NEVYBOUŘENÁ...
Pondělí, 05 květen 2014

Ahoj Kudlanko, s přítelem jsme spolu 3 roky. Je hodný, ohleduplný, neskutečně laskavý, chytrý, pozorný, dobře vypadá (a holkám se líbí), má spoustu plánu do budoucna, v posteli taky vše klapalo skvěle, prostě - do nedávna vše bylo ok. Bydleli jsme sice každý na jiném konci republiky, ale vše fungovalo; a i když to občas steskem bolelo, vlastně jsme každý žili vlastní i společný život. A tato rozpolcenost se nám asi stala osudnou.

 

 

 

 

 

       Musela jsem totiž minulé léto odjet pracovně do zahraničí (minimálně do léta si tady ještě pobudu, domů se dostávám na pár dnů každých 5 týdnů), a tak se naše návštěvy omezily na jeden necelý týden za 4 - 5 týdnu. A co hůř. V Čechách jsem měla spoustu problémů, dlouhodobě nemoci, psychika na dně, málo kamarádů (a daleko), a byla jsem hodně sama a moc mě to mrzelo.

 

     Ted se to úplně obrátilo. Najednou žiju život, jaký jsem asi tenkrát chtěla (nebo jsem spíš nepočítala se ztrátou partnera). Mám najednou spoustu báječných kamarádů. Motá se kolem mě několik různých chlapů. Přítele, který mi doteď pomáhal se všemi problémy, mi nahradili kamarádi (a taky jsem tady měla aférku, které velmi lituji, byl to jeden velký hnusný trapas).

 

      Prostě najednou jsem v sobě objevila živel, který jsem rok - dva našeho vztahu nedobrovolně dusila (taková aktivní, s kamarády okolo, jsem byla ještě i po roce a půl našeho vztahu, pak se vše zlomilo kvůli mé nemoci, takže vím, že spolu dokážeme žít i za této podmínky - a dobře), i to, že se líbím... Nejde ale o aktivitu. Naučila jsem se vlastně žít bez něj, bez přítele, a moc mě to teď trápí, když nad tím přemýšlím, protože VÍM, že pro mě moc moc udělal (a stále dělá), a moc si toho vážím. A taky VÍM, že ho miluju.

 

      Bohužel, ale poslední dobou kvůli pochybnostem motýlci ze žaludku zmizeli. Neustále zamilované sms, krásný pocit, že milovaná miluji - ten také. Plánujeme sice spolu budoucnost, skvěle si rozumíme, je to zárovně i můj nejlepší kamarád, ví o mě všechno, učí mě spoustu věcí.

 

     Ale teď, kdykoli se vidíme, tak první 2 - 3 dny ho ani nemůžu políbit... Jako kdyby to najednou byl někdo cizí... I když hlava ví, že ho má ráda, srdce je prostě zmatené. Přispěla tomu i moje máti, která mě neustále vidí po boku někoho "lepšího", v jejím případě cizince z bohatších poměrů, a říká, že já v devatenácti letech si mám akorát užívat a brát vše s nadhledem.

 

     Chápu, že má asi v něčem pravdu. Ale nechci ho ztratit. Poskytoval mi vždy tu krásnou jistotu, nejen to, že "někoho" mám, ale, že nám je spolu krásné a že on je má jistota, můj život, dělalo nám spolu krásně si plánovat víkendy, léto, dovolenou, nebo i obyčejné soužití, spolu v jednom bytě, kde nám to skvěle klapalo po celou dobu. (Podotýkám, že se s ním nejedná o můj první dlouhodobý vztah!)

 

      Doufala jsem a pořád doufám, že až zase budeme spolu, buď tady, nebo doma v ČR, že se to zlepší. A vrátí do starých kolejí. Ale nechci, aby mé nahlodané srdce (dálkou, mámou, tím, že teď všichni kolem mě jaksi boří zážitky dlouhodobých soužití, tím, co se říká o podobně mladých vztazích, že nevydrží, prostě celkovou nejistotou, která se objevila až v posledních měsících našeho vztahu).

 

      Ted sedím daleko předaleko od něj, roním slzy, on také na tom není co se citu týče nejlépe, vím, že ho trápím. A tak se vás ptám - má tento vztah reálnou šanci na přežití? Je normální ten chlad, co k němu cítím, když je najednou tady, nebo já u něj? Není to jen to, že tím, že je tady, nečekaně narušil můj rozvrh a styl života zde? To, že on to ze své strany necítí, je strašně, ale podle mě aspoň trošku logické, to já jsem začala nový život, on vede pořád svůj starý, já mám teď vlastně tři domovy (u něj, doma v ČR, a zde).

 

     On se na mě těší. Já na něj také, ale pak se to nějak obrátí... Ach jo! takhle to nejde dál! Omlouvám se za zmatený příspěvek. Jsem zmatená...

 

GÁBINA

 

P.S. předem moc a moc děkuji

za odpověď a názory.

 

 

 

 

O D P O V Ě Ď :


Milá Gábinko,

 

     píšeš, že jsi se svým současným přítelem tři roky. A je ti devatenáct. A že to není tvůj první dlouhodobý vztah... Holčičko, myslím, že sis na opravdový život dost přivstala, a nějak kolem tebe nepoznány proletěly něžnosti a romantika... Myslím, že v jednom má tvoje máma pravdu: že zatím se máš teprve rozkoukávat, užívat si světa a lidí v něm, poznávat, učit se, smát se a především si užívat krásné "nezodpovědnosti mládí" — tedy doby, kdy ti ještě nevisí na zádech žádné velké povinnosti, závazky.

 

     S nimi pak je to o mnoho horší... pak už to není tak jednoduché — především pro ty, kteří se občas "svezou nevinně". O tom, jestli bys měla mít jinšího, by se dalo polemizovat, ale to bych napřed musela vědět víc o tvém příteli — kolik mu je, co dělá, jak je vzdělaný, jaké jsou jeho životní plány, jak zodpovědný či nezodpovědný je... co zatím dokázal — je toho hodně, ale bohužel, i když ten, kdo by chtěl nějak hodnotit, má mnoho vědomostí, mnohdy se předpovědi stejně nevyvedou.
 
     S lidmi je to přeci jen jiné než s počasím :-))).
 
    Víš, ty ses právě, díky svému osudu, najednou vymanila z těch různých závislostí, začala jsi žít život devatenáctileté dívenky, zdravé a veselé. Tvůj přítel je ti teď jen připomínkou všech průšvihů (i ze kterých ti pomohl), tvé svědomí ti říká, že bys mu měla být vděčná, tvé vědomí se snaží ti namluvit, že se přeci milujete, tak co, dělej něco!!! — Ale v tobě je — bohužel — už ta nová holka, s novým pohledem na svět.
 
    Nemůžu ti doporučovat rozchod, protože neznám ani jednoho z vás, ale jedno vím jistě — tahle tvoje rozháranost, to je takový mix svědomí, slušného vychování, zodpovědnosti a soucitu. Ale — ta velká láska... ta tu už není. Nemá smysl se nutit do něčeho, co by se ti mohlo časem nevyplatit. Ty přeci nehledáš oporu na stáří, přítele na dožití — ty hledáš partnera na hodně moc let dopředu, otce pro své děti, člověka, v jehož blízkosti budeš cítit žhavé jehličky v celém těle...
 
      Jestli ti něco můžu osobně doporučit: užij si svého mládí — máš jen jedno!
 
d@niela
 

 

Komentáře
No, je ti 19, tak máš narozdíl vod jinejch na zmatenost nárok :-) : Krakonoš
Všichni jsme byli v tomhle věku, je to takovej dost nebezpečnej moment v životě. Je to přesně ta chvíle, kdy si začínáme myslet, že už víme všechno, všechno jsme se naučili, a jdeme si to vyzkoušet v praxi. Nazval bych to syndromem čerstvýho řidičáku. Devatenáctiletej chlapec je vůbec to nejnebezpečnější, co se po českejch silnicích pohybuje, teprve za ním jsou bílý dodávky, mladý kamióni a dědkové v klobouku smilies/grin.gif. Ve vztazích je to hodně podobný. Takže rovnou ti řeknu, že když píšeš: "VÍM, že ho miluju," tak víš leda tak starou belu. (Až ti bude vo deset víc, napíšeš mi, že jsem měl pravdu, jestli tu ještě budu smilies/grin.gif.) Hupsla jsi do vážnýho vztahu a spolužití moc brzo, což by nevadilo, lepší brzo než jindy. Jenže vodešla zamilovanost a ty jsi z toho vedle. Teprve po letech zjistíš, že motejli vodletěj vždycky. Jenže teprve vod jistýho věku si dokáže člověk vážit toho, co přijde po motejlech. (A jsou lidi, který si toho nebudou vážit nikdy - je jich taky dost). No, moh bych skončit, ale ještě bych si všiml jedný věci - po dobu fungování vztahu jsi byla nemocná, bez přátel, kromě vztahu ten život nějak za moc nestál. Najednou jsi rozkvetla a žiješ. Povím ti jednu věc - nic na tomhle světě se neděje náhodou. A dokonce i vztahy s hodnejma a perspektivníma partnerama nás můžou zásadně brzdit ve vývoji. Vobávám se, že je tu velká možnost, že se ti tohle stalo. Takže já bych ten rozchod doporučoval. A hlavně bych ti doporučil nehledat žádnýho náhradníka. Dej si vod vážnejch vztahů pár let pauzu - von pak ten pravej přijde sám. A dokonce, i to se vobčas děje, to může bejt ten samej chlap. gůd lak! smilies/wink.gif
květen 05, 2014 09:04
Jo, v těch šoférskejch kategoriích blbců za volantem : Krakonoš
jsem ještě zapomněl na agresivní macha a dominy, a "já-se-bojim-a-nevidim-tak-jedu-40-levejma-kolama-po-dělící-čáře". Aby se někdo necejtil vopomenutej. smilies/grin.gif smilies/cheesy.gif
květen 05, 2014 09:07
Krakonoši : šídlo
a co blondýny v SUV? smilies/grin.gif
květen 05, 2014 16:25
Milá Gábino, : Magdalenka
nech tomu volný průběh... Moc se tím vztahem zaobíráš. Je to asi proto, že ho teď nemůžeš aktivně žít. Nebo se objevil někdo další? Naštěstí tě zatím nic nenutí dělat zásadní rozhodnutí. Nejsi těhotná, neměníš zaměstnání, přítel tě netlačí do svatby... Máš tedy otevřenou budoucnost. Není třeba hned zatracovat dlouhodobý vztah. I kdybyste zůstali nadále přátelé a ne milenci, vždy vás budou spojovat minulé zážitky. A je dobré to ukočírovat v míru.
Jinak mám osobní zkušenost s těmi návraty a přivykáním. Zažila jsem to se svým manželem mnohokrát - na studiích v cizině, na jeho vojně, po jeho služebních cestách... Přijel jiný chlap, jinak voněl, jinak vypadal a já byla s ciyím mužem ve svém pokoji... Pokud se to spraví do dvou dnů, není to tragedie. Pokud se to nespraví, nemá cenu se nutit do intimností přetvářkou. Každopádně je to nějakej signál pro tebe. Stále máš svůj čas pro sebe, využij ho tak, abys byla šťastná a nedělala zbytečnou bolest druhým.
Ve vztahu dvou lidí je kromě srdce potřeba též zapojovat rozum. A je chválihodné, že to děláš. Nicméně chodit s někým jenom ze soucitu nebo ze zvyku, z vděčnosti, je samosebou hloupost...
květen 05, 2014 22:39
Nojo, : Krakonoš
blondýny v SUV taky, ale těch je naštěstí málo a hnízdo maj někde v Praze, tady na venkově jsem snad ještě žádnou nepotkal. (Vona taková blonďatá dynamická flexibilní perspektivní vokostýmkovaná managerka v Superbu taky dokáže za volantem divy, když spěchá - dnes jsem jednu potkal, naštěstí to ubrzdila a nemusel jsem měnit zadní nárazník smilies/grin.gif)
květen 06, 2014 00:48
Magdalenko, : upozornění
i když to není "pravopisné cvičení", přímo mě "uhodilo do očí" to tvoje "chválihodné".
*Správně se píše "chvályhodné" s tvrdým Y. Chvála - vzor žena. Chvály - ženy. Nic ve zlém.
květen 06, 2014 07:34
á, jeden dokonalý (člověk), : toulavej
tebe bych chtěl mít doma (dokonalých není nikdy dost) . . .
květen 06, 2014 10:29
Jo, Krakonoši, : Sinix
a to se říkalo, jak ženy jezdí jemně, opatrně a ohleduplně. Není to pravda! Dnes už jsou to úplně stejná čuňata jako chlapi; zažil jsem na vlastní kůži.
květen 06, 2014 10:52
NIKDO není : Přece
dokonalý a už víc Kudlanek tu upozornilo na prav.chyby a nemyslelo to nijak zle. Tak co .. :-) Jsou horší věci na světe, ne?
květen 06, 2014 12:00
myslím : Kamila
že vzhledem k tomu, že systém neumožňuje opravy a mazání svých komentářů, kdekomu může něco ujet. Jsou přece horší věci na světeže? smilies/cheesy.gif
Třeba anonymy...
květen 06, 2014 13:13
ano, čím starší, tím hloupější : Magdalenka
jsem...Pokusím se být pozornější. A nebo se tomuto slovu raději příště vyhnu :-) Souhlasím s tím, že je zbytečné hyzdit náš skvělý jazyk. Doufám, že to Gábi pochopila i tak. Myslím, že tu jde hlavně o ni a její trápení.
Když k nám přijede nebo napíše naše babička, vždy se ptá kluků, jak se mají. A jedním dechem dodává: CHlapci, nezapomeňte, že prožíváte nejlepší léta svého života... A my převracíme oči v sloup. Celá rodina. Vím, že má pravdu a mluví z ní zkušenost, nicméně žít s vědomím, že bude už jen hůř, není zrovna radostné.
květen 06, 2014 18:00

Powered by Azrul's Jom Comment
busy