DALŠÍ ZPRÁVA O ŠKOLNÍM VÝLETU
Neděle, 07 červen 2015
Moje manželka Joanne učí v těhhle dnech spojenou 3. a 4. třídu na naší škole Roberta Service v Dawson City. A protože se blíží konec roku, přišel i čas školního výletu a na mě připadlo - stejně jako minulý rok - řízení autobusu. Před školou jsme naložili 16 dětí, obrovské množství stanů, spacáků i další tábornické výstroje a vyrazili směr Whitehorse. V doprovodném vozidle s námi jel můj zeť Daniel s vnukem Wesleym.

 

 

 

 

 

 

     Do hlavního města Yukon Territory je to po Klondike Highway 530 kilometrů a po cestě jsou jen 3 malé vesnice. Já to zvládl s několika krátkými přestávkami za 7 hodin. Dětem jsem tu dobu zpříjemňoval hlášeními, ve kterých jsem předstíral, že jsem kapitán letadla. Každé z nich jsem zahájil znuděným "Good morning, ladies and gentlemen, this is your captain speaking". Dětičky mě odměňovaly nadšeným vřískotem a sborovým zpěvem.

 

     A tak nám cesta uběhla celkem příjemně a do Beringia centre jsme dorazili téměř přesně načas. Tohle muzeum je věnované území okolo dnešního Beringova průlivu, které existovalo za poslední doby ledové před 40 000 až 20 000 lety. V té době zabíraly ledové masy tolik zemského povrchu, že o hodně klesla hladina moří a vytvořil se tak jakýsi most mezi Asii a Amerikou, který umožnil migraci zvířat i lidí. Zároveň se díky suchému klimatu velkému území Sibiře, Aljašky a Yukonu ledovce vyhnuly a celé území zabírala travnatá step, na které žily nejrůznější potvory.

 

 

 

 

 

 

     Některá zvířata jako bizoni, pižmoni, losi a cariboo žijí na Yukonu dodnes. Jiná, jako mamut, mastodont, velebobr, kůň, pozemní lenochod, americký lev nebo obrovský kratkočelý medvěd, už vyhynula. U toho medvěda, který byl dvakrát větší než dnešní grizzly, mě to ani tak moc nevadí. (koukněte se)  Exkurze byla úspěšná, děti to celkem zajímalo a i když se jednu chvíli kostra mamuta nebezpečně kymácela, nic nerozbily.

 

 

 


 

 

 

     Takže jsme se rozloučili s hodnou paní průvodkyní a popojeli o pár kilometrů dál do krásného nového bazénu se skluzavkami, vířivými bazény a dalšími atrakcemi. Tam byly v pánské šatně prověřeny moje pedagogické schopnosti ve chvíli, kdy se mezi mé svěřence připletl při převlékání malý černoušek. Pro kluky z Dawsonu něco tak exotického, že se začali hlasitě smát. Když jsem je zvýšeným hlasem upozornil na to, že není čemu, tak se kupodivu rychle uklidnili, začali se s ním normálně bavit a o chvíli později si s ním už moji malí indiáni, neindiáni i jeden Filipínec multikulturně hráli a honili na skluzavkách.

 

 

 

 

 

 

 

     Po bazénu nás už čekala jen asi 20 kilometrová cesta do turistického kempingu u horkých pramenů Takhini, kde jsme postavili stany (já mám pocit, že jsem všechny postavil já a Daniel) a šlo se spát. Problém byl jen v tom, že na rozdíl od nás se dětem za bílé polární noci spát nechtělo a dělaly kravál. A zde zasáhl jako mnohokrát během výletu můj zeťák Daniel. Obrovitý příslušník Kanadské královské jízdní policie byl v naší výpravě jediný, kdo si svým býčím hlasem dovedl zjednat v takových případech autoritu, takže jsme se nakonec i vyspali.

 

      Druhý den byla na programu návštěva nedalekého Yukon Wildlife Refuge, což je něco jako zoologická zahrada ve stylu safari parku. Byli jsme tam skoro celý den, byli jsme tam skoro sami a díky společnosti dvou průvodců - mladé holky a kluka - to byl zlatý hřeb celého výletu. Děti viděly spoustu zvířat jako horských koz, ovcí, rysů, jelenů, pižmoňů, losu a cariboo a zahrály si několik her. Oba průvodci ocenili znalosti dawsonskych děti slovy, že toho ví o zvířatech a přírodě mnohem víc než jakékoliv jiné děti.

 

 

 

 

 

     Potom nás čekal další bazén, tentokrát u horkých pramenů a večer u ohně. Měl jsem sebou kytaru a díky tomu, že se ke mě připojily tři dívenky, bylo vytvořeno pěvecké kvarteto, kterému to občas kupodivu i ladilo.

 

     Ráno nás čekalo už jen chaotické balení stanů, snídaně a odjezd. Dlouhou cestu zpět do Dawson City nám ale po dvou hodinách zpestřila zastávka v osadě Carmacks, kde nás čekal dobrý oběd a návštěva indiánského kulturního centra Tagé Cho Hüdaň. Od toho jsem si nic moc nesliboval, ale bylo to vynikající. Nenápadná paní průvodkyně byla dcerou místního mushera a trappera a řekla nám spoustu informací i historek.

 

 

 


 

 

 

 

     A pak už opravdu zpět domů. Po cestě jsme viděli dva medvědy a já se vyhnul srážce s losem. "Let společnosti Air Mikin" přistál před školou o půl osmé večer, rodiče si rozebrali děti, já zametl autobus, natankoval a bylo po výletě. A že to byl výlet moc krásný...

 

 MIKIN,

bus captain

 

 

Komentáře
Bezva Mikine, : Myška
to je aspoň výlet.
Neteř jede na dva nebo tři dny na Tři studně. Aspoň něco, i když na osmou třídu slabota... Dnes se učitelé bojí pořádat školní výlety, to není jak za nás... A nebo u vás.
červen 08, 2015 06:42
... : mia I
souhlas s Myškou, super výlet. Ale 530 km a tři malé vesnice, to mi teda vzalo dech. smilies/wink.gif
červen 08, 2015 06:47
hezké čtení :) : bb.
kde jsme postavili stany (já mám pocit, že jsem všechny postavil já a Daniel)
:-)))
ale určitě jste měli 16 zdatných pomocníků :-)
červen 08, 2015 10:01
teď mě napadá, : bb.
kam se poděl Toulavej a jeho krásné, skoro až snové vyprávění o tajemných kráskách :-) a tak podobně.
červen 08, 2015 11:14
No to je ta Amerika, : Michal
myslím kontinent. Z Boise jsme jezdili do Vinnemuccy, do kasína. 460 km a cestou taky tři vesnice, jedna z nich byl motel s třemi pokoji, zavřená pumpa a restaurace.
červen 08, 2015 12:07
Bus captain...... : -doktor-
Mikine,díky za poutavé a poučné a vtipné vyprávění.V mém věku již to na vlastní kůži nezažiji.....Ahoj
červen 08, 2015 12:44
toulavej nezmizel, : toulavej
jen si vzpomněl, jak tu cestu onehdá jel taky a zažil na ní zajímavý momenty :-).

Například si tenkrát všiml malých praporků, zapíchnutých na okraji silnice, někdy dva praporky přímo proti sobě na opačných stranách, někdy zase vzájemně posunutých o pár metrů. A nejdřív nevěděl, co to má znamenat, ale brzy na to přišel, když se vždycky hned u praporku objevila v silnici díra :-). To, kde se díra přesně nacházela, určovala spojnice mezi praporky :-), proto nebyly vždycky přímo proti sobě. Takže, jak se objevil po straně silnice praporek, už byl ve střehu, kde ta díra bude :-), aby v ní zase neskončil. Připadal si tam jako doma – místo vyvinutí energie na zalepení díry někdo vyvinul energii na její označení. A pak tam předjížděl velkej náklaďák s naloženou asfaltovou drtí, se sklopenou zadní sajtnou, ze kterýho starší ženská už hodně přes padesát, spíš k šedesátce sama s tím náklaďákem jezdila a lopatou zahazovala ty díry na silnici, ani tu hromádku neuplácala, zřejmě předpokládala, že to srovnají další káry časem, který přes to přejedou.

A nebo před Carmackem zastavil uprostřed silnice metr od tam právě to ráno sedící lišky. Stáhl okénko, lišku fotil, dívali se vzájemně zvědavě na sebe, liška si ho prohlížela a vůbec se nebála a neutekla.

A taky si vzpomněl, jak by se byl býval při návratu do Bílýho koně nejradši někde zastavil na spaní ještě před městem, ale vezl synovi Polárky nějaké věci, co slíbil předat a tak je musel dovézt včas do Wal-Martu, kde syn dělal, ještě než tam zavřou. A pak přespal na parkovišti, které má pro ten účel vyhrazenou část pro tyto účely pro pocestné, což bylo příjemný zjištění. Je pravda, že měl ale nabídku přespání ve volném bytu, což mu domlouvala Polárka telefonem, ale nechtěl nikoho omezovat a tak odmítl. A v tom Wal-Martu si koupil zlevněné boty co nosí ještě dneska :-) – ne, že by na tom nějak záleželo, to jen na okraj :-)

A nebo si vzpomíná, jak ho všichni protijedoucí zdravili, když jel do Dawsonu, což zpočátku moc nechápal, proč, ale pak si uvědomil, že v divočině, na horách, se taky všichni neznámí zdraví už jenom proto, že vidí po čase živou duši :-). A taky to mohlo být proto, že domorodci viděli výraznou SPZku Idaha a těch se zase v těch končinách tolik nepotká a měli z toho radost . . .

A i bb děkuje za opakovanou shovívavost k jeho tvorbě :-)
červen 08, 2015 13:55
Myško, : Ivča
hlavně taky ti učitelé, když jedou s dětmi na výlet, musí ze zákona tento čas nahradit, poněvadž nesplnili svou povinnost odučit si své hodiny...Nemluvě o bezpečnosti, když spousta dětí neví, co je to poslouchat mezi bezpečnými zdmi školy, natož kdekoli venku. V osmičce už bych se bála i otravy alkoholem a nežádoucího otěhotnění... A pokud učitel dvě noci hlídá, aby uhlídal, moc energie na akční program nezbyde...
červen 08, 2015 16:15
Alkohol byl přece i za nás, i my jsme se v osmičce na školním výlete "odvázali" a vypařili v devíti lidech flašku vína, a panečku, jak jsme si připadali! : Myška
To nežádoucí otěhotnění se přece může stát kdekoliv a kdykoliv, i za nás byli někteří takoví podnikavější. Je přece logické, že učitel nemůže tohle uhlídat, protože to by neuhlídali ani rodiče, nikdo.

Zbývá, to, že si musí učitel dobu strávenou na školním výletě nahradit. To považuju za sprosťárnu. Neopak, za školní výlet by měl učitel dostat příplatek, už jen za to, že to není osm hodin a dost, ale zápřah dvacetčtyři hodin denně násobeno počtem dní.
červen 08, 2015 20:19
Vsem dekuji za reakce ! : Mikin
Jako silnicar ve vysluzbe se musim pred Toulavym zastat svych kolegu - zapichnout dva praporky jako varovani je vetsinou rychlejsi nez oprava diry. A ten clovek co je zapichuje vetsinou jen kontroluje stav vozovky v pickupu a na opravy nema patricne vybaveni. Sve kamaradce Danielle (to byla zcela jiste ta zenska s lopatou) to prelozim smilies/wink.gif
Jinak souhlas s Myskou, skolni vylet by mel dotycny pedagog mit zaplaceny dvojnasobne. Ja ten autobus ridil coby "suplujici ucitel bez diplomu", takze jsem mel $25/hod. ale platili me jen 5 hodin denne. Pritom mam pocit, ze jsem byl zamestnan aspon 18 hodin denne. Ale ja bych to delal i zadarmo. smilies/smiley.gif
bb - s temi 16 pomocniky souhlasim, akorat jsem mel parkrat pocit, ze me chcou pomoct do rakve. Ovsem jel bych hned znovu…...
červen 09, 2015 02:07
A Daniele : Mikin
moc dekuju za to, jak to vsechno krasne dala dohromady. 3x - hip, hip, hip…...
červen 09, 2015 02:10
. : toulavej
Je pravda, že se svět kolem nás zamerikanizoval, přejali jsme samý blbosti od puritánů a ty potřebný užitečný věci ne. Takže i nás čeká pití piva z hnědýho papírovýho pytlíku a cudný chování v plavkách s nohavicemi u stánku plnýho porno časopisů cudně schovaných vzadu, pod kosmopolitanem a ustoday, česky mf dnes :-). Ale jinak je pořád plno věcí stejných, jenom společnost je začala hodnotit po americku, puritánsky.
V šestý třídě jsme se všichni kluci ze třídy při výletu – procházce přes prales Boubín - opili z malých 1 dcl skleniček s vodkou, griotkou, becherovkou, stockem a podobných špiritusů zakoupených ve stánku s novinami a suvenýry. V sedmý jsme se opili na pokoji v noclehárně v Židlochovicích při výletě na Macochu. V osmý jsme se opíjeli vínem pro změnu v chatkách ve Vizovicích u spolužaček, některý byly už pěkně vyvinutý, hotový ženský, občas se někdo pozvracel v kombinaci s kouřením, ale všichni to přežili. A na průmyslovce ve čtvrťáku, to už nám bylo 21 jako vyučeným a některý už měli manželky a děti, si profesor Těhle vzal polštář a lehl si ke dveřím pokoje, kde spala Marcela, naše o pět let starší učitelka ruštiny, aby ji hlídal přes noc, protože bylo dost spolužáků, který na ni měli chuť ji ochutnat :-) – byla to kočka a k některým z nás měla, jak jsem se časem dozvěděl, hodně blízko na to, že byla naše učitelka :-). Jenomže rodiče, lidi i společnost se chovala normálně, nic nepřeháněla a nikomu se nic nestalo. Dneska se ze všeho dělá věda, konec světa, nejmíň zánik civilizace . . . a nevidím, že by se to v dohledný době nějak srovnalo do normálu.
červen 09, 2015 06:51
Hele, toulavej, : Sidon
mě nějak nesedí ty Židlochovice, teda né, že byste tam nemohli být, ale ty jsou asi 20km na jih od Brna a Macocha je v Moravském krasu u Blanska, což je zase asi 20km na sever od Brna. Takže je to od Nacochy asi 40km. Ledaže byste rajzovali po celé jižní Moravě, což bude asi nejblíž pravdě.

Já si taky vzpomínám na jeden školní výlet, taky to bylo asi v šesté, nebo sedmé třídě a poznávali jsme krásy západní části Jihomoravského kraje. Trasa byla Telč-Dačice-Slavonice. V Telči jsme si prohlédli zámek, který byl domovem krále Miroslava v Pyšné princezně. Potom taky věž kostela, která má být nakloněná, nebo spíš vykloněná, skoro jako věž v italské Pise, ale mně se to až tak moc nezdálo. V Dačicích jsme taky navštívili zámek, který má však taky sbírku grafických aktů od Švabinského a protože jsme tehdy byli pubertální, nebo snad ještě předpubertální děcka, tak nás tam ten správce nechtěl pustit, ale nakonec ho náš třídní ukecal a my jsme byli jako v Jiříkově vidění. Pro nás to vlastně byla taková "soft" pornografie. Přestože ty ženské postavy měly většinou Rubensovské, nebo slovanské tvary, tak jsme z nich byli pěkně "vykulení". Zejména jeden obraz si pamatuju velice detailně dodnes, jmenuje se to Předjaří - rajská sonáta, snad to má být Eva s Adamem a Adam má svůj obličej zabořený v jejím (Evině) klíně. No, nám samozřejmě neposkytli žádnou přednášku a vysvětlení, oč se jedná, jenom snad to, že je to umělecké dílo, takže jsme z toho byli celí "roztržití" a velice dramaticky jsme se pak dohadovali, jaký to má vlastně účel a proč tam Adam tu hlavu má. Dneska by to žádný problém nebyl a myslím, že by to většina dnešních puberťáků zavrhla, jako nějakou nepovedenou šmíru, když na internetu mají možnost vidět daleko "zajímavější" věci a pěkně barevně. Ale my jsme z těch aktů měli pár nocí poněkud "neklidné" spaní.
smilies/smiley.gif
červen 09, 2015 08:39
ach jo, : Sidon
samozřejmě má být - mně nějak nesedí...

smilies/shocked.gif
červen 09, 2015 08:41
... : bb.
s temi 16 pomocniky souhlasim, akorat jsem mel parkrat pocit, ze me chcou pomoct do rakve

:-)) andílci zatracení :-)
červen 09, 2015 09:38
Mikine, : Petronila
moc hezký smilies/cheesy.gif
červen 19, 2015 06:40

Powered by Azrul's Jom Comment
busy