JARO, ŽE BYS SE UŽ BLÍŽILO?
Pondělí, 28 únor 2011

Minulý týden jsme měli jeden den 21°C, druhý den pak až 24°C. Byla to nádhera, děti zaplnily prolézačky a skluzavky do posledního místa. Moje holčičky, zvláště pak ta starší, byly taky hrozně natěšené, všichni jsme ochutnali jaro a moc nám šmakovalo. Před domem pod ozdobným javorem nám nedávno vykvetly sněženky.

 

 

 

 

     No a sotva jsme se s nimi stačili potěšit, už na ně zase napadl sníh. Washington, DC (kde žijeme) je známý tím, že sněhová nadílka dost často přichází až v únoru, někdy dokonce i na začátku března. Ale bylo to tentokrát jen pár centimetrů, tak jsme to celkem ve zdraví a bez větších potíží s odklizením a dopravními zácpami přežili.

 

     Já jsem pod dojmem z minulého týdne Aidince koupila lopatičku a hrabičky, aby mi mohla pomáhat v zahradě. Byla z nich unešená (jak málo stačí dvouletým dětem ke štěstí) a chtěla je jít hned vyzkoušet, i když už byla venku černočerná tma a docela zima. Tak jsme jí s manželem slíbili, že do rána napadne sníh a ona si bude moct v tom sněhu hrabičkami hrabat a lopatkou nabírat  - a tak se i stalo. Aidinka se nemohla dočkat, kdy už se Norinka konečně probudí z dopoledního spánku a jen co tak učinila, musely jsme se okamžitě chystat.

 

 

 

     Venku, dostatečně zabalené, neb byla docela zima, jsme si zahráli na sněhové zahradnice a „jako“ jsme zahrabávali semínka (alias kousky suchých lístků). Pak jsme jako již tradičně udělaly malého sněhuláčka, který se nám dívá do velkého okna v kuchyni. To zase bude Aida dvojjazyčně naříkat, až sněhulák nataje... A už je to tu: „Chudák, sněhulák!“ „Hejvůn, adam barfí!“ ozývá se pak od kuchyňského okna.

 

Přikládám fotku, posuďte sami, jak se nám tentokrát povedl.

 

     Po náročné stavbě sněhuláka jsme ještě udělaly jedno malé kolečko po okolních ulicích. Ukazovala jsem Aidince stopy zvěře divé i zkrocené. Nejvíc bylo stop psích. Pak králičí (od divokých králíků).

 

     Vysvětlovala jsem, že zaječí nebo králičí stopy se poznají tak, že přední šlapky jsou vedle sebe, kdežto zadní za sebou a pokoušela jsem se to trochu předvést, jak ten králík vlastně běhá.

 

 

     Aida mě pozorně poslouchala a pozorovala, a pak se mě vždycky zeptala: „A kde je ten králíček?“ nebo kočička nebo veverka. Není to super, když si o vás někdo myslí, že jste vševědoucí? Naštěstí se spokojila s odpovědí: „Nevím, Aidi, asi už někam utekl/utekla.“

 

 

 

 

 

 

     A víte, jak vypadají stopy veverky? My jsme si je vyfotily, podívejte se. No a jen co jsme to kolečko obešly, zase šup zpátky do teplého domečku smažit k obědu řízečky.

 

 

 

     Ještě musím dodat, že se tento povedený venkovní program málem neuskutečnil. Jsem asi poloviční hypochondr, jinak si to neumím vysvětlit. Ne, že bych na sobě nemoci hledala, to vůbec ne, ale když už se něco podezřelého nebo ne zrovna obvyklého objeví, pak v tom často hledám to nejhorší.

 

     No a dnes jsem si ověřila, že si potíže může člověk i vsugerovat, nebo při nejmenším si je vlastním příčiněním zhoršit. Mám srdeční arytmii. Kardiolog mi po důkladném vyšetření sdělil, že to není nic vážného a nemusí se s tím tudíž ani nic dělat. Tak jsem si tedy řekla, že to není můj problém a hodila to za hlavu. Občas se mi to ozve, ale není to nic hrozného.

 

 

 

     Jenže včera v noci jsem si uvědomila, že to nějak nepřestává, že to srdce bije nějak divně docela pořád. Ráno to bylo to samé a já se začala zadýchávat, sebemenším pohybem jsem se dost unavila.

 

     Při servírování snídaně holčičkám jsem si ale všimla, že když se do něčeho zaberu a zapomenu na svůj problém, jakoby se to trošku zlepšilo. Jenže pak se mi to připomene a zase je to horší. Hned jsem si řekla, že to třeba nic není a přejde to, když na to nebudu myslet, ale nějak se to nezlepšovalo.

 

     Našla jsem si tedy číslo svého kardiologa a zavolala manželovi, jakožto jedinému, který se o holčičky může postarat, když potřebuju k lékaři.

 

     Vysvětlila jsem oč jde a manžel mi řekl, že se mám hned objednat na vyšetření. Tak si to představte, já tam teda hned zavolala, objednala jsem se na další den odpoledne, brnkla zpátky manželovi, jestli mu čas vyhovuje. Vyhovoval. A najednou jsem si uvědomila, že je mi zase dobře, jako dříve. No, nezabili byste mě?  Nicméně, na tu schůzku jdu tak jako tak. Nechci nic zanedbat. Uvidíme, co mi na ty zřejmě psychosomatické potíže ten můj kardiolog řekne. Popravdě řečeno radši budu hypochondrem, než opravdu nemocným.

 

     Držte mi palce...

Giussi

Washington, DC

 

 

Komentáře
to jsou ty prudký změny počasí : alena puntík
a předvádění králíčků. Příště předváděj želvu, nebo spící sovu sněžnou. smilies/cheesy.gif
březen 01, 2011 00:52
Adam, jo? : alena puntík
a pak prej, že byl z hlíny!!!! Tak von to byl sněhulák!!!! Z čehopak byla asi Eva....
březen 01, 2011 01:14
Adam : Giussi neprihlasena
To je prave to, ze to byl udajne prvni muz, tak je v perstine pouzivano jeho jmeno jako oznaceni muze nebo cloveka. Barf = snih, takze adam barfi, je neco jako snezny muz... smilies/smiley.gif Jo a jeste neco zajimaveho, hejvun je zvire, ale v tomhle smyslu to znamena "chudak". Taky jsem se jednou divila, proc nazyva manzel svoji maminku zviretem. Az potom jsem se dovedela, ze to taky znamena chudak nebo chudinka.
březen 01, 2011 01:32
... : bb2
Přesně tak, raději dvakrát zbytečně než jednou pozdě (takhle dobře všem ráda poradím, k doktorovi jdu když už hrabu kopytama ve vzduchu :-))
Máš malé děti, potřebuješ být fit. Kontrola lékařem tě uklidní a bude zase dobře.

březen 01, 2011 11:41

Powered by Azrul's Jom Comment
busy