S “BERANEM” NA YUKON - II.
Středa, 04 duben 2012

A tak, po třech příjemných dnech v Kitimatu, jsme vyrazili. Joanne, pes Luboš a já, v Beranovi dále na sever. Nejeli jsme příliš rychle - jednak kvůli dešti a mokrému sněhu, ale také skutečnosti, že beránkův 5.7 litrový motor je ochoten se při rozumné rychlosti spokojit s 11 litry na 100 kilometrů. Jakmile však na tuhle zásadu zapomenete a začnete spěchat, promění se v benzínového ochmelku.

 

 

 

 

 

 

 

 

      Minuli jsme opět městečko Terrace a po silnici číslo 16 zvané Yellowhead dojeli za dvě hodinky k pumpě poblíž převážně indiánské vesnice Kitwanga.

 

     Tam jsme kromě benzínu zakoupili i tradiční smažený indiánský chléb bannock (cti bánek) který v tamní verzi silné připomíná vdolky, které pekla moje babička. A vyrazili jsme na Cassiar Highway. 

 

     Tahle silnice je 730 kilometrů dlouhá, vede liduprázdnou lesnatou krajinou pobřežního pásma Skalistých hor a byla dokončena a vyasfaltovaná teprve nedávno.

 

     Cestovatel,  kterému nestačí krásy přírody a který se chce třeba někde v restauraci najíst, bývá obvykle zklamán.

 

 

 

     Hlavně v březnu, kdy je i těch pár hospod většinou zavřeno. A tak jsme po 70 kilometrech minuli tábořiště v Cranberry Junction, kde není v zimě ani kde zastavit, přejeli most přes krásný kaňon Nass River a po dalších 80 kilometrech přijeli na křižovatku Meziadin Junction. Tam se silnice rozdvojuje.


     Odbočka doleva končí po 65 kilometrech ve vesnicích Stewart a Hyder, které leží na konci dlouhého fjordu Portland Inlet. Stewart bývalo kdysi dávno desetitisícové hornické město, ale dnes tam žije jen kolem 500 lidí. V blízkém Hyderu je obyvatel pouze 80, ale tahle vesnice je zajímavá tím, že už leží na Aljašce a je tedy na území Spojených států.

 

 

 
     Protože tam z Aljašky nejezdí žádný trajekt a jediná dostupná civilizace je na kanadské straně, chodí americké děti z Hyderu do kanadské školy ve Stewartu, jejich rodiče používají kanadskou měnu, banky i další úřady.

 

     A pokud se vyskytnou problémy se zákonem, je místo šerifa nutno přivolat Kanadskou Jízdní...


     Já byl v téhle malebné osadě, která připomíná městečka z westernu, kdysi před lety a neodolal jsem tehdy pokušení takzvané „hyderizace“.

 

     To je místní obyčej, při kterém do sebe návštěvník baru musí hodit velkého panáka 80 % kořalky zvané Ever clear. Pokud v sobě dokáže několik minut tenhle drsný nápoj udržet, vystaví mu barman diplom potvrzující, že byl dotyčný „hyderized“.

 


     My jsme ale na takové radovánky neměli ani čas, ani náladu,  a tak jsme zatočili u zavřené a zasněžené benzínové pumpy doprava a pokračovali dál. Mokrým sněhem a břečkou přes první most na Bell River, druhý most,  u kterého je první celoročně otevřená pumpa a restaurace - a pak dál, k těžebnímu táboru u Bob Quinn Lake.

 

 

 

 

 

 


     V téhle oblasti je zhruba na 320. kilometru místo, které většina lidí přehlédne. Je to jakási hranice dvou vegetačních oblastí. Silnice až do té chvíle vede ještě pořád deštným pralesem. Tedy mezi obrovskými jedlovci, cedry a smrky Sitka, ze kterých visí dlouhé závoje mechu. 
 

     Pak následuje dlouhý kopec, na kterém roste jen křoví a najednou jste na kanadském severu. Smrky, borovice, břízy a osiky. Zkrátka to, čemu se v Rusku říká tajga a zde boreal forest. Nevím, jak tenhle přechod probíhá jinde, ale na Cassiar Hwy  tvoří hranici tenhle nenápadný kopec.


 

 

 

    A pak dál a dál, podle krásného a dlouhého Kinaskan Lake, zavřené hospody v místě zvaném Tatogga, až do další, převážně indiánské osady Iskut. Tam je další benzínová pumpa a malý motel; ale nemělo cenu zastavit, protože cíl prvního dne cesty, Dease Lake, byl už jen 85 kilometrů daleko. Ještě před tímhle městečkem sjede silnice mnoha serpentinami do hlubokého údolí, které nese hrdý název Grand Canyon of the Stikine, přejede řeku, vyšplhá se znovu do kopce a už je v dálce vidět jak jezero, tak městečko Dease Lake.

 

 

 


     Poslední zajímavostí je násep nedokončené železniční trati, kterou zde v šedesátých letech minulého století dal stavět tehdejší premiér Britské Columbie, W.A.C. Bennett.

 

     Průsmyk mezi městečkem a řekou Stikine je také rozvodí mezi dvěma oceány. Zatímco Stikine teče do Atlantiku, vody Dease River už plynou do Liard River, Mackenzie a Severního ledového oceánu. 

 

     Dease Lake vzniklo coby obchodní stanice Společnosti Hudsonova zálivu. Dnes má jen něco přes 300 obyvatel. Přesto je to největší osada na celé Cassiar Hwy. Je zde policejní stanice, škola, restaurace, bar, benzínová pumpa, pošta a dva motely.

 

 


    My se v tom menším a příjemnějším za rovných 100 dolarů ubytovali a šli na večeři.

 

MIKIN
dokončení příště

 

 

 

Komentáře
... : Mikin
Chtel bych se omluvit ze jsem moc nefotil, protoze nepralo pocasi. Daniela ale jako vzdy vhodne fotky nasla.
A jedna oprava preklepu - ten indiansky chleba bannock se vyslovuje banek (s carkou nad a).....
duben 05, 2012 05:02
už to tam je správně :-) : d@niela
nevšimla jsem si... používám službu prima programu na "oháčkování", a ten občas všechno netrefí správně :-).

duben 05, 2012 07:57
... : deeres
Asi bych diplom nedostala, jednou jsem si omylem cucla čerstvé 75procentní špendlíkovice a okamžitě jsem upadla do mrákot.Velkého panáka 80procent bych nejspíš nepřežila.Holt na Aljašce jsou tvrdí chlapi i když jsou to třeba ženské! smilies/wink.gif
duben 05, 2012 08:39
Mikine, : Myška
čtu to jedním dechem.
Kdy bude to další pokračování?
duben 05, 2012 09:54
Ta fotka s jezerem je nádherná : wendy
asi brzo omdlím. Přeju a závidím...
smilies/wink.gif smilies/shocked.gif
duben 05, 2012 10:37
. : toulavej
Taková fotka v těch místech má cenu zlata :-). Krajina je tam krásná, ale strefit se do pěkného počasí je veliký štěstí. Většinou tam pořád prší nebo je mlha. Teď už se tam jezdí dobře, když je celá silnice asfaltová. Já jel ještě po dvou prašných úsecích, tak dohromady 20-30 mil a to není vůbec nic příjemného. Když ta uježděná hlína namokne, začne být pěkně kluzká a místy je posypaná štěrkem. Pak se modlíš, když máš normální nízkou káru bez přední ochranné sítě proti odlétajícímu štěrku, abys nepotkal protijedoucího s vyšší károu. Je tam sice všude napsáno, že máš jet pomalu, když se míjíš, ale kdo by na to dbal, když sedíš ve vysoký silný káře, který se přední sklo nebo světla určitě nerozbijí :-) A já tam potkal náklaďáky . . .
Jinak ve vesnici Kitwanga jsou zajímavý asi 100 let starý indiánský totemy a dřevěnej schátralej kostelík, což mi bylo dost líto, že si toho místní nijak moc neváží. Jestliže je to ale indiánská vesnice, tak už je mi to jasný . . . neumím sem bohužel dát foto.
duben 05, 2012 11:17
MIKIN : -doktor-
Zdravím mikine a všechny věrné u indiánského ohně.Nemám co bych dodal,nádhera,vždyť kanadská příroda,krásné lesy.....díky.Tvé vyprávění ve mne vzbudilo vzpomínku a malou oslavu,kdy bratranec vytáhl lahev a bokem mi nalili malinkou stopečku,opravdu malinkou,domácí slívovi.Voněla úžasně a tak jsem jej ukecal,že mi nalil větší.Co nasledovalo......nemohl jsem popadnou dech,vědomí jsem nabyl až po pár vteřinách,málem volali doktora.Ten moravský zázrak měl 89 procent.Tak Mikine díky za krásu imou vzpominku.
duben 05, 2012 13:55
... : Mikin
Diky vsem. Mysko - dokonceni bude po Velikonocich.
Toulavej, s temi sterkovymi silnicemi mas pravdu. Budto prach, nebo bahynko. Navic kdyz je povrch cerstve upraveny graderem (moje specializace), tak hrozne snadno pichnes gumu. Jedina vec ktera se da majitelum malych aut doporucit je, jet pomalu.
duben 05, 2012 15:19
jo, ty jedeš pomalu, nebo zastavíš : toulavej
ale ten naproti tobě jede pořád stejně rychle :-), takže kamení co dostaneš na přední sklo ti ho snadno rozbije, když nestačíš, nemůžeš uhnout na stranu, protože je silnice úzká :-)
duben 05, 2012 18:12
Mikine diky za clanek : emily
vyvolal ve mne vzpominky na prazdniny pred 10 lety, kdy jsme raftovali po Stikine od Telegraf Creeku az do Wrangelu.
Jen technicka poznamka-Stikine tece do Pacifiku
duben 06, 2012 17:54
Emily : Mikin
dik, ten rafting trip musel byt krasnej.
Skutecnost, ze jsem misto Pacifik napsal Atlantik pripis me skleroze.....
Reka ktera by tekla ze zapadniho pobrezi Kanady do Atlantiku by porusila vsechny fyzikalni zakony. smilies/grin.gif
duben 11, 2012 00:16

Powered by Azrul's Jom Comment
busy