ZEMĚ ZASLÍBENÁ IV.
Čtvrtek, 13 březen 2014

Po dni stráveném ve městě vyrážíme do přírody. Odbočíme z dálnice č. 1, která spojuje Jeruzalém s údolím Jordánu, a je všude kolem nás. Poušť. Judská. Na západě ohraničená Judskými horami, na východě Mrtvým mořem, na jihu přechází v poušť Negevskou.

 

 

 

 

 

 

 

       Základní kámen Judské pouště položily milióny a milióny třetihorních vápenatých živočichů. Prší tu jen v zimních měsících, od prosince do března. Za to prší hodně a všechna ta voda se řítí po kopcích dolů, suchá koryta (wádí) se mění v řeky a všechno naráz to pak vyběhne z hor u Mrtvého moře.

 

 

 

 

      Z hlavní silnice odbočíme do wádí Kelt, kudy vedla kdysi starobylá silnice z Jericha do Jeruzaléma a kudy kráčel Ježíš na jaře roku 33 :-) Pod jednou ze žlutých homolí děláme zastávku, abychom si vyšli nahoru na vyhlídku a krátkou procházku. Počasí nám vyloženě přeje, teplota příjemně jarní, i když od země táhne ještě chlad, ale sluníčko usilovně svítí, na nebi azuro… A na kopci na nás čeká nádhera nádherná. Tak to na mě dejchlo, že jsem se musela trhnout od kolektivu a zašila se kus stranou a kochala se a kochala.

 

     No, co vám budu povídat. Obrázek napoví nejlépe :-)

 

 

 

 

 

 

 

     Bejt to na mě, tak se odsud už nehnu. Ale nebylo, takže úzkou asfaltkou, klikatící se pustinou podél wádí, pokračujeme do Jericha, nejdéle osídleného a nejníže položeného města na světě. Po nezbytné zastávce u stromu celníka Zacheše (páč vzrůstem nevelký, vyšplhal se do větví fíkovníku, co mu rostl na dvorku, aby lépe viděl na procházejícího Ježíše a pod dojmem tohoto zážitku začal následně páchat dobré skutky), jsme  za mířili k vykopávkám starého Jericha na Tell as-Sultan.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

     Judea zrovna zdroji vody neoplývá. Většinu vody získávali místní obyvatelé shůry. Za tím účelem budovali obrovské nádrže, během zimních dešťů do nich sváděli dešťovku a s tou pak museli vydržet do dalšího podzimu. Jeden z nečetných pramenů se nachází právě poblíž Jericha, a proto se zde lidé usadili už někdy v neolitu.

 

     Pahorek = tel (už známe) v sobě skrývá 20 po sobě navazujících osad, z nichž nejstarší je datována do období kolem roku 9000 př.n.l., taktéž i proslulé hradby Jericha, nicméně dnešnímu návštěvníkovi se toho zde příliš neukazuje. Archeologický výzkum tady momentálně neprobíhá a vše je zakonzervováno. Na místě samém najdete několik děr v zemi s čímsi, co informační cedule popisují jako hradby, nejstarší schodiště na světě a strážní věž, ale nejvíc to připomíná rozmoklé bábovičky.

 

      Není divu, že Jozuemu stačilo trochu dupat a troubit :-) Takže místo obrazové dokumentace věnujeme tichou vzpomínku našim dávným předkům, kteří si tady poprvé ochočili zvířata a obdělali půdu.

 

 

 

 

 

 

Nad Jerichem se tyčí hora Pokušení, kde ďábel sváděl Ježíše po čtyřicetidenním půstu v poušti. Na památku vítězství jeho ducha nad hmotou vytesali do skalní stěny klášter Karantal – „Klášter Čtyřiceti“. Patří řecké ortodoxní církvi a žije tam 1 (slovy jeden) mnich.

 

Na cestě k Mrtvému moři ještě jednou odbočíme do pouště a navštívíme muslimskou modlitebnu an-Nabí Músá, kde jest nám popatřiti na Mojžíšův katafalk potažený tmavě zeleným sametem se zlatými nápisy, samozřejmě pouze zvenku okýnkem pro jinověrce. A taktéž na hrobku Ajši, neoblíbenější manželku proroka Mohameda.

 

 

 

 

 

 

     A pak už jen klesáme a klesáme až k samému Mrtvému moři a kolem Kumránských jeskyní podél pobřeží míříme na jih. Zleva voda, za ní jordánské hory, zprava červené skály. Silnici lemují výstražné cedule „nepohybujte se mimo vyhrazené cesty“.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

     Vzhledem k tomu, že přítokový kohoutek Jordán byl drasticky přiškrcen, Mrtvé moře vysychá a spolu s klesající hladinou (o 1 m za rok) klesá též hladina podzemní slané vody. A naopak přibývá sladká, která rozpouští solná ložiska v zemi. A co se stane, když se sůl rozpustí? Zůstane po ní dobře maskovaná číhající díra...

 

     Část naší výpravy ještě plánovala výlet na Masadu. Původně jsem se chystala také, jenže tak nějak na mě během dne dolehla potřeba na chvíli přestat konzumovat zážitky a zastavit. Takže jsem spolu s koupání chtivými vystoupila na Minerální pláži.

 

 

 

 

 

 

     Já jsem osoba poněkud zimomřivá. Hesla jako teplota vzduchu 25 a vody 20 stupňů rozhodně nevyvolávala chuť navlíknout plavky, ale tak když už jsme tady... A nebyla to chyba, voda byla překvapivě teplá.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

     Plavat se v tom nedá, akorát tak ležet jako korkovej špunt. Slaný je to strašlivě a taky hořký. Dlouho vydržet se v tom taky nedá, z tý přemíry soli za chvíli začne pálit kůže. Takže hupky pod sprchu. (Nedej přírodo, že by měl člověk někde nějakou záděru. Pánové dostali včera doporučení se neholit :-) ) A do vody lézt pěkně v botách. Pemza hadr.

 

 

 

 

 

 

     Když později odpoledne zalezlo sluníčko a poněkud se ochladilo, nalezli jsme útočiště v sirném bazénku s vodou teploty lidského nitra. Když má člověk trochu horečku, teda.

 

     Takhle ozdravená na těle i na duchu jsem asi nikdy nebyla. Solná ložiska zpoza uší jsem loupala ještě v autobuse...

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Můra Blízkovýchodní

(příště Cesarea, Haifa, Karmel, Jaffa a noční Jeruzalém)
 
 
 
 
 
Komentáře
krása : bb2
jak já si s váma, holky albásnké a blízkovýchodní, užívám..Díky.
březen 13, 2014 10:47
Můro, : Vodoměrka
super... ty hladké lesklé kulaté kamínky je sůl? Taky bych měla v pytlíku... a ten obrázek pouště, tam bych vydržela taky hodně dlouho... a vůbec mě to tam všechno přitahuje... někdy bych se tam chtěla podívat i osobně... nejen na fotkách... ale je děsně fajn, že si člověk může prohlídnout i ty fotky a počíst, co zajímavého tam všude je a být tam aspoň zdálky...
březen 13, 2014 16:25
jo, je to zajímavý a pěkný : toulavej
ale jinak jim - Židům a Palestincům - takovouhle zem jako zaslíbenou vůbec nezávidím. Bezpečně vím o lepších :-) - a nebojuje se tam o ně a někde mají i tak pěknou poušť :-)

S tím ubýváním vody z Mrtvého moře jsem viděl plány přivést vodu z Rudého moře, myslím, že už se to připravuje a začnou v dohledné době.
březen 13, 2014 17:53
jo, : mura1
ty kulatý kamínky jsou sůl. a přivezla jsem si ji menší sáček :-)

toulavej: souhlas. jako zážitek to nepochybně byl a určitě bych s tam ještě někdy podívala na dýl. ale, jak už jsem psala minule, můj hlavní dojem byl, že praotec čech dorazil na to úplně nejsprávnější místo. je to měsíc, co jsem zpátky, a pořád jsem schopná hodinu nadšeně čučet na křoví a suchou trávu v příkopu.
březen 13, 2014 19:09
Už jsem ti Můro : Eli
jednou děkovala, ale dneska mi to nedá - vzpomínka na pocit nad Judskou pouští je díky tvému příspěvku jako živá, měla jsem to naprosto stejně a to, co jsem pak zažila na Masadě se taky naprosto vymyká všem běžným cestovatelským zážitkům další z masivního přívalu emocí patří byl Jad Vašem), díky smilies/smiley.gif
březen 14, 2014 12:38

Powered by Azrul's Jom Comment
busy