313). Několikrát byl vypleněn barbary, poznamenaly ho mnohé požáry i zemětřesení. Během avignonského zajetí chrám značně zpustl, při katastrofálním požáru 1361 shořela střecha, následně se propadl strop hlavní lodi a objekt začal zarůstat trávou.

 

      Po návratu papežů do Říma bazilika opět povstala z popela.

 

     Dnešní podoba je výsledkem mnoha rekonstrukcí a oprav, nejvýznamnější ze 17. století pod taktovkou Borrominiho.

 

 

 

 

 

 

     Pětilodní bazilika ve tvaru písmene „T“ s apsidou a plochým stropem je 140 m dlouhá a 140 m široká, šířka hlavní lodi je 65 m. Do kostela vede, stejně jako do Svatopetrského chrámu, pět bran, také krajní pravá Svatá brána se otevírá pouze jednou za 25 let. Centrální bronzové dveře pocházejí z Kurie (Senátu) z římského fóra. Mozaiková podlaha, jako v mnoha římských kostelech, je dílem římské rodiny Kosmatů.

 

 

 

 

 

 

 

     V nikách sloupů střední lodi stojí monumentální sochy apoštolů z Berniniho dílny. Papežský oltář s baldachýnem ukrývá nejrůznější ostatky, z nichž nejvýznamnější jsou hlavy sv. Petra a Pavla. Je zde také pohřben papež Martin V., který ukončil schizma katolické církve. V apsidě se nachází biskupský stolec.

 

 

 

 

 

 

     Na konci levé boční lodi můžete vstoupit do rajského dvora s raně gotickou křížovou klenbou, která je nejen krásná, ale jsou zde vystaveny kamenné fragmenty a sochy z původní baziliky (před Borromiriho přestavbou). V průchodu do křížové chodby je umístěna deska připomínající kanonizaci Jana Nepomuckého 19. března 1729.

 

 

 

 

 

 

 

 

     Tento světec měl v Lateránské bazilice také svou kapli, dnes patří italské rodině Torloniů. Jeho stopa však z baziliky zcela nezmizela, neboť v kapli sv. Františka má alespoň obraz :-)

 

 

 

 

 

 

     K významným mecenášům kostela patřil Jindřich IV. Francouzský, od té doby jsou všechny hlavy francouzského státu jmenovány čestnými kanovníky baziliky.

 

     Vedle kostela pak stojí křtitelnice sv. Jana (Křtilele), nejstarší svého druhu. Císař Konstantin ji dal vystavět jako válcovou, o 100 let později byla přestavěna na oktogon. Křestní vana z jednoho kusu porfyru je římského původu.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

     A aby těch nej bylo fakt hodně, na Lateránském náměstí stojí nejvyšší římský obelisk (37,2 m), který dal vyrobit faraon Thutmose IV. pro chrám v Karnaku.

 

 

 

 

 

 

     A dále slavné Svaté schody (Scala Santa), po kterých kráčel Kristus k Pilátovi. Z paláce Antonia v Jeruzalémě je nechala přivézt císařovna Helena (kdo jiný, že). Mramorové stupně jsou obloženy dřevem a smí se po nich stoupat pouze po kolenou.

 

      V papežské kapli v patře je opět uchováno množství cenných relikvií a také Acheiropoeton – obraz Krista nemalovaný lidskou rukou.

 

 

 

 

 
 

 

 

     Od Lateránského paláce přes pahorek Caelius, kde v římské době stával Claudiův palác a také vojenská kasárna, jsme se spustily do dolíku k Cirku Maximu a přes řeku Tiberu do čtvrti Trastevere, husté spleti klikatých uliček dříve chudinské čtvrti, která si zachovala svůj středověký ráz. Hlavním kostelem je bazilika Panny Marie v Zátibeří (S. Maria in Trastevere), nejstarší kostel v Římě, jeho počátky se datují do 3. století n. l. V průběhu 12. stol. byl přestavěn, ale nikoli zásadně.

 

 

 

 

 

 

 

 

     Trojlodní bazilika s románskou zvonicí stojí na místě, kde r. 38 před Kristem vytryskl ze země pramen oleje, na kterýžto zázrak upomíná mozaika na průčelí. Na čelní stěně vlevo od vchodu je freska Zvěstování, údajně dar Karla IV. u příležitosti jeho korunovace.

 

     Za svou největší slávu vděčí S. Maria in Trastevere mozaikám v apsidě. Nejstarší z nich pocházejí z období výstavby kostela.

 

 

 

 

 
 
 
 
 
 

 

 

     Od kostela jsme zamířily na pahorek Janikul ke kostelu sv. Petra na Zlatém vrchu (Chiesa di San Pietro in Montorio), který byl v 9. stol. podle nesprávně tradované legendy postaven na místě ukřižování prvního z apoštolů. Ve dvoře přilehlého kláštera na onom mylně stanoveném místě umučení pak stojí Tempietto, renesanční oratorium od Bramanteho. Vevnitř jsme nebyly, bylo zavřeno.

 

     Kopec Janikul (Giannicolo) je vlastně jeden velký park, s fontánami, ondatrami a majákem, což všechno jsem teda chtěla vidět, včetně nedalekého kostela sv. Pankráce, kde je pohřben poslední z rodu Slavatů, ale byla jsem přehlasována, protože hodina se nachýlila a bylo třeba ještě stihnout druhou z atrakcí, za níž jsme se do Trastevere vypravily, a to návštěvu kostela sv. Cecílie

 

     Kostel sv. Cecílie (S. Cecilia in Trastevere) je taktéž velmi starý (5. stol.) a byl založený nad obytným domem Valeriána a jeho ženy, kterážto, aby se vyhnula sexu, obrátila na křesťanskou víru svého manžela. Následně ještě jeho bratra (oba sťati mečem) a velitele stráží (utlučen kyjem).

 

      Cecílii se nejprve snažili uvařit v její vlastní lázni, a když to nevyšlo, tak se ji nechali taky setnout. Přestože kat ťal třikrát, Cecilie ještě několik dní žila.

 

     Tělo mučednice, tak jak bylo nalezeno v 16. století v Callixtových katakombách, ztvárnil Stefano Maderna. Socha je umístěna pod oltářem.

 

 

 

 

 

 

     V katakombách pod kostelem jsou k vidění zbytky původního římského domu a také kaple s ostatky světice, patronky hudby a slepců. Měly jsme štěstí, kaple je normálně zamčená, ale narazily jsme na skupinku křesťanské mládeže, která měla zapůjčený klíč a vzala nás s sebou dovnitř.

 

 

 

 

 

 

 

     Trastevere jsme pak opustily po Palatinském mostě, kterýžto byl postaven vedle nejstaršího římského mostu z 2. stol. př. n. l. – dříve Aemiliova, dnes Rotto (zlomený), neboť byl několikrát poškozen povodněmi a zbylo z něj jen torzo.

 

 

 

 

 

 

(continua)

Falena Romana

 

 

 

 

Komentáře
... : deeres
Zase skvělý fotky a zrovna ta poslední je úžasná. Jenom doufám, že z toho v budoucnosti nezůstanou už jenom ty obrázky.
srpen 26, 2015 12:03
Je to nádhera... : d@niela
vždy, když sem některý ten cestopisný článek od Můrinky dávám, mám pocit, jako kdybych se tam toulala s nimi. Ty fotky i text...
smilies/wink.gif
srpen 26, 2015 21:31
děkuji : Algiz
Za úžasné fotky a popis. Když jsme se před lety Římem toulali s batohem, spali ve vlacích (měli jsme režijku) a vozili jeden domácí salám s chlebem, protože po otevření hranic jsme měli mizivé kapesné, škoda, že jsme neměli tohoto skvělého "průvodce"

září 04, 2015 11:25

Powered by Azrul's Jom Comment
busy