MÁM PROBLÉM - JSEM JEŠTĚ PANNA
Středa, 14 květen 2014
Milá Danielo, moc jsem rozmýšlela, jestli vůbec to mám napsat, ale protože jsem nenašla nikoho, komu bych se svěřila osobně (mám pár kamarádek, ale bojím se, že by to asi vzaly spíš se smíchem a že by ze mne měly legraci), tak jsem se dnes rozhodla. Už jsi poradila tolika lidem a tak věřím, že poradíš i mně.
 
 
 
     Nemám žádný problém s láskou, tedy s konkrétním člověkem, protože nikoho nemám. Já jsem dokonce ještě nikoho neměla. Ano, jsem stará panna a v tom je ten můj velký problém. Je mi devětadvacet a je to každým dnem čím dál tím horší. Já už se bojím s někým i jen promluvit, natož jít na rande, protože si říkám, že to musím všechno zákonitě zvorat a že se mi pak ještě vysměje. Já to s tím opačným pohlavím prostě neumím. Hned mám pocit, že začínám být trapná, že jen hloupě povídám - a vždycky od všeho uteču. Přitom bych opravdu ráda někoho měla.
 
     Mezi kamarádkami vypadám jako docela úspěšná ženská, která dělá kariéru a myslím, že mne tak už  berou i mužští. Jako takovou ženskou, co není na nějaké flirtování, co je uzavřená. A tak se opravdu uzavírám. Většinou jsem doma, když mám volno, s nikým nejsem nějak víc důvěrná, jen aby nikdo nepoznal, jaký mám mindrák.
    
     Můžeš mi poradit? 
 
ZDENKA
 
 
 
 
Milá Zdenko, 
 
      ach jo, ach jo, ach jo.... To je příšerný, tak se mi zdá, že za pár let budou zoufalé holky psát, že je jim třináct a ještě jsou panny....
 
     Zdeničko, NEBLÁZNI, to není nic, za co by ses, proboha, měla stydět!!! Promiň, ale teď budu drsná: není nikde určeno věkem, do kdy musí každá někomu roztáhnout nohy, nebo bude vadná! To, že jsi zatím nenašla toho pravého, není opravdu tvoje chyba!!! Jsem přesvědčená, že jen se ti zatím nepřipletl do cesty.. A tak ti říkám: rozhodně se za to nestyď, neber to jako něco trapného, něco, co by tě nějak deklasovalo. 
 
     Ovšem, něco jiného je, že nevíš, jak jednat "s chlapem". Základním předpokladem je, aby ses zvládla k nějakému tomu, co se ti trochu líbí, chovat jako k bezva kamarádovi, jako ke klukovi od vedle, jako k tomu fajn mužskýmu, co se s ním bavíš v kanceláři, jako ...  prostě co nejběžněji.  Zatím si to jen trénuj, takové to navazování kontaktů. A když to z obou stran zajiskří, tak v tomhle "módu" pokračuj i dál. Mj. neboj, pokud vaše zalíbení bude vzájemné, tak dost možná bude i on v rozpacích,  i jemu se povede plácnout něco, o čem si pak bude říkat "ježíšmarjá, co ona si o mě pomyslí, já jsem ale blbec!", atd. atd.Fakt se z toho nestřílí...
 
      Ono v té prvotní komunikaci vlastně ani tak moc nejde o slova, jako o pohledy, úsměvy a jakési náznaky. Nech raději akčnost na něm (pokud to zvládne), jen v případě, že bys zjistila, že je na tom ještě hůř než ty (ohledně oněch rozpaků), tak se neboj, a klidně cokoliv navrhni ty. Kdy se uvidíte, kam půjdete, připrav si téma hovoru... Opravdu není nutné, aby všechno záviselo na něm. Navrhni třeba nějaký bezva film, který ti byl doporučen, jeďte spolu na výlet na kole... No, vymýšlej.
 
     Jedno je ale důležité: nespěchej. Například - nebuď na randeti, zvláště na tom prvním, nebo těch prvních,  moc dlouho. Já vím, ve dvou čas šíleně letí, ale i kdybys měla říci nějaké kamarádce, aby ti třeba po dvou, třech hodinách zavolala a ty se mu pak omluvila, že "musíš jít", tak s nim nebuď o mnoho déle. Slyšela jsem od jedné vyprávět, že s tím svým byli spolu 12 hodin - a že si řekli totálně všechno... Ale taky se pak divila, že toho na něj bylo fakt moc. Věř mi. Ono, co je moc rychlé, je levné a není důvod si toho vážit :-))). Vím, že je mnoho dvojic, které během jediného večera zvládly všechno - od seznámení po početí dítěte, ale věř mi, že když nebudeš spěchat, užiješ si svou první velkou lásku tak, že na ni budeš pak s okouzlením vzpomínat.
 
     A až přijde na věc? Nebo ještě spíš - když budeš čekat, že by se k milování už mohlo schylovat? Tak se neboj a klidně mu to pověz. Vždyť mu to nebudeš říkat někde na náměstí v pravé poledne... Jde to i v přítmí a v objetí... Nech i jemu čas, aby si uvědomil, co pro tebe následující chvíle představuje, a aby i on si to užil do poslední pusinky. Věř mi, spěchání - to je jako bys četla místo celé krásné knížky jen ten stručný obsah na záložce...
 
     Tak neboj, a držím ti palce. Uvidíš, že to bude fajn.
 
d@niela
 
 
 
 
Komentáře
Zdenko, buď bez obav : Jindra
To, že je průměrný věk prvního styku 18 let, neznamená, že se všichni musí spustit hned po osmnáctých narozeninách.
Někdo musí taky vyrovnávat ty děti, které se do toho vrhnou po hlavě ve čtrnácti (což mnohem mnohem nepatřičnější poprvé než ve tvém věku).
A ten někdo jsi třeba ty nebo já (poprvé ve 26 letech). Nehraje to žádnou roli, jsou to jen statistické údaje.

Zkus ze své uzavřenosti udělat výhodu. Věz, že některým mužům "tajemné" ženy imponují, podněcují jejich zvědavost.
Existují i uzavření muži (ti to mají v této oblasti těžší než uzavřené ženy), zkus hledat třeba v jejich řadách, neboj se ani věkového rozdílu.
Z vlastní zkušenosti mohu poradit, že na uzavřeného muže jako já ohromně účinkuje, když se najednou taková "uzavřená" žena stane pro konkrétního člověka otevřenou, tj. sdílí s ním velmi soukromé myšlenky, což přispěje k vytvoření pevného pouta, které zavazuje.
Samozřejmě takové otevření by mělo být vzájemné a nikdy nemáš jistotu, že toho ten druhý nezneužije, ale někdy se prostě riskovat musí.

květen 14, 2014 07:57
Zdeni, to chce klid : Dany.
Je mi jasny, ze to se pekne radi, ale hur udela. Moc dobre vim, jak se citis. Pred par lety jsem byla v podobne situaci jako ty. Byla jsem vuci druhemu pohlavi vzdy hodne nesmela a uzavrena, postupem let sebevedomi klesalo k bodu mrazu a mela jsem pocit, ze uz budu naporad sama. Ale jak je clovek v takove kreci, sance dat se s nekym dohromady klesaji. Muzes zkusit inzerat, nejprve se trochu otukat pri psani. Ja se takto seznamila se svym muzem, ve svych 27 letech. Dnes uz mame po svatbe a planujeme rodinu. A to, ze jsem jeste panna vzal tehdy naprosto v pohode - presne jak psala Daniela, poseptala jsem mu to pri spolecnem mazleni. Postupovali jsme pak pomalu a byl rad, ze me muze do vseho "zasvetit". Takze ver mi, pokud to bude ten pravy, tak bude mit pochopeni:-)
květen 14, 2014 08:48
No, ty máš hlavně problém s komunikací : Krakonoš
a mezilidskejma vztahama, minimálně s těma s chlapama. (To, že tě chlapi "berou", neznamená, že s nima máš nějakej funkční, byť jenom pracovní vztah.) A vobávám se, že to bude chtít spíš nějakou terapii než pokec na internetu. To panenství, to se pak už spraví samo. Držim palec.
květen 14, 2014 10:00
Hmm : David X
Takze ver mi, pokud to bude ten pravy, tak bude mit pochopeni:-)


To vážně může existovat někdo, komu by vadilo, že je jeho partnerka panna ?
Dříve se naopak taková "vada" velmi oceňovala, a vadná byla žena, která panna už nebyla...
Neznám muže, kterému by vadilo, že bude první, právě naopak.

květen 14, 2014 10:21
Milá Zdenko, : Magdalenka
já mám o tebe docela strach, to mi věř. Aby si v touze po zbavení se svého mindráku nešlápla úplně vedle. Víš, na čele nemáš napsáno, s kolika chlapama jsi byla či nebyla v posteli. Pokud by šlo jen o tohle, můžeš zkusit inzeráty a jít s prvním neznámým. Ale. Bude to pro tebe štěstí? Bude to stačit? Nebude to spíš risk získání jiného mindráku nebo nějaké nemoci navíc?
Od chvíle, kdy s mužským promluvíš a kdy spolu spíte, může uplynout moře času. Dokonce spolu většinou trávíte čas úplně jinak nebo to sexem nikdy nekončí... Mnoha a mnoha mužům bude imponovat, že se zakoktáš, červenáš a klopíš oči při rozhovoru. Spousta hereček se to těžce učí a nejde jim to od srdce. V tom máš velikou výhodu. Velkou nevýhodu máš v tom, že si nevěříš. Nemyslím si, že poprvé musí být nejkrásněji. Ale nemělo by být aspoň mizerně.
Píšeš, že nemáš problém s láskou. Já myslím, že holka máš s tím veliký problém. Ale proč, to nedovedu posoudit. Poněvadč pannou přestaneš být v okamžiku - třeba masturbací, ale získat lásku není jen tak. Natož si ji pak udržet. A o tom by sis měla vážně s někým popovídat. V čem je ten zakopaný pes...

květen 14, 2014 19:41
Panna : Sidon
"Zůstat pannou, znamená nerozkvést".
Čmelák Igor Hnízdo - bezbolestný.

Mně se to taky jeví podobně, jako Krakonošovi, spíš je to psychická záležitost. A jak říká David, to, co považuješ za handicap, je spíš předností, ale ten Tvůj potenciální partner tomu asi jen stěží bude chtít uvěřit, než se sám přesvědčí. Být pannou v 29
letech, je na Českou kotlinu opravdu trošku vyjímečné.
smilies/smiley.gif
květen 15, 2014 23:15
Sidone, : David X
dokud neprovedeš opravdový statistický průzkum, tak víš prdlajs, co je výjimečné.
33.5 % žen začíná podle posledního průzkumu v 19 letech a později. Dál to autor nerozvádí, ale je klidně možné, že v 29 letech je pannou i několik procent žen.
květen 16, 2014 08:13

Powered by Azrul's Jom Comment
busy