Dobrý den, víc hlav, víc ví, snad mi poradíte. Jsem rozvedená 8 let. Až do loňska mne celkem dobře živilo vlastní s.r.o., kde jsem zároveň byla zaměstnancem. Jenže pak už žádné zakázky nebyly, tak jsem pracovní místo zrušila a snažila se najít něco jiného.
Jenže - bude to rok, co beznadějně hledám místo, je mi už 50 a neumím řeči. Tak jsem požádala o podporu v nezaměstnanosti. K podpoře beru příspěvek na bydlení, což ale nestačí ani na nájem, bydlím v malém bytě v Praze.
Požádala jsem proto v červnu o podporu v hmotné nouzi. Dodnes nic, a tak jsem ÚP postupně dodávala stav mojí situace, měsíc po měsíci. Dnes jsem se zase byla ptát na vyřízení mojí žádosti a dozvěděla jsem se následující:
- Nemám nárok, protože jsem majitelem s.r.o., nemám nárok, i když z toho nemám žádné příjmy. Jenže - zbavit se s. r. o. bez peněz nejde, je zadlužené. Doporučili mi tedy, že mám požádat soud o výživné na rozvedenou manželku. No, bývalý manžel mi dluží stejně peníze, chtěla jsem na něj podat žalobu, ale k soudu nejspíš nedojde, protože nemám na soudní poplatek (žádala jsem o prominutí, ale byl mi pouze trošku snížen a ani na to nemám).
- Taky - když mi přátelé půjčují, tak to ÚP bere jako příjem.
Jsem z toho všeho už neuvěřitelně zoufalá, je to hrozná bezmoc. Mám strach, neseženu-li práci, nejspíš rozšířím stavy bezdomovců. Nemůžu si stále jen půjčovat. A proto prosím o odpověď - opravdu mám i po 8letech nárok na výživné rozvedené manželky?
Děkuju vám předem,
DANA
Je nebo není v rozporu s dobrými mravy požadovat peníze na živobytí po člověku, kterého jsem 8 let neviděla a vztahy s ním neudržuji? (Navíc do finančně tísnivé situace ses asi nedostala rozvodem.) Patrně co člověk, to názor, navíc záleží na dalších okolnostech.
V každém případě bych to na soud podala - a případně bych se zamítavým rozsudkem opět nastoupila na ÚP, aby viděli, že tudy cesta nevede.
To jsou totiž peníze, na který ten nárok skutečně máš, jestli máš taky pravdu a důkazy.
Na peníze, které mi ex dluží mám nárok z vypořádání po rozvodu, platila jsem za něj dluh.
Ale jde mi spíš o to, že člověk celý život maká a nic nechce, měla jsem rezervy na 3/4 roku a teprve, když jsem je spotřebovala, obrátila jsem se na ÚP. Žádost jsem podala 30.5., dodnes mám pouze ústní vyjádření, že bude žádost zamítnuta z důvodů, které jsem psala - chodím se tam, ustavičně ptát.
Soudy u nás trvají dlouho, i když vyhraju, není níkde psáno, kdy svoje peníze uvidím. Tak pomalu rozprodávám co se dá.
A tomu ex je to fuk.
Kdyby bez řečí zaplatil, co mi dluží, na ÚP bych nežebrala.
