PŘES HORY, PŘES DOLY – BULHARSKO A ŘECKO - II.
Pátek, 19 říjen 2007

A tak na hranicích vyndávám pasy a nemohu se dopočítat... Petr se ze sedadla řidiče otáčí dozadu a ledově chladným hlasem pronáší: „Vy nemáte můj pas?" Kdyby chyběl někomu jinému, tak by mu to tolik nevadilo, ale že postrádáme zrovna ten jeho, to jej poněkud denervuje. Mně okamžitě dochází, co se přihodilo a nastává krátká výměna názorů, kdože za to nejvíc může.

 

 

 

 

 

     Protože svojí zastávkou kousek před závorou začínáme být podezřelí, přejíždíme díky Petrově občanskému průkazu hranice, kde zastavujeme a rozmýšlíme, co dál. Předpokládáme, že přejezd hranic maďarských, bulharských i řeckých by měl díky členství v EU proběhnout bez problémů, ale vůbec si nejsme jisti, jak by k občance namísto pasu přistupovali Srbové. A tak Petr žhaví telefon a žádá synátora, aby mu pas z domu přivezl. Zároveň přejíždíme slovenské hranice zpět do Čech a jedeme pasu naproti. Někde u Malacek sjíždíme z dálnice, na jakémsi odpočívadle se kolem deváté hodiny setkáváme se spojkou a přebíráme pas. Prvotní šok nás již přešel, takže svorně nad událostí žertujeme, jenom Terka je z toho všeho ještě trochu přepadlá.

 

 

 

    

     Po raucherpause se vydáváme na cestu a podruhé vstupujeme do stejné řeky - opětovně přejíždíme hranice se Slovenskem. Zde kupujeme měsíční dálniční známku za 300 Sk, což ani nestojí pořádně za to, protože než se nadějeme, už platíme dálniční známku v Maďarsku. Maďarská dálnice je kvalitní, a tak cesta po ní ubíhá příjemně. Děláme první zastávku, při které směřujeme na toaletu u benzinové stanice. Záchod sice nevábně zapáchá, ale je tu poměrně čisto.

 

 

 

     Po chvilce odpočinku pokračujeme dál. Chvílemi i podřimuju, takže mi cesta hezky ubíhá a najednou jsme na hranicích se Srbskem. Srbští celníci chtějí kromě pasů vidět i zelenou kartu k vozidlu a ptají se na cíl naší cesty. Když řekneme, že jde o tranzit do Bulharska, mávne celník rukou, hubu roztáhne od ucha k uchu a zahlaholí: „Čáuu!"

 

     Hned za hranicí platíme první mýtné 5 Euro a divíme se srbské troufalosti vybírat za tu jejich úděsnou silnici nějaké peníze. Pak ale najíždíme na jakousi podobu dálnice a cesta je už slušná.

 

     Na celé trase pak platíme mýtné ještě třikrát, dvakrát po pěti a jednou po třinácti eurech. Informováni o četnosti srbských policejních hlídek a radarů dodržujeme z devadesáti procent předepsanou rychlost, ale za celou cestu až do Bělehradu vidíme pouze jedno policejní vozidlo. Cestou přes Srbsko dvakrát zastavujeme, jednak tankujeme a druhak využíváme toalety. Ty jsou vždy vzorně čisté a téměř komfortní. Od lidí, kteří tudy cestovali, ale vím, že to platí pouze pro benzinové stanice nadnárodních společností jako je ÖMV, MOL a EPL.

 

     Uprostřed noci projíždíme okrajem Bělehradu a jsem zhnusena, jaký tu mají všude nepořádek. Po obou stranách silnice se válí tuny odpadků všeho druhu a světlo lamp dojem umocňuje. Přesně tohle dělá Balkánu stále špatné jméno ve světě a nelze se tomu ani trochu divit. Vzhledem k tomu, že je hluboká noc, nepředpokládáme radary a docela to práskáme. Pak ale najednou dojíždíme policejní auto, a tak zase poslušně dodržujeme rychlost. Když dojíždíme k Niši, začíná svítat. Cesta se rapidně mění, z pohodlné silnice vjíždíme na vykotlanou úzkou vozovku. Jsme nuceni jet dost pomalu, nakonec nás k tomu motivuje i omezení rychlosti, místy i na 40 km/h.

 

 

 

 

 

 

 

 

     Zase nám to až tak nevadí, protože aspoň můžeme pozorovat okolí. Projíždíme totiž nejkrásnější částí naší dosavadní cesty. Všude kolem nás jsou zalesněné hory a skály lemované horskými potoky a říčkami. Kličkujeme mezi nimi, projíždíme různými soutěskami, průsmyky a tunely a Petr, kterého v řízení vystřídal Axl, přes přední sklo auta fotí ostošest.

 

 

 

     Před hranicí s Bulharskem hory mizí a my nyní jedeme po opravdu špatné silnici připomínající spíše polní cestu anebo tankodrom. Policejními auty se to tu jen hemží, ale nevypadá to, že by snad někde byla měřena rychlost. Taky rychle by tu mohl jet jen sebevrah. Opět nás šokuje úděsný nepořádek vůkol.

 

 

     Snad u každého druhého domu mají vrakoviště aut a skládku všemožného haraburdí. Na první pohled je vidět, že zdejší obyvatelé mají do kapsy hodně hluboko. Domy jsou zde neudržované, ale dokonce i jejich bezprostřední okolí působí neutěšeně, a to už není zas až tolik otázka peněz.

 

 

 

 

 

 

      Nikde nevidíme posekané trávníky, rozkvetlé květiny v oknech či zahradách, ani nic podobného, co by nasvědčovalo tomu, že majitelé domu by chtěli bydlet v hezkém prostředí.Jedinou okrasou domů tu jsou trsy sušících se červených paprik na polorozpadlých balkónech.

 

      Na druhou stranu je ale vidět i počínající nová výstavba a tyto domy jsou zajímavě architektonicky řešeny, se zakomponováním typických balkánských prvků.

 

     Na hranicích nás Srbové pouštějí, aniž by chtěli vidět pasy a my s obavami vzbuzenými mnoha historkami o nepříjemných a úplatných bulharských celnících vjíždíme na bulharskou čáru.  Prvně tedy musíme projet jakousi špinavou kaluží, které říkají dezinfekce, a za kterou platíme 2 Eura.

    

 

     Pak jen už vidíme, jak přímo před námi Bulhaři lustrují nějaký turecký pár a odstavují jim auto stranou.

     Začíná v nás být malá dušička a vjíždíme k okýnku...

 

 

 

 

(pokračování zítra)

 

Míša z Humplu, cestovatelka n. v. n.

 

Komentáře
docela by mě zajímalo, co je to : ivanka
to n. v. n.?
Ví to někdo? Nebo to nevim jen já?

Jo, těším se na další :-)
říjen 19, 2007 10:17
J=. Míšo!!!!! : ivanka
gratuluju!!!




říjen 19, 2007 10:21
Já malý poupě, já stojim v koutě.... : dess





Hodně zdraví a štěstíčka - doufám, že ta cesta byla příjemná, rozhodně to dopadlo všechno dobře, když o ní píšeš :-)
říjen 19, 2007 10:30
Moc díky za gratulace : Míša šíša
a krásný obrázky. Jste sluníčka - takováhle smilies/kiss.gif

Cestovatelku n.v.n. tam dopsala Daniela a odvažovala bych se typnout, že to znamená "na vlastní noze" (Ježiš, připomíná mi to něco z Bridget Jonesový a nevim co.)
říjen 19, 2007 10:38
Míšánku, : d@niela
taky se musím přidat -
(s malým dárečkem)

říjen 19, 2007 11:15
jo, a to - n. v. n. - vzhledem k tomu, že vím víc než vy ostatní - : d@niela
smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif

tak jsem tam přidala to "na vlastní nebezpečí" - hihihihi
říjen 19, 2007 11:17
Díky, Kudlanko největší : Míša šíša
a dovolím si jeden takový dotázek. Dnes jsem si náhodně vzpomněla na kudlanku Inku, a pak jsem si uvědomila, že už tady stráááášně dlouhou nebyla. Nevíš, co s ní je?
říjen 19, 2007 15:08

Powered by Azrul's Jom Comment
busy