ta důvěra toho mrňouska, to,jak je mu nejlíp v teple lidského těla...Já uspávala tak ,že jsem děti položila do postýlky, přikryla, zapnula potichounku rádio a chvíli vyčkala. Když bylo kňourání, nabídla jsem chvíli svou ruku do malinké dlaně (pravda, někdy ta chvíle trvala i půl hodiny..ale to jen občas...)a většinou to stačilo...Osvědčila se mi pravidelnost, stereotyp...A co si ještě vybavuju ze svého předškolního věku- vzpomínám si, že když jsem někdy měla problém s usínáním, pomáhalo mi, když mi někdo dospělý, který si chvíli sednul nebo lehnul vedle mě, půjčil svůj palec- obemkla jsem ho pěstičkou a za chvíli byla v limbu...Možná i proto jsem tak nějak podvědomě zavedla výše uvedený usínací rituál...

Do konce minulého roku jsme tu měli jen TV převaděč pro dva programy. ČT1 a Novu. Víc tu v těch kopcích nechodilo. S přechodem na digi jsme si koupili nový SAT i s CS kartou a tím jsme si zadělali na časový posun dne a noci. To množství nabídek se nedá shlédnout... Už se stává pravidlem, že žena u nějaké té detektivky, klidně i na samém začátku, usne. V noci, po převexlování se do podkrovní ložnice, pak žena chce, abych jí to vyprávěl. A tak povídám a povídám a snažím se, aby to bylo napínavé, autentické, abych moc nevynechal a nejsem ani v polovině příběhu, koukám a žena opět spí jako mimino. Už vím, že pokračování vyprávění bude ráno, při snídani. To pak musím vzpomínat, na co jsme to večer koukali.

Když je tu malá Barborka, musím si k ní lehnout a čtu a čtu a čtu, až se mi zavírají oči. Přitom musí vidět na obrázky. Když řeknu že poslední, ona řekne, že jo, ale když dočtu, chce další. Že ta už bude poslední. A z uspávání jsou někdy i dvě hodiny. Pak to ovšem schytám od dcery, která mi řekne, že kazím její výchovu a že s ní pak bude mít doma práci. Já však mlčím, vůbec se nebráním, protože vím, jaká byla ona, když byla malá. Dvacet bez dvou...

Tak tohle důvěrně znám, takhle trávím noci se svým mladším dítětem. Až se mi teď narodí další, budu obložená z obou stran jako sendvič. Ještě že aspoň to starší usíná od mala disciplinovaně ve své posteli...
Ale zřejmě to spadá do kategorie "pánbůh ti to vrátí na dětech" protože já jsem prý taky takhle usínala tátovi na břiše a jakmile jsem získala pocit, že by mě rád odložil do postýlky, rozeřvala jsem se a celá procedura mohla začít nanovo.

Když táta uspává své děti, je to to nejhezčí období v životě.

kdy se to třetí narodí? snad ne hodně brzy, do mrazu

neuvěřitelně to utíká, mám pocit, že poměrně nedávno tu byla fotka mimina Valérky...a ejhle, ona už bude druhá ze tří :-)

No, už se to blíží... zatím tedy držím pohromadě a čekám na hezké počasí Navíc ještě čekám, až doktoři stáhnou své výpovědi, protože porodnice, kde jsem zaregistrovaná, měla zavírat...
Ale jo, máš pravdu, letí to rychle, tomu miminu už jsou dva roky...

Tak přeju štěstí, ať vše dobře dopadne Počasí, doktoři i to ostatní.

jinak taky přeju ať vše dobře a rychle dopadne !

Klip je úžasný, to jsem se zase rozněžněla. Když se k vám dítě přitulí, je to tak krásný - krásný až nejkrásnější !!!

My jsme neuspavali nikdy... Ulozit do postele, zhasnout, "pa pa" a hotovo.
Kdyz nechtel spat, tak jednou napit, zkontrolovat plinu, jeste jedno "pa pa" a hotovo. Chces kricet a brecet, klidne, zavreme dvere a neni to slyset.
Ma to vyhodu, ze od roku veku chape, ze po "pa pa" uz zadna pece nebude, a kdyz nemuze spat tak je slyset jak si pro sebe neco povida nebo ze si jezdi s autickem.

U nas je to podobne jako u Opasu. Kdyz prijde na nejhorsi, nechame brecet. Hodne dlouho brecely dcery jen vyjimecne a i to jsem tam parkrat zasla uklidnit, nez jsem to vzdala. No a obe holcicky usinaji samy. Ta starsi si nekdy "cte" neboli prohlizi knizky. To kdyz nemuze usnout, tak ji nechame na chvili svetlo z lampicky. No a jindy slysime, jak si tam zpiva ci povida a nakonec usne.

Mladsi taky pokladam vetsinou nespici, i kdyz nekdy uz vicka nemuze udrzet otevrena, a az na vyjimky taky usne sama a bez breceni.

Znami nam trvrdily, ze jejich holcicka brecela tak, az se z toho pozvracela, tak s ni do dneska usinaji a to ji bude za par dni 5! Myslim, ze to pozvraceni ale nasledovalo urcite az po tom, co ji zvykly na usinani s nekym a kdyz se to snazili zmenit, no a to pak jde velice tezko.

Znama mi rikala, ze jeji prvni dite vzdycky uspavala, cili dite nikdy neusnulo samo. V pozdnejsim detstvi mela problemy s usinanim a detsky doktor mamince rekl, ze prave udelala chybu v tom, ze ji nenechala usinat samotnou, ze se to dite musi naucit. No a dnes je holka na vysoke skole, bydli na zdejsi obdobe koleje v pokoji se spoluzackou a rika, ze dodnes ma problemy s usinanim, kdyz je v pokoji sama, treba kdyz kamaradka prijde domu pozde, nebo spi jinde...