NESPOKOJENÁ A NEŠŤASTNÁ
Středa, 21 květen 2014
Milá paní Danielo, četla jsem téměř všechny vaše odpovědi a musím říci , že jste opravdu úžasná žena, přeji vám tímto, byť na dálku, hodně zdraví a životní pohody. Mám takové svoje trápení, ze kterého nevím jak ven. Neumím si odpovědět , ale řekla bych, že se vlastně své odpovědi bojím a přesvědčuji se, že to tak zlé zase ve skutečnosti není.

 

 

 

 

 

 

     Jde o moje manželství.  Po dvou  letech společného  soužití s manželem , celkem se známe 4 roky, se cítím nějak utahaná, vyčerpaná , a to ani  nemáme děti.  Jako kdyby mi někdo odebíral energii a životní elán. Zjišťuji, že můj muž je takový ten člověk, který si dokáže zařídit pohodu hlavně sám pro sebe, připadá mi, že všechno co dělá,  dělá velice promyšleně a rafinovaně , žádné ukvapené jednání a závěry jsem u něj za celou dobu nezažila, je mi velice nepříjemné,  když chce například něco od mých rodičů, ale všechno jakoby automaticky zdarma.


      Někdy mám pocit , že jedná tak, že všichni jsou tu pro něj, vše co dělá, dělá s tím , že něco více může získat, hlavně více materiálna. To hlavní, co mi chybí je pocit, že o mě někdo pečuje, je galantní , že stojí při mě, že je pozorný a ohleduplný a vnímavý vůči mé osobě. Dokonce se vedle  něj (když spolu např. jdeme do divadla) cítím tak nějak nepřitažlivě, i když ve skutečnosti jsem velice sympatická , příjemná , společenská, pohledná a elegantní dáma , jak jsem slyšela .

 
       Mám pocit, že jsem se za tu dobu, co jsem s ním hodně změnila, vždycky jsem byla taková bezstarostná, nemusela jsem nikoho o ničem přesvědčovat a vymýšlet, jak věci říkat, prostě jsem jednala  zcela přirozeně, tak jak jsem to cítila.


      Vím o sobě, že jsem hodně intuitivní tvor a vše, co se děje, vlastně cítím , nic nepotřebuji vědět ani vidět. Zajímá mě spousta věcí: muzika, divadlo, literatura, obrazy, ráda lyžuji, plavu, miluji přírodu , zvířata,  hlavně psy a všechny živé bytosti .


      Já jsem si vždycky představovala , že ti dva lidé by si měli především důvěřovat , ale u nás tomu tak není, už před svatbou jsem cítila takové náznaky toho, co se postupně vyhrotilo; nejde o jiné ženy, ale o peníze. Ukázalo se,  že můj muž si vydělává  spoustu peněz tak nějak bokem, a přitom mi do očí říká, že nic nemá. Takže je to tak , že on mi předhazuje,  jaký je vzorný manžel , že dává celou výplatu do rodiny, přitom bazíruje na každé koruně, kterou utratím  pro sebe; přitom nejsem žádná marnotratnice a  chodím do zaměstání každý den, tak jako on.

 
      Poslední  dobou  přemýšlím o svém životě, bude mi třicet let, přemýšlím i o dětech. Já bych chtěla  mít vedle sebe takového  muže, který mě bude zbožňovat a bude se mnou chtít mít  děti, o které se bude taky  starat ,  ale hlavně si budeme vzájemně důvěřovat. Jsou tyhle moje představy v dnešní době uskutečnitelné, nebo tyto mé pocity nejsou důležitější než to, že máme to všechno – i  když ty věci jsou mého manžela:  velmi slušné bydlení, auto, muž je jinak spolehlivý, nekouří , nepije, všechen volný čas  tráví se mnou, myslím tím, že nechodí s kamarády po hospodách apod., dokáže  vyluxovat, vytřít, opravit, naistalovat.


      Drahá Danielo, bojím se,  že i kdybych našla někoho, kdo bude splňovat to, co jsem popsala, tak mi zase třeba bude chybět to, co mám teď. Tak poraďte - nebo se mám se vším smířit a žít vedle svého manžela? Největší problém je v tom, že mám strach teď zůstat sama a začít hledat znovu.


      Další  oblastí, ve které tápu, je moje profese, podala jsem si přihlášku na Filosofickou fakultu, obor Humanistika , dá se studovat při zaměstnání, ale nějak se mi nedaří zasednout ke studiu… Mám pocit,  že doma nejsem schopná se koncentrovat a vstřebat do sebe potřebné informace, přitom když jsem bydlela s rodiči, nebyl to pro mě problém - studovala jsem již jednu VŠ, bohužel jsem studium nedokončila. Nevím, zda si to jenom nenamlouvám, že na mě můj muž působí špatně a chyba může být někde jinde

.
Budu ráda za každé moudro a radu.

Předem velmi děkuji za odpověď

SÁŠA

 

 

 

 

 



 

MILÁ SÁŠENKO,

 

 

    já vím, že bys asi chtěla, abych ti říkala: moje malá chudinko, von je na tebe tak zlej… Kdepak, jak už jsem psala jinde – na holou, a pořádně!!! Hele, ty jsi holka chytrá, takže si uvědom, že CHLAP SI DOVOLÍ, CO MU ŽENSKÁ POVOLÍ!!!

 

     Teď už jsi v tom až po krk, já vím, ale zase fajn je, že jsi to dokázala napsat a poslat. Že ses dokázala z toho vymluvit. No, já už nadávám jak špaček, čtu-li, že nějaká fajn dívčina se nechá lehounce proměnit v hadr na podlahu….

 

     Ale teď nějaké ty nápady do budoucna:

 

a)     pokud to chceš zkusit, onoho ďáblíka si udržet, proč ne. Maximálně se to nepovede, no… Takže: pomalu (tím myslím poněkud nenápadně) musíš začít „zvedat hlavu“. Hele, jsi chytrá holka, takže ti nebudu vysvětlovat, co je to asertivní chování. To, co ti budu navrhovat, si pak musíš upravit na konkrétní podmínky, nejsem přeci u vás J. Dejme tomu ono učení. Jednoduše mu oznámíš, že dnes večer (odpoledne, dopoledne…) nebudeš doma, protože jdeš – do knihovny, do parku atd. se učit. Na dotaz, proč se nechceš učit doma, klidně odpověz, že tady se prostě nesoustředíš. Na jakékoliv jeho další řeči zůstaň klidná a trvej na svém: „Miláčku, nechápu, proč mi nevěříš, klidně si mne jdi zkontrolovat, ale já se tady učit nemůžu.“ A nasaď úsměv, nenech se vyprovokovat ke zbytečným debatám, jeho nech mluvit třebas k umluvení, ale ty trvej na svém a pak klidně odejdi. I kdyby sis tam měla číst detektivku, protože se poprvé asi ani tam nezvládneš soustředit. Uvidíš, jakou potom budeš mít radost z každého urvaného vítězství…

 

b)     A tohle praktikuj zvolna ve všem. Klidně – když požádá o něco, s čím nebudeš souhlasit, klidně mu řekni: „Nezlob se, to já nezvládnu, to si musíš zařídit jinak“. Nebo: Hele, to je sice moc hezký, ale naši mají jen jedny peníze a nemůžeš po nich stále něco chtít. Bylo by lepší, aby sis to buď opatřil sám, a nebo se s nimi vyrovnal. Komukoliv jinému bys musel zaplatit…“ A rozhodně řekni rodičům, že je ti nepříjemné, že to musíš říkat, ale že si nepřeješ, aby mu tak ve všem vycházeli vstříc, že jsou moc hodní, ale že si chceš svého mužského trošku srovnat „do latě“…

 

c)     Dále – víc se zajímej - vyloženě se to snaž zjistit, kde co navíc dělá a za kolik. A pak se ho zeptej, jestli tohle bere jako férové jednání, že ty tedy ne. A pokud řekne, že ti do toho nic není, tak si to má drahá, hodně moc rozmysli, jestli s ním chceš být i přes tohle jednání.

 

d)     Protože předělávat chlapa se moooc nedá. Jak jsem už taky párkrát psala, tahle odrůda živočišstva se dovede po určitou dobu – konkrétně než se ti usadí pod sukněmi – pěkně přetvařovat. A bohužel, jak říkávala maminka, když se mu ženská rozprostře před dveřmi jako rohožka, nesmí se divit, že si o ni bude utírat nohy…Jen uvažuj, představ si, že máš ještě dvě malinké bezbranné bytůstky, na tobě závislé - co potom?

 

No nic, pro dnešek jsem ti toho „nakázala“ dost...

Budu moc ráda, když se zase ozveš, když napíšeš, jak ti to jde.

 

d@niela

 

 

 

 

Komentáře
Danielo, : katka *
moc hezky jsi to napsala. Souhlasím ve všech bodech!
květen 21, 2014 08:08
... : mamča
Píšeš, že : "...už před svatbou jsem cítila takové náznaky toho, co se postupně vyhrotilo; nejde o jiné ženy, ale o peníze. Ukázalo se, že můj muž si vydělává spoustu peněz tak nějak bokem, a přitom mi do očí říká, že nic nemá. Takže je to tak , že on mi předhazuje, jaký je vzorný manžel , že dává celou výplatu do rodiny, přitom bazíruje na každé koruně, kterou utratím pro sebe; přitom nejsem žádná marnotratnice a chodím do zaměstnání každý den, tak jako on."

Jo, děvče, kde není důvěra, není ani láska.
Moc bych se na Tvém místě zamýšlela, jestli s tímhle sobcem chci mít děti. A pokud ne, vzhledem k Tvému věku bych tohle soužití ukončila a hledala jinde. Někoho, kdo se se mnou rozdělí o poslední skývu chleba a kdo krom sebe a !svých peněz a majetečku" bude milovat i naše společně děto a mě.
květen 21, 2014 09:24
... : Karlos...
Ženský a jejich pocity, logických argumentů netřeba...Ach jo.
květen 21, 2014 09:36
... : mia I
mám ze Saši pocit, že má počínající nebo už rozjetou depresi . Taková ta ztráta energie, zahleděnost sama do sebe, tendence vinit ze svých potíží pouze druhou osobu by tomu napovídala. Ale mohu se mýlit.

Jinak u těch přání /aby mi byl oporou, kryl mi záda, aby byl takový nebo makový/ je vždy dobré si uvědomit zda je toho svým založením a povahou onen partner vůbec schopen. Mnohdy se ukáže , že některých věci, které od partnera očekáváme, vlastně schopen není. A pokud tuhle skutečnost přijmeme jako fakt, je to obrovská výhoda, poněvadž si tím ušetříme trápení, zbavíme se nesplnitelných očekávání. Následně máme možnost naložit se svým životem jinak.
květen 21, 2014 09:40
..... : Nona
..... tak mě by jistě vadilo, kdyby mi manžel zapíral peníze "vedle" a také to, kdyby mi vyčítal moji útratu.
Jinak souhlasím s miou, také na mě celý dopis dělá dojem, že Saša není spokojená hlavně sama se sebou, že si nevěří, že má zkrátka nulové sebevědomí. Možná bych začala sama u sebe, s nějakou psychologickou poradnou, protože si myslím, že náhled lékaře by mohl Saše otevřít oči...
Jinak bych si samozřejmě velmi zvažovala, zda chci mít s tímto člověkem děti, neboť pak rozchod není vůbec jednoduchý....
květen 21, 2014 10:59
no... : Oliva
...já myslím, že to co popisuješ, není nic tak strašnýho. Podle mě tvůj muž má veškerý předpoklady být dobrým manželem, ale zatím jede jenom napůl. On to neví, řečma si to nevynutíš, tak jedině chováním. Důvěra je důležitá, vlastní nějaký příjmy bych až tak nesledovala zrakem ostřížím, ale kdyby byl lakomej, to by mi vadilo, takže se nestyď si říct, on si zvykne. Jinak je takovej, jak vyrostl, jestli se chová, jakože z každýho může něco materiálního mít, tak asi ještě nedozrál na to duchovno. Někdy stačí pár facek od života, jindy to přijde s věkem (ten můj začal vykazovat známky až po 35) a u někoho vůbec.
květen 21, 2014 11:48
...a : Oliva
... a jak to lze vlastně zhodnotit, že je prospěchář? Třeba je schopnej sám dát ostatním všechno, co od jiných čeká...jen si nikdo o nic neříká? Vyzkoušej to, dřív než ho zapudíš...
květen 21, 2014 11:54
Sašo, přečti si to, co jsi napsala, tedy to, co tu zveřejnila Daniela pěkně klidně pomalu. : Myška
Pro mne to bylo jasné hned - s tvým mužem bych být nechtěla. Představ si, až přijdou děti a budeš na rodičovské dovolené, skoro úplně závislá na něm - a on už ti teď kontroluje výdaje! Co bude pak? A nejen toto by mne varovalo. Taky to, jak se cítíš po jeho boku - není normální, aby ses cítila hůř, než když s ním nejsi. Další věc, to jeho prospěchářství, řekla bych sobectví.
Šla bych od něj a našla si někoho, s kým se budu cítit, tak jak sis to vysnila, tedy milovaná, zbožňovaná, krásná, žádoucí a opečovávaná.
Dej na svou intuici, která ti říká, že to není v pořádku - ostatně proto sem píšeš.
květen 21, 2014 12:44
milá Sašenko, : kordulinka
na mě Tvůj dopis působí taky tak nějak, že nevíš v podsatě co chceš a své štěstí a spokojenost vkládáš do rukou svého muže. Nevím, možná se nauč v první řadě být spokojená sama se sebou. Za všechno přece nemůže jen on. Zkus dělat víc věcí pro sebe, tak aby jsi byla šťastná Ty, třeba tou knihovnou bys mohla začít. Udělá Ti to radost a přece Ti tvou radost nebude zazlívat člověk co jak říká Tě má rád?
Změň sebe a změní se i Tvé okolí!
květen 21, 2014 13:28
Všechno chytré už tu bylo řečeno. : Eliška61
Mně v podobných situacích pomohlo, když jsem si vzala kus papíru, na jednu půlku napsala, co se mi líbí, a na druhou, co se mi nelíbí. Podle toho, čeho bylo víc, jsem se pak rozhodovala. Kontrolovat výdaje, to jsem si nenechala, i když jsem k tomu taky byla tlačena. Prostě ne, a hotovo. Na druhou stranu, muže, kterého sis vysnila, jsem v životě nepotkala. Jsou to jiná zvířata, no. Myslí jinak. A nemyslí to vždycky špatně. Snaž se o co největší soběstačnost, ve všech směrech.
květen 21, 2014 13:48
milá Sašo : kolemjdoucí
píšeš
podala jsem si přihlášku na Filosofickou fakultu, obor Humanistika
. To je vynikající volba, humanistů je tu potřeba strašná spousta, kterákoli firma po tobě okamžitě sáhne. Takže se nemusíš vůbec obávat o nějaké finance, a klidně toho sobce lakomýho pusť k vodě.
květen 21, 2014 16:20
Saso, : JarkaJ
ja te chapu a rozumim tomu, co ve vztahu asi tak citis. Po tom, co pises, bych s tvym manzelem mela take problem. Zdanlive je vsechno v poradku. Nemas si vlastne nac stezovat, protoze po materialni strance jste oba dobre zabezpeceny, ale neco tam porad je,vid...A to neco je ztrata duvery, intimity a souzneni. Kdyz si manzel nedela vycitky ze zatajovani vydelanych penez, nedela si vycitky z kontrolovani tvych vydaju, z vyuzivani druhych pro sebe a sve ucely, tak to je hodne spatny a nespravi to ani desetkrat vyluxovany byt, ani umyte nadobi a ani nove auto. Res to tak, jak ti radi Daniela a dej tomu nejaky cas, dokud neucitis v sobe zlepseni a pokud neprijde ....tak vis co,vid.
A chapu i tu neschopnost soustredeni se na uceni. Kdyz ja zazivala pro me tehdy nejasnou nespokojenost s partnerem ( mimochodem uz spolu nejsme a nastesti jsem se rozhodla dobre pro odchod,no, spis utek),tak mohl byt byt prazdny, mohla jsem mit furu casu, ale soustredit se nedalo a nedalo. Tak tak. Preju ti hodne stesti !
květen 21, 2014 17:32
... : Karlos...
Řekni mu všechno, cos tady napsala a nebudeš muset nic řešit, kopne tě do pr... sám smilies/grin.gif
květen 21, 2014 19:34
Možná se mnou dostatní souhlasit nebudou ... : micka
ale osobně bych řekla je bude pro tebe rychlejší a snazší se s tímto pánem rozejít a pořídit si dítě s někým jiným byť za svobodna než s ním.

Jak to tak čtu a sleduji,...
...pokud si pořídíš rodinu se současným partnerem, obávám se, peníze si bude schovávat dál a tebe omezovat víc. Nakonec se rozvedete a ty budeš sama s dětmi.
... pokud si pořídíš děti jaksi mimo manželství, budeš sama s dětmi.

Prostě mi to přijde kratší a s méně problémy.
Pokud někdo začne tvrdit, že alimenty ... tak se ptám, jak moc je pravděpodobné, že je lakomý partner bude platit nadšeně, pravidelně a v plné výši.
A namísto jemu, mohou rodiče pomáhat tobě.
Koneckonců, když to nebudeš přehánět, tak jedno dítě na ukojení mateřského pudu stačí a zvládnout se dá (byť s rodinnou dopomocí).
květen 21, 2014 19:39
velkej bič : mura1
a malej dvoreček...
květen 21, 2014 19:58
... : marty
JarkaJ to napsala i za mě. Jediné co můžeš ještě udělat, je sledovat svého muže v určitých zatěžkávacích situací. Dost zjistíš, jak se postará, když budeš zrovna nemocná, když se rozbije nějaký dražší spotřebič a bude muset sahnout do kasičky. Prostě časem zjistíš jakou ti je oporou a co je ochotem pro tebe udělat.
Až potom bych se rozhodovala o těhotenství. Protože pořizovat si dítě za současného stavu je pro tebe definitivní ortel, staneš se na něm úplně závislá.

Rady Daniely by se měly povinně vyučovat a bod D tesat do kamene.
květen 21, 2014 21:03
ááááá, další zpovykaná, : Krakonoš
dyk von nechlastá a nemlátí tě, tak vo co ti de, né? smilies/cheesy.gif smilies/grin.gif smilies/smiley.gif

P.S. Furt mě znovu udivujou lidi, nejčastěji ženy, který toužej po koňovi, poříděj si krávu a z tý chtěj pak koně udělat. Já si dycky myslel, že je lepší si počkat rovnou na koně. K Danielinejm bodům bych si dovolil jen připomenout, že ani ženskou nepředěláš, taky se uměj berušky hezky přetvařovat, když ptáčka lapaj, a taky si dovolej to, co jim chlap povolí, platí to prostě na vobě strany ouplně stejně. smilies/wink.gif
Ukončit bezdětný manželství nejni žádnej problém ani drama, já vosobně bych šel touhle cestou. S popsanym pánem (a ani s nikym takovym, komu bych musel říct "Miláčku, nechápu, proč mi nevěříš, klidně si mne jdi zkontrolovat" a von by navíc nedejbůch na kontrolu fakt přišel) bych žít nemoh a nežil bych, pokud by mě k tomu nenutila nějaká zásadní vokolnost (např. ty děti). No, napsali jsme ti tu toho dost, tak si to přeber a nějak se zařiď. A mohla bys dát třeba vědět...
květen 21, 2014 21:04
... : Oliva
Tak já v tom dopise nějak nevidím, že by se musela doprošovat koruny, spíš to na mne působí, že si pán dělá jasno, jak s těma penězma bylo naloženo. Sice taky nic moc, ale podobných případů znám z okolí několik a i když to není ideální, tak to není až tak hrozný. Já bych ho třeba poslala někam...a tak nějak si myslím, že by se přeci stokrát neptal, ne? Mě se tam nejvíc nelíbí ta věta, že si s ním přijde nepřitažlivá, že byla taková a taková, a dnes už není co bývala...vnímá se ošklivěji po všech stránkách. A to je zlý. Bezstarostná, veselá a důvěřivá Saša nečekala, že jí může někdo nenápadně podkopat sebevědomí, a najednou je tu Saša ve střehu, osamocená, ustaraná a nejistá...
květen 21, 2014 22:01
souhlas : Kamila
s kordulinkou a sašou. Lhaní a zatajování je ohavnost, ale to není jediný problém, že ne? Princové na bílým koni došli, ale ty bys evidentně jednoho chtěla. A pokud nebudeš srovnaná sama se sebou - a to tedy evidentně nejsi, tak druhý tě prostě šťastnou neudělá.
květen 22, 2014 09:58

Powered by Azrul's Jom Comment
busy