FLORENCIE V.
Pondělí, 13 srpen 2012

Florencie plná historickejch skvostů byla během 2. světové války zkázou prakticky nezasažená. Tedy až do roku 1944, kdy odcházející německá vojska vyhodila do vzduchu všechny mosty přes řeku Arno, kromě jednoho, toho nejstaršího a nejslavnějšího.

 

 

 

 

 

 

Starý most (Ponte Vechio)

 

     Historie mostu sahá až do římské doby, kdy byl na nejužším místě Arna vystavěn přechod přes řeku. Původní stavby opakovaně strhávaly ničivé záplavy, ale florenťané je tvrdošíjně obnovovali, protože až do r. 1218 to byl jediná možnost, jak se dostat pěšmo, koňmo nebo vozmo na druhou stranu. V roce 1333 jedna ze zvláště výživných povodní strhla již kamenný most. O 12 let později byla zahájena nová stavba, která dala základ mostu, který se zachoval až do dnešních časů.

 

 

 

 

 

     Na mostě se usadili a krámky zbudovali jircháři, prodavači ryb a hlavně řezníci. V polovině 16. století přes most postavil Vasari pro vládce Florencie slavnou chodbu, která vedla z paláce Uffizi do paláce Pitti. (Chodba prochází i kostelem Santa Felicita stojícího hned za mostem, takže se velkovévodská rodina mohla nenápadně a v soukromí účastnit bohoslužeb, čímž se stala Santa Felicita dvorním kostelem.)

 

 

 

 

 

 

     Velkovévodovi při průchodu chodbou nad mostem ovšem řezníci velmi smrděli, tak je z mostu vyhnal a v krámkách se usadili nesmradlaví zlatníci a brusiči drahokamů, kteří jsou tam dodnes. Proto se také někdy Starému mostu říká most Zlatníků.

 

 

 

 

 

 

 

 

Svatý Minias na hoře (San Miniato al Monte)

 

     Svatý Minias byl římský voják, který se stal křesťanem a poustevníkem a pro svou víru byl hozen šelmám do amfiteátru. Uvědomělý panter ho odmítl sežrat, proto byl Minias sťat, ale protože v té době byly zázraky běžně na pořadu dne, hrdě zvedl hlavu ze země, odebral se do své poustevny na kopci za řekou Arno a teprve tam zemřel.

 

 

 

 

 

Na jeho hrobě byla zbudována nejprve svatyně a později, na počátku 11. století, benediktinský kostel s klášterem. Kostel byl v době středověku omylem považován za starou římskou stavbu, podobně jako baptisterium, jehož vnitřní výzdobu zde tvůrci úmyslně napodobili. Průčelí kostela je obloženo bílým a zeleným mramorem podle přísně geometrických vzorů. Na vrcholu štítu sedí orel, symbol to obchodníků se suknem, neboť právě tento cech stavbu kostela dlouho financoval.

 

 

 

 

 

 

     Interiér je starý, krásný, zdobený a klasicky strašně temný a chvíli trvá, než se člověk, který dovnitř vejde z plného slunce, rozkouká. Ostatky svatého Miniata jsou uloženy v kryptě v zadní třetině kostela.

 

 

 

 

 

 

 

     Kostel je ukončen apsidou s mozaikou Trůnícího Krista, kterou si můžete za poplatek osvítit. (Anebo vydržte v kostele dostatečně dlouho, on nakonec do automatu někdo ty 2 eura hodí a dívat se pak můžou všichni.)

 

 

 

 

 

 

     Jinak vstup je volný a otevřeno je prakticky od rána do večera. Protože kostel stojí vysoko na kopci, je odtud také pěkný výhled na město.

 

 

 

Kostel svatého Ducha (Santo Spirito)

 

     Stojí na druhém břehu Arna poblíž paláce Pitti a je to dvojče kostela svatého Vavřince (San Lorenzo). Jeho projekt vypracoval kdo jiný než Brunelleschi roku 1428 na žádost bohatých florentských rodin. Interiér této trojlodní baziliky představuje jeden z nejkrásnějších renesančních kostelů ve Florencii.

 

 

 

 

     Vyniká přesností proporcí - inu Brunelleschi. Jako závazná měrná jednotka posloužil kupolí zaklenutý čtverec s délkou strany 22 florentských loktů (1 loket = 0,5836 m). Prostřední loď se zakládá přesně na čtyřnásobné délce této „základní stavební jednotky“, klenební pole odpovídají čtvrtině, boční kaple polovině. Nástěnná okna se nacházejí ve výšce 22 loktů.

 

 

 

 

 

 

 

     Kostel má také krásnou sakristii, ale nepostavil ji Brunelleschi, nýbrž o něco málo později jeho pokračovatel Giuliano da Sangallo. Nepochybně se zde pak inspiroval Michelangelo, když stavěl Novou sakristii v San Lorenzu.

 

 

 

 

 

     Ke kostelu patří augustiniánský klášter, do jehož zahrady se dostanete nenápadnými dveřmi v zadní levé části kostela. Z kláštera jsou dnes už jen zbytky, lze shlédnout refektář s dost poničenou freskou Poslední večeře od Andrey Orcagny.

 

 

 

 

Kostel Všech svatých (Ognissanti)

 

     Kostel založili v polovině 13. století humiliáti, kteří se usadili u řeky Arno a vyráběli zde vlněné látky. Později kostel převzali františkáni, během doby byl několikrát přestavěn, dnes má barokní průčelí s  majolikovým reliéfem korunovace Panny Marie.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

     Do tohoto kostela jsme se šly podívat na následující atrakce: fresky Domenica Ghirlandaia Madona s ochranným pláštěm (kterou Ghirlandaio namaloval v rodinné kapli slavného mořeplaveckého rodu Vespucci – dnes přeneseno) a Svatý Jeroným (ve své pracovně), Botticelliho fresku Svatý Augustin (ve své pracovně),

 

 

 

 

 

 

náhrobek nejslavnějšího z Vespucciů Ameriga a náhrobek samotného velkého Sandry Botticelliho.

 

 

 

 

 

 

     No, a ještě samozřejmě na další z florentských Posledních večeří, tu starší z Ghirlandaiových „dvojčat“. Tato prý byla inspirací Leonardu da Vinci. Obraz je plný symboliky a jinotajů, každý kus ovoce, stromu nebo ptáka má nějaký skrytý význam. Tak například meruňky symbolizují hřích, páv zase nesmrtelnost. Někde v půlce informační tabule jsem v tom měla už takovej hokej, že jsem si ji radši ofotila.

 

(continua)

Falena

 

 

Komentáře
... : deeres.
Pěkný, jako bych se tam znovu vrátila.
srpen 14, 2012 08:43
. : toulavej
tak tohle na mě čeká v důchodu, výlety po Evropě :-), je to dobrej průvodce, můro :-)
srpen 14, 2012 16:39

Powered by Azrul's Jom Comment
busy