TĚŽKÝ ŽIVOT VE ČTYŘÚHELNÍKU...
Neděle, 16 březen 2014

Ahoj Kudlanko, nějakou dobu už chodím na tenhle web pročítat příběhy ostatních, a teď doufám, že i mně se podaří  - díky názorům druhých - podívat se na svůj problém z jiného úhlu. Je mi 30 a mám o něco staršího přítele, milence, dalo by se říct.

 

 

 

 

 

 

     Známe se delší dobu, a scházíme se tři čtvrtě roku. Měla jsem tehdy vztah, který už dlouho nefungoval a byl pak oboustranně ukončen. Asi tři měsíce se mi tyhle dva vztahy překrývaly, hrdá na to nejsem. Zpočátku jsem byla zakoukaná, ale časem se pořádně zamilovala.

 

     Přítel (říkejme mu třeba Jarda) má ženu a dvě děti (7 a 14). Manželka si před dvěma lety našla přítelkyni, Jardovi to řekla před rokem. Jarda z toho byl nejprve špatný, ale už delší dobu mu bylo jasné, že něco není doma v pořádku a když pak zjistil, že to žena myslí s přítelkyní vážně, nějak se s tím, dle jeho slov, smířil a řekl si, že ještě nějakých těch deset let počká, až děti budou dospělé, a pak se uvidí. Manželka s přítelkyní si teď i pořídily byt, ve kterém chtějí pak spolu bydlet. Původní plán byl zachovat rodinu s tím, že každý si bude v osobním životě dělat, co chce.

 

 

      Ze začátku, to jsme spolu ještě nic neměli, jsem mu ten příběh ani nechtěla věřit, říkala jsem si, to známe, manželka mi nerozumí a ještě k tomu je na ženy, ale ukázalo se, že je to pravda. V loni na jaře jsme se začali scházet, od něj hned velká láska a vyznání, já byla zdrženlivější, ale věřila jsem a brzy se zamilovala také.

 

      K ničemu jsem ho netlačila, tedy z počátku. Naopak jsem mu říkala, že pokud se svojí situací chce něco dělat (což údajně chtěl, sama bych o tom ani nezačínala), tak kvůli sobě, ne kvůli mně. Sám mi tvrdil, že si myslel, že těch pár let nějak překlepe, ale když poznal, jak mu může být s někým zas hezky, tak už bez toho být nechce. Postupně, jak jsem se zamilovávala a začala tušit průšvih, jsem mu řekla, že pokud o ten vztah stojíme, že těžko může probíhat tak jak doposud, to jest scházení se tak, aby nikdo nevěděl (manželka tedy ví a nevadí jí to, dokud Jarda plní rodinné povinnosti), že do budoucna bych chtěla "normální" vztah.

 

     Jarda mi řekl, že změny udělat potřebuje a chce, ale hlavně na novou situaci musí doma připravit děti, on i žena doposud vycházejí spolu dobře, na všem se domluví atd., taky že si chce najít byt, kam se postupně odstěhuje, ale že to nejde kvůli dětem hned, ale postupně. To vše bylo na konci loňského léta.

 

      Nějakou dobu jsem to tedy brala, jak to je, Jarda si na mě udělal dost času, věřila jsem mu a brala věci tak, jak říkal. Ale začalo mi vadit, že o nás nikdo, kromě pár mých kamarádek a jeho ženy neví, že kvůli rodinným aktivitám jsou všechny víkendy zablokované (jednou jsou to narozeniny, podruhé je potřeba koupit batoh, pak zas hory, tchyniny narozeniny, tak se pojede k babičce atd.), což je opět spojené s tím, že ten vztah není "legalizovaný", jinak by šlo samozřejmě vše přeorganizovat jinak a třeba časem i něco dělat společně.

 

 

 

 

 

 

 

 

      No a samozřejmě, čím víc mi ta situace vadí, tím víc prudím, tím míň je Jarda ze mě nadšený a čím víc ho opouští ta první zamilovanost, tím míň času a pohodlí je ochoten mi věnovat, což je začarovaný kruh. On i jeho manželka mají časo  vě náročnou práci, ale i tak se dříve snažil hodně aktivit přizpůsobit tak, abychom se aspoň na chvíli viděli.  Mj. poslední dobou se vídáme snad jednou nebo dvakrát týdně, kdy večer po práci přijede, odpadne a ráno zase honem do práce (děláme spolu, takže vím, že je bohužel workoholik a to se také dost zhoršilo).

 

     Ptala jsem se ho, jestli by se k ženě chtěl vrátit, myšleno milenecky, kdyby ona měla zájem, prý ne, ale myslím, že by to určitě pro zachování rodiny udělal, kdo ví, jestli ji ještě stále nemiluje, přece jen on se s ní rozcházet nechtěl.

 

 

A tak by mne zajímal váš názor na následující:

 

     Má cenu čekat, že se u něj něco změní? Sám mi řekl, že si myslel, že všechny ty změny půjdou rychleji, že sice děti už o mně vědí (o čemž pochybuju, bylo by to dost divné, ale kdo ví), ale že neví, kdy se bude moct odstěhovat.

 

     Říká, že ví, že to takhle dál nejde, já se trápím, tvrdí, že i on, a tak je to s námi jak na houpačce: jednou skvělé, podruhé na nic a těch chvílí na nic rapidně přibývá a na ty skvělé a spojené s hezkými zážitky prostě není čas. Tahle naše situace se stala pomalu naším jediným tématem.

 

     Došlo to tak daleko, že se pomalu stále bavíme o tom, jestli to tedy má vůbec smysl spolu zůstávat, jestli nám to oběma spíš neubližuje. Nevím, jestli mu mám věřit, že s tou situací chce ještě něco dělat, byť v nějaké neurčité budoucnosti nebo je to taková ta klasika, že po prvotním nadšení zjistil, že přece jen by všechno bylo moc komplikované na to, aby se mu do toho chtělo a scházet se dvakrát týdne, proč ne, když je čas, ale jinak nic?

 

     Mám obavu, abych se v tom neplácala ještě rok dva, on si nevyřešil svoje věci, ale naopak elegantně nepřeplachtil k nějaké nové, tím vším neotrávené slečně nebo paní. A milion dalších obav. Jen podotýkám, že je to čestný a férový člověk, asi i proto neví co dělat, protože tak jako tak se nezavděčí všem.

 

     Nechci ho brát dětem, já bych byla úplně nejspokojenější, kdybychom všichni mohli žít společně včetně jeho ženy a její přítelkyně, v jedné velké spokojené domácnosti, ale to je utopie, to se asi děje jen ve filmech.

 

      Tak. A teď bych vám všem chtěla poděkovat, že jste můj román dočetli do konce a díky za všechny vaše následující rady; i když je mi jasné, že se mi asi všechny líbit nebudou...

 

MAGDA

 

 

 

 

o d p o v ě ď :

 

 

 

 

Milá Magdo,

 

      samozřejmě, že ti poradí plno dalších čtenářek a čtenářů, ale teď jen pár řádek ode mne.

 

Tak zaprvé: 

 

      Jestli chceš váš vztah opravdu hodit do kopru, tak se s ním neustále o tom bav, rozebírej to, "rozříkávejte si to", promlouvejte si o tom, řešte to... prostě neustále ho tím otravuj. To je opravdu to pravé ořechové, čím chlapa ulovíš. Když ví, že sotva přijde, tak se bude jen debatovat a debatovat, pak ještě před odchodem nějaké to šup-šup-šup, aby se neřeklo, během toho povídání občas uroň i semotamo slzičky, tvař se převážně nonstop jako "svatá_Dala_nevěděla_komu"... Prostě otravuj ho nakvadrát... Ano, protože kvůli tomu přeci za tebou chodí, že?

 

      Holka, jsi na nejlepší cestě, aby ti jednou řekl: "Má drahá, tohle opravdu nemá cenu, nebudu ti bránit v rozletu, najdi si jinýho, lepšího, volnějšího a - měj se hezky..." A bude šmytec. No, pokud to tak chceš, jak říkám, pokračuj ve svém dosavadním jednání.

 

 

Zadruhé:

 

     Uvědom si, má drahá, že pokud je chlap někde tak nespokojen, že jde jinam, tak tam "jinde" chce spokojen být. Proto se fofrem sama rozhodni, jestli ti opravdu jde o něj pro tvůj budoucí život. Jestli chceš chlapa, pro kterého bude vždy velmi důležitá jeho první rodinka - tedy jeho dvě děti (musíš ho brát i s tím, že vůči nim bude mít citové i finanční závazky. A nebude ti smět vadit, že když mu třebas v jednu v noci jeho dcera zavolá: "Tatí, já tě děsně potřebuju...", tak že vstane a za svým dítětem půjde a bude se snažit situaci řešit. A to třeba dejme tomu i ve třiceti té dcerky).

 

     Dále si uvědom, že tohle vše nejspíš nebude vyřešené hned teď, že to ještě nějakou dobu - a spíš delší - bude trvat. A že pokud chceš tohoto chlapa "urvat" pro sebe, tak se s tebou a u tebe musí cítit hezky, příjemně, spokojeně. Protože - pokud se příjemně cítit nebude, tak buď se vrátí domů, do celibátu, nebo si najde jinou, která mu ten příjemný pocit dá. Ty bys přeci taky nechodila někam, kde by tě čekalo jen to, co jeho u tebe... Chápeš?

 

     x x x 

 

 

 

     Ano, je to hodně složité, o to víc, že on už není sám, ale vždy bude mít své děti. A pokud bys ty chtěla mít případně nějaké to děcánko pak s ním, že bys musela snést, vydržet, strpět - že pokud je to jen trošku hodnej chlap, že na ty své první nezanevře. A že to "vaše" by se muselo už do budoucna dělit o jeho přízeň i finance. Pokud tohle vezmeš, pokud to uznáš a slíbíš si, že mu nikdy nebudeš v tomto nic vyčítat, pak má smysl do toho "jít". 

 

      Jinak ti fakt doporučuju, abys si fofrem začala hledat jiného. A věř mi, že bys ho určitě našla - třebas ne hned, ne zejtra, ale jednou určitě. Musíš počítat s tím, že abyste byli šťastni ve dvou, musíte být šťastnen i každý sám za sebe.... chápeš?

 

 

Držím moc palce,

d@niela

 

 

 

 

Komentáře
Souhlas s Danieliným posledním odstavcem. : mamča
Chlap se závazky, navíc nerozhodný.
Můžeš ho chápat, může Ti ho být i líto že se mu rodina nevyvedla, ale nemusíš do toho bláta spadnout s ním. Roky ubíhají a bude už jenom hůř, protože prvotní zamilovanost kvůli které jsou lidi schopni nadlidských výkonů, už pominula.
S dnešními zkušenostmi bych zapomněla na samaritánství (protože tohle už láska není, jen občasný chvilkový sex) a hledala jinde.
Volného a s vyřešenou minulostí.
březen 17, 2014 09:04
... : Giota
Souhlasím s mamčou. Tohle je situace, která nejvíce vyhovuje manželce přítele. Má svou lásku, se kterou má další byt a kam se zřejmě občas tedy uchyluje, zatímco manžel je doma s dětmi, a ten jí vlastně poskytuje jisté krytí "normálnosti". Možná by za milencem - mužem utekla z manželství i s dětmi dávno, na zachování rodiny pro děti by se vykašlala, ale vzít děti a odstěhovat se k milence? K tomu je potřeba odvahy více, a také hrozí, že si děti nevyberou mámu, ale raději otce s normální sexuální orientací. Ať jsme už méně tolerantní nebo více, kdo má možnost volby, volí tradičnější verzi rodiny. Ty děti budou raději říkat žiju s tátou a jeho přítelkyní, než by řekli, že s mámou a její přítelkyní.
Dále - děti nebudou na rozvod připraveni nikdy, tedy dokud sami od sebe neopustí rodné hnízdo. Malé děti potřebují jistotu obou rodičů, s puberťáky je i tak dost starostí a rozpad rodiny by je mohl zavést třeba ke drogám no a post-puberťáci zase potřebují, aby rodina fungovala finančně a mohli studovat. Může to tedy trvat třeba 10 let, než bude partner volný.
Nechci strašit, ale mohlo by se stát, že po těch 10 letech zatouží po mladší partnerce. Váš dosavadní vztah bude "přechozený", zatímco on když konečně bude moci roztáhnout křídla, možná bude hledat úplně nový vztah. A co ty? Čtyřicetiletá bezdětná?

březen 17, 2014 09:35
no já mám pocit, že když chlap zjistí, že ho manželka podvádí se ženou : mila1
je to pro něj daleko horší než když ho podvádí s chlapem. Takže když se na to podívám z druhé strany - ze strany Magdinýho přítele - tak on už svou tolerantnost vyčerpal, když akceptoval manželce milenku, a asi zrovna teď nemá sílu akceptovat nároky Magdy na to, aby se rozhodl. Magdy mi je líto, ale taky bych jí poradila, aby se porozhlédla jinde. Je to škoda, protože tohle je určitě bezvadný táta a partner, ale bohužel bude ještě dlouho trčet ve své původní rodině a nebude mít sílu zakládat rodinu další.
březen 17, 2014 11:26
... : Sandra.
Je fakt, že omílat to pokaždé, když se vidíte, ten vztah definitivně odepíše. Já bych mu na tvém místě vrátila jeho věci a řekla mu, že na něj nechceš tlačit, ale že za současné situace je pro tebe váš vztah dále neúnosný. Že pokud se rozhodne, že tě chce mít za oficiální partnerku, ať se ti ozve. Vždyť by se zatím nemusel k tobě stěhovat, už to, že by tě představil dětem, rodičům, že byste váš vztah přiznali v práci a že byste spolu začli chodit oficiálně, by vás výrazně posunulo kupředu. Pojala bych to takto ultimativně, protože jinak se ti může stát, že budeš čekat roky a kdo ví, jestli se dočkáš. Jestli mu na tobě záleží, tak ho to nakopne...ale musíš být připravená i na variantu, že to bude konec a chce to pak z tvé strany disciplínu- navolat mu, nedělat mu scény, nedoprošovat se, v práci se k němu chovat mile, ale čistě jako kolegyně, nevyhledávat ho, o osobních věcech nezačínat.
Hraješ totiž o víc, než on, pro něj čas nehraje roli, on má děti, rodinu, milenku,...to ty budeš časem ta, co skončí sama a bez dětí, pokud se to potáhne ještě roky a nakonec to nevyjde.

Ovšem že by sis výrazně zjednodušila život, kdyby sis místo něj našla svobodnýho, bezdětnýho, ti asi psát nemusím. Ono totiž tím, že se staneš oficiální partnerka a časem třeba i manželka a nevlastní matka těch dětí, ty problémy kolikrát teprve začínají...
březen 17, 2014 12:44
Všechno : Espi1
tu už bylo řečeno a já nemohu jinak, než názorům dát svou podporu.
březen 17, 2014 14:19
... : bb2
lépe než Sandra bych to nenapsala
březen 17, 2014 18:17
Asi taky souhlas se Sandrou, : Krakonoš
ten vztah se mi zdá neperspektivní, s milionem neznámejch, já bych z toho vodešel a pokud by ani můj vodchod nebyl impulsem pro to něco pořádně změnit, pak to nemá cenu. Přitom karty jsou rozdaný parádně, nikdo by nemusel trpět žádnejma žárlivostma, klidně byste mohli fungovat jako jedna velká rodina, jen kdyby ty dva původní "manželé" chtěli udělat pár zásadních změn. Jenže - jak prví klasik - "Hlaváček nechce. N e c h c e!" smilies/wink.gif
A pro milu1: Pocit je pocit, taky možná nejsem chlap, nevim, ale mně vosobně by bylo stokrát milejší, kdyby mi žena zahnula se ženou. A přijde mi to logický - nemusim řešit, proč je ten druhej chlap lepší. Je prostě jasný, že pokud chce moje žena žít se ženou, nemám šanci jí tohle dát a tím pádem si nemusim vyčítat nějaký selhání atakdál...
březen 17, 2014 23:59
Krakonoš: děkuji za názor : mila1
holt každý to má jinak..
a k Tvé první části komentáře - řekla bych, že oba manželé nechtěli zřejmě dětem motat hlavu, útěky manželky za milenkou jsou asi tajné a s tichým souhlasem manžela. A tak mi něco říká, že manžel pořád doufá, že to manželku přejde a vrátí se mu, takže nechce dělat žádná razantní rozhodnutí a vyhovuje mu to tak, jak to je a Magda jako milenka a ne jako platná partnerka
březen 18, 2014 13:12
Díky : Magdalena
za názory, vlastně jste mi všichni potvrdili to, co si myslím i já. Takže už "jen" zbývá něco s tím udělat. Samozřejmě vím, co píše d@niela, že neustálé probírání té situace je na škodu, sama o tom začínám jen někdy, dost často přijde impulz k rozhovoru z druhé strany. Ale je to na mě holt vidět, že nejsem spokojená. A když už se o tom bavíme, těžko můžu předstírat, jak jsem happy a jak mi to vyhovuje. Obzvlášť souhlasím s tím, co napsal Krakonoš, jinými slovy, že kdo chce, hledá způsoby a kdo nechce, hledá důvody. A taky s milou1, že kdyby to šlo, nejspíš by chtěl dát dohromady původní rodinu, i když to on samozřejmě nepřizná. Dokonce to i chápu. No jo, ještě chvíli se v tom budu plácat, on mě pak pošle k vodě sám a bude rozhodnuto. Nikdy jsem se neuměla rozcházet, vždycky mám pocit, že dokud je aspoň malá šance, stojí za to o vztah s člověkem, se kterým si dobře rozumím, bojovat. Ale většinou je to jen vyčerpávající a nakonec stejně k ničemu.

březen 18, 2014 14:35
Magdaleno, asi bys měla přestat chápat jeho a začít se starat i o sebe : mila1
protože ty jediná z toho čtyřúhelníku to parádně odnášíš. Všem ostatním aktérům přidělené role vyhovují...
A jestli se nerada rozhoupáváš k rozchodu, tak prostě teď neměj na miláčka čas. Buď zbystří a něco podnikne, nebo se rozejde sám. Bude jaro, tak můžeš vyrazit do přírody a trochu se rozdýchat....
březen 18, 2014 15:06
Ono se lépe odchází k někomu než od někoho a do prázdna. : mamča
Ten Tvůj přítel je asi dobrý chlap a zodpovědný táta, co nechce dětem bořit iluzi domova. Tak prostě kryje tu svojí lesbickou ženu, aby děti nevěděly, že maminka už vlastně žije jinde a s jinou.
Děti by s tím mohly mít vážný problém, zvlášť kdyby se to profláklo mezi příbuznými, přáteli a třeba ve škole by mohly být terčem posměchu.
Tomuhle všemu se snaží Tvůj přítel zabránit.
A protože Tě zřejmě má rád (né, že Tě má jen na v manželství chybějící sex) měl by Ti dát svobodu. Pro Tebe je to nezáviděníhodná situace, která Ti ubližuje. Scházíte se tajně, dovolené, víkendy a třeba Vánoce trávíte pochopitelně odděleně a širší rodině ani přátelům Tě nehodlá nikdy představit.
Děti budou dětmi ještě hodně dlouho a Ty mezitím zestárneš a zahořkneš.
Jestli se máš aspoň trochu ráda (a to bys měla !) sama z toho vztahu-nevztahu vycouváš.
Nemá to perspektivu, není tu ani ta malá šance, že to někdy bude jinak.
Přiznej si to a neztrácej svůj drahocenný čas.
březen 18, 2014 17:38
Magdaleno : bb2
stojí za to o vztah s člověkem, se kterým si dobře rozumím, bojovat.

Asi by bylo dobře si uvědomit, v čem vlastně si tak moc rozumíte a za co chceš vlastně bojovat. Protože víc než máš od něj mít nebudeš. Tvé místo v jeho životě je jasné.
Za to, co máš chceš opravdu bojovat? Za pár hezkých chvilek bez záruky, během kterých načerpáš trochu síly na víkendy, svátky a dovolené, které on tráví se SVOU rodinou. Ne s tebou. Ty nejsi jeho rodina, on rodinu má.
Tak za co chceš bojovat v tomhle vztahu? Bojuj za sebe, za svou budoucnost, o to teď hraješ a ztrácíš čas.

No jo, ještě chvíli se v tom budu plácat, on mě pak pošle k vodě sám a bude rozhodnuto

To udělá, pokud najde někdoho jako ty v počátcích vašeho vztahu. Někoho, kdo mu nebude komplikovat už tak dost komplikovanou situaci, kdo ho bude chápat a bude milý, příjemný a dá mu zapomenout na starosti, někoho, s kým nabere energii na tu káru, co táhne. Někoho nezávazně blízkého.
Dokud někoho takového nenajde, tak bych řekla, že bude s tebou, protože i jemu by se stýskalo po těch hezkých chvilkách. Takže "on mě pak pošle k vodě sám" může trvat ještě hezkých pár let. Nakonec to možná přeplácáte do doby, kdy děti odrostou a vyletí z hnízda a on s úlevou vydechne, unavený a stárnoucí se stočí v tvé bezdětné náruči.
I za takovou budoucnost možná budeš bojovat.
březen 18, 2014 18:42
Magdi. : magdalenka
tak mi tvůj dopis připomíná příběh: našel jsem rozbitou vázu, věděl jsem, že ji nedokážu opravit, ale začal jsem ji slepovat, mohla to být docela hezká váza, proč nemám hezkou vázu?, poraďte mi, jak to zařídit.... Prostě myslím, že tvoje životní volba nebyla dobrá. Jenom východisko z nouze, které jsi povýšila na své přání, pak na svůj sen, pak na svou drogu, o kterou teď prosíš nebo si ji vynucuješ. Na kom? Držím ti palce, aby ses odpoutala co nejrychleji.
březen 18, 2014 22:41
jako jeden z velkých problémů vidím to, že Magda s ním pracuje.. : mila1
takže ono se to řekne odpoutat se, když se budou potkávat v práci. A sehnat novou práci nemusí být v současné době lehké...
březen 19, 2014 09:03
No právě.. : Magdalena
S tou prací je to problém. Snažím se (i z jiných důvodů) hledat jinou, ale nebude to hned. Teď jsme se víc než týden neviděli a já vím, že kdybychom se neviděli už vůbec, tak bych se od toho časem odpoutala, prostě sejde z očí, sejde z mysli, i když bych na tom samozřejmě taky musela pracovat. A není to jen práce, mám přes něj sehnané i bydlení, to budu muset taky vyřešit. Hloupě jsem si s ním provázala život na více frontách i když jsem věděla, že je to velké riziko, v tu chvíli mi prostě připadalo jasné, že spolu budeme.
Nevím, jak magdalenka myslela to východisko z nouze, líbil se mi už dlouho, vlastně vždycky, takže jako nějaké východisko z nouze jsem ho nebrala vůbec, ani jsem žádnou nouzi neměla.
Mně nejde o děti, ty neplánuju, musela bych se k nim hodně přemlouvat. I proto mi vyhovovalo, že už děti má a kdybychom spolu byli, mohla bych se sama rozhodnout, jestli dítě mít budu nebo ne, necítila bych se do toho nijak tlačená, což bych nejspíš od bezdětného byla. Možná ale kdybych potkala někoho, s kým bych fakt viděla budoucnost, nahlížela bych na pořízení dítěte jinak.
Jinak samozřejmě máte se vším pravdu, to, že moje místo je dané si uvědomuju už delší dobu, otázka je, jestli to tak zůstane nebo ne.
Stejně je to už celé taková křeč. Dnes jsme se viděli po více než týdnu a já se mu prostě nemůžu vrhnout do náruče jakoby nic, na to už mi to celé moc vadí.
březen 20, 2014 11:00
Magdi : magdalenka
východisko z nouze znamená, že toho muže jsi brala jako chvilkovou známost a víc nečekala, byl starší, ženatý, s dětmi, na stejném pracovišti. Ale BYL. Kdyby ses měla ráda a víc si věřila, budeš hledat muže přiměřeného věku, bez závazků, svobodného, dobře situovaného, z jiného oboru, se kterým můžete mít oboustranně perspektivní vztah. NEBYL. Přesto ses zamilovala do toho prvního a spojila s ním bláhově svou budoucnost. Hledej toho druhého...
březen 25, 2014 19:51

Powered by Azrul's Jom Comment
busy